Programový ředitel Hnutí DUHA reaguje na článek Radka Kubaly, který kritizoval nedostatek razance českého ekologického hnutí.
Drtivá většina uhlí, na něž si těžaři brousili rypadla, ponechána v zemi, domovy a obce zachráněny a postupné snižování závislosti na hnědém uhlí potvrzeno. To je také výsledek práce českého ekologického hnutí. Tak by mohl vypadat přesně opačný pohled na vládní rozhodnutí o limitech těžby, než jaký nabídl Radek Kubala v článku Limity ekologických hnutí. V něm píše, že jde o další z řady malých proher, které vyplývají z obranné a separátní politiky ekologických hnutí.
Proaktivní ekologická agenda
Autor s trochu nepatřičnou lehkostí hodnotí nedostatečnou účinnost argumentů a vyjednávání. Zkouším si představit, že bychom posledních deset let systematicky nepracovali na odborném zpochybnění potřeby rozšíření těžby uhlí, nepočítali a nepopsali smysluplnou budoucnost energetiky, která se postupně zbavuje uhlí i uranu, a přitom je ekonomicky a sociálně životaschopnější. V takovém případě bychom se dnes nebavili o tom, jestli jsme měli používat přímé akce, ale o tom, jak budeme blokovat Horní Jiřetín bez limitů.
Přímá akce není nějaký vrchol umění ekologického hnutí. Je to ve skutečnosti pouze poslední alternativa, když selže dialog a mocní (stát, firma) se dostanou mimo zákon nebo dobré mravy.
Nicméně autor má pravdu, že jen tohle nestačí. Jako recept na úspěch uvádí například hledání podpory v širších koalicích. To je velmi dobrý postřeh. Hnutí DUHA to dělá už roky a vítězí díky tomu právě v proaktivní ekologické agendě, po níž autor volá. Například před pár lety jsme se spojili se Svazem měst a obcí, bytovými družstvy, stavebními podnikateli a také – pozor – s českými odbory a společně jsme prosadili, aby stát investoval peníze od znečišťovatelů do zateplování domů. Dnes díky tomu funguje program Nová zelená úsporám. Energiewende to ještě není, ale mnoha rodinám to přinese opravdovou změnu a cestu pryč z uhelného velkolomu to rozhodně ukazuje.
Nezdráháme se ani sáhnout k autorem vyzdvihovanému „aktu občanské neposlušnosti“. Stačí si vzpomenout na nezákonné kácení v cenné šumavské divočině v roce 2011, kdy Hnutí DUHA reagovalo vyhlášením blokády. Tu nám posléze soud zakázal organizovat, ale naštěstí ji převzali samotní, na nás nezávislí občané a občanky. Strach z konfrontace tu tedy rozhodně nevidím. Naopak vidím silný vztah k právnímu státu: ekologická organizace chrání veřejný zájem i proti zneužití státním aparátem, respektuje rozhodnutí nezávislého soudu a nakonec spolu s občany získává justiční potvrzení, že jednali správně.
Přímá akce jako poslední možnost
Jenže přímá akce není nějaký vrchol umění ekologického hnutí. Je to ve skutečnosti pouze poslední alternativa, když selže dialog a mocní (stát, firma) se dostanou mimo zákon nebo dobré mravy. Těžko dělat přímé akce proti energetickým korporacím, které se dnes předhání v obnovitelných zdrojích – jakkoli by se nám více líbilo, kdyby čistá energetika byla hlavně věcí domácností, obcí, farmářů a menších firem. Zároveň se obtížně tvoří hnutí s odbory, které hlasitě požadovaly právě prolomení limitů. Dlužno poznamenat, že i ve zmíněném Německu se odbory a sociálnědemokratické hnutí postaraly například o zbrzdění odstávky uhelných elektráren. Pokud si prostě daly za cíl zachovat co nejdéle co nejvíce hornických pracovních míst, tak postoji rozumím. Ale netuším, proč by tento limit ve schopnosti změnit energetiku a mocenské struktury kolem ní měl být připisován ekologickým organizacím, a ne přímo levici.
To neznamená, že my bychom limity neměli. Ano, ekologické hnutí potřebuje více expertů, vymýšlet nové strategie, nebát se oslovit širší veřejnost. To se nám opravdu často nedaří. Ano, musíme pokračovat ve vytváření koalic. Ale nejen s odbory či církvemi, ale také s obcemi a firmami všech velikostí, které jsou leckdy změnám nakloněny daleko více.
Hnutí DUHA nyní kupříkladu buduje silné společenství, s nímž chce v Česku prosadit prostředí umožňující instalaci střešních solárních elektráren na rodinné domy, školy či továrny a také rozumnou podporu pro větrné elektrárny ve spoluvlastnictví obcí a jejich obyvatel. Kompletní proměna české energetiky je možná a Hnutí DUHA je u toho a zpravidla stojí v první řadě. A vítáme každého, kdo se chce přidat.
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA.