Festival Fusion zaujímá mezi ostatními hudebními akcemi podobného rozsahu v Evropě zcela výjimečné místo. Není tu žádná reklama, nad scénami vlají rudé vlajky a i s 60 tisíci návštěvníky tu přežívá duch DIY. Festival získal svou pověst kromě skvělé atmosféry a výběru účinkujících také díky explicitní politické orientaci, která provází jeho návštěvníky na každém kroku. Anarchistický kolektiv Kulturkosmos letos uspořádal už dvacátý ročník festivalu, který se konal od 29. června do 4. července.
Fusion každoročně probíhá v areálu bývalého vojenského letiště na pomezí dvou malých meklenburských vesnic Rechlin a Lärz asi 150 kilometrů severně od Berlína. Ve třicátých letech sloužila letecká základna k testování nových strojů Luftwaffe a na její výstavbě pracovali vězni z nedalekého koncentračního tábora Ravensbrück. Po konci druhé světové války zde byly umístěny jednotky Rudé armády, které letiště využívaly až do roku 1993. Kolektiv Kulturkosmos se stará o pozemek o rozloze přesahující dvě stě hektarů od roku 1997 a opuštěné vojenské objekty přetvořil ve fantastický prostor. Organizátoři dnes většinu letiště vlastní a přes rok pracují na inovaci zázemí festivalu, aby návštěvníky každý rok překvapovali novými vizuálními prvky, instalacemi a objekty. Chtějí jim dát možnost nahlédnout do jiné reality a prožít čtyři prázdninové dny v „party komunismu“. Vytvářejí dočasnou autonomní zónu, ve které neplatí zákony vnějšího světa, nýbrž fantazie a spontaneita.
Antikapitalismus a antifašismus jsou základními hodnotami tohoto malého světa „svátečního komunismu“ a značná část výdělku plyne do politických projektů v celé Evropě.
Už při příjezdu je nám jasné, že si Fusion nenechává ujít ani německá policie, která postavila kontrolní stanice na všech příjezdových cestách a namátkově prohlíží auta v obou směrech. Organizátoři nás provádějí nepřehledným areálem mezi tisíci aut rozesetých po obrovských parkovištích. Zdá se, jako by se sem sjely nejroztodivnější obytné vozy z celé Evropy. Přijíždím sem se skupinou aktivistů a aktivistek, které pořadatelé pozvali, aby na festivalu pracovali, a vydělali tak peníze na politické aktivity v České republice. Festival totiž funguje jako velká benefiční akce. Peníze ze vstupného pokryjí provozní náklady, plat tří stálých zaměstnanců sdružení Kulturkosmos a zbytek se přerozděluje politickým a aktivistickým kolektivům podílejícím se na organizaci. Na přípravě Fusion pracuje až 2500 dobrovolníků, kteří tvoří základnu festivalu a starají se o návštěvníky, infrastrukturu i úklid. Bezpečnost zajišťují členové německé Antify, kteří projíždějí areálem v polorozpadlých starých autech připomínajících scény z filmu Mad Max.
Akce se odehrává mezi klenutými železobetonovými hangáry, které dnes slouží jako scény nebo technické zázemí festivalu. Jeden je přetvořený ve stylu kasina s velkým barem a zevnitř se ozývá house. V dalším krytu je kino, kde se během festivalu promítají avantgardní filmy. Naproti je oblíbená queer scéna Kabaret na konci světa, kde v noci mezi pozlacenými sochami opic tančí drag queens. Vedle je hlavní kruhová techno stage Turmbühne lemovaná ocelovými draky v letu, kteří do rytmu hudby plivou plameny. O začátek čtvrtečního programu se postaral DJ Tennis a závěrečný set v neděli odehrálo slavné berlínské duo Modeselektor tvořené Gernotem Bronsertem a Sebastianem Szarym. Zavedené osobnosti evropské techno scény střídají méně známí DJ’s.
