Foto youtube.com
Podpořila vláda skutečně osoby samostatně výdělečně činné, jak včera slavnostně ohlásila? To si rozhodně nemyslím. Dnes jsem si volal s několika známými, kteří pracují u filmu, televize nebo fotí, v důsledku vládních opatření přišli o příjem a čekali, zda je vláda nějak podpoří. Jsou na tom vesměs podobně jako já.
Vím, že jsou tady ještě mnohem postiženější skupiny obyvatel, na které nikdo nemyslí – samoživitelky, lidé v sociálně vyloučených lokalitách, lidé bez domova, na ubytovnách, staří lidé a obecně chudí lidé, kteří na tom nebyli dobře ani před samotnou epidemií. Těm by měl stát pomoci samozřejmě mnohem více a činit tak dlouhodoběji. Přidávám nicméně pohled na svoji vlastní situaci. Nestěžuji si, jen uvádím na vlastním příkladu, jak skutečně „funguje“ ona vyhlašovaná podpora vlády pro OSVČ.
Přerušení živnosti
Živím se jako režisér, žiji v Praze a nedosahuji ani na průměrnou pražskou mzdu. Hlavní příjem mám za scénáře a režii. Natáčení mi zrušili 15. března večer, probíhat mělo 16. a 17. března. Zrušeno je už také natáčení na duben, kterého mělo být zhruba čtyřikrát více, a obnovit ho teď už nejde. Výpadek příjmu v souvislosti s opatřeními vlády mám tedy za březen i za duben. Jenže na včerejší slavnostně vyhlášenou podporu 25 tisíc korun pro OSVČ nárok nemám. Proč?
- Po zrušení natáčení jsem k 17. březnu přerušil živnost a přihlásil se na úřad práce. Bylo to ve chvíli, kdy jsem neměl v důsledku opatření žádný příjem a měl povinnost platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění.
- Od úřadu práce mám nárok na podporu ve výši 5249 korun měsíčně, což nepokryje ani nájem.
- Dnes mi zavolali z úřadu práce, zda si nechci rozmyslet žádost o podporu a neodhlásit se z ÚP, prý to tak dělají někteří OSVČ. Nabídli mi, že mi zruší i celou dobu registrace na ÚP, jako by to nebylo.
- Nabídka ÚP je fajn, ale pro mě by to nic nezměnilo. Obnovit živnost lze až od následujícího dne od doručení oznámení živnostenskému úřadu. Tedy bych od 17. března do 1. dubna ve „vzduchoprázdnu“ – nebyl bych ani nezaměstnaný, ani zaměstnaný, ani OSVČ, a musel bych si proto uhradit pojištění.
- Pokud bych se tedy odhlásil z úřadu práce, což dává smysl až k 1. dubnu, měl bych nárok na část podpory a nemusel si hradit sociální a zdravotní. Od 2. dubna bych byl znovu OSVČ a možná (!) spadal pod návrh vlády na podporu OSVČ, která nečiní 25 tisíc Kč naráz, ale 500 za den. Do konce dubna by tedy šlo o částku 14 500 Kč, což by bylo v mém případě o dost lepší než podpora v nezaměstnanosti.
- Jenže nárok na podporu OSVČ nemám.
- Není jasné, zda by to platilo i pro OSVČ, kteří v takzvaném bonusovém období (12. března – 30. dubna) živnost přerušili a pak obnovili.
- Nesplňuji podmínku snížení příjmu v období leden – březen 2020 alespoň o 10 procent oproti období leden – březen 2019. Mám sice kvůli zrušenému natáčení za březen nižší příjem než rok před tím, ale ne o celých 10 procent. Pracoval jsem totiž víc než loni.
- Podmínka snížení příjmu za první tři měsíce roku je tak absurdní, že i když mám díky vládním opatřením zrušené natáčení jak v březnu, tak už i v dubnu, a tedy nulový příjem za měsíc a půl ze čtyř měsíců roku, a s dubnovým zrušeným natáčením můj propad příjmů za první čtyři měsíce roku nebude 10 procent, ale mnohem víc, na podporu přesto nárok nemám.
- Nemám děti, takže se mě netýká ani nárok na ošetřovné, které je pro některé OSVČ v mém okolí alespoň něco.
K dotazům, proč jsem se hned hlásil na pracák, když vláda odpustila OSVČ placení záloh, připomínám, že o odpuštění placení minimální výše záloh na sociální a zdravotní pojištění rozhodla vláda až dne 23. března, tedy třináct dní od zákazu hromadných akcí (kdy přišli o práci třeba herci divadel) a jedenáct dní po vyhlášení nouzového stavu. Ve svém okolí nemám mezi OSVČ nikoho, kdo by na podporu 500 korun na den dosáhl z důvodu poklesu příjmu v období leden až březen. Naopak celá řada z nich se přihlásila na úřad práce obdobně jako já.
Co dál?
S minimálními úsporami, ale sociální podporou blízkého okolí pár měsíců vydržím. Pak nemám problém jít pracovat do továrny nebo supermarketu, než se zas bude dát točit. Jedna operní pěvkyně, kterou mám v přátelích a která byla také OSVČ, šla hned po zákazu veřejných akcí a vyhlášení nouzového stavu pracovat na pokladnu do supermarketu, protože přišla o koncerty a vystoupení až do srpna. Stát, který ji svým rozhodnutím připravil o práci, jí nijak nepomohl. Také se nabízí zůstat na úřadu práce, jak dlouho to půjde, a požádat si o sociální dávky, například v podobě příspěvku na bydlení. Pro stát to ovšem bude mnohem dražší, než kdybych byl opět OSVČ a měl nárok na podporu v důsledku výpadku příjmu v souvislosti s rozhodnutím vlády (a po státu nic dalšího nechtěl, tak jako doteď).
Vláda do médií prohlašuje, jak podporuje OSVČ, aniž by to mělo něco společného s realitou. Člověka pak pochopitelně napadá, jak stát, který vám ze dne na den zruší příjem, „ojebat“. Vůbec bych se nedivil, kdyby se řada lidí uchýlila k práci načerno nebo živnost a podnikání úplně zabalila. Pokud by stát dal podporu všem živnostníkům bez dalších podmínek, kteří od 10. března přišli o část příjmu, a to včetně těch, kteří podnikání přerušili a teď ho obnoví, zajistil by si kromě výdajů alespoň část příjmů z činnosti, kterou by někteří z nich vykonávali, byť třeba v omezené míře, a tu pak na konci roku řádně zdanili.
Nejvíc by ovšem pomohlo, pokud by vláda stanovila jasná pravidla, jak to bude odteď dál – pravidla, která se nebudou měnit s každou další tiskovkou. Chaos vládních tiskovek a zmatečných vyjádření na sociálních sítích opravdu neprospívá vůbec nikomu. Naprostá většina OSVČ se o sebe postará, dokáže se rozhodnout, co má dělat, ale jen pokud tu budou pevná pravidla. Takhle je to totiž ve skutečnosti ještě horší než 25 tisíc jitrnic, „jaké svět neviděl“.
PS: Vůbec nezmiňuji, že na vládní podporu dosáhnou naopak někteří z těch, kdo ji reálně nepotřebují, takových příkladů se dá vymyslet ranec.
Autor je momentálně nezaměstnaný filmař.