Petr Mach dokazuje, že není běžným eurofobem od vedle. Kromě ohraného trolení ombudsmanky na domácí půdě si totiž v Bruselu našel i osvěžující koníček – hájení evropských zájmů. Mach byl spatřen na demonstraci proti zavádění německé minimální mzdy. Ta od začátku roku platí ve výši 8,5 eura za hodinu. Leží v žaludku hlavně východoevropským zaměstnavatelům, v první řadě dopravcům. Firmy se začaly bát, že budou muset svým zaměstnancům, kteří se pohybují na území Německa, platit podle stejných podmínek.
V tlaku na německou vládu se obchodní svazy zaštiťují tu svobodným pohybem zboží, tu svobodným pohybem služeb. Ve stejném duchu se nesla i interpelace k Evropské komisi, k níž se Mach přihlásil a která žádá posouzení toho, jestli je uplatnění minimální mzdy i u pracovníků zahraničních firem v souladu s evropským právem.
Dokud to jejich představě o světě nespoutaného byznysu přijde vhod, budou Svobodní bez uzardění hájit primát evropského práva před národními zákony.
Klasický stranický dokument Svobodných, kterým Petr Mach předsedá, vás vždy řádně poučí, proč považovat Evropskou unii za absolutní zlo. Ostatně, jak sám Mach několikrát prohlásil, Evropská unie je přece něčím jako Sovětský svaz. Unii by proto bylo nejlépe zrušit a uvolnit prostor suverénním národním státům. Evropský projekt by Svobodní následně nahradili sítí volnotržních dohod mezi státy.
Kritické hlasy byly, jsou a budou nedílnou součástí evropské integrační politiky. Ve srovnání s mnohdy vysloveně eurofobními národně-identitářskými postoji vychází libertariánská varianta euroskepse – v Česku reprezentovaná právě Stranou svobodných občanů – přece jen o něco lépe. Jenomže podle volnotržní doktríny Německo zavedením minimální mzdy škodí především samo sobě. Co je tedy euroskeptikovi po německé minimální mzdě?
Machův podíl na demonstraci a tlaku podnikatelské lobby, kterou za Česko už klasicky reprezentuje ČESMAD, je schizofrenní jen zdánlivě. Státní suverenita (neřku-li demokracie) hraje totiž v mezinárodní politice Svobodných vždy až druhé housle. Sám Mach nyní učebnicově dokazuje, že pokud jde o ryzí pravicovou politiku, nespoutané proudění zboží a kapitálu nakonec musí hrát prim – suverenita nesuverenita, státy nestáty a demokracie nedemokracie. Když se byznysu tyto koncepce nehodí, musí jít jednoduše stranou.
Představa, že euroskeptici formátu Nigela Farage či Petra Macha kandidují do evropských institucí s cílem rozvrátit evropský projekt zevnitř, je naivní. Mach v přímém přenosu dokazuje, že ve skutečnosti vůbec neusiluje o navrácení ukradené suverenity do české kotliny, a nechce ani krotit eurohujerskou byrokracii. Je zde proto, aby bojoval za ty nejhorší aspekty globalizace.
Minimální mzda je podle něj věc ošklivá, falešná, ale hlavně socialistická. A pokud jde o snižování pracovních a životních standardů, je pro libertariána i Evropská unie dobrým spojencem a nástrojem. Dokud to jejich představě o světě nespoutaného byznysu přijde vhod, budou Svobodní bez uzardění hájit primát evropského práva před národními zákony.
Autor studuje práva.