Zdroj Alarm
Premiér Petr Fiala se rozdurdil, protože prý nechápe, k čemu stávka učitelů je. Odbory a pracovníci ve školství prý pouze zneužívají situace. Tou situací má nejspíš na mysli chaos, který vytvořila jeho vláda, když od června vypouští náhodné informace o budoucím rozpočtu školství.
Celý příběh nejspíš začal v momentě, kdy si vláda napsala do programového prohlášení, že je pro ni vzdělání prioritou. Současně se zavázala, že budou platy ve školství u pedagogických pracovníků na 130 procentech průměrné mzdy v zemi. To později přepsala na platy pouze učitelů, aby se nakonec ukázalo, že se budou mzdy počítat z dva roky starých průměrů, aby to moc nestálo. Reálně se tak 130 procent stalo fikcí. A to také proto, že současný rozpočet ve školství povede k tomu, že příští rok platy učitelů ve školách možná neporostou vůbec, protože ředitelé budou muset peníze na platy použít jinde, aby si třeba udrželi asistenty pedagogů nebo kuchařky v jídelnách.
Když rozpočet připravují šimpanzi
Kromě priority vzdělání si vláda postavila na oltář všemu nadřazenou prioritu škrtů. Poté, co ODS s Babišem a Okamurou protlačila zrušení superhrubé mzdy a některé další úpravy, chybí v rozpočtu přes 130 miliard korun. To, co sledujeme posledního skoro půl roku, nepřipomíná sestavování rozpočtu v tzv. civilizované zemi, ale spíše hádku šimpanzů o trs banánů.
Některé navržené změny pak mají nahodilý charakter s potenciálem zničit i to málo pozitivního, co se na alespoň části škol v uplynulých letech podařilo změnit k lepšímu.
Vzdělávání není totéž, co chov rybiček, křečků nebo muněk. Je to důležitá a dlouhodobá záležitost, ve které je klíčová předvídatelnost. Tedy to, že víte, co bude letos, za rok, výhledově. Že když ve škole nastavíte určitý vzdělávací systém, tak ho můžete garantovat, aby se děti vzdělávaly ve stabilním prostředí od začátku až do konce. Aby ředitelé a učitelé, a to včetně těch budoucích věděli, s čím mohou počítat a ideálně se ničím kromě vzdělávání samotného nemuseli stresovat. Takhle fungují úspěšné vzdělávací systémy ve všech zemích, které jsou považovány za dobré, kvalitní a hodné následování. V zemích, kde prioritu má vzdělání dětí a ne excelová tabulka s rozpočtem Zbyňka Stanjury na jeden rok. V zemích, kde děti nejsou zbytečný náklad, ale národní poklad.
Příprava rozpočtu: každý týden jiný návrh
Jak tedy funguje předvídatelnost a stabilita v Česku v podání zodpovědné vlády, která školství považuje za prioritu? Na začátku června letošního roku se objevuje první návrh rozpočtu. Podle něj měl rozpočet na školství klesnout o neuvěřitelných 29 miliard korun. V situaci, kdy je školství podle vlády prioritou. Po tomto návrhu kupodivu nebyl vyhozen ministr financí Stanjura a Petr Fiala se ani nenamáhal tento skandál vysvětlit. Ministerstvo financí první návrh odmítlo komentovat a přes mluvčího jen sdělilo, že se musí šetřit. Velmi uklidňující.
Od té doby sledujeme mnohaměsíční tlak všech částí školství, že něco takového je zcela nemyslitelné a na druhé straně chlácholení od vlády či ministra školství, že je zbytečné panikařit, protože to přece není konečný návrh. Nicméně i tak Bek na začátku června mluvil o tom, že šetřit se dá i ve školství. O pár dnů později již ujišťoval, že je to úřednický návrh a o penězích se bude jednat během léta.
V polovině června se školské odbory postavily za ministra školství v jeho snaze vyjednat peníze. Současně avizovaly své odhodlání v případě neúspěchu přijít s protesty či stávkami. Co se dnes děje, tak bylo poměrně přehledně určeno před více než pěti měsíci.
V červenci ministerstvo financí slibovalo, že bude dodržen závazek 130 procent na platy učitelů, peníze se najdou, rozpočet je předběžný a je zbytečné se tím zabývat. K čemu je návrh rozpočtu, kterým je zbytečné se zabývat, jasné nebylo tehdy ani dnes. Současně se tím ani vzdáleně nevyřešily otázky, co bude s financováním vysokých škol, vědy a Akademie věd. Vysoké školy oznámily plán kvůli rozpočtu v září protestovat.
V srpnu se pomalu začalo dostávat na veřejnost, jak to bude s těmi 130 procenty průměrné mzdy učitelů. Ministr školství zmínil, že se bude v roce 2024 vycházet z průměru roku 2022. Současně avizoval na konci srpna, že rozpočet školství minimálně neklesne a učitelům slíbil vyšší mzdy.
Na začátku školního roku stále nebylo jasné vůbec nic
Po čtvrt roce od zveřejnění prvního návrhu rozpočtu na prahu nového školního roku nevěděli učitelé ani ředitelé škol s jistotou prakticky nic o tom, co bude v následujícím roce. Mají přijímat nové učitele? Můžou něco slíbit asistentům pedagoga? Má cenu řešit nové způsoby výuky, nebo na ně za rok stejně nebudou peníze? Ve Finsku by odpovědi znali.
