Foto Dario, Flickr, CC BY-SA 2.0
Moderátoři a moderátorky se dnes zase už od rána ptají posluchačů a diváků: „Už jste vymysleli, čím na Mezinárodní den žen potěšíte svou partnerku, manželku, maminku, dceru nebo sestru?“ Využít příležitost k tomu někoho potěšit není nikdy k zahození, ale MDŽ není významným dnem v kalendáři proto, aby přiměl muže dávat ženám květiny. Smyslem tohoto svátku je připomenout hnutí za práva žen, které díky neúnavné kolektivní práci prosadilo ve společnosti větší rovnost žen a mužů v oblastech, jako jsou vzdělávání, práce, politika nebo zajištění reprodukčních práv a ochrany před násilím a zneužíváním. MDŽ je dnem, kdy můžeme ocenit to, čeho se dosud podařilo dosáhnout, ale také, kdy můžeme připomenout, kde rovnost a především spravedlnost stále pokulhávají.
Mezinárodní den žen je den boje za ženská, tedy lidská práva. Je to svátek stejně politický jako třeba Svátek práce.
Výbušný potenciál tohoto významného dne se ovšem snaží mnoho veřejných osobností i institucí domestikovat právě tím, že ho převede na svátek, kdy se ženám předává květina. A co hůř, na den, kdy se předává květina těm, které jsou ženami tím správným způsobem. „Přeji všem českým, moravským a slezským ženám krásný sváteční den a připojuji poděkování za to, jakou s námi muži často máte trpělivost. Mezinárodní den žen nepovažuji za svátek politický, za důvod k obřadným oslavám, jako tomu bylo v minulosti. Je to svátek úcty, kdy si můžeme uvědomit, že člověk je díl toho druhého. Abychom to poznali, nepotřebujeme moderní ideologie o genderu,“ takto u příležitosti MDŽ promluvil před pár lety prezident, který dnes končí v úřadu. Kéž by spolu s ním skončila doba, ve které si lidi myslí, že Mezinárodní den žen je oslava ženskosti naplněné ochotou trpělivě snášet nerovný přístup, často zabalený do blahosklonných díků.
Zcela legendární se v tomto smyslu stala gratulace slovenského premiéra Matoviče, který na MDŽ roku 2020 prohlásil: „Chvála Bohu za ženy. Chýbali by našim očiam, ušiam, srdciam. A určite aj brušká by plakali. Ešteže tomu Adamovi smutno bolo a pánbožko nebol lenivý a žienku mu vyrobil.“ A o rok později to vylepšil další gratulací: „Žienky naše, radi vás máme (…) a máte pravdu, že by sme sa mnohí mohli polepšiť (…) ja sa snažiť budem (…) a vy povedzte tomu svojmu.“
Mezinárodní den žen je den boje za ženská, tedy lidská práva. Je to svátek stejně politický jako třeba Svátek práce. Jestli ho člověk využije ke kolektivní akci, jakou je demonstrace, nebo je mu toto výročí víceméně ukradené, je každého věc. Nic to však nemění na faktu, že 8. březen byl ustanoven jako den, kdy si připomínáme, že civilizační výdobytky, jako jsou volební právo nebo rovné pracovní podmínky pro ženy, nespadly z nebe. Jsou výsledkem intenzivního kolektivního úsilí, které stálo mnohé lidi zdraví nebo i život.
Květina v tento březnový den pro partnerku, manželku, maminku, dceru nebo sestru je prima, ale to, že mají nárok na stejnou dávku respektu a rovná práva, je ještě lepší a důležitější. Ovšem vyzdvihovat ochotu snášet mužské příkoří (mít trpělivost s muži, kteří by se mohli polepšit, kdyby náhodou chtěli), je spíš výsměch. Kéž jsme letos podobných gratulantů ušetřeny.
Autorka učí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.