Foto Wikimedia Commons, Sophie Brown, CCBY-SA 4.0
Od soboty 22. září až do středy 28. září se konal výroční sjezd britských labouristů. V našich médiích se v této souvislosti zmiňovalo hlavně projednávání Brexitu a možnosti dalšího referenda. Probíralo se ale i mnoho dalších důležitých témat, mimo jiné otázka Palestiny, antisemitismus a systém, jakým se bude volit příští lídr strany. Když byl totiž v roce 2015 zvolen Jeremy Corbyn předsedou partaje, jednalo se o malý zázrak, k němuž v očích establishmentu Labour party nemělo nikdy dojít. Mnozí poslanci si dodnes vyčítají, že Corbyna nominovali na kandidaturu. Netušili, že by vůbec měl šanci vyhrát.
Volba předsedy a uznání Palestiny
Dnešní kancléř stínové vlády John McDonnell byl kdysi dokonce spatřen, jak na kolenou prosí poslance o podporu Corbynovy kandidatury. Tehdy bylo třeba, aby kandidáta, který se ucházel o post předsedy strany, podpořilo aspoň 35 poslanců za Labour party. Poté bylo toto číslo sníženo na 10 procent, což činilo 26 poslanců. Jedním z témat sjezdu bylo další snížení tohoto čísla na pouhých 5 procent, za což John McDonnell bojuje už od Corbynova zvolení. V tomto duchu lobbovalo hlavně procorbynovské hnutí The Movement, jehož příznivci si přejí, aby kandidatura potencionálního Corbynova nástupce byla snáze prosaditelná. Anebo, když to obrátíme, aby poslanci, jejichž zájmy se od zájmů řadových členů Labour party často podstatně liší, nemohli tak snadno zablokovat kandidáta podobného Corbynovi. Připomeňme si, že od roku 2015 volí lídra právě řadoví členové Labour party. Nakonec se ale o snížení na pět procent nehlasovalo, jelikož mezitím došlo ke shodě mezi vedením organizačního výboru Labour party (National Executive Committee) a odbory. Dále se ještě změnil systém odvolávání poslanců. K vyslovení nedůvěry vůči poslanci je nyní potřeba pouhých 30 procent namísto bývalých padesáti. Jedná se tedy o otevřenější systém.
Labouristé by podporou nového referenda s možností setrvání v EU pravděpodobně zklamali své voliče z postindustriálních oblastí severní a střední Anglie a Walesu, kteří hlasovali pro Brexit.
Dalším významným tématem, které bylo odhlasováno jako čtvrté nejdůležitější, před Brexitem a před NHS (Národní zdravotní službou), byla palestinská otázka. Hlasovalo se o dokumentu obsahujícím čtyři hlavní body: uznání palestinského státu, prodej zbraní Izraeli, odsouzení izraelských represí během demonstrací na hranicích s Gazou a zvýšení financování ze strany UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky) poté, co Donald Trump oznámil, že přestane palestinské uprchlíky skrze tento úřad podporovat. Schválení těchto stanovisek počtem 99,7 procent určilo jednoznačně propalestinskou pozici nynější labouristické strany. Po oznámení výsledku vypukly v sále oslavy, mnoho delegátů vytáhlo palestinské vlajky a ozývaly se oslavné výkřiky. Jde o obrázek, který určitě nebyl po chuti labouristické proizraelské lobby.
Drtivou většinu hlasů pro schválení dokumentu hovořícího ve prospěch Palestinců lze chápat jako odpověď na rozhodnutí konzervativněji zaměřených členů organizačního výboru Labour party, kteří proti Corbynově vůli začátkem září schválili plné znění definice antisemitismu. Definice IHRA (International Holocaust Remembrance Alliance) má podle Corbyna a mnoha jeho příznivců dva velmi sporné body. Za antisemitismus je označováno jak „upírání práva Židů na sebeurčení“ (přičemž součástí tohoto bodu je jako názorná ukázka uvedeno tvrzení, že „Izrael je rasistický projekt“), tak i přirovnávání státu Izrael k nacistickému Německu, jak se v souvislosti s okupací palestinských území někdy děje.
Ačkoli se tedy po posledním sjezdu Labour party jeví jako silně propalestinská strana, bude mít díky definici IHRA její konzervativně (a často i proizraelsky) smýšlející organizační výbor k potlačování těchto postojů dost účinných nástrojů. Pravděpodobně se tak můžeme „těšit“ na další osočování mnohých propalestinských politiků z antisemitismu kvůli pouhé kritice izraelské politiky.
Důsledná kritika konzervativců
Nedá se říct, že by na sjezdu padly nějaké jasné názory na Brexit. Keir Starmer, hlavní mluvčí Labour party ve věcech Brexitu, nevyloučil, že Británie zůstane v EU. Delegáti si také odhlasovali, že možnost setrvání nebude vyloučena. V praxi to tedy znamená, že pokud dojde k druhému referendu, mohlo by setrvání být možností k hlasování. Je skoro jisté, že ať už Theresa Mayová vyjedná v Bruselu jakoukoli dohodu, labouristé jí nepodpoří. Pro podporu této dohody si totiž kladou těžko splnitelné podmínky. Jedná se o šest bodů, které se týkají hlavně ochrany zaměstnanců a trhu. Důraz je kladen zejména na zabránění vzniku takové situace, kdy na soutěži mezi EU a Británií budou tratit pracující a maximum z ní vytěží korporace. Labouristé rovněž trvají na dohodě, která by zajistila silné a dobré vztahy s EU do budoucna. Obecně se předpokládá, že dohodu Mayové s Bruselem nepodpoří, otázkou však zůstává, co bude dál.
V případě nového referenda vyvstává další problém – totiž zda bude jeho součástí možnost setrvání Británie v EU, anebo si britští občané budou moci vybrat pouze způsob odchodu. Jeremy Corbyn se nevyjádřil ani pro druhé referendum, ani pro možnost setrvání v EU. Lídr labouristů totiž doufá, že odmítnutí dohody vyjednané Mayovou povede k novým volbám, jelikož by mohlo vyvolat nedůvěru. Ačkoli v sále vzbudila slova o setrvání nadšenou reakci, může to být dvojsečná zbraň. Labouristé by totiž podporou nového referenda s možností setrvání v EU pravděpodobně zklamali voliče z postindustriálních oblastí severní a střední Anglie a Walesu. Jejich hlas by tím byl popřen a znehodnocen, takže by se mohli v příštích volbách obrátit k Labour party zády.
Na závěr sjezdu přednesl Jeremy Corbyn proslov, který skoro veškerá britská média chválila jako velmi úderný a efektivní. Corbyn odmítl antisemitismus a rasismus ve všech jeho formách a zmínil pokrytectví konzervativců, kteří jednou obviňují Labour party z nenávisti vůči Židům, a podruhé hlasují v parlamentu ve prospěch ultrapravicového maďarského premiéra Viktora Orbána. Dále se obrátil na židovské voliče a ujistil je, že navzdory kampani o údajném antisemitismu jsou labouristé jejich spojenci. Ze zahraničně politických otázek zmínil vedle uznání státu Palestina také vyšetřování atentátu v Salisbury a stopy, které ukazují na Rusko, a zároveň kritizoval současnou britskou vládu za účast na válce v Jemenu. Proslov však měl být hlavně motivační. Corbyn slíbil, že jeho strana nastartuje revoluci v ochraně životního prostředí a že on sám bude ze všech sil bojovat proti nerovnostem, chudobě a diskriminaci.
Autor je publicista a student arabistiky.