Ve střetu zájmů vědy a kapitálu zatím vítězí kapitál

„Veganská strava může být hazardem.“ Tak přesně zněly titulky článků, které v roce 2019 reportovaly o čerstvě publikovaném komentáři ve vědeckém časopise BMJ Nutrition, Prevention & Health. Článek samotný upozorňoval na nedostatek cholinu ve veganské stravě a jeho možné dopady (zejména) na vývoj mozku. Text nepůsobil nijak podezřele, zvláště, když na jeho publikaci upozornil i samotný časopis BMJ ve své sekci novinek.

V příspěvku s výmluvným nadpisem „Navrhovaný přechod na rostlinnou stravu představuje riziko zhoršení nedostatku živin důležitých pro mozek“ („Suggested move to plant-based diets risks worsening brain health nutrient deficiency“) se autorka v citacích podivuje nad tím, jak je možné, že je tak důležitá látka opomenuta nejen v celé debatě o redukci masa, ale i v britských nutričních doporučeních. Zkrátka byl to klasický příběh vědce, který se snaží upozornit na zdravotní rizika – ale pouze do chvíle, než se zjistilo, že autorka článku v rámci reportu střetů zájmů nějak zapomněla zmínit, že byla v minulosti členkou komise Meat Advisory Panel. Jedná se totiž o panel, založený a financovaný „zemědělci, pěstiteli a dalšími účastníky dodavatelského řetězce“. A to nebyla jediná pracovni pozice, která byla ve střetu zájmů s její publikací. Autorka během své kariéry opakovaně zastupovala zájmy živočišného průmyslu, se kterým má úzké vazby.

Přestože otevření diskuze o možných negativech alternativního stravování je jistě legitimním krokem, jen těžko věřit, že zástupce živočišného průmyslu tak činí z nezávislé vědecké pozice a se záměrem poctivě vyhodnotit veškeré dostupné důkazy.

Maso, víno a cigarety a spol.

V podobném duchu se už nějakou dobu pokouší ubírat i česká kampaň „Žeru maso“, která se za peníze daňových poplatníků taktéž snaží vytvořit dojem, že vychází z vědeckých zjištění, byť provedení rozhodně nedosahuje úrovně akademické publikace v recenzovaném periodiku. I přesto, že kampaň Žeru maso ve většině lidí spíše než obavy vzbudila pocity někde na ose mezi úsměvem a upřímným zděšením, lze i v ní nalézt prvky propojující ji s profesionálnějším výkonem britských kolegů. Těmi jsou využití autority akademiků, selektivní citování vědy, důraz na známá i neznámá rizika omezení masa a ubezpečení o jeho naprosto kruciálním významu pro lidskou výživu, samozřejmě s opomenutím existující diskuze o rozumné míře jeho konzumace – tedy zvýšení nejistoty ohledně jednoznačnosti vědeckého poznání a trendů.

Pro začátek by ale možná pomohlo, kdybychom si všichni zkrátka byli více vědomi toho, že když nám komerční subjekt říká, že něco je pro nás „dobré“, tak jeho definice toho slova se pravděpodobně výrazně liší od té naší.

A z obdobného ranku je i poslední výkon vinařů, kteří se ve svém boji proti logickému zdanění alkoholu vytasili kromě politických kontaktů i s odbornou analýzou zpracovanou na objednávku konzultanskou firmou Ernst and Young. Ani vinaři ale se svým přístupem, na jehož konci stálo vyjednání daňové výjimky pro „tichá vína“, vlastně nejsou v Česku průkopníci. Již článek z roku 2012 s výmluvným názvem „Manipulace tabákového průmyslu v oblasti spotřební daně z tabákových výrobků a reklamy na tabákové výrobky v České republice: Analýza dokumentů tabákového průmyslu“ („Tobacco Industry Manipulation of Tobacco Excise and  Tobacco Advertising Policies in the Czech Republic: An  Analysis of Tobacco Industry Documents“) popisuje, jak aktivity tabákových firem ovlivnily to, že česká regulace a zdanění tabáku byly velmi mírné ve srovnání s jinými evropskými zeměmi.

