Foto BakkeBaarend, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 DEED
O tom, že se německá společnost posouvá zneklidňujícím směrem – minimálně její čím dál větší části – přestává být pochyb. Jednak setrvale posiluje nominálně národovecky konzervativní, v mnoha zemských případech ale spíš už jednoznačně pravicově extremistická, AfD. Oficiální razítko extremismu od Úřadu pro ochranu ústavy na to již mají její organizace ve východoněmeckých spolkových zemích Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko a taky mládežnická organizace této strany „Junge Alternative“ v mnoha dalších zemích včetně několika západoněmeckých.
Mnohé tedy mluví pro to, že se i nyní radikálové v řadách zemědělců rekrutují z kruhů, ve kterých je odpovídající antisystémový postoj již pevně zakořeněný a vyhřezává vždy při konkrétních vhodných příležitostech.
V celoněmeckých průzkumech má strana už celkem stabilně přes 20 procent hlasů, a to je výrazně více, než má každá ze stran vládnoucí „semaforové“ koalice sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálů (FDP). V několika východoněmeckých spolkových zemích, kde se budou letos na podzim po volbách nově skládat zemské parlamenty, atakuje AfD první místa s až třetinovým podílem preferencí. Kolují přitom scénáře, podle kterých by jim podobné výsledky mohly – zejména kvůli hrozbě úplného vypadnutí etablovaných stran z parlamentů – v přepočtu přinést až absolutní většinu poslanců.
Politika v ulicích
Německem také nedávno otřásla kauza konspiračního setkání pravicových extremistů, mimo různé „volné radikály“ dílem i z AfD, dílem dokonce z řad CDU/CSU, kde se spřádaly plány na vyhoštění až milionu lidí se zkušeností migrace ze země, a to včetně lidí s německým pasem. To minulý a předminulý víkend vyvolalo protireakci v podobě statisícových demonstrací po celé zemi, nicméně v ulicích se toho u sousedů děje víc. Vyrazili do nich totiž také naštvaní zemědělci, zhusta rovnou na traktorech. Stranou nyní nechme souběžně stávkující železničáře, jejichž odbory kvůli svérázné postavě ve vedení také nejsou zcela bez kontroverzí. Podezření z podivného politického vyznění protestu se u nich ale nekoná, jde o obvyklý postup v rámci konfliktního vyjednávání o tarifních mzdách.
To u zemědělců je tomu trochu jinak. Protestují kvůli rozhodnutí spolkové vlády pokrátit dva druhy dotací v rámci úsporných opatření. Vláda tato opatření musela přijmout v reakci na nedávné rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, že určité triky k nafouknutí státního rozpočtu navzdory dluhové brzdě nejsou přípustné. V součtu se sice jedná o 900 milionů euro, tedy částku z fiskálního hlediska už poměrně citelnou, pro jednotlivé zemědělce ale obvykle o žádnou vyslovenou tragédii nejde. Kupříkladu na dotaci dieselu pro hospodářské stroje dostává průměrný zemědělec ročně 2 900 euro, nově by šlo jen o 1 700 euro, což je rozdíl, který sám o sobě položí asi málokoho. Jde tak spíš o příslovečnou kapku, kvůli které přetekl již dříve po okraj naplněný sud. V první řadě jde o dlouhodobý tlak na materiální podmínky, ve kterých zemědělci pracují – ať už jde o čím dál přísnější environmentální regulace, například ohledně používání hnojiv nebo pesticidů či vykořisťování ze strany dalších aktérů v produktovém řetězci. Zejména levné supermarkety typu Aldi, Lidl nebo Penny, kterým se v Německu říká „Discounter“, jsou svým nemilosrdným tlakem na výkupní ceny mléka nebo masa dlouhodobě nechvalně proslulé.
Druhá věc je ale také určité symbolické zneuznání a opomíjení zemědělců. Ve společnosti, která si obecně cení hlavně vysokoškoláků v kreativním průmyslu, ajťáků nebo startupistů, jsou zemědělci se svou těžkou prací mnohdy masivně ovlivňující i jejich soukromý život zkrátka mimo radar. Nezřídka jsou pak také považováni tak trochu za příživníky, kteří vedou pohodlný život za peníze z veřejných dotací.
