Trolling Stone Jiří Ovčáček


Výkony prezidentského mluvčího připomínají to nejlepší z tradic šašků a bláznů, účinky jeho trollení jsou však dvousečné.

V internetovém slangu znamená YHBT YHL HAND zkratku z prvních písmen anglických slov, do češtiny přeložitelných jako „byli jste potrolleni a prohráli jste; pěkný den“. Tak nějak lze shrnout sdělení, která prezident Miloš Zeman skrze svého dvorního trolla Jiří Ovčáčka vzkazuje veřejnosti. Nejaktuálnějším Ovčáčkovým vrcholným dílem trollení je jeho tweet ke kauze Zemanova pozdního příletu na pohřeb bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče. V něm z prodlení viní letové dispečery, kteří měli dát přednost jinému letu než prezidentskému speciálu. Řízení letového provozu však toto nařčení odmítlo.

Králové, šašci a blázni

Internet je přeplněn množstvím nejrůznějších trollích typů: od obézních nerdů, rozesírajících diskuse z absence jiné životní náplně, až po trolly placené zpravodajskými agenturami, jimž se trolling podařilo zprofesionalizovat. Internetoví trollové jsou blázni a šašci digitálního věku, sloužící k pobavení plebsu i elit.

Ovčáčkův mediální trolling lze v jistém smyslu číst jako bizarní diskursivní guerillu, rozvracející agendu politické debaty náhradními a nesmyslnými tématy.

Francouzský medievalista Jacques Heers ve své knize Svátky bláznů a karnevaly rozebírá lidovou kulturu středověkých karnevalů, při nichž duševně či tělesně postižení jedinci hráli roli králů těchto slavností. Středověké lidové radovánky přesahují až ke starobylým pohanským rituálům, které byly únikem z profánní každodennosti k orgiím alkoholu a sexu, a tato lidová karnevalita přežila například v podobách slovanských májek nebo technoparties. Podstatná je však úloha blázna či „obecního pitomce“, jemuž byla ve středověku díky jeho nemoci přisuzována magická schopnost vidět za hranice běžného světa. Nejslavnějším příkladem takového blázna je Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha z pera Miguela de Cervantese, bojující s větrnými mlýny. Sedmnácté století, v kterém román vznikal, byl závěrem epochy, v níž lidé ještě vnímali duševní nemoc jako zvláštní dar, díky kterému mělo smysl bláznovi naslouchat. Vše se změnilo o století později s nástupem osvícenství a kultu vědy, která duševně nemocné vykázala do psychiatrických léčeben.

Raně novověké panovnické dvory však tyto blázny institucionalizovaly a navlékly jim čepici s rolničkami, čímž vznikl dvorní šašek. Tito kašpárci víceméně postrádali kouzelný přesah lidových magorů, byli to v podstatě elitní baviči, něco jako moderní celebrity. V systému rodících se absolutistických monarchií, jež se vyznačovaly vynucovanou úctou k panovnickému majestátu, byl tento královský šašek jediný, kdo panovníka mohl zesměšňovat a kritizovat. Byl to moudrý blázen, jemuž se vyplatilo naslouchat.

Tyto pohádkové časy vzaly za své s technicky reprodukovatelným světem modernity, nasáklým tiskařskou černí, neboť demokratické revoluce svrhly s králi i jejich šašky. Moderní novinář je moudrý, nikoli však blázen, a hájí tiskovou svobodu kritizovat vládu nikoli na základě psychického vyšinutí, ale naopak z pozic racionality a vzdělání.

Prezident a troll

Jiří Ovčáček coby profesí žurnalista a prezidentův tiskový mluvčí, plnící titulky deníků směšnými výroky, je přesně tímto postmoderním královským šaškem – bavícím jak svého šéfa, tak novináře a čtenáře českých médií. Role šašků a bláznů však byla podvratná, neboť karnevaly a různé taškařice na okamžik převracely zavedený řád a instituce dvorních bavičů byla vlastně absorbovaná opozice. Nicméně Zeman si Ovčáčka neplatí od toho, aby se v kanceláři do očí vysmíval jemu, ale novinářům. Nechtěně však zesměšňuje především sebe, prezidenta i instituci jako takovou. Ovčáčkův trolling je tedy ve svém důsledku dvousečný: je Zemanovým kanónem, namířeným z hradního cimbuří směrem k podhradí, aby svými dělovými ránami rozesíral veřejnou debatu. Směšná forma tohoto rozesírání však likviduje dekorum prezidentského úřadu, který je přece jen převtělením královského trůnu do republikánské formy.

Ovčáčkův mediální trolling lze v jistém smyslu číst jako bizarní diskursivní guerillu, rozvracející agendu politické debaty náhradními a nesmyslnými tématy. Tato guerilla se však zdá jako neřízená střela bez jakéhokoli cíle. Je to podivný meteor bloudící vzduchoprázdnem ve stavu bez tíže a tu a tam se srazí s nějakou planetkou. Účelem Ovčáčkova trollingu je trolling samotný: l’trolling pour l’trolling.

Autor je internetový troll.

 

A2LARM