Foto Alarm/Stanislav Biler
Heslo vládní koalice Spolu, že stát musí šetřit především na sobě, se zhmotnilo v pondělí. Stát se zastavil, úspory přišly na náměstí. Snad aby Petr Fiala dostal příležitost pochopit, že stát není nějaká nepřátelská hydra, ale živí lidé. Lidé, kteří uklízí školy, vaří obědy nebo učí děti. Stát není něco vnějšího, ale geografický, politický, kulturní a sociální prostor, který obýváme. Jsme to my všichni. Omlouvám se, že píšu takové až patetické banality, ale náš premiér, profesor politologie a bývalý rektor univerzity, tomu bohužel nerozumí. A to je možná tím nejvzdělanějším, kdo v této pravicové straně manažerských příruček je a nejspíš kdy byl. Navzdory množství posbíraných titulů není nutné přeceňovat jiného profesora na postu předsedy ODS, klimatického dezinformátora Václava Klause. To je jiný smutný příběh.
Stávka je podle premiéra nátlakem. Až se mi tlačí na mysl otázka, za co přesně v Brně tu profesuru vlastně dostal.
Od nástupu vlády premiéra Fialu evidentně vzrušovalo vyslovovat slova jako úspory, škrty či odpovědnost způsobem, jako by se za nimi schovával nějaký soubor morálních hodnot. Čím víc šetříte, nebo o tom tedy mluvíte, tím lepší jste člověk a nakonec vláda. S tím se přece nedá polemizovat. Nepříjemné je, že za abstraktními slovy škrty se skrývají lidské tváře. Neškrtáte jen čísla, ale konkrétní životy. To už není tak rajcovní jako excelová tabulka Zbyňka Stanjury. Fiala se na to nicméně dívat nechtěl, a tak odjel na exkurzi do kravína.
Stávka je podle premiéra nátlakem. Až se mi tlačí na mysl otázka, za co přesně v Brně tu profesuru vlastně dostal. Stávka je samozřejmě nátlakem, bez toho by to nebyla stávka, ale třeba oběd nebo procházka. Každopádně pod tlakem prý premiér jednat nechce a nebude.
Pravice podruhé připravuje cestu k moci Babišovi
Problém je, že pod tlakem vlády musí jednat školy. Ty školy, které poslouchají z jedné strany, že jsou vládní prioritou a z druhé nevěřícně sledují, jak vláda půl roku žongluje čísly a návrhy, které se týkají budoucnosti těchto škol. Pokud není premiérovi příjemný tlak škol, jak si myslí, že je asi příjemné školám a žákům žít pod tlakem vlády a škrtů. Jak je asi příjemné žít pod tlakem mrzkých mezd kuchařům a školnicím, kteří berou za měsíc peníze, za které by průměrný ministr nevyžil ani jeden týden. Vláda se chytla fetiše škrtů, jako by vůbec nevnímala, co se okolo děje. Škrtů, které se činí kvůli populistickému zrušení superhrubé mzdy, což byl projekt ODS, která se teď cítí pod tlakem. Pod tlakem své vlastní politiky.
Po dvou letech covidu se země propadla do inflace, jakou nikdo z nás nejspíš nikdy nezažil. V její míře po většinu roku okupujeme čelní místa Evropy. Navíc dosáhla bodu, kdy je pro nás levnější jezdit na nákupy nejen do Polska, ale dokonce do Německa, kde mají lidé minimální mzdu vyšší než my průměrnou. To nakonec zjistil i premiér, který nevěřícně kroutil hlavou nad cenou německé nutelly, jako ten poslední z bezmocných, kdy jediné, na co se zmůže je lamentování na Facebooku.
Ekonomické nejistoty otřásají vládami v celé Evropě. Nekončící válku v Ukrajině doplnily běsy v Izraeli a Gaze. Současný svět nepřipomíná oázu bezpečí, ale spíše permanentní přísun existenciální tísně, v níž se normou stává extrémní pravice u vlády. Místo aby profesor společenských věd sledoval, co se děje a snažil se předejít katastrofě, jíž opravdu není o něco vyšší dluh, drží se jako rakovina tlustého střeva rozpočtové odpovědnosti. Nepřežije to nikdo.
Poslední vláda pravice přivedla k moci Babiše, tehdy ještě krotkého, který vládl se sociálními demokraty. Dnešní vláda přivede k moci Babiše s Okamurou, což je aktuálně šéf druhé nejsilnější strany v zemi. Nebude to kvůli dezinformacím ani kvůli rozdělené společnosti. Bude to kvůli politice míjející pohyb světa a zájmy lidí, kteří odmítají tiše sedět doma a trpět.
Proč, to se mohl Fiala dozvědět osobně. Místo toho lidem vzkázal, že jim nerozumí, nátlak ho nezajímá a beztak jen zneužívají situace. A odjel pozorovat krávy. Nedivím se. Krávy jsou sociální a empatické bytosti. Takové ve své vládě nenajde.
Jedna stávka není žádný nátlak. Vždyť šli všichni druhý den do práce, aby vydělali na život v zemi, v níž se premiér diví ceně nutelly. V jiné zemi by měsíc hořely ulice. V naší nejpozději za dva roky skončí kariéra jednoho pravicového premiéra. Když budeme mít štěstí, vystřídají ho krávy. Takové štěstí ale tahle země ještě nikdy neměla.
Autor je redaktor Alarmu.