Politická tíseň
Do tohoto mixu se však přimíchává ještě něco dalšího, co vede k tomu, že protesty místy nabírají antisystémový, až předrevoluční nádech. Nejde už jen o konkrétní kontroverzní politický krok, ale o to, že politická reprezentace údajně systematicky škodí celé zemi, o to, že je třeba se jí zbavit a nečekat přitom na žádné volby (na demonstracích se místy objevily i gilotiny) a zavést úplně jiný systém. Protesty tím lákají populistické a krajně pravicové aktéry, mimo jiné z AfD, kteří se spolu s podobně nastavenou částí zemědělských organizací náležitě činí, k dalšímu rozdmýchávání tohoto revolučního „potenciálu“.
Co přesně to je, co protesty zemědělců posouvá tímto směrem, je otázka za milion, jejíž zodpovězení by pravděpodobně bylo rovněž klíčem k porozumění vzestupu AfD. V konkrétnější a krátkodobější perspektivě se mluví o nezdarech aktuální vlády, která to má v důsledku války na Ukrajině a inflace sice objektivně těžké, mnoho kritiky si ale přivolala sama. Ať už nezdařenými politickými kroky nebo jejich komunikací, rozhádaností koalice či chybějícím rezolutním, a tím krizi tlumícím politickým vedením ze strany kancléře Olafa Scholze.
V obecnější rovině se pak příčiny hledají v rychlém globalizovaném světě přinášejícím jednu citelnou krizi za druhou, na které vlády skutečně dokážou v nejlepším případě reagovat chabě a zpomaleně. Nemluvě o konstantně narůstajících nerovnostech, kvůli nimž jsou jedni krizím vystavení napospas, zatímco jiní se zvládnout zařídit, i kdyby se dělo cokoli. Rychlý technologický vývoj i poměrně rychlá liberalizace řady oblastí spolu s tlakem na změnu dosavadních zvyklostí a chování pravděpodobně také hrají ne úplně malou roli. V součtu to očividně nezanedbatelným vrstvám společnosti způsobuje svého druhu neurózu, která ospravedlňuje volání po radikálních opatřeních vedoucích ke znovunabytí kontroly, uznání a zastoupení.
To bohužel není něco, co by se dalo rychle napravit. Spolková vláda sice po vlně zemědělských protestů část svých opatření zase vzala zpět, a tak by se nejakutnější fáze protestů mohla zdánlivě uklidnit, nicméně džina zpátky do lahve tím s jistotou nezažene už proto, že byl vypuštěný daleko dřív. Výzkumy, které se v Německu dlouhodobě dělají, ukazují, že lidé, kteří se účastnili proticovidových demonstrací, jsou titíž, kteří později vykazovali nejistotu ohledně ruské interpretace dění na Ukrajině nebo se k ní rovnou klonili. Mnohé tedy mluví pro to, že se i nyní radikálové v řadách zemědělců rekrutují z kruhů, ve kterých je odpovídající antisystémový postoj již pevně zakořeněný a vyhřezává vždy při konkrétních vhodných příležitostech.
To nejsou s ohledem na následující důležité volby žádné optimistické vyhlídky. Německo čekají vedle letošních evropských a příští rok zemských voleb, stejně jako nás také velké volby do spolkového parlamentu. Už dlouhou dobu se mluví o zákazu AfD, nyní po odhalení bizarního konspiračního setkání opět intenzivněji, počet těch, kteří to považují za neproveditelné nebo kontraproduktivní, je však přinejmenším stejně velký jako počet těch, kteří by naopak souhlasili. Vývoj v Německu se tak, pravda s poněkud stísněným pocitem, letos určitě vyplatí sledovat podrobněji. A to i poté, co traktory německé ulice zase opustí.
Autorka je politoložka a publicistka.