Z výpočtů IDEA Cerge vyplynulo, že pokud by měly platy ve školství dosáhnout na 130 procent aktuální mzdy, musel by se rozpočet školství zvednout jen kvůli platům o 27 miliard korun. V případě průměru z roku 2022 by musel být vyšší o 9 miliard, aby bylo jen na tyto platy. Pokud Bek řekl, že rozpočet bude minimálně stejný a platy přesto porostou, nutně to znamenalo, že se bude masivně škrtat jinde. Ale nikdo nevěděl kde.
V září tedy vládní rozpočtový chaos pokračoval. Na začátku školního roku přichází ministerstvo financí s návrhem, podle kterého měl být rozpočet nižší o 11,6 miliardy korun. Rozzuření jsou ve školství všichni. O týden později Bek vítězoslavně oznamuje, že bude rozpočet minimálně stejný. Tedy nominálně. Stále to znamená chybějící miliardy na zvýšení platů a o započítání brutální inflace nemluvě. A stále to znamená reálný pokles vůči HDP.
Na veřejnost se dostává plán jak ušetřit, návrh hovoří o zrušení desítek tisíc míst ve školství. Škrtat se má na pozicích nepedagogických pracovníků. Chaos akceleruje.
A v říjnu pokračuje. Vláda i ministerstvo pokračuje ve strategii nejprve vyděsit šíleným návrhem, aby následující pološílený návrh vypadal rozumně. A tak se v říjnu už nemá škrtat 30 tisíc míst, ale něco přes 8 tisíc především neobsazených pozic. To jsou ale současně peníze, ze kterých ředitelé doplácí kuchařky nebo asistenty, aby na tato špatně placená místa, na která stát nechce přidat vůbec, někoho sehnali.
Ministr Bek mluví také o tom, a to je stále ve hře, že se bude snižovat PHmax index, podle kterého se zjednodušeně určuje, kolik se proplatí odučených hodin. Jeho snížení znamená na mnoha školách nutnost seškrtat dělenou nebo tandemovou výuku, tedy něco, co je v zásadě pro žáky užitečné a vzdělání prospěšné. A současně také potenciálně vyhodit některé učitele. A že to tak bude, vysvětlují jednotliví ředitelé dotčených škol. Takto prý vypadá odpovědná politika.
Místo kvality vzdělání řešíme drobné
Cílem úprav přitom není zvýšit kvalitu vzdělání, ale škudlit v jednom rozpočtu na jeden rok. A protože se seškrtají peníze na nepedagogická místa, budou je muset ředitelé zalepit z plánovaného zvýšení platů na učitele. Aby měl dětem kdo uvařit, zatopit nebo uklidit. A tak ze zvýšení platů nejspíš nebude nic. To vše dohromady jsou více než dostatečné důvody pro stávku ve školství. K té nás přivedl mnohaměsíční vládní chaos.
Školství má velké množství problémů k řešení. Jediným problémem, kterým netrpí, je nadbytek peněz. Přesto debata uplynulého půl roku vypadala tak, že se řešily peníze a v podstatě nic jiného. Některé navržené změny pak mají nahodilý charakter s potenciálem zničit i to málo pozitivního, co se na alespoň části škol v uplynulých letech podařilo změnit k lepšímu. Pokud Petr Fiala říká, že nechápe důvody stávky, pak asi nechápe, co dělá jeho ministr financí a asi netuší, co se ve školství a možná i v celé zemi děje.
Myslet v horizontu jepice
Neschopnost myslet v dlouhodobém horizontu současné vlády vyjádřila třeba poslankyně ODS a členka školského výboru sněmovny Renáta Zajíčková: „Jako kantorka jsem se vždy u žáků snažila vytvářet postoje, které souvisí s finanční gramotností. A jedno z pravidel, které jako první zaznívá, je, že není dobré žít na dluh. Věřím, že k tomu takto přistupují i učitelé, ředitelé, kteří mladou generaci vychovávají. Musíme si všichni uvědomit, že je potřeba sešlápnout brzdu.“
Negramotná je bohužel paní poslankyně, protože naše vzdělávací soustava žije komplet na dluh již dekády. Bez potřebných investic a reforem z nás udělá reálný skanzen Evropy. Montovnu, ve které už se nic nemontuje. Muzeum škrtů. Zemi bez budoucnosti.
V programovém prohlášení vlády se píše: „Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD. To zajistí zvyšování kvality vzdělávání od mateřských, základních, základních uměleckých, středních, vyšších odborných a vysokých škol a konzervatoří až po instituce poskytující celoživotní vzdělávání.“
Reálně výdaje na školství od nástupu Fialova kabinetu klesají a my se propadáme mezi země s nejnižšími výdaji na školství vůči HDP. K průměru OECD jsme se přiblížili pouze v roce 2021, za vlády Andreje Babiše. Tak smutně vypadá politika vlády, která údajně bojuje proti populismu.
Stávkovat by neměli jen učitelé, ale také všichni rodiče, kterým není jedno, jakou devastační politiku vláda vůči školství, vzdělání a budoucnosti dětí a nás všech předvádí. Vedle této odpovědné politiky je chaos uklidňující oázou předvídatelnosti a stability.
Autor je redaktor Alarmu.