Spolu s expanzí zemědělství a produkcí sojových bobů, cukrové třtiny a kukuřice začalo v sedmdesátých letech dvacátého století také masivní odlesňování amazonského deštného pralesa. Ten byl přitom do té doby, až na místní kmeny žijící přímo v lese, lidskou civilizací nedotčený. Za poslední dekády ale zmizely desetisíce kilometrů čtverečních pralesa, a třebaže se odlesňování v nultých letech 21. století povedlo dočasně zpomalit, v posledních letech opět nabývá na intenzitě. Součástí odlesňovacích metod je i kontrolované vypalování, které se ovšem často vymkne a způsobuje obrovské požáry, které v kombinaci se suchem dál likvidují prales.
V Kolumbii patří vypalování částí pralesa ke starým zemědělským postupům. Vedle farmářů zásobujících jídlem místní komunity se od sedmdesátých let začaly v regionu objevovat i zemědělci pěstující zejména exportní suroviny. Vypalování se proto stalo častějším a začaly se množit také požáry. Jejich nebezpečí, intenzita a rychlost šíření se výrazně zvětšily s rostoucím suchem. Další pohromou pro amazonský prales se pak stal nástup Jaira Bolsonara do křesla brazilského prezidenta. Bolsonaro omezuje ochranu pralesa a dává velký prostor korporacím, které chtějí přeměnit co nejvíc lesa v hospodářsky využitelnou půdu.