Fusion nabízí celkem dvacet dva scén, takže se množství návštěvníků rovnoměrně rozprostírá v prostoru a nevznikají nepříjemné tlačenice na parketech. Festival se obejde bez jakékoliv propagace, program se zveřejňuje asi týden před jeho začátkem, nemá žádné hlavní hvězdy a mezi účinkujícími nevzniká hierarchie. Někteří známí umělci vystupují dokonce pod pseudonymy nebo nejsou v programu vůbec uvedeni. Na hlavním koncertním podiu Triebwerke letos hrála německá antifašistická kapela Irie Révolté nebo angažovaná rapperka Sookee. Scéně Seebühne, stylizované do podoby čínského paláce, dominovaly futuristické basy v podání Sarah Farina a dubstepové rytmy Pinche a Bengy. Velký kruhový stan Luftschloss rozvibrovala PC music londýnské kapely Kero Kero Bonito nebo podmanivý mix blízkovýchodních rytmů dua Acid Arab.
Prostor mezi pódii je zaplněn vizuálně působivými objekty většinou inspirovanými steampunkovou estetikou. Noční Fusion je utkaný z množství světelných instalací, které dystopické letiště proměňují v hypnotický vesmír a jsou pastvou pro oči uživatelů psychedelik. Účastníci se často pohybují po areálu ve skupinkách a nad hlavou drží nasvícené barevné totemy, aby se udrželi pohromadě i ve tmě mezi množstvím lidí. Látky pozměňující vědomí k festivalu bytostně patří. Festival je k jejich požívání uzpůsobený, návštěvníci i organizátoři s přítomností drog počítají a vědí, jak se zachovat v krizových situacích. V centru festivalu se nachází klinika, jejíž dobře proškolení zdravotníci jsou připraveni uklidňovat zbloudilce na bad tripu. Snad i díky tomu zde nejsou vidět scény s agresivními opilci nebo postavy bezvládně ležící na zemi v alkoholovém deliriu, tak běžné na českých pivních festivalech.
Jedním z důležitých prvků utvářejících nezaměnitelnou podobu festivalu jsou stánky s občerstvením, které provozují kolektivy z Německa i zahraničí. Kvalita nabízených pokrmů je taková, že by se dal festival strávit pouze ochutnáváním vegetariánských a veganských specialit. Nejoblíbenější stravou byla jednoduchá, ale dokonalá pizza, kterou naproti techno scéně pekli členové italské komuny. Do kempu je možné si přinést vlastní alkohol i jídlo. Jako pořadatelé jsme při službách u vchodu měli za úkol bránit vnášení národních symbolů, a zvláště pak německých vlajek, které během fotbalového šampionátu pokrývají i pivní plechovky či zahradní nábytek.
Fusion bývá někdy chybně přirovnáván k americkému kultovnímu festivalu Burning Man, který také vychází z myšlenky dočasně autonomní zóny. V posledních letech však pozbyl svého subverzivního významu a stal se exkluzivním večírkem oblíbeným mezi libertariánskými milionáři ze Silicon Valley. V roce 2012 přiletěl na festival Marc Zuckerberg, aby ochutnal sýrový sendvič. Burning Man je obrazem libertariánského pojetí svobody pro bohaté, kteří můžou uskutečňovat své extravagantní plány a oddávat se hédonismu bez ohledu na ostatní. Fusion je také do jisté míry uzavřený – vstupenka totiž stojí 110 eur a privilegium volného vstupu mají jen dobrovolníci, podporovatelé z radikální levicové scény a lidé z okolních vesnic. Kapacita areálu je omezená, takže se navíc o lístky losuje a na některé zájemce se nedostane. Antikapitalismus a antifašismus jsou však základními hodnotami tohoto malého světa „svátečního komunismu“ a značná část výdělku plyne do politických projektů v celé Evropě. Česká levice, která si při drobných benefitech bere peníze z vlastních kapes, by si mohla z Fusion vzít příklad. Je ukázkou toho, že je možné bez ústupků uspořádat velkou politickou party, která svou kvalitou předčí komerční akce a přiláká tisíce lidí mimo aktivistické a anarchistické kruhy.
