Inkluze a politika strachu

Proti inkluzivní novele školského zákona nyní vystupují i lidé, kteří ji před rokem prosazovali – a varují před změnami, které v ní nenajdeme.

Běžnými a speciálními školami obchází strašidlo jménem inkluze. Strach, že děti s mentálním postižením v září nastoupí do běžných škol a naruší tam kvalitu výuky, mají i některé kraje jakožto zřizovatelé škol a někteří politici jakožto zástupci lidí. To vše prý kvůli inkluzivní novele školského zákona schválené na jaře 2015, o níž ovšem někteří politici začali diskutovat až dnes. Jak si potom vysvětlit, že nic obdobného v daném školském zákoně nenajdeme? A kde se bere dnešní panika?

Školy zvláštní a praktické

Co vlastně obsahuje novela školského zákona přijatá v loňském roce? Od letošního září začne fungovat systém podpůrných opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy pro děti s různým typem postižení, děti ze sociálně nepodnětného prostředí nebo cizince. Proč byla nutná tato změna? V České republice můžeme pozorovat dlouhodobý trend, kdy děti s postižením přecházejí do běžných škol. Dnes se v nich vzdělává asi 60 procent z nich. Bohužel běžné školy, na rozdíl od těch speciálních, nedostávají dostatečné finanční prostředky, a tím ani podporu pro vzdělávání dětí s postižením. Ředitelé musejí žádat peníze od krajů, obcí, zapojovat se do rozvojových projektů ministerstva školství nebo čerpat evropské peníze. Pokud není dostatek peněz z těchto zdrojů, musí na „bezplatnou“ školní docházku přispět samotní rodiče. Nový systém podpůrných opatření garantuje žákům, a tedy i školám peníze nezávisle na tom, zda jsou žáci na běžných nebo speciálních školách. Nápad na zavedení podpůrných opatření není žádnou novinkou. Na ministerstvu školství se objevil již za ministra Petra Fialy a vydržel až do schválení parlamentem pod ministrem Marcelem Chládkem.

Nesmysly a mýty o vzdělávání žáků s postižením jsou neuvěřitelným mixem neznalosti současných zákonů a vytváření neexistujících hrozeb.

Nezávisle na změně školského zákona došlo k úpravě vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením (LMP). Nová úprava se od září také promítne do vzdělávání těchto žáků. Kvůli časové shodě ale dochází často k záměně. Podle programu pro žáky s LMP (oficiálně nazývaného Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – Příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením) učí základní školy praktické. Zrušení tohoto programu se často interpretuje jako zánik základních škol praktických. Jak souvisí zrušení jednoho programu s rušením škol? Školy pro žáky s LMP existují de facto v právním vakuu. Podle zákona se totiž jedná o běžné školy, ale podle učiva o školy speciální. Po zrušení programu pro žáky s LMP si budou muset vybrat, zda zůstanou běžnými školami, nebo se stanou školami speciálními. Za svoji právně nejistou situaci vděčí autorům nápadu přejmenovat zvláštní školy na školy praktické a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Nutnost transformace těchto škol nevychází pouze ze snahy je řádně ukotvit v zákoně. Stejně jako ve zvláštních školách v nich nadále přetrvává problém se segregací romských dětí. Ty v nich tvoří 30 procent žáků, tedy asi desetkrát více, než by jich tam mělo být.

Vypjatá diskuse o neexistujícím problému

Současná diskuse ukazuje, že vzdělávání nikdy nestálo vysoko na žebříčku priorit parlamentních stran a vlád. Nesmysly a mýty o vzdělávání žáků s postižením jsou neuvěřitelným mixem neznalosti současných zákonů a vytváření neexistujících hrozeb. Mezi nejčastější mýty patří rušení speciálních škol nebo ztráta práva rodičů na volbu školy. Realita je však taková, že se speciálními školami se nadále počítá a na právech rodičů se také nic nemění.

Při vědomí velkých rozdílů mezi „hrozbami“ a textem zákona je velmi těžké ubránit se dojmu, že se někteří politici rozhodli vytěžit ze strachu okolo změn ve školství politické body. Proč se totiž bavíme o inkluzivním vzdělávání rok po projednání v parlamentu? Proč se politici, kteří „inkluzivní“ novelu školského zákona podpořili, nyní staví proti ní? A proč stále slyšíme otevřené lži, jakou je údajné rušení speciálních škol nebo stoprocentní inkluze pro žáky s mentálním postižením?

Jedním z největších překvapení protiinkluzivní kampaně je veletoč bývalého ministra školství Petra Fialy. V době, kdy rezort vedl, vznikl první návrh na systém podpůrných opatření. Jeho zavedení navíc podporoval a oceňoval i jako opoziční poslanec během projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně. Nyní však zcela otočil a varuje před neexistující stoprocentní inkluzí. Samotnou inkluzi pak označuje za „sociální inženýrství“ a nebezpečí pro školy.

Panika a strach kolem inkluze rozpoutaná mimo jiné nejčtenějším českým deníkem a některými politiky, zpravidla bez dlouhodobějšího zájmu o vzdělávání, se v mnoha ohledech blíží panice z „uprchlické vlny“. Na strašení „vlnami“ uprchlíků se přeci získávají politické body, tak proč to nevyzkoušet i na dětech s postižením. Strach devadesáti procent lidí z inkluze je přeci nutné využít pro zvýšení volebních preferencí.

Autor pracuje v neziskovém sektoru.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies