foto Bicanski, pixnio.com
Nezávislá a neformální platforma expertů a expertek z veřejných a vědeckých institucí, odborů a neziskových organizací vypočítala loni poprvé částku, kterou by lidé měli dostávat, aby jejich mzda byla důstojná. Letos částku aktualizovali: pro Českou republiku za rok 2020 vzrostla a čítá 32 438 korun hrubého, respektive 37 987 korun hrubého pro Prahu. Částka tak zůstává lehce nad aktuálním mzdovým mediánem, což znamená, že víc než polovina pracujících na ni nedosáhne.
„Pro mě znamená důstojná mzda to, že pracující máma samoživitelka může zaplatit svým dětem školu v přírodě a nemusí je vyčleňovat z kolektivu, protože na to nemá. A taky se nerozbrečí, když jí zkolabuje pračka nebo lednička, a jde si v klidu koupit novou,“ vysvětluje odborářka Alena Paukrtová.
Příjem ve výši důstojné mzdy zajišťoval tento rok jednotlivcům pracujícím na plný úvazek a jejich domácnostem, že zvládnou při stávající hladině cen pokrýt výdaje za běžné věci. Nástroj tzv. minimální důstojné mzdy (MDM) poprvé expertky a experti sdružení v Platformě pro minimální důstojnou mzdu představili před rokem, v prosinci 2019. Reagovali mimo jiné na fakt, že i když se v Česku již delší dobu vede debata o zdejších nízkých mzdách a platech, chybí nástroj, jak tuto skutečnost konkrétně uchopit. Obvykle používané indikátory chudoby zachycují jen malý segment lidí ohrožených ekonomickou nejistotou. Stranou pozornosti tak dlouhodobě zůstává ta část společnosti, která navzdory tomu, že pracuje na plný úvazek, obtížně pokrývá běžné výdaje. To se podepisuje jak na jednotlivcích a jejich zdraví, vztazích či vzdělání dětí, tak na prosperitě, odolnosti a soudržnosti společnosti jako celku. „Z historie i mnoha současných průzkumů víme, že ekonomická a sociální stabilita, a i s tím související pocit spravedlnosti, že je vlastní úsilí společností adekvátně oceněno, jsou důležité pro důvěru ve společenské uspořádání. Bez důstojného materiálního zajištění všech může liberální demokracie jen těžko prospívat,“říká politoložka Kateřina Smejkalová z expertní platformy.
Minimální důstojná mzda jako základní standard
Minimální důstojná mzda vychází ze zahraničních konceptů tzv. living wage. Pokouší se vyčíslit, jak vysoký by měl být příjem, aby z něj lidé byli schopni pokrýt běžné výdaje. Pro tyto účely počítá se standardními výdaji v následujících osmi kategoriích: bydlení, stravování, oblečení a obuv, doprava, telekomunikace, zdraví a hygiena, volný čas, vzdělávání a úspory. Kde to bylo možné, vychází propočet z dostupných dat, oficiálních metodik či expertních doporučení. Kromě zcela nezbytných výdajů na jídlo či ošacení tak počítá i s dalšími položkami, jejichž pokrytí si vyžaduje běžné zapojení do společnosti.
„Pro mě znamená důstojná mzda to, že pracující máma samoživitelka může zaplatit svým dětem školu v přírodě a nemusí je vyčleňovat z kolektivu, protože na to nemá. A taky se nerozbrečí, když jí zkolabuje pračka nebo lednička, a jde si v klidu koupit novou,“ vysvětluje odborářka Alena Paukrtová, která se na nástroji podílela. Platforma se u každé položky podrobně věnovala definici toho, co je minimální standard, někdy staví na odborných doporučeních, jako je složení zdravé výživy nebo míra úspor. „O detailech jednotlivých položek lze sice vést debatu,“ komentuje výpočet člen expertní platformy, ekonom Jan Bittner, „považuji ale za málo pravděpodobné, že by bylo možné na některý konkrétní výdaj ukázat jako na nadstandard, a dopočítat se tak k částkám výrazně nižším.“ České mzdy jsou daleko za evropským průměrem. Minimální důstojná mzda meziročně vzrostla o 975 Kč na 32 438 korun, pro Prahu o 1137 Kč na 37 987 korun. Ačkoli meziročně vzrostl i mzdový medián (na 31 183 Kč), stále to znamená, že podobně jako loni zhruba polovina českých pracujících nedosáhne na mzdu pokrývající bez problémů jejich výdaje. Zejména pro lidi, kteří splácejí vlastní bydlení či musí hradit vysoké tržní nájmy, to často znamená ekonomickou nejistotu, nutnost dodatečné práce na úkor odpočinku či času s rodinou, zadlužování se nebo setrvávání v konfliktních vztazích. MDM také ukazuje, jak nízko se u nás pohybují různé typy příjmu, na něž jsou dlouhodobě odkázány chudší domácnosti.
Proč mluvit o důstojných mzdách v době pandemie?
Česká minimální mzda nedosahuje ani poloviny důstojného minima a podobně nízké je nezabavitelné minimum zbývající k zajištění živobytí skoro milionu lidí v exekucích a insolvenci. „Problém je především v dlouhodobosti nízkých příjmů, které přispívají k zacyklení v pasti chudoby nebo dluhů a frustraci lidí, že nikdo jejich situaci nevidí a neřeší,“ vysvětluje antropoložka a členka Platformy pro MDM Lucie Trlifajová. Přitom je MDM o necelých 350 euro nižší než platná německá zákonná minimální mzda a v přepočtu na kupní sílu ji převyšuje jen mírně. To odráží dlouhodobě nízkou hladinu českých mezd ve srovnání se západními členskými státy Evropské unie. „Hrozí, že tyto nerovnosti bude replikovat i aktuálně diskutovaná evropská minimální mzda, pokud by byla stanovena ve vztahu k průměru či mediánu té které země. To by pro státy s nízkým průměrem nebo mediánem, jakým je i ČR, žádné důstojné minimum nezaručovalo,“ komentuje Kateřina Smejkalová.
Vyšší zranitelnost lidí s nízkými příjmy, a potažmo tedy i celé společnosti, lze dobře pozorovat především v krizových situacích, jakou je současná pandemie koronaviru. Dostatečné úspory jsou klíčové pro to, aby domácnosti byly schopny pokrýt výpadek příjmů nebo zvýšené zdravotní výdaje. Negativní efekty jsou v současnosti asi nejviditelnější u samoživitelek. Pandemie ještě znásobila genderové rozdíly v odměňování. Najevo vyšly i další důsledky nízkých mezd. „Když se zaváděla online výuka, vláda očekávala, že všichni mají počítače. To přesně ukazuje, jak vylučující může být, když nemáte něco, co je obecně vnímáno jako standard,“ upozorňuje Trlifajová. Nejde ale jen o odolnost vůči bezprostředním negativním dopadům pandemie. „Aktualizací MDM chceme také upozornit na to, že pravděpodobný ekonomický pokles nesmí být záminkou ke snižování mezd,“ popisuje ekonom Bittner. „Naopak musí být důstojné odměňování v jádru postcovidové ekonomické obnovy.“ Zajištění dostatečných příjmů domácností stimuluje lokální poptávku, a tedy i místní ekonomiku. Především je však stěžejní pro to, aby z krize vzešla společnost odolnější vůči dalším krizím, nikoliv ještě více destabilizovaná a polarizovaná.