Čtyři průmyslová odvětví, jako jsou tabák, nezdravé (vysoce průmyslově zpracované) potraviny, fosilní paliva a alkohol, zodpovídají za nejméně třetinu globálních preventabilních úmrtí ročně. V celkovém obraze průšvihu ale tato „svatá čtyřka“ rozhodně není sama. Ve výzkumu tzv. komerčních determinant zdraví figurují společně s farmaceutickým průmyslem, hazardem, zbrojařským průmyslem, automobilovým průmyslem, sociálními sítěmi nebo chemickým průmyslem. A stopy podobných strategií a aktivit lze jistě nalézt i jinde. Celé problematice i jejímu rozsahu se ostatně věnovalo i nedávno publikované speciální číslo vědeckého časopisu Lancet.

Individuální odpovědnost jako bianco šek firmám

Komerční determinanty zdraví jsou definovány jako systém a praktiky, kterými komerční subjekty ovlivňují naše zdraví i jeho vnímání. Základní myšlenkou výzkumu těchto vlivů je poznání, že se nám souhrou okolností podařilo vytvořit systém, ve kterém někteří komerční aktéři vydělávají na tom, že poškozují lidem zdraví – zatímco celá společnost nese náklady externích negativních dopadů jejich podnikání.

Způsobů, jak mohou komerční subjekty přispívat k ohrožení zdraví, je celá řada. Kromě přímého lobbingu se jedná třeba i o snahu přerámovat veřejné vnímání a společenské normy. Jednou z rozšířených norem je například názor, že pokud je vám individuálně nebo společensky ublíženo, je to jen a pouze vaše osobní odpovědnost. I přesto, že na budování individuální odpovědnosti nemusí být per se nic špatného, je to pozice, která může být komerčními aktéry zneužita k vyvázání se ze zodpovědnosti za svůj produkt nebo v boji proti jakýmkoliv systémovým opatřením, která by cílila na omezení škod způsobených výrobkem – například zdanění. Do „komerčního komunikačního playbooku“ pak bohužel patří i právní výhrůžky odpůrcům včetně akademiků, kteří se výzkumem těchto vlivů zabývají. V neposlední řadě sem patří i promyšlené útoky na legitimní vědecký výzkum s cílem zakrýt jeho nepohodlné závěry, a nebo alespoň výrazně zvýšit míru veřejné nejistoty o jejich důležitosti.

„Facts don’t care about your feelings,“ říkají někteří. Oblíbené internetové heslo ale vynechává důležitý poznatek, že fakta se nevytvářejí ve vakuu, ani v něm neexistují. Výzkumné poznatky podléhají interpretaci, jsou produkovány a definovány v nějakém kontextu a komunikovány s využitím nějakého jazyka. A je dlouho známé, že to, kdo studii sponzoruje má nemalý dopad na všechny tyto složky.

Finančně vyhladovělá věda

Studie sponzorované průmyslem častěji reportovaly lepší účinnost a podobnou úroveň škodlivosti jako nesponzorované studie, tak zní stručně závěry dnes již legendární práce týmu profesorky Lisy Bero z roku 2017. A nejde jen o samotné výsledky měření, ale i o to, co je vlastně měřeno.

Sponzoring studií může také sloužit k odvedení pozornosti od problematického produktu. Dle publikované analýzy se tak třeba 40 procent výzkumu financovaného firmou Coca Cola a Mars věnovalo významu fyzické aktivity („tloustneme, protože se nehýbeme – ne kvůli limonádám!“), ale jen 11 procent vysoce průmyslově zpracovanými potravinám. Ironií je, že 11 procent projektů se také věnovalo výzkumným metodám a výzkumné integritě.

Někdo by se mohl podivit, proč vědci vůbec akceptují peníze od komerčních subjektů. Bohužel v současném systému moc prostoru k podivu nezbývá. Vědu nejde dělat zadarmo, byť při pohledu na platové tabulky se skoro zdá, že některá pracoviště se o to již pokoušejí. Kdokoliv, kdo se někdy byť jen přiblížil k procesu grantových soutěží, si dovede velmi dobře představit, jak neodolatelná může být nabídka na velkorysé prostředky věnované přímo na „váš výzkum“. Navíc se vzrůstajícím tlakem na produkci „výzkumu pro praxi“ a s dalším omezením veřejných peněz může tento trend ještě narůstat. A ano, mnohá pracoviště na sponzoringu skutečně ani nevidí nic špatného. Koneckonců, jsou to přece oni, intelektuálně nezávislí a racionální vědci, kteří produkují své výsledky.

Když se skutečně ověří nezávislost

Ve snaze zmírnit možné dopady financování je zvykem reportovat ve vědeckých článcích informace o střetu zájmu, finanční podpoře výzkumu a roli a vlivu, které sponzor měl (a nebo optimálně neměl) na jeho metodiku, hodnocení nebo interpretaci. Teoreticky je to právě tato sekce, ve které bychom měli být upozorněni na to, že článek, který je nám předkládán, nemusí vycházet ze zcela nezávislých pohnutek. Existující důkazy ale naznačují, že tato obrana je mírně řečeno poněkud děravá. V roce 2018 vyšla vědecká práce zaměřená na mechanismus kooperace mezi akademiky a průmyslem u randomizovaných kontrolovaných studií, tedy „zlatého standardu“ medicínské vědy.

Práce zkoumala 200 nejnovějších studií věnovaných lékům, přístrojům nebo vakcínám v posledních fázích testování. Zkoumané práce musely být kompletně hrazeny průmyslem, mít alespoň jednoho akademického autora a být publikovány v jednom ze sedmi nejlepších lékařských časopisů se všeobecným zaměřením.

Akademickým autorům těchto prací byla odeslána pozvánka k průzkumu, který se věnoval pravdivosti floskule, že „sponzoři studie se nijak nepodíleli na návrhu studie, sběru dat, analýze dat, interpretaci dat, psaní závěrečné zprávy ani na rozhodnutí o zveřejnění“, která je standardní součástí sekce o střetu zájmů. A výsledky? Na pozvánku odpovědělo 80 z 200 autorů, jen 29 z nich uvedlo, že jako akademici měli skutečně poslední slovo při návrhu studie, 10 z nich pak uvedlo, že sponzor zasahoval do analýzy a reportování získaných dat.

K podobným závěrům dochází i relativně nová studie věnovaná vlivu střetu zájmu ve výzkumu vitamínu D jako možné (a populární) strategie k prevenci a léčbě covid-19. V rámci tohoto výzkumu se vědci nespokojili jen s prohlášením o tom, že autoři studie nemají žádný finanční střet zájmu, ale aktivně dohledávali jejich další práce a projekty, aby ověřili, zda je podaná informace skutečně pravdivá. Z 29 zkoumaných studií, pouze pět otevřeně uvedlo průmyslový střet zájmů. Ovšem po důkladnější investigaci se ukázalo, že nějaké prokazatelné vazby má dalších osm z nich. A neméně pozoruhodné byly i samotné číselné výstupy. Práce, u kterých byl identifikován střet zájmu, měly výrazně vyšší šance najít nějaký efekt. Zatímco 12 z 16 nezávislých studií došlo k závěru, že vitamín D nemá žádný zřejmý vztah k prevenci nebo léčbě covidu, prakticky totožná proporce studií se střetem zájmu (9 ze 13) došla k závěru přesně opačnému a pro vitamín D vycházela pozitivně.

Sponzorované studie tak častěji v závěru uváděly doporučení k využití vitamínu D i v případě, že data efektu nenasvědčovala. K obdobným trendům, pro změnu v tématu umělých sladidel, pak dochází i starší práce z roku 2018. Ta byla zaměřená na review (souhrnné články) věnované jejich dopadu na snížení hmotnosti, tedy hlavnímu očekávanému efektu jejich využití. I v této práci autoři popisují, že studie sponzorované výrobci sladidel mají vyšší pravděpodobnost, že dojdou k pozitivnímu efektu sladidel ve srovnání s review bez vazeb na průmysl. A naopak – review sponzorovaná konkurenty producentů sladidel měly vyšší tendenci vycházet vůči nim negativně. I v této práci pak autoři uvádí, že existující finanční střet zájmů nebyl otevřeně uveden u téměř poloviny takových prací.

Kapitál válcuje dostupná data

Vliv komerčních zájmů na vědu tak není problémem jen z hlediska vznešené akademické integrity, ale především pro své praktické dopady. V rámci tvorby státních politik i při vytváření oborově specifických doporučených postupů je zvykem vycházet ze syntézy „nejlepších dostupných důkazů“. Výše zmíněné příklady ale ilustrují, že dostupné důkazy mohou být značně vychýlené směrem k zájmu komerčních aktérů. A obdobně vychýlené tak mohou být i naše dobře míněné závěry.

Samozřejmě,  že komerční subjekty brání své zájmy všemi dostupnými legálními prostředky. Sám o sobě je vlastně takový postup pochopitelný a běžný – většina z nás zastává politické pozice, které jsou pro nás výhodné a které vychází z našich zkušeností, a ani do lobbingu jako takového se rozhodně nepouští jen komerční subjekty. Velký problém ale nastává v situaci, kdy na straně veřejného sektoru neexistuje obdobně velká „protisíla“, která by tuto soutěž vyrovnávala a adekvátně tak korigovala požadavky komerčních subjektů vůči veřejnosti.

Komerční aktivity mohou být v některých případech i pozitivní. Pozitiva ale žádným způsobem nesmazávají negativní dopady některých produktů a škody způsobené komerčními aktivitami. Existence „pozitivních ostrůvků deviace“ by neměla sloužit jako omluva pro neaktivitu. Naším cílem by měla být podpora systému, ve kterém cena produktu více odráží jeho reálné náklady a ve kterém má spotřebitel silnější pozici včetně přístupu k nezávislým informacím, které potřebuje ke svému svobodnému rozhodnutí.

Jedině radikální změny ve fungování vědy

Jak tedy ze situace ven? Těžko. Kompletní náprava by pravděpodobně vyžadovala radikální změny ve fungování vědy, politiky i celé společnosti. I tak ale existují cesty, jak se optimální situaci alespoň přiblížit. Komentář publikovaný v minulém roce časopise Lancet Global Health nastiňuje právě tyto konkrétní kroky, mezi něž patří například posílení kapacit veřejného sektoru (třeba s využitím financí získaných skrze vyšší zdanění nezdravých komodit), vyšší právní ochrana whistleblowerů i odborníků, kteří upozorňují na nekalé praktiky a aktivity, rozvoj jasných doporučených postupů pro management střetu zájmu nebo aktivní vyvracení argumentů a taktik využívaných komerčními aktéry. Velký důraz by měl být kladen i na vzdělávání pracovníků ve veřejné sféře, a zejména pak ve veřejném zdraví.

Kromě tradičního důrazu na „technické“ aspekty veřejného zdraví, ke kterým patří znalosti z medicíny, epidemiologie nebo statistiky, by měly v rámci curricula být s větší měrou zastoupeny i politologie, právo, ekonomie nebo advokacie a komunikace s důrazem na lepší porozumění a rozpoznání mechanismů, které ovlivňují veřejné politiky.

Pro začátek by ale možná pomohlo, kdybychom si všichni zkrátka byli více vědomi toho, že když nám komerční subjekt říká, že něco je pro nás „dobré“, tak jeho definice toho slova se pravděpodobně výrazně liší od té naší. Jak ve své knize Food Politics píše Marion Nestle, která je (navzdory vtipné shodě jmen) legendou v oblasti výzkumu komerčních vlivů na výživová doporučení: „V zájmu potravinářských společností je, aby lidé věřili, že neexistuje žádná ‚dobrá‘ potravina (kromě těch jejich), že neexistuje žádná ‚špatná‘ potravina (zejména ne ta jejich), že všechny potraviny (a zejména ty jejich) lze zařadit do zdravého jídelníčku a že klíčem ke zdravému stravování je vyváženost, pestrost a střídmost – což znamená, že není vhodné doporučovat omezení konzumace jejich konkrétního výrobku.“ A obdobný postup platí i pro další odvětví.

Autorka je lékařka pracující v oblasti veřejného zdraví.