Foto The Come Up Show, CC BY ND 2.0
Představte si, že je vám třicet sedm let a jste největší rapová hvězda na planetě. Lítáte si po světě soukromým boeingem, v žebříčkových statistikách se vyrovnáte Beatles a Michaelu Jacksonovi a života si můžete užívat jako nikdo jiný. A vy stejně spoustu času strávíte ublíženeckým lkaním nad nepovedenými vztahy, v nichž se k vám kdysi partneři – alespoň podle vaší interpretace – nezachovali úplně fér. Místo hédonismu si pěstujete hořkost, která se promítá do dalších vztahů, v nichž vám minulé negativní zkušenosti dávají zdánlivé právo chovat se k druhým hrozně.
To je v kostce kanadský rapový titán Drake na nové své desce For All the Dogs. Jeho čtvrtá nahrávka za poslední zhruba dva roky je údajně poslední před blíže nespecifikovanou pauzou vynucenou zdravotními problémy. „Říkají, že jim chybí ten starý Drake. Neprovokujte mě!“ zněl titulek na webu propagujícím rapperovu první sbírku básní, která vyšla letos v červnu, a album, jež je s ní spojené, se zjevně snaží navázat na klasické desky ze začátku minulé dekády.
Kdysi to býval sympatický outsider, teď je v centru multimilionového byznysu, k ženám se ale dál chová jako incel, který má problém přijmout jinou perspektivu, než je ta jeho.
Drake na další nesmyslně dlouhé desce skutečně po delší době zní, jako že ho práce ve studiu zase baví. Relevantní je i výběr hostů (SZA, Yeat, Teezo Touchdown), jenže album táhnou ke dnu diskutabilní texty, v nichž rapper ještě prohlubuje svoji personu ublíženého, žárlivého a malicherného expřítele, který se babrá v roky starých křivdách. „Říkáš, že jsem se k tobě měl chovat líp, nebo něco takového. Ale já nevím proč, podle mě bylo všechno v pohodě (…) Vyvozuješ závěry, jako kdybys měla titul z univerzity v Parsonsu. Že jsem se k tobě měl chovat líp? Neblázni. Ne,“ mudruje Drake hned v prvních vteřinách skladby Virgina Beach, kterou deska začíná, a ustavuje tak vzorec, kterého se bude držet dalších sedmdesát čtyři minut.
Ženy jsou na For All the Dogs buď zdrojem traumatu ublíženého ega, anebo tu jsou k jeho uspokojení. A když to druhé nesplňují, zaslouží si pohrdání. „Ani nevíš, jak mě správně vykouřit,“ stěžuje si naštvaně v Rich Baby Daddy. V jedné skladbě mluví o tom, že hází holkám do pití prášky (What Would Pluto Do?) a v další slibuje, že „ošuká všechny holky, které vypadají jako moje ex“. Na několika místech desky se pak jako duch vrací Rihanna, která s ním (nejspíš) chvíli chodila, ale pak ho opustila a následně se vdala za ASAP Rockyho, se kterým má teď dva syny. Drake se přes to nikdy nepřenesl, a kdykoliv může, posílá zpěvačce jedovaté vzkazy. V tracku Fear of Heights má bůhvíproč potřebu jí vzkázat: „Sex s tebou byl průměrnej.“
Ublížený milovník
Když Drake na konci nulté dekády nastoupil na scénu, zastupoval úplně nový typ rapperů – místo drsnosti pouličních bojovníků se nebál mluvit o pochybnostech nebo ukazovat zranitelnost. Rappeři z alternativní scény či Kanye West ho v tom možná o pár let předběhli, ale teprve Drake dostal do úplného mainstreamu nový typ rapové soft maskulinity.
Na deskách ze začátku kariéry je Drake emočně otevřený, mluví o svých pocitech, hraje roli „hodného kluka“, který to s ženami myslí dobře a respektuje je. „Tepláky, svázané vlasy, chilluješ bez make-upu. Takhle jsi nejkrásnější, doufám, že se neurazíš,“ rapoval ve svém průlomovém singlu Best I Ever Had z roku 2009 a o dva roky později ve skladbě Take Care dívce slibuje: „Když mě necháš, udělám jednu věc: postarám se o tebe.“ Podobné věci od mainstreamového rappera nikdy předtím ženy neslyšely, a i proto Drakeova popularita vystřelila během několika let do stratosféry.
Drake ale v roli dokonalého a všímavého milence nezůstal příliš dlouho, postupně začaly v jeho textech probublávat stopy toxicity. Místo otevřené konfrontace ale nacházíme spíše pasivně-agresivní polohy ublíženého muže, který má problém vyrovnat se s tím, že si dívka dovolila projevit vlastní vůlí. Milostná zklamání se ukázala být jeho Achillovou patou.
V hitu Hotline Bling z roku 2015 pozoruje z dálky svoji ex a blahosklonně ji kárá, že si užívá bez něj: „Jak jsem odjel z města, získala sis pověst (…) Začala jsi nosit míň šatů a víc pařit.“ Někdejší „hodná holka“, kterou měl po svém boku, se změnila a Drake to nese nelibě, přestože to nejspíš byl on, kdo ji opustil. „Dal jsem tvou přezdívku nějaké jiné. Vím, že teď jsi s někým, kdo tě miluje, a já nechci, abys vídala někoho jiného,“ rapuje v skladbě Redemption ze stejné doby jako ten nejhorší ex-přítel. „Říkala jsi, že to bude láska na celý život, tak jak je možný, že jsi teď vůbec naživu?“ ptá se zlomyslně o sedm let později na desce nazvané zcela bez ironie Certified Lover Boy (Certifikovaný milovník).
