Foto Justin Hobson, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Ve čtvrtek v podvečer v Česku udeřilo dosud nejničivější tornádo v historii naší země. Jihomoravská obec Hrušky byla zčásti srovnána se zemí, dalších šest obcí na jihu Moravy je zpustošených, jsou hlášena zranění i oběti na životech, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou, v postižených oblastech přestala fungovat elektřina a některá místa připomínají spíše obrázky z hurikánových oblastí někde v USA než ze střední Evropy.
Nedávno zveřejněné úryvky letos chystané zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu nás mezitím varují, že zdrcující dopady klimatické katastrofy se projeví mnohem dříve, než jsme se domnívali. Přesto (až na výjimky) česká média tornádo na Hodonínsku do souvislosti se změnou klimatu nedávají buď vůbec, anebo nás „konejší“ zprávami o tom, že o spojitosti mezi změnou klimatu a vyšším výskytem tornád – zejména v oblastech, kde dosud tento přírodní jev nebyl nijak obvyklý – zatím neexistuje dostatečné množství vědeckých důkazů.
Bezpečné Česko?
Jako školní dítě mě vždy učili, že Česko patří k těm šťastným zemím, které se díky své geografické poloze v pásmu mírného klimatu nemusí obávat žádných větších přírodních katastrof. Vzpomínám si na počítačovou hru SimCity, kterou jsem jako malá hrávala na prvních modelech domácích počítačů, a na to, jak mi vybudované části města pravidelně ničilo zemětřesení nebo právě tornáda. Přišlo mi to exotické a byla jsem vděčná za to, že tohle se u nás nikdy nemůže stát. Vzpomínám si však i na svou fascinaci bouřkami. Už jako dítě jsem bouřky vnímala jako fenomén obrovské přírodní síly, která může s lidstvem pořádně zatočit.
Západní média se tématu klimatické krize, která se závratným tempem prohlubuje, věnují dlouhodobě a v širokém záběru, zatímco u nás se o důsledcích klimatické katastrofy mluví jen velmi opatrně.
Na to, že velká ničivá tornáda jednou dorazí i do Česka, se připravuji už několik let. S postupující změnou klimatu a stále častějšími projevy extrémního počasí, které se navíc rychle mění, mi bylo jasné, že i stále silnější a na srážky vydatnější bouřky budou častěji přicházet v podobě supercel, a mohou je doprovázet právě i tornáda. Koneckonců, v září 2018 jedno takové ničivé tornádo prošlo jen pár stovek metrů od domu mého tchána, který žije v kanadské Ottawě, kde přitom takto silná tornáda rovněž nejsou obvyklá.
Mění se výskyt tornád
O tom, že se celkově zvyšuje frekvence extrémního počasí a že se tornáda stále častěji vyskytují i tam, kde se dřív objevovala velmi sporadicky, se lze přesvědčit například na stránkách Severe Weather Europe. Některé vědecké závěry nasvědčují tomu, že s výskytem tornád ve změněných klimatických podmínkách to může být podobné jako se srážkami. Četnost tornád se celkově nezvyšuje, mění se však jejich rozložení v čase a místě. Podobně jako prožíváme častější a delší období sucha, střídaná následnými přívalovými dešti, přibývá také dnů bez tornád, ale zároveň i dnů, kdy se vyskytne několik tornád najednou. A mění se i jejich geografický výskyt. Někde tornáda ubývají – dokonce i ve známé „uličce tornád“ ve středu USA – a jinde zase přibývají, například u nás nebo v již zmíněné Ottawě.
Přestože vědci zatím o přímé souvislosti mezi změnou klimatu a častějším výskytem tornád nemají dostatek dat a důkazů, rozhodně je nemohou vyloučit. Tyto spojitosti jsou však spíše pravděpodobné než nepravděpodobné. Podle amerického klimatologa Kevina Trenbertha, který již dříve v souvislosti se změnou klimatu předpověděl zvyšující se intenzitu hurikánů v Atlantiku, spočívá hlavní souvislost tornád s oteplující se planetou v základní nestabilitě a vztlaku nižších vrstev vzduchu. Teplejší a vlhčí podmínky nestabilitu a vztlak vzduchu zvyšují. Kvůli změně klimatu přitom nejsou teplejší jen oceány, ale také pevnina. Změny ve výskytu a frekvenci tornád jako důsledek změny klimatu proto rozhodně nelze vyloučit. Zároveň se však vědecké poznání, statistiky a konkrétní důkazy a závěry v této oblasti teprve formují.
Situaci komplikuje i fakt, že pokročilé technologie sloužící k sledování a záznamu výskytu tornád a měření jejich vlastností má lidstvo k dispozici teprve několik dekád. Historické záznamy výskytu tornád jednoduše nejsou k dispozici, nebo nejsou srovnatelné s dnešní situací, kdy již nespoléháme na pouhá očitá svědectví. Přesto by bylo velkou chybou souvislost s klimatickou krizí nevidět, a to zejména v kontextu Česka, které je pořád z hlediska ochrany klimatu jedním z největších hříšníků na světě a kde klima dosud není tématem, jež by hýbalo politickou diskusí v míře adekvátní hrozícímu riziku globálních rozměrů.
Musíme být lépe připraveni
Tragická situace na Hodonínsku je dost špatná sama o sobě a málokdo má chuť její už tak nesnadné prožívání zatěžovat připomínáním katastrofálních scénářů souvisejících s klimatickým kolapsem. Je však třeba vidět, že mediální rámování celé pohromy zůstává mimo kontext globálních trendů. Západní média se tématu klimatické krize, která se závratným tempem prohlubuje, věnují dlouhodobě a v širokém záběru, zatímco u nás se o důsledcích klimatické katastrofy mluví jen velmi opatrně. A reportování o událostech na jihu Moravy tento přístup potvrzuje.
V tuto chvíli je především nezbytně nutné vynaložit veškeré síly na pomoc lidem v zasažených oblastech, projevit solidaritu a soudržnost. Kvůli tornádu přišla řada lidí o střechu nad hlavou, někteří dokonce o své blízké. Ti všichni teď potřebují maximální podporu a je dobře, že se jim jí od společnosti i politiků dostává. Až tato akutní fáze pomine, bylo by však na místě začít se mnohem více bavit o klimatické krizi a jejích dopadech na naše životy. Třeba i proto, abychom na podobné přírodní katastrofy mohli být v budoucnu mnohem lépe připraveni a klimatickou krizi začali konečně reálně řešit.
Autorka je spolupracovnice redakce.