Petr Zewlakk Vrabec
Několik posledních týdnů se program Autonomního a sociálního centra Klinika odehrával mimo prostory budovy. Důvodem bylo vydání předběžného opatření, které kolektivu nařizovalo zdržet se užívání nemovitosti. Jazykové kurzy, přednášky, koncerty, sousedská setkání nebo dětský klub se v důsledku rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 z počátku května přesunuly do ulic. Některé aktivity provozovalo centrum přímo před budovou v Jeseniově ulici, další se odehrávaly demonstrativně před sídlem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), s nímž vede ASC Klinika o budoucnost objektu občansko-právní spor. Ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu tak mohla pod svými okny alespoň na krátko zakusit atmosféru, kterou byla Klinika prodchnuta dennodenně. Právě ÚZSVM, který je vlastníkem budovy, předběžné opatření inicioval s odvoláním na neoprávněnost užívání budovy. Aktivisté se proti rozhodnutí odvolali a jejich žádosti včera odvolací soud vyhověl s poukazem na to, že důvody pro akutní úpravu poměrů neshledává jako dostačující, například i kvůli absenci kolaudačního rozhodnutí.
Klinika po měsíci vyhnanství získává opět možnost rozvíjet svůj program naplno.
Aktivisty výsledek odvolání pochopitelně těší: „Rozhodnutí soudu je dalším z malých vítězství Kliniky, která se snaží nejen zachránit jeden žižkovský dům před chátráním a developery, ale hlavně staví proti komerční logice autonomii a solidaritu. Klinika vznikla obsazením a tuto taktiku přímé akce jsme zvolili i proto, že právní řád vlastníky nemovitostí často není schopen přimět k tomu, aby se o svůj majetek starali. O to významnější tedy je, že nám teď soud dává za pravdu. Stát nemůže zneužívat k vyklizení Kliniky nahlášené fiktivní bomby, musel nám vrátit klíče od budovy a nyní nám nemůže bránit ani v programu, zvelebování domu a vytváření prostoru pro aktivity a lidi, které tržní logika žene z města pryč.“
Právní zástupce kolektivu Pavel Uhl dodal, že Městský soud v Praze naznal, že žalobce předložil pouze některé dokumenty stavebního úřadu, a vytvářel tak dojem existence kolaudačního rozhodnutí, ačkoliv žádné neexistuje a stavební úřad v minulosti hodnotil věc zcela jinak. Podle Uhla je dobře, že tento – dle jeho názoru manipulativní – postoj žalobce odvolací soud nepřesvědčil.
Klinika tak po měsíci vyhnanství získává opět možnost rozvíjet svůj program naplno a spolu s ním probudit i ideje, které solidární aktivity realizované v jejích prostorech reprezentují. Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí Městského soudu už není šance se odvolat (ledaže by ÚZSVM věc hnal až k Ústavnímu soudu) a obě strany sporu musí čekat na definitivní rozhodnutí, se zdá, že po období plném výbušných okamžiků nastala konečně chvíle klidu.