Ve svém vánočním projevu prezident Miloš Zeman sebevědomě tvrdil, že se globální teplota měnila i před miliony let a lidská civilizace v tu dobu na Zemi aktivní nebyla. Není si tedy jistý, zda za změnou teploty není nějaký jiný, například kosmický vliv. Klima se samozřejmě měnilo po celou historii planety Země. Naopak holocén, tedy současná doba meziledová, která trvá zhruba posledních dvanáct tisíc let a během níž vznikla pokročilá lidská civilizace, je se svou klimatickou stabilitou poměrně atypický jev. To, že se klima v historii výrazně měnilo, je ve skutečnosti spíše argumentem k opatrnosti než k ignoranci. Ukazuje totiž, že klimatický systém je ke změnám náchylný.
Příčiny současných klimatických změn vědci velmi detailně studují už desítky let. A za tu dobu, v rozporu se Zemanovým tvrzením, věda nashromáždila dost přesvědčivých důkazů o tom, že za současné oteplení může člověk, a zároveň věnovala obrovské množství energie testům, zda by se oteplení nedalo vysvětlit i jinými faktory. Důkazy, které prochází celou řadou disciplín, jsou tak přesvědčivé, že odborná veřejnost je prakticky v naprosté shodě: za oteplování může člověk. Přesněji řečeno, může za něj prudký rozvoj spalování fosilních paliv spojený s průmyslovou revolucí. Všechny dostupné metriky zkoumající názor odborné veřejnosti – analýza publikovaných odborných textů v klimatologii, analýza názorů mezi klimatology, vyjádření desítek odborných institucí a akademií věd po celém světě – ukazují, že na tomto panuje drtivý a dlouhodobý odborný konsenzus.
Prezident kapitalizuje svůj vliv a ukazuje svou potřebnost pro fosilní oligarchie, které ho podporují. Vědecké argumenty nicméně přesvědčivě dokazují, že za globální oteplování nemůžou žádné kosmické vlivy, ale člověk.
Přehlednou rešerši opřenou o vědeckou literaturu můžeme najít například na webu Skeptical Science. Pro zájemce o více informací lze doporučit i český překlad brožury Vědecký průvodce k „Příručce skeptika“, která podává velmi srozumitelný přehled všech základních argumentů a v dnešní době by si ho měl přečíst skutečně každý. Otázka tedy je: Na základě jakých argumentů věda došla k tak jasnému přesvědčení, že za oteplením stojí člověk?
Nemůže to být změna zemské dráhy?
Nemůže. Pohyb Země kolem Slunce sice není přesně kruhový a je důvodem, proč na Zemi v různých epochách dopadá různé množství sluneční energie, ale za současné změny klimatu nemůže. Orbitální změny se nazývají Milankovičovy cykly a rád se na ně odkazuje například Václav Klaus. Tyto výkyvy mají periody od desetitisíců po miliony let a když se setkají správné fáze, může taková změna odstartovat nebo ukončit dobu ledovou. Současná vlna oteplení je ovšem příliš rychlá na to, aby ji mohly vysvětlit Milankovičovy cykly. A především: změna klimatu jde opačným směrem, než bychom mohli na základě Milankovičových cyklů předpokládat. Pokud by totiž byly na vině orbitální změny, pak bychom měli pozorovat ochlazování Arktidy (které před průmyslovou revolucí probíhalo) a postupný vstup do nové doby ledové během následujících tisíců let. To by se nejspíš dělo, pokud by koncentrace CO2 byla mnohem menší než před průmyslovou revolucí (240 místo 280 ppm). Místo toho ovšem pozorujeme náhlé a masivní globální oteplení.
Není to změněná aktivita Slunce?
Není možné, že se mění množství energie přicházející ze Slunce, které následně mění teplotu? V posledních desetiletích vědci měří množství přicházející sluneční energie prostřednictvím solární radiometrie. Díky tomu víme, že za poslední desítky let přichází výkon, který jemně osciluje s přibližně jedenáctiletou periodou kolem hodnoty 1361 wattů na metr čtvereční. Dále do minulosti se dá podobný trend pozorovat i díky analýze slunečních skvrn, o kterých existují záznamy. Pozorovaný trend oteplení, kterému dnes čelíme, ale trvá již více než sto let, tedy daleko za jedenáctiletou periodu sluneční aktivity. Dnes, v době rekordních globálních teplot, se nadto nacházíme v době solárního minima a v následujících letech očekáváme zvýšenou sluneční aktivitu. Změna sluneční aktivity tedy za oteplením být nemůže.
A co sopky?
Mirek Topolánek se při svých pokusech diskreditovat Gretu Thunberg před časem ptal, zda někdo měří emise skleníkových plynů ze sopek – s posměšným dodatkem, zda je švédská aktivistka „nechce zakázat“. Sopečná aktivita se monitoruje a pravidelně se ověřuje, jaké množství oxidu uhličitého se kvůli sopkám do ovzduší dostává. Všechny aktivní sopky ročně emitují zhruba 600 milionů tun oxidu uhličitého ročně. To je zhruba procento toho, co ročně vyprodukuje lidská ekonomika. Zároveň v důsledku aktivních sopečných roků dochází k dočasně ochlazujícímu vlivu, protože při erupcích se do atmosféry dostává značné množství popela a oxidů síry, které stíní sluneční záření a ochlazují klima. Popel a oxid síry se ovšem během několika let vrátí na zem. To by jistě Mirek Topolánek věděl, kdyby vynaložil asi pět minut svého času a informace si ověřil. Otázkou je, zda za jeho nekompetentními vyjádřeními nestojí ani tak zájem o klima jako to, že pracuje jako lobbista pro uhlobarona Daniela Křetínského. Veřejnost informovaná o rozsahu a podstatě klimatické krize totiž pro Křetínského znamená bezprostřední ohrožení jeho podnikání. Šířením dezinformací o klimatických změnách se ostatně vyznačují i periodika z Křetínského mediálního impéria — například Info.cz nebo časopis Reflex, jehož zcela otevřený příklon na stranu dezinformačních kruhů donutil k odchodu i dlouholetého kmenového redaktora J. X. Doležala.
https://twitter.com/MirekTopolanek/status/1204045347275890688
Vědci analyzovali i řadu dalších aspektů zemského systému. Patří k nim i odlesňování a další změny ve využívání půdy, které mění množství záření, jež Země odrazí zpět do vesmíru, i vliv aerosolů nebo ozónové vrstvy, podobně jako mnoha dalších vlivů. Zkrátka a dobře, prakticky každý aspekt fungování zemského systému byl v posledních desetiletí podrobně studován a nebyl objeven žádný jiný zdroj oteplení, který by mohl na klima takto působit.
Vědci ale kromě toho také velmi důkladně zkoumají, jakým způsobem se otepluje. Ve kterých vrstvách atmosféry, ve kterých částech dne, případně zkoumají další pozorované změny teploty, tlaku, ale i objemu různých složek atmosféry. Analýza oceánů, satelitního měření infračerveného vyzařování země nebo změna charakteru srážek jim přináší další dílky do skládanky, které mohou ověřit nebo vyvrátit tezi, že za oteplování může lidská aktivita. Jinými slovy ve svém úsilí zjišťují, zda globální oteplení vykazuje „otisky“ lidské aktivity.
Lidský otisk 1: Země sálá méně tepla do vesmíru
Satelitní měření ukazují, že do vesmíru sálá ze Země menší množství tepla než dříve. Tento jev je simultánně potvrzovaný měřeními na povrchu, kde spektrální analýza ukazuje větší množství tepla přicházející z atmosféry ve spektrálním pásmu, kde je účinný CO2. Jedná se o empirický důkaz toho, že oteplení způsobují lidmi vypouštěné skleníkové plyny. Tento důkaz navíc pochází z různých zdrojů — ze satelitního měření a pozemního pozorování, které se navzájem potvrzují.
Lidský otisk 2: Oteplení větší v noci než ve dne
Pokud by za oteplení mohla například zvýšená sluneční aktivita nebo změna pohybu Země kolem Slunce, oteplení by bylo zákonitě vyšší ve dne, kdy na zemský povrch dopadá sluneční záření. Vědci ale analýzou změny teplot v závislosti na střídání dne a noci zjistili, že se rychleji otepluje v noci. Takové oteplení naopak dobře vysvětluje právě působení skleníkových plynů. Jejich koncentrace se během noci a dne nemění, a svým sáláním, vyšším než před průmyslovou revolucí, zpomalily tempo chladnutí povrchu mezi soumrakem a ránem.
Lidský otisk 3: Ochlazování vyšších vrstev atmosféry
Pokud by za změnu teploty mohlo Slunce, pozorovali bychom také podobné oteplení spodních i vrchních vrstev atmosféry. Vědci ale zjišťují, že se otepluje atmosféra blíže zemskému povrchu (troposféra), zatímco atmosféra dále od povrchu (stratosféra, mezosféra a spodní termosféra) se ochlazuje. To vyvrací domněnku, že by za oteplováním mohla být příchozí energie ze Slunce. Naopak takové pozorování dobře vysvětluje zesílený skleníkový efekt. Spodní vrstvy atmosféry totiž zachytávají odražené teplo, které potom přestává ohřívat vrstvy vyšší.
Oceány jako další důkaz
Lidské otisky globálního ohřívání byly nalezeny také v oceánech. Ve skutečnosti by oteplení atmosféry bylo mnohem vyšší, kdyby gigantické množství tepla (víc než 90 procent) nepohlcovaly právě světové oceány a moře. Řada analýz ukazuje, že oceány se oteplují způsobem, který je bez antropogenní klimatické změny nevysvětlitelný. Analýza charakteru oteplení oceánů podle jednotlivých vrstev vyloučila působení sluneční nebo vulkanické činnosti.
Přehled jednotlivých empirických pozorování, které vyvrací nebo potvrzují jednotlivé zdroje globálního oteplení:
Kdo je klimafanatik?
Přesvědčení, že spalování fosilních paliv je pro globální oteplování zásadní, tedy neplyne z žádného pseudonáboženského fanatismu, ale z dlouhodobé systematické práce, výzkumu, monitorování, výpočtů, měření a experimentů. Je to vysoce kvalifikovaný odhad světových odborníků. Tato velmi náročná, desítky let trvající práce tisíců lidí po celém světě bohužel přichází vniveč svévolnou, dlouhodobou a systematickou ignorancí.
S ohledem na uvedené argumenty se nedá než konstatovat, že Miloš Zeman očividně ignoruje vědecké a odborné poznání. Bohužel v tom zdaleka není sám, podobný názor je rozšířený napříč politickým spektrem, veřejností i novinářskou obcí. Příčin takového fatálního a pro nás všechny nebezpečného selhání v akceptaci vědeckého poznání důkladně analyzují sociální vědy. Nabízejí řadu vysvětlení této nebezpečné ignorance. Sociologie klimatických změn přinesla dlouhý seznam důkazů o systematické dezinformační kampani fosilního průmyslu, který má za cíl mást veřejnost, aby si neuvědomovala závažnost a naléhavost situace. Stejně tak máme díky dalším výzkumům řadu důkazů o ovládání politiky uhelnými a ropnými oligarchiemi, kterým se daří paralyzovat transformaci směrem k nízkouhlíkové ekonomice.
Proto je také dobré zmínit, z jaké pozice Miloš Zeman svůj novoroční proslov pronesl a o jaké spojence se ve své politické kariéře opírá. Petr Kellner, který pro Zemana vypravuje soukromé tryskáče pro jeho cesty na Východ, spolu s uhlobaronem Danielem Křetínským vlastní elektrárny a uhelné doly ve východním Německu. Ty získal v podstatě za symbolickou cenu, protože původní vlastník je chápal jako toxická aktiva, která v době klimatické krize nemají budoucnost. Pokud by se ovšem podařilo veřejnost a politiky přesvědčit, že klimatický rozvrat není třeba řešit, rázem se promění v akvizici, jejíž hodnotu PPF odhaduje na 13 miliard korun. Miliardářští predátoři typu Kellnera, Křetínského a Tykače očividně sázejí na to, že budou schopni se svými politickými spojenci blokovat řešení klimatického rozvratu a královsky na tom vydělat. Na úkor nás všech ostatních.
Zemana pojí také přátelské vztahy se zástupci současného vedení ČEZu, korporace, která vlastní největší uhelné portfolio v České republice a která funguje jako zásadní mocenské centrum v České republice. A pro kterou je rychlá dekarbonizace ekonomiky bezprostředním nebezpečím. Nejbližším spolupracovníkem Miloše Zemana je Martin Nejedlý — bývalý jednatel ruského ropného gigantu Lukoil. Miloše Zemana v předvolební kampani také podporovaly subjekty napojené na ruskou politickou scénu. Ruská federace je přitom na exportu fosilních paliv ekonomicky i geopoliticky zcela závislá.
V tomto kontextu se zdá, že zabývat se samotnou podstatou Zemanova argumentu je zcestné. Zemana pravděpodobně vede k takovým vyjádřením nutnost intervenovat do politického dění, které představuje riziko pro jeho mecenáše a spolupracovníky. Vědecké argumenty dokazují, že za globální oteplování nemůžou žádné kosmické vlivy. Ale že za ním velmi přesvědčivě stojí lidská aktivita — a tedy především fosilní oligarchie. A ta je Zemanovým spojencem.
Autor je spolupracovník redakce.