Akademie věd České republiky. Foto Pavlína Jáchimová, Wikipedia, CC BY-SA 3.0 cz
Konsolidační nebo taky ozdravný balíček je poslední měsíce kardinální ostudou ministra financí Zbyňka Stanjury, potažmo současného premiéra a celé vlády. Ačkoli se Petr Fiala i ministr financí neustále zaklínají ideologickými floskulemi o šetření, nepopulárních opatřeních i o tom, že my se teď musíme uskromnit, aby se naše děti měly dobře, už teď je zřejmé, že celá akce připomíná spíše střílení od boku se zavázanýma očima než jakoukoli „konsolidaci“. Nekompetenci současného ministra financí dokazuje mnoho z představených opatření od kontroverzní nulové daně na „tiché“ víno po zavedení nemocenských odvodů.
Balíček skrývá mnoho dalších opatření, jimiž se vláda nechlubí. Součástí návrhu, který minulý týden prošel do dalšího čtení, je například desetiprocentní snížení rozpočtu pro oblast výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI). Kromě vysokých škol toto opatření výrazně ovlivní také Akademii věd (AV). Té podle místopředsedy spolku Věda žije! Michaela Komma „hrozí de facto zánik“.
Co bude?
Pokud se sníží rozpočet VaVaI, čeká AV pokles rozpočtu o zhruba 600 milionů korun. Předsednictvo Akademie se proti tomuto rozhodnutí jasně vyjádřilo na svém webu: „Pokud by došlo k redukci rozpočtu na VaVaI, hrozí odliv špičkových vědců do zahraničí a v horizontu několika let další propad české ekonomiky, protože prostředky vložené do vědy jsou také zásadní investicí do budoucí prosperity naší země.“
Dalším z opatření má být také změna financování projektů placených ze strukturálních fondů EU. Evropské fondy jsou nastavené podle rozvinutosti regionů, v těch méně rozvinutých financuje EU 85 procent z celkové částky, na státu a samotné instituci pak leží spoluúčast jen 15 procent, o něž se musí nějak podělit. Problém však nastává v rozvinutějších regionech, konkrétně v Praze, kde EU zaplatí na rozvojový projekt pouhých 40 procent a zbytek se dělí mezi instituce a stát.
S opasky utaženými na poslední dírku pak budeme společně sledovat úpadek vzdělanosti, rušení univerzitních oborů nebo dokonce zánik Akademie věd.
Zatímco dosud vysoké školy a vědecké instituce platily v rámci spoluúčasti ze svých rozpočtů pět procent z financování projektů a stát pětapadesát, Stanjura chce tento poměr otočit. Navrhuje totiž, aby celou polovinu financovaly samotné instituce, kterým stát přispěje pouhých deset procent. Toto opatření má za sedm let ušetřit přibližně 4,6 miliardy korun, takže ani ne miliardu ročně.
V kombinaci s desetiprocentním škrtem VaVaI, a tedy celkovým osekáním rozpočtů, nebudou mít podle Kromma instituce na vysokou spoluúčast zkrátka peníze. Na toto nové opatření doplatí zejména Akademie věd, pro kterou byly fondy EU podstatným zdrojem příjmů a která navíc sídlí převážně v Praze, takže má na spoluúčasti platit nejvíce. „Pokud chce Stanjura špičkovou českou vědu udusit, toto je cesta, jak toho rychle dosáhnout,“ komentuje opatření Jiří Chýla, profesor fyziky působící ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Svůj text nazval Ještě zoufalejší, než jsme čekali.
Také samotná Akademie věd se snaží na vládu apelovat. V tiskové zprávě s názvem AV ČR vyjadřuje zásadní nesouhlas s pracovním návrhem státního rozpočtu na vědu upozorňuje na to, že Česká republika už teď vynakládá na vědu oproti západním zemím velmi nízké prostředky. Letos bylo na vědu ze státního rozpočtu vynaloženo pouze 0,54 procent HDP, zatímco v Německu jde na financování vědy ze státního rozpočtu 0,93 procent HDP.
Připomínky, že na západě se to dělá jinak, nechávají vládu chladnou. Ať už jde o práva queer lidí, progresivní daně nebo třeba investice do vědy a do vzdělání, vláda opravdu žádné hlouposti ze Západu nezkouší. I přes svá předvolební prohlášení nás jen dál a dál posouvá na ušmudlanou periferii Evropy. Ani tento proces se však neobejde bez performance zadumaných rozpočtově zodpovědných mužů v sakách, které tolik trápí, že musí úsporný balíček prosazovat.
Rozpočet na operačním sále
Petr Fiala, bývalý rektor jedné z největších univerzit, má dnes z nějakého důvodu pocit, že je dobrý nápad přirovnávat státní rozpočet k nemocnému člověku. To asi aby vážnost situace pochopili i všichni hlupáci s docenturou, kteří si dnes stěžují. Podle Fialy rozpočet nelze poslat do lázní, konsolidační balíček pak premiér prezentoval jako sérii život zachraňujících operací. Jenže instituce nevyrostou po pár týdnech či měsících znovu jako třeba vlasy, což by měl Fiala jakožto bývalý rektor dobře vědět. Už dnes navíc probíhá obrovská krize humanitních a sociálněvědních oborů, která vyústila v první polovině roku ve stávku s názvem Hodina pravdy. A protože se „ozdravný balíček“ palčivě dotkne právě i univerzit, stávka se má na podzim opakovat.
Pokud se sníží rozpočet VaVaI o plánovaných deset procent, přijdou vysoké školy o 2,1 miliardy korun. To navíc v situaci, kdy se mnoho vyučujících z nuzného platu sotva uživí. Zatímco v roce 2017 si současný ministr školství Mikuláš Bek, tehdy ještě jako rektor Masarykovy univerzity, stěžoval, že „stát na (vysoké školy) bude ,kašlat‘ i dál“ a že „v konkurenci jiných veřejných zájmů přijdou vysoké školy ve veřejném rozpočtu vždycky zkrátka,“ dnes o nedostatku peněz nemluví. Zatímco před šesti lety označoval jako paradoxní, jak nízké platy mají vyučující na vysokých školách, dnes v tom nevidí problém.
Proti postupu Stanjury, Beka a celé vlády se vymezila řada vědeckých a akademických institucí. Od Rady vysokých škol, Fóra předsedů akademických senátů po Asociaci výzkumných organizací nebo právě samotnou Akademii věd. Díky spolku Fórum Věda žije! vznikla také petice s názvem Vědu neškrtat!, kterou podepsalo už více než tři tisíce tři sta akademiků a akademiček, vědců a vědkyň.
Ačkoli vláda dostala více než dostatečnou zpětnou vazbu, budoucnost univerzit ani Akademie věd ji zřejmě netrápí. I tady si neustále pomáhá tím, že se mají instituce zefektivnit a že mají být rozpočtově odpovědné jako my všichni, kdo si také utáhneme opasky. S opasky utaženými na poslední dírku pak budeme společně sledovat úpadek vzdělanosti, rušení univerzitních oborů nebo dokonce zánik Akademie věd.
Fialova odpověď na jakoukoliv otázku je jasná. Za všechno může socialismus. Když obhajoval minulý týden ozdravný balíček, tvrdil, že tempo zadlužování je dané dědictvím socialistického myšlení a populistickým uplácením voličů. Podle Fialy je toto jeden z našich největších problémů a nemůže dál pokračovat. Nakonec má možná i pravdu, dědictví socialismu se ukazuje jako neproniknutelná bariéra, která blokuje jakékoli smysluplné debaty o budoucnosti naší země.
Autorka je členkou redakce Alarmu.