Výčitky, pasivně-agresivní tón, srážení sebevědomí ženy – Drake v textech dělá to, čemu se odborně říká gaslighting. Kanadský rapper nakonec používá svou soft maskulinitu hlavně k tomu, aby s ženami mohl lépe manipulovat a dostat od nich to, co potřebuje. Tato poloha je příkladem tzv. nice guy persony – muže, který se vymezuje proti sexismu, prohlašuje se za feministu, ale nakonec se stejně chová k ženám – ať už schválně, nebo nevědomky – neuctivě nebo rovnou toxicky. „Ve světě ‚nice guye‘ je objektem náklonnosti obvykle žena, ta ale není ve skutečnosti člověkem. Je trofejí, o níž si vypravěč myslí, že ji vyhrál za to, že je tak ‚skvělý‘ člověk, a ne hulvát jako ostatní,“ píše anonymní autor v komentáři The Problem With Ed Sheeran And „Nice Guys“ Like Him, zveřejněném na portále Pitchfork v roce 2015.
„Nice guy“ předpokládá, že si dívku automaticky zaslouží, jen proto, že je „nice“. Staromódní balady o neopětované lásce byly sice někdy nesnesitelně narcistní, alespoň však neobsahovaly tak agresivní polohu oprávnění a dávaly objektu náklonnosti možnost svobodné volby. Drake ve zmíněném textu na Pitchforku uveden není, ale popis problematického vztahu k ženám na něj sedí dokonale.
Na lásku není čas
Na posledních deskách už Drake „nice guy“ personu opouští úplně – citlivý je pořád, ale jen proto, aby mohl dávat najevo, jak ho jeho staré lásky zranily a jak ublíženě se kvůli nim cítí. Kdysi to býval sympatický outsider, teď je v centru multimilionového byznysu, k ženám se ale dál chová jako incel, který má problém přijmout jinou perspektivu, než je ta jeho.
Drake slavně opustil jeden typ maskulinity, spojené s machistickými gangsterskými drsňáky, kteří rapu dominovali do začátku minulé dekády, ale nahradil ji jiným druhem toxického mužství. Takovým, které je postaveno na utkvělé představě, že svět – a především ženy – mu něco dluží, a když ne sex, tak přinejmenším omluvu. Pěkně je to slyšet ve skladbě Away From Home, kde se vrací k dvanáct (!) let staré křivdě, kdy si porota cen Grammy dovolila dát cenu za objev roku ne jemu, ale jazzové baskytaristce a zpěvačce Esperanze Spalding. „Snažím se být skromný a vděčný, ale koho sakra zajímá, že si tě zařadila do playlistu Michelle Obama, a pak jsme o tobě už nikdy neslyšeli?“ rapuje.
Těsně po vydání desky se do Drakea pustil podcaster Joe Budden, před dvěma dekádami obří rapový talent, který ale nikdy svoji kariéru nedotáhl na vrchol. Ve svém podcastu se Budden pozastavuje nad tím, že Drake se i těsně před čtyřicítkou chová jako náctiletý rozmazlený fracek, který je přesvědčený o tom, že svět se musí točit kolem něho. Vzpomíná také na rapperovy medializované románky s podstatně mladšími ženami, o nichž Drake hrdě mluví i ve svých textech. „Měl by ses začít chovat adekvátně svému věku,“ vzkazuje mu Budden, jehož „políček“ odstartoval přestřelku na sociálních sítích.
Uražený Drake samozřejmě zareagoval: připomněl, že Budden v rapu – na rozdíl od něj – nic nedokázal a nemá právo mu cokoliv vyčítat. Tím ale vlastně jen potvrdil, že má k dospělosti pořád daleko. Jeho nové desce to samozřejmě nemůže nijak ublížit, For All the Dogs bude mít i přes generické a předvídatelné beaty nepochybně masivní prodeje – Drake je už roky v roli hvězdy, která je příliš velká na to, aby mohla padnout. Ostatně první singl Slime You Out po vydání vystřelil na vrchol americké singlové hitparády.
Duet se zpěvačkou SZA je dalším prototypem Drakeova diskutabilního pohledu na milostné vztahy. V úvodu si stěžuje na dívky, které podle něj místo lásky vyžadují spíše někoho, „kdo by je mikromenežoval“ (na což on rozhodně nemá čas, dodává radši hned), a pak sám sobě slibuje, že až se příště dostane do vztahu, ve kterém se nebude cítit dobře, nebude mít problém dívku využít pro sex a pak ji prostě odkopnout (což je význam anglického idiomu „slime you out“ z názvu písně).
Popové hvězdy samozřejmě nemají být za morální vzory. Zhruba od začátku tisíciletí je ostatně běžnější, že se stylizují do chybujících a emočně nestálých „lidí jako my“. V písních prezentují realistické emoce i pohledy na vztahy – v nichž dělají přešlapy, kterých pak litují, nebo se třeba cítí ublíženě, i když k tomu objektivně nemají žádný důvod. Jsou jednoduše jako my a ani my se vždy nechováme správně. Funguje to, své fanoušky osvobozují z diktátu dokonalosti a chladné racionality, kterou jim předepisuje systém jako správný mód existence v kapitalismu.
Je to další projev emočního obratu v popu. Jestli nás ještě nedávno pop přesvědčoval, že je „OK“ cítit se smutný, nyní legalizuje i další negativní pocity, jako je žárlivost, závist nebo bezdůvodná ublíženost. Toxický Drake nám v důsledku nakonec říká, že je úplně normální chovat se k druhým lidem hnusně, protože na prvním místě jsme vždycky my a všechno ostatní musí jít stranou. Lidi si buď můžeme koupit, nebo je můžeme nenávidět. Naštěstí ale pozornějším z nás při poslechu For All the Dogs dojde, že to rozhodně není cesta k tomu být šťastnější.
Autor je redaktor Alarmu.