Všem jsem už odpustila, jenom sobě ne

Přinášíme ukázku z knihy Naděje je na druhém břehu, která se věnuje problematice ženského bezdomovectví.

Organizace Jako doma se od svého založení zaměřuje na ženy bez domova. Ženské bezdomovectví je často přehlížené. Ženy, které se ocitnou na ulici, nejsou tolik vidět ve veřejném prostoru a sociální služby v této oblasti jsou více zaměřené na muže. Asi nejznámější aktivitou organizace Jako doma jsou Kuchařky bez domova, projekt sdružující ženy, které se pomocí vaření snaží získat peníze a důstojný život. Dnes provozují vlastní jídelnu a pravidelně zajišťují jídlo na desítkách akcí.

Kniha Naděje na druhém břehu, jejímž autorem je Rad Bandit, popisuje specifika sociální práce zaměřené na ženy bez domova a hlavně přináší příběh jedenácti žen z ulice. Jeden z nich si můžete nyní přečíst. Knihu lze objednat na e-mailu [email protected]

 

Květen 2014

1.

Jmenuji se Stanislava Balážová. jsem ročník 1960. v říjnu. pocházím z úplné dělnické rodiny, matka češka, otec maďarský rom. otec zemřel v mých 13 letech. mamka žije, je ročník 1920.

mám dva syny, silvestra a nikolase. 24 a 14 let. oba ve znamení kozoroha. já štír. vyučila jsem se v tex. průmyslu. jsem znalkyně a návrhářka vzorů a látek, také šička i trochu? kuchařka specialistka, to však až pozdější vyučení z kurzu. můj život byl hezký, dětství krásné, rodiče nás nebyly, měly jsme vše. bylo nás 10 dětí, 6 holek a 4 kluci. měli jídlo oblečení, zařízení byt 6 + 1 koup. záchody, teplá voda. matka celý život dělala v jzd, otec byl rváč a pozdější alkoholik a žárlivec na matku.

 

2.

jelikož jsem byla na internátě v semilech, seznámila jsem se s holkama a klukama z prahy. byli jsme kámoši a když jsme měly volno, to velké, trávily jsme spolu čas v praze. navštěvovaly různé disko, parky a vyhlášené bary, jako ti tvrďáci z prahy. mne zaujaly ty pochybné uličky a místa. věděla jsem že má orientace coby pohlaví není normální. věděli to i mí kámoši ve škole atd. po odv____? jsem se vrátila domu do sko__?. nenašla jsem uplatnění a přeci jsem byla i tmavší a divná. neříkali mi cikánko ale španělko.

 

pracovala jsem možně v zahradnictví a pak jsem si udělala kurz kuchařky a tak jsem tedy školní jídelny, mateřská školka kde jsem pracovala 14 let.

ve volném čase disko, alkohol flámy, no prostě život a mládí. má orientace už byla jasná na ženský. byla jsem panna do 28 let. a každý mi záviděl peníze, byt, volný život. byla jsem pamlsek pro holky z perlovky, kde jsme pokaždý po flámu zkončily. s kamarády. většinou spíše pořád jsem byla ve společnosti kluků

 

4.

život šel a přišel čas kdy jsem byla, tedy změna, první kluk a těhotenství. mému synovi bylo asi 5-6 let, předškolní věk.

v tu dobu už se mnou v mém bytě bydlela a taky žila holka z perlovky, J.V. já jí věřila a její život byla má absolutní zkáza. za spoluúčast v krádeži mě daly do vazby. po 5 měsících pustily jelikož mi vinu nedokázaly. šli jsme slavit a mě tenkrát bolel ukrutně zub. zubaře jsem se nikdy nebála, jenže má přítelkyně J.V. byla líná a zhnusená mým chováním ohledně zubu. že mi dala prostě prášek na prst a potřít dáseň. nevěděla jsem že to je pervitin. ti všici okolo ano. dost jsem tenkrát pila, no více nežli dost. zub mě přestal bolet a alkohol mi přestal chutnat. bylo mi horko a neměla jsem chuť sedět v zakouřené putice jménem pohádka. sedla jsem si a pozorovala ty kámoše a kámošky. začala jsem je vidět jinýma očima a s jiným úsudkem. pak mi byla zima po 4 hod a tak jsem si řekla o další prášek na potření dásně. smály se my a neřekli mi co to je. a jelikož si za peníze koupíte vše, koupila jsem si i informaci co že si to vlastně potírám do úst. vyspala jsem se z toho a chodila dál do práce a do mého života vstoupil klid.

 

5.

až do té doby nežli se má přítelkyně natolik otrkala a udělala si ze mě sluhu svých dětí. tomu čemu říkala práce –  šlapání –  si natolik ____ že my neměly doma nic, jen její děti, nebyly pleny, jídlo, zaplacený nájem, sunar atd.

nějaký čas my pomáhala mamka a rodina. občas jsem za svou přítelkyní musela jít a hledat jí a prosit ať jde domů. jelikož se nevracela z práce

 

6.

byl zaplacený nájem, byl sunar, jídlo a já nemusela prosit svou přítelkyni aby šla domů ke svým dětem že musím do práce.

časem přítelkyně J.V. přišla domů, byly jsme rádi, nikdy jsem jejím dětem neřekla že mamka je děvka. jenže přítelkyně J.V. přišla jen proto aby mi zdělila že bude mít další a další a další dítě. nejprve jsem to řešila tím, že jsem jí zbila, dokonce