Průměrná výše hereckého platu v angažmá je okolo 21 685 korun, režiséři si průměrně přijdou na 24 700 korun. Vyplynulo to z ankety, kterou připravila čtveřice tvůrců aktivních na pražské divadelní scéně – Natálie Preslová, Linda Dušková, Jan Frič a Josefína Formanová. Celkem 165 režisérů, herců, dramaturgů, kostýmních výtvarníků a scénografů se zeptali mimo jiné na to, jaká byla výše jejich honorářů za poslední tři inscenace nebo kolik by museli ročně udělat premiér, aby se uživili svojí profesí. Anketa byla anonymní, většina z oslovených má ve smlouvě, že výši honorářů nemá zveřejňovat. U divadla se tedy, alespoň podle výsledků ankety, většinou pracuje za podprůměrnou, a mnohdy i méně než minimální mzdu.
„Já jsem přijala jako fakt už na DAMU, že jsou u nás takové podmínky. Byla jsem připravená na to, že se budu muset živit i něčím jiným nebo dělat extrémní množství premiér,“ říká dramaturgyně a režisérka Linda Dušková, která do Popu přišla spolu s režisérem Janem Fričem. „Pak jsem odjela pracovat do Francie a tam jsem zjistila, že když má člověk takový plat, že může dělat jednu inscenaci ročně, tak se všechno zásadním způsobem mění. Kvalita inscenace, ale i to, jakým způsobem se člověk umělecky posunuje a rozvíjí se. Když jsem se vrátila do Čech, to srovnání bylo hrozné.“
Oba hosté zdůrazňují, že problém nespočívá jen v tom, že větší část divadelní scény, jejíž zástupci musí kombinovat několik úvazků, aby uplatili nájem a vydělali si na živobytí, je prekarizovaná. Problematický je i fakt, že se situace podepisuje na kvalitě českého divadla. „Jede se u nás na výkonnost a kvantitu, ne kvalitu. Je to i v jiných oblastech, ale konkrétně u divadla je to tak, že dobrý ředitel jen ten, kdo udělá za co nejmíň peněz co nejvíc představení,“ říká Jan Frič. I zdejší systém financování vede podle hostů podcastu k tomu, že se obsahu produkuje příliš. Ne každá scéna je ochotná se pustit do experimentu, který zkouší brněnské HaDivadlo. To v rámci sezony věnované konceptu nerůstu nepřipravuje nové inscenace, ale věnuje se rekontextualizaci už uvedených titulů. Většině divadel to ale grantový systém nedovolí. „Jsme v takovém křeččím kole, nemáme vůbec čas se zastavit a reflektovat, co děláme. Tím pádem hodně z nás pracuje automatizovaně, umění se pak nevyvíjí, jede se tvrdě na jistotu, lidi od divadla chřadnou a jejich kreativitu to zabíjí. Divadlo se u nás dělá tak, že se vezmou zázračné, talentované děti, které se vysají, vyždímají a ve třiceti pomalu končí.“
Podle Jana Friče bylo účelem ankety a debaty na toto téma zatím především upozornit. „Chtěli jsme vytvořit prostor, aby bylo možné toto téma obracet z různých stran. Zatím jsme popsali jen špičku ledovce, nestihli jsme se věnovat podpůrným profesím, které jsou u divadla také. Herci to trochu mají ‚vyřešené‘ tím, že mají příjem z audiovize, ale kulisáci, osvětlovači, biletářky, to jsou všechno lidé, kteří jsou ještě v mnohem šílenějších podmínkách.“
Na debatu o pracovních podmínkách budou navazovat další události. Na webu Národního divadla se v sekci ND Talks po nahrání podcastu objevil navazující pořad o pracovních podmínkách v divadlech s hosty Františkem Vyskočilem, expertem na autorské právo, politoložkou Kateřinou Smejkalovou, která je jednou z autorek konceptu minimální mzdy, a dramaturgem a divadelním teoretikem Jakubem Liškou. Mimo to se ve čtvrtek 2. června od 18 hodin v Paláci Akropolis odehraje panelová diskuse s ministrem kultury Martinem Baxou.