Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Naše země nevzkvétá. A můžeme si za to sami

Přinášíme projev naší redaktorky Apoleny Rychlíkové z demonstrace na Staroměstském náměstí během akce Milion chvilek pro demokracii.

Naše země nevzkvétá a můžeme si za to sami. Moc dlouho jsme ignorovali ty, kteří se ve stínu úspěšných lopotili za jednu z nejnižších minimálních mezd v Evropě, a někdy jsme se jim dokonce vysmívali. Moc dlouho jsme jejich stížnosti na polistopadový vývoj republiky odmítali vidět v souvislostech a brali je jen jako projev neúcty k demokracii, aniž bychom si kdy řekli, co přesně pro ty, kteří se necítí být reprezentovaní, zastupovaní nebo saturovaní, svoboda znamená a co je pro její naplňování obecně důležité.

Lidská práva jsme redukovali na postmateriální hodnoty a sociální i materiální otázky jako by se jich netýkaly. Přitom právo na důstojný život pro každého jedince naší společnosti, vědomí sounáležitosti a pomoc těm, kteří ve zrychleném závodě z různých důvodů nestačí – třeba proto, že mají od startu ztížené podmínky –, jsou důkazem vyspělých společenství. A jsou koneckonců i součástí Všeobecné deklarace lidských práv.

Hodně se dnes řeší, kdo přesně je Andrej Babiš. Pro mnohé z vás je estébák, trestně stíhaný premiér, člověk, který stojí za všemi problémy Česka. Pro mě je to především oligarcha kumulující moc a majetek, bezohledný kapitalista, který vykořisťuje zaměstnance ve svých továrnách. Moje kolegyně Saša Uhlová pracovala celý měsíc inkognito ve Vodňanském kuřeti. Řev, šikana na pracovišti, ponižování, nedůstojné podmínky, porušování zákoníku práce. To je realita Babišových firem. A podobně se nechová jen k půdě, kterou nezvratně a drasticky ničí, ale i k celé naší zemi.

Chceme-li dnes Andreje Babiše porazit, musíme být lepší, důvěryhodnější než on. A hlavně se nesmíme ohlížet do problematické minulosti, nýbrž nabídnout udržitelné vize budoucnosti. Vize, které nebudou jen pro spokojené a úspěšné, ale které dokážou oslovit i další lidi v naší společnosti a nabídnou jim spolupráci.

Jenže pro mnohé je to premiér, který má jejich důvěru. A my se krom jiného musíme ptát, co se změní, pokud odejde, a celý systém dál zůstane stejně nespravedlivý jako teď. Ano, Babiš je zásadní problém. Ale není to problém jediný. Velká část lidí je ubíjejícími podmínkami u nás tak ponížená, že se veřejného života vůbec neúčastní. Je potřeba je přizvat do debaty a dát jim hlas.

https://www.facebook.com/milionchvilek/videos/326906458128544/?__xts__[0]=68.ARDNLLBjpHM5LaMeNYV5BH-SFZuzYrwVdhgretJpmf1rnRhgXLWYslyjjlOyF5zAZ_fYnA0CLQGrcvIb5AKI00HDk_EhXzUHRckgXcF7eL3QeePxIqfvIZ_P2SwiUDOBSf5bKvHTKFuUYvdlWf7vIsfx0AvjWgmxTOAtO77CL67QWvqu4Tu_MqjRkhXC37Bokj8cFjm9Cu7giKPMgyK_dV8yPYTv9iSBY20NSIHbpadkhvQk1T_Pp0Dp2wcl-xW-_UE0J0-_5mQUgvDgGzO_FqYpHQyakgN55YwNY-7xaj8qPg3JEz4moS65o2kl2apzMUwAQhC1WKyJ7m79NYE9BID6y9RzqzTLhWY&__tn__=-R

Projev Apoleny Rychlíkové začíná na záznamu ze stránek Milion chvilek pro demokracii v čase 2:16:31.

Demokracie a svoboda by kromě mnoho jiných věcí měly znamenat, že jsme schopní vidět svět i optikou těch, se kterými nesouhlasíme. Měli bychom se pokusit porozumět jejich jednání, a když nám něco vadí, zkusit nabídnout něco lepšího. A to se dnes neděje. Alternativa proti Babišovi se často zmítá v nostalgickém vzpomínání na doby před Babišem. Ale byly to právě tyto časy, které ho zrodily. Neoliberální vlády pošlapávaly lidskou důstojnost osekáváním sociálních práv, o tyto práva přitom bojovaly generace před námi po celé 20. století. Mnozí z nich během těchto bojů dokonce přišli o život.

Chceme-li dnes Andreje Babiše porazit, musíme být lepší, důvěryhodnější než on. A hlavně se nesmíme ohlížet do problematické minulosti, nýbrž nabídnout udržitelné vize budoucnosti. Vize, které nebudou jen pro spokojené a úspěšné, ale které dokážou oslovit i další lidi v naší společnosti a nabídnou jim spolupráci. To všechno bude ovšem vyžadovat sebereflexi našich vlastních pozic i změnu přístupu k těm, kterými tak často pohrdáme za to, že „hloupě volí Babiše nebo Zemana“.

Nejenom proto, že globální společenství čekají v následujících letech mnohem brutálnější výzvy, jako je třeba klimatická změna, není takové pohrdání absolutně na místě. Chceme-li měnit věci kolem sebe, musíme v prvé řadě změnit sami sebe. Začněme třeba tím, že si uvědomíme, že demokracie nás má učit k solidaritě a svoboda by měla být i rovnost. Tak do toho, třeba je ještě čas.

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image