Všechny problémy jsou dnes zastíněny dvěma dramatickými událostmi: jedna probíhá několik posledních let, druhá je náhlým šokem. Syřané v zoufalství začali opouštět svou rozvrácenou zemi a v ohromných počtech vstupují do sousedních a evropských zemí; hrstka krvežíznivých fanatiků zabila v Paříži více než stovku náhodných, nevinných lidí. Obě tyto události tvoří část většího a znepokojujícího obrazu. Jsou vzájemně propojeny a odkrývají důležité rysy světa, v němž nyní žijeme.
Série příčin
Především musíme vzít v úvahu regionální asymetrie jakožto základní příčinné faktory. Severní pobřeží Středozemního moře se skládá ze stabilních, prosperujících a hlavně pokojných států, kdežto jižnímu a východnímu pobřeží dominují státy nestabilní, autokratické či kolabující, nejistota a stagnace. Zatímco evropská populace rostla pomalu (v posledních 60 letech z 350 na 450 milionů), počet obyvatel evropských sousedů vzrostl raketovým tempem (ze 163 na 350 milionů v témže období). Severní Afrika a Blízký východ se vyznačují mladými populacemi, špatně fungujícími trhy práce a nerovnými příležitostmi, co se týče vyššího vzdělání. Neefektivnost pracovních trhů a veřejných institucí je v mnoha případech ještě zvyšována genderovou segregací. Tlak na Středozemní moře jako na membránu oddělující příležitost od stagnace tak nabývá na síle.
Když extremističtí, netolerantní náboženští kazatelé šíří svůj jed, nativisté a islamofobové oplácejí stejnou mincí, a pranýřují veškeré formy islámu jako antidemokratické a odporující evropským společnostem. Nevstoupí-li do tohoto ničivého tance nějaká třetí, zprostředkující instance a nenabídne-li alternativní přístup, může být výsledek katastrofální.
Za druhé: Hodnota lidských životů se mění v závislosti na tom, kde žijete a kdo jste. Asi říkám něco, co je zcela zjevné, nicméně v bohatých zemích skutečně jen málokdy nastane nějaké větší pobouření, když útok dronu nebo raketa mířící na teroristického vůdce omylem usmrtí několik desítek nevinných lidí, včetně dětí. Něco takového se stává s rutinní pravidelností a často. Ne každý je ochoten přijmout, že bohaté země vraždí civilisty v zemích chudých, a tudíž lze pařížský teroristický útok chápat jako akt odplaty.
Za třetí: Rostoucí vliv politiky identit vytváří v západní Evropě dvojí polarizaci. První polarizací je symbolická konkurence mezi islamisty a nativisty, druhou konflikt mezi „identitní“ politikou a sekulární politikou. Ve Švédsku, které v probíhající uprchlické krizi patřilo mezi nejvstřícnější země, došlo k vypálení azylových center a poslední průzkum veřejného mínění naznačuje, že nevídaných 25 procent švédských voličů momentálně podporuje ultrapravicové Švédské demokraty. Francie, která má sekulární politickou identitu (všichni občané jsou v zásadě rovnoprávní, bez ohledu na svou kulturu a náboženství), zažila náhlý vzestup identitní politiky jak mezi nativisty (Národní fronta), tak mezi muslimskými extremisty. Více než třetina evropských bojovníků, kteří v Sýrii působí v řadách Islámského státu, pochází z Francie. Mnoho lidí však nepřijímá polarizaci protichůdných identitních politik a místo toho trvá na tom, aby se politické projekty zakládaly na jiných principech než příslušnosti k nějakému náboženství či skupině. Islamismus a nativismus jsou pro ně dvě strany téže mince.
Za čtvrté: Události, ideologické konflikty a násilné činy lze nyní zřídkakdy udržet v určitých geografických mezích. Dánská krize s karikaturami, k níž došlo v letech 2005 až 2006, byla výmluvným znamením, že konflikty se stále více teritoriálně rozmělňují. Dánské noviny publikovaly karikatury proroka Mohameda, což mělo nakonec za následek nepokoje v Nigérii a demonstrace v Libanonu. A právě tak ani dnes nelze považovat za navzájem nezávislé takové fenomény, jako jsou syrský konflikt, vzestup Islámského státu (Daeš), zástupy lidí proudící ze země a smíšené, ambivalentní reakce, s nimiž se setkávají v Evropě, pocit zbavování práv a marginalizace panující mezi mládeží severoafrického původu ve Francii a aktivní destabilizace Iráku, Afghánistánu a Libye ze strany západních zemí. Ať už jsou nebo nejsou ve faktické příčinné spojitosti, vytvářejí dohromady kognitivní balík sdílený mnoha muslimy, jejichž většina má ovšem na zřeteli mírové soužití se svými sousedy. A mnoho z nich dokonce ani není nábožensky věřících. Muslimové na obou stranách Středozemního moře sdílejí názor, že je s nimi zacházeno jako s druhořadými lidmi. Navíc ve Francii jitří tuto ránu místních muslimů koloniální zkušenost, neboť většina z nich má původ v Maghrebu.
Civilizace, nebo barbarství
Tou nejzjevnější spojitostí mezi syrskou uprchlickou krizí a teroristickým útokem z pátku třináctého je jejich společný jmenovatel, tedy Islámský stát. Jeho primitivní brutalita vyhání lidi ze Sýrie, posiluje polarizaci v Evropě, neboť díky němu mají islamofobové svátek, a ničí i tu nejmenší stopu civilizace, kamkoli se pohne. Disponujeme nicméně dvěma analytickými pojmy, jež nám mohou pomoci k pochopení současné situace i k lepšímu porozumění oné zranitelnosti, která se stala hmatatelnou přinejmenším od útoků na USA z 11. září.
Prvním je deteritorializace. V dnešní době nelze nic udržet v daných geografických mezích. Ochrana státních hranic je úkolem ještě méně proveditelným, než tomu bývalo v minulosti, a posilování bezpečnostních opatření nám pouze poskytne falešný pocit bezpečnosti. Odpovídat na násilí zvýšeným násilím pravděpodobně vůbec nic nevyřeší a spíše to jen rozdmýchá plameny, než aby je uhasilo. Sebevražedným náboženským fanatikům asi musíme čelit násilím, ale zbavením se těchto jednotlivců nezasáhneme základní, strukturální rozpory. Řešením hrozeb terorismu i nezvladatelných přívalů uprchlíků je spravedlivější globální distribuce důstojnosti a příležitostí, nikoli ploty s ostnatým drátem a stálý dozor. Je však třeba také říct, že nikdo neví, jak se k tomuto řešení dopracovat – nicméně zaměřit se na symptomy, aniž bychom vzali v úvahu příčiny, je jen zřídkakdy doporučováno jako léčba.
Druhým pojmem je schizmogeneze. Tento pojem pochází z knih, které v polovině minulého století napsal kulturní antropolog Gregory Bateson, a odkazuje ke kumulativně se posilujícím, spirálovitým konfliktům. Čím víc ohrožuješ ty mě, tím víc budu ohrožovat já tebe. Když extrémističtí, netolerantní náboženští kazatelé šíří svůj jed, nativisté a islamofobové oplácejí stejnou mincí, a pranýřují veškeré formy islámu jako antidemokratické a odporující evropským společnostem. Nevstoupí-li do tohoto ničivého tance nějaká třetí, zprostředkující instance a nenabídne-li alternativní přístup, může být výsledek katastrofální.
Civilizace, nebo barbarství. Civilisation ou barbarie. Útočit na nevinné lidi je barbarské bez ohledu na to, zda jsou snědí nebo bílí, chudí nebo bohatí. Nalézt cesty jak žít pospolu v tomto rozžhaveném a propojeném světě je civilizovaný a civilizační čin. Skutečné nebezpečí dnes spočívá v tom, že rozvratnická identitní politika ze strany etnonacionalistů a džihádistů si úspěšně bere majority za rukojmí svých destruktivních ideologií. Etnonacionalisté a džihádisté dávají přednost světu, který by se zakládal spíše na podezírání než na důvěře, spíše na stažení se do sebe než na otevřenosti, spíše na retrográdní nostalgii než na přijetí nečistot a třenic, které nevyhnutelně charakterizují svět, jenž je na cestě – doslova i metaforicky. Jak jednou řekl můj přítel Khalid Salimi (který založil Antirasistické centrum v Oslu a v současnosti řídí hudební festival Mela), měli bychom přestat mluvit o budování mostů. Místo toho si musíme uvědomit, že všichni žijeme na stejném ostrově.
Autor je profesor sociální antropologie na Univerzitě v Oslu.
Z anglického originálu The Paris massacre and the Syrian refugee crisis přeložil Pavel Siostrzonek.