Turecko a jeho syrští žoldáci vyhnali z domovů v syrském Afrínu 137 tisíc lidí, převážně Kurdů. Jejich domy, farmy a pole byly zkonfiskovány a nyní jsou pod tureckou taktovkou přerozdělovány novým majitelům – sunnitským Arabům z Východní Ghúty a Idlíbu.
Masivního porušování lidských práv se Turecko dopouští doma i v Sýrii. NATO i EU však s Erdoğanem i nadále jednají jako s váženým partnerem. Západ tak jasně rezignuje na svoje vlastní hodnoty.
V celé části Sýrie, která je dnes pod kontrolou Turecka, dnes visí turecké vlajky, ve školách se učí sunnitskou verzi islámu a všichni musí uctívat velkého vůdce.
„V Afrínu jsme měli farmu a sad. Dva tisíce olivovníků. Žili jsme si dobře, já jsem vyráběl hudební nástroje. Teď nám z našeho majetku nezbylo nic. Turecká armáda a její žoldáci ze Svobodné syrské armády nám řekli, že nás zabijou, kdybychom se vrátili. Náš majetek prý už není náš. Proč se k nám svět otočil zády?“ říká mi Mohamad Neroda. On sám je uprchlíkem v Česku a jeho příběh sleduji už několik let. Ze členů jeho rodiny, kteří zůstali doma v syrském Afrínu, jsou dnes bezdomovci a uprchlíci. Stejně jako z dalších 137 tisíc Kurdů, které Turecko vyhnalo a zbavilo majetků.
NATO ani necekne
Kurdové čelí obrovskému bezpráví, které začalo v lednu letošního roku. Tehdy Erdoğan vyhlásil vojenskou operaci Olivová ratolest a během dvou měsíců spolu se syrskými žoldáky, které ze 70 procent tvoří islamistické sunnitské skupiny, dobyli celý Afrín, oblast na severu Sýrie u tureckých hranic. Učinili tak pod záminkou „boje proti teroristům“ – kurdským milicím YPG a YPJ. Několik tisíc Kurdů a Kurdek tak nemělo žádnou šanci. Druhá největší armáda v NATO proti nim nasadila letadla a Afrín vybombardovala. Vzdušný prostor nad Afrínem Turecku uvolnilo Rusko. Turecké bomby zabily přes pět set civilistů. Turecko se tak už zmocnilo 5000 km2 syrského území a NATO ani neceklo. Naopak, Turecko prý bojuje proti terorismu a má na to právo. A výsledek?
137 tisíc lidí z Afrínu nesmí zpět domů, nesmějí zpět na svoji půdu, která jim patří. Jejich majetky už dostávají Arabové z Východní Ghúty. Ghútu kontrolovaly islamistické skupiny podporované právě Tureckem, Katarem a Saúdskou Arábií, jako je Armáda Islámu, Fajlak ar-Rahmán nebo an-Nusrá. Jejich bojovníci dostávají prázdné majetky po vyhnaných Kurdech přednostně. Asad jim po dohodě umožnil odchod z Ghúty. S islamisty zamířili na sever i další civilisté. Celkem z Ghúty odešlo 12 tisíc bojovníků s rodinami a několik tisíc civilistů. Právě oni teď dostávají domy a farmy po vyhnaných Kurdech. „Celé čtvrti jsou prázdné a tisíce domů nejsou chráněny před rabováním a nezákonnými zábory majetku,“ tvrdí Sara Kayyali, syrská ředitelka organizace Human Rights Watch.
Rezignace na vlastní hodnoty
„Z Ghúty jsme odjeli do Idlíbu a pak nás přesunuli sem do Afrínu. Nabídli mi dům, prý si mohu vybrat. Ale jak si mohu vzít dům, který někomu patří, bez souhlasu jeho majitele,“ řekl al-Hassan pro Syria Direct. On sám je ale výjimkou, protože tisíce ostatních nemovitostí už mají nové arabské majitele. Jenže majitelé skuteční – vyhnaní Kurdové – živoří už měsíce v autech, stanech a školách na okraji afrínské oblasti. Nikdo neví, co s nimi bude. Nikdo se o ně nezajímá.
Turecko tak řídí v Sýrii etnické čistky a přesuny a ve velkém realizuje porcování Sýrie, jejíž severní část se pomalu stává součástí Erdoğanem budovaného sunnitského impéria. Ostatně kdysi sahala Osmanská říše až za Aleppo.
V celé části Sýrie, která je dnes pod kontrolou Turecka, dnes visí turecké vlajky, ve školách se učí sunnitskou verzi islámu a všichni musí uctívat velkého vůdce. Erdoğan navíc chystá volby, od kterých si slibuje další posílení svých pravomocí.
Turecko masivně porušuje lidská práva doma i v Sýrii a je odpovědné za válečné zločiny na syrském území. Dlouhou dobu spolupracovalo s Islámským státem a pomáhalo mu přežít. Přesto s ním EU a NATO dál jednají jako s váženým partnerem. „Do Islámského státu jsme se dostali přes Turecko, stejně jako všichni ostatní,“ řekly nám přímo a na kameru desítky zahraničních džihádistů a jejich manželek, s nimiž jsme po pádu IS mluvili v syrské Rakce.
Turecko je zapleteno do syrské války od jejího počátku, zejména podporou sunnitských islamistických skupin, v Sýrii je odpovědné za válečné zločiny a masivní porušování lidských práv. Může ale Západ tohle u svého spojence tiše přehlížet? Není to rezignace na vlastní hodnoty? Jestliže se Západ tváří, že to nevidí, a nechává se vydírat, podřezává sám sobě větev a snižuje se na úroveň těch, proti nimž se vždy vymezoval – diktátorů, válečných zločinců a strůjců etnických čistek.
Zpráva vysokého komisaře OSN o porušování lidských práv v Turecku ze dne 20. března 2018
Za posledních 18 měsíců bylo v Turecku:
300 novinářů uvězněno
160 000 lidí uvězněno a mučeno
152 000 lidí přišlo o práci kvůli politickým názorům
100 000 webových stránek zrušeno
150 médií zavřeno
Autorka je novinářka a spoluautorka knih Islámskému státu na dostřel I a II, které zachycují příběhy lidí ve válečných oblastech na severu Sýrie. Její reportáž o Afrínu je k vidění zde. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani.