Foto Jan Zátorský, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
S nástupem Ladislava Kudrny do čela Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v podstatě nastal konec instituce. Pod Kudrnou se z původně výzkumného a vzdělávacího ústavu stal jakýsi zvláštní hybrid cosplaye a reality show, v níž je veřejnosti předváděno, jak to zhruba vypadalo v padesátých až osmdesátých letech v případě, kdy byl stranou coby vedoucí pracovník nějaké organizace dosazen člověk ne příliš schopný, a už vůbec ne bystrý, ale zato dostatečně ambiciózní, mstivý a současně oddaný vládnoucímu režimu. Schopnosti a výsledky nahrazuje servilita, která zaručuje vedoucímu pracovníkovi nerušený klid při likvidaci ideových odpůrců. Podstatným rozdílem – k velké smůle Kudrny a spol. – ovšem je, že nežijeme v minulém režimu, a tak Kudrnovy útoky na (dnes již bývalé) zaměstnance zastavil soud, což je sympatické připomenutí 17. listopadu.
Za pozornost stojí naprosté ticho ze strany pravicové vlády, která shovívavě přihlíží, jak Kudrna během roku v podstatě zdevastoval fungující ÚSTR.
Kauza začala na jaře letošního roku, když tedy pomineme, že skutečným počátkem je zvolení Kudrny v roce 2022. Nicméně letos se Kudrna pustil do čistek, při nichž odvolal šéfredaktora odborného časopisu Securitas Imperii, a následně odstoupila na protest většina redakční rady. Vyhodil historičku Muriel Blaive. Odvolal redakční radu včetně šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny. A vyhodil také vedoucího respektovaného odboru vzdělávání Čeňka Pýchu, což nakonec vedlo ke konci celého oddělení. Kudrnovo vedení se pokusilo v roce 2022 zastavit distribuci knihy 13 objektů z (ne)šťastného muzea a nakonec se pustilo i do oceňované a respektované učebnice pro střední školy Soudobé dějiny. Ta přitom spolu s projektem Dějepis+ přinesla do školních lavic vítaný závan pedagogiky z tohoto století. Projekt však skončil kvůli Kudrnovi a také ministerstvu školství, které bez vysvětlení ukončilo spolupráci, takže zapojených více než dvě stě škol má smůlu. Studentky a studenti se mohou vrátit zpět k výuce ve stylu „narodil se tehdy, žil támhle a pak umřel“, která zajišťuje kontinuální propad Česka v žebříčcích úrovně vzdělání. Ale to už je jiné téma.
Pracovníci odboru vzdělávání se však odmítli smířit s likvidací své práce a upozornili na diletantské kroky Kudrny a Nedvědického v otevřeném dopise „Výzva k zastavení destrukce vzdělávací činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů“. Kudrna s Nedvědickým začali signatářům vyhrožovat na stránkách ÚSTRu, ve spřátelených médiích, následně předžalobní výzvou. Když nic nezabralo, všechny zažalovali – konkrétně devatenáct lidí.
Sebekritika se nikdy neomrzí
V předžalobní výzvě ředitel a jeho nohsled uvedli, že je otevřený dopis historiků uráží a poškozuje, a dožadovali se zveřejnění písemné omluvy končící větou: „Moje kritika byla nepřiměřená a mé výroky se nezakládaly na pravdě, proto se za ně omlouvám.“ Zda tento text vymyslel Kudrna sám, nebo ho opsal z nějakého záznamu týkajícího se čistek v KSČ po roce 1968, je nejasné.
Devatenáct historiků z oddělení vzdělávání v otevřeném dopise upozorňovalo na bossing, cenzurní zásahy, nehospodárné jednání a ohrožení historického vzdělávání v Česku. Řešili tedy primárně otázku institucionálních a společenských dopadů Kudrnova řízení. Kudrna ve své předžalobní výzvě a nakonec i žalobě řešil primárně sám sebe, respektive sebe a Nedvědického, kdy v zásadě tvrdil, že všichni historici coby jemu podřízení zaměstnanci musí být zticha.
„Žalobci jsou přesvědčeni, že žalovaní svým společným jednáním spočívajícím ve zveřejňování a rozšiřování Výzvy, jakož i dalších navazujících příspěvků, které obsahovaly celou řadu nepravdivých difamačních skutkových tvrzení o osobách žalobců, bezprecedentním způsobem zasáhli do jejich osobnostních práv, a to konkrétně do práva na důstojnost, vážnost a čest,“ stojí v žalobě Kudrny a Nedvědického, kterou se snažili umlčet kritiku svého počínání.
Bohužel o právo na důstojnost, vážnost a čest se připravují oba aktéři sami, dobrovolně a kontinuálně svými kroky, které začínají v případě Kudrny už jeho plagiátorskou kauzou, pokračují arogantními rozhovory v médiích a vrcholí personálními čistkami, do kterých se pustil, aniž by je byl schopen smysluplně vysvětlit nebo je veřejně obhájit.
Já, Ladislav „ÚSTR“ Kudrna
Kudrna s Nedvědickým v žalobě zvláštním způsobem spojují i oddělují sebe a samotný ÚSTR, když píší, že dotčení historici „flagrantně zasáhli do osobnostních práv žalobců a závažně poškodili ÚSTR“. Většina žaloby se zaobírá mytickou důstojností a vážností Kudrny a jeho náměstka, k čemuž se občas připojí také ÚSTR. To aby bylo jasné, že ústav jsou oni dva, a jakákoli kritika jejich počínání je tak útokem a znevážením celé instituce, což nás od minulého režimu posouvá mnohem dál, někam k feudalismu a jednotě panovníka, trůnu a boha, případně úřadu a jeho představitele.
Těchto rozporů si důsledně všímala obhajoba, včetně mnoha dalších kuriozit, třeba když Kudrna s náměstkem v jednom bodě obžaloby tvrdí, že je historici osobně poškodili tím, že podali hromadnou výpověď, a ještě si to navíc nenechali pro sebe. Taková drzost! Škoda, že je za to nemůžou všechny vyhodit.
Obhajoba v odpovědi upozornila, že zatímco již bývalí zaměstnanci kritizovali počínání vedení, Kudrna s náměstkem tento spor chtěli přetáhnout na osobní rovinu, coby urážku jejich osoby a důstojnosti. Na obhajobu své osobní důstojnosti pak neváhali využít celý administrativní aparát ÚSTRu, včetně zveřejňování tiskových zpráv útočících na historiky. V podstatě není jisté, zda je Kudrna vůbec příčetný, natož způsobilý k řízení jakékoli instituce.
Takto by šlo pokračovat ještě dlouho, nicméně se ukázalo, že to Obvodní soud pro Prahu 4 vůbec nezajímá. Aniž by řešil, kdo má v čem pravdu a jak se to má s důstojností Kudrny a Nedvědického, celou jejich žalobu zamítl coby nesmysl a současně jim přikázal zaplatit bývalým zaměstnancům náklady na soudní řízení. Podle soudu mají zaměstnanci právo kritizovat ředitele i náměstka za jejich jednání v této funkci, a ti nemají právo z toho dělat osobní spor. Podle soudu nežijeme v normalizaci ani ve feudalismu, s čímž se teď bude muset Kudrna nějak vyrovnat. Případně se odvolá a může se těšit na další kolo veřejného ponížení.
Za pozornost stojí naprosté ticho ze strany pravicové vlády, která shovívavě přihlíží, jak Kudrna během roku v podstatě zdevastoval fungující ÚSTR a udělal z něj směšnou instituci pro řešení jeho malicherných sporů a křehkého ega. V posledním roce jsme se dozvěděli málo o totalitních režimech, zato zbytečně moc o mysli Ladislava Kudrny. Možná to nějak souvisí. Možná by to šlo dělat i nějak jinak.
Autor je redaktor Alarmu.