V neděli jsme zveřejnili video z autobusového nádraží Florenc, na němž policisté a vojáci legitimují a následně zatýkají mladíka s dredy. Situace je z nahrávky pořízené na mobil náhodným svědkem poněkud nejasná. Chybí začátek celé situace, a není tudíž jisté, proč k zásahu došlo. Video jsme zveřejnili i s ohledem na stoupající počet zpráv o policejních excesech, kterého se navíc dopouští právě smíšené, protiteroristické hlídky – tedy policie ve spolupráci s Armádou ČR. Záměr chránit občany před teroristy sice zvýšil palebnou sílu jednotlivých hlídek, ty ale nadále kontrolují spící lidi na nádražích, pokutují žebráky a chodí upozorňovat na hluk do hospod.
Policie ČR tady opravdu není od toho, aby rozlišovala, která média lze považovat za věrohodná a která jen za „média“ v ironických uvozovkách. Ještě stále totiž žijeme v právním, a nikoli policejním státě.
Mluvčí Policie ČR Tomáš Hulan ve vyjádření uvedl události na videu na pravou míru a vysvětlil, proč protiteroristická smíšená hlídka mladíka na Florenci tak nevybíravě zajistila a předvedla na policejní stanici. Bylo to skutečně jen kvůli tomu, že se odmítl legitimovat. Policie se nesnížila ani k obvyklému evergreenu, že bylo člověka nutné legitimovat, protože se podobal hledané osobě. Místo toho říká, že byl „zanedbaného zevnějšku“, spal poblíž fastfoodového zařízení ve vestibulu autobusového nádraží, mohl mít zdravotní problémy nebo dokonce „být nebezpečím pro své okolí“. Opravdu se nám policejní mluvčí snaží sdělit, že je naprosto normální, když těžce ozbrojení policisté a vojáci „nasazení v rámci protiteroristických opatření“ nevybíravě zadrží jedince jen proto, že u sebe nemá občanský průkaz? Skutečně se máme s takovým stavem prostě smířit a dál to neřešit? Mluvčí policie i řada lidí komentujících naše video už s tímto stavem smířeni jsou.
V článku jsme jasně napsali, že nevíme, co videozáznamu předcházelo, ani to, co dotyčný spáchal. I když jsme to po zhlédnutí videa nepovažovali za pravděpodobné, existovala teoretická možnost, že se mladík trestné činnosti skutečně dopustil a chování policie by v takovém případě bylo nejspíš oprávněné (přestože důvod zásahu tří samopalníků na jednoho neozbrojeného muže by to pořád tak docela nevysvětlovalo). Ale nebylo tomu tak, šlo skutečně jen o občanku. Policejní mluvčí nabídl množství paragrafů a odstavců ze Zákona o Policii ČR, z nichž má nejspíš vyplývat, že podobné jednání je zaběhnutou policejní praxí.
Pokud by se jednalo o společensky přijatelný a adekvátní zákrok, jak se policejní mluvčí domnívá, jen těžko by videozáznam na našem webu zhlédlo za pouhé dva dny přes čtvrt milionu lidí. Ledaže by se ze sledování zcela běžných, rutinních policejních zákroků stala česká obdoba sledování plápolajícího krbu v norské veřejnoprávní televizi. O podobné perverzní masové zábavě zatím ovšem nevíme. Pro šokované a vyděšené uživatele sociálních sítí má Tomáš Hulan uklidňující zprávu. Podobná situace se vám může lehce přihodit taky – stačí trochu přebrat, na chvíli usnout na nádraží, být „zanedbaného zevnějšku“ a nemít u sebe občanský průkaz.
Za právní, nikoli policejní stát
Ale zkusme to ještě jinak. To, že skoro každý občan ČR někdy podobný incident přímo nebo nepřímo zažil, přece ještě neznamená, že je vše v nejlepším pořádku. Naopak, zveřejněním zaslaného videa jsme chtěli poukázat na to, co je běžnou policejní praxí. Pokud se nikdo neozve proti – z jeho pohledu – nepřiměřenému zákroku policie, stane se takové jednání budoucí normou, tím, co považujeme za běžné. Jako zcela normální nakonec podle Hulanových slov zákrok vyhodnotil i samotný zadržený. Ten prý „svého jednání ve fastfoodu litoval, kdy sám uznal, že to byla z jeho strany lidsky řečeno hloupost“.
Policie se „lidsky“ ohání právem a zákonem, Hulan jde ale ve svém popisu incidentu ještě dál. Od zadrženého vyžaduje krom „dodržování zákonů“ i „náležitý respekt“. Nic takového ale Zákon o Policii ČR občanům v jednání s policií nenařizuje. Policista je zato povinen „při plnění úkolů dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní“. Náležitý respekt by tedy měli na prvním místě projevovat policisté vůči občanům, ne naopak.
Jak strana argumentující pro chápání policejního zásahu jako nepřiměřeného, tak strana s opačným názorem, používají stejný paragraf (63) ze Zákona o Policii ČR a vyvozují z něj naprosto protichůdné závěry. To nás vede k tomu, že na jeho výkladu nepanuje v tomto konkrétním případě názorová shoda.
Na odpovědi policejního mluvčího je zajímavé, že námi zveřejněné informace sice označí za nepravdivé a tendenční, ale ve svém prohlášení je následně potvrzuje. Jediné, v čem se lišíme, je otázka přiměřenosti či nepřiměřenosti zákroku. Někoho, kdo označí policejní zákrok za nepřiměřený, přece nelze označovat za lháře. Ani to nemá logiku, přiměřenost či nepřiměřenost zákroku je otázkou interpretace, ne jasně ověřitelný fakt. Policie ČR tady opravdu není od toho, aby rozlišovala, která média lze považovat za věrohodná a která jen za „média“ v ironických uvozovkách. Ještě stále totiž žijeme v právním, a nikoli policejním státě, ať už se to Tomáši Hulanovi a vedení Policie ČR líbí, nebo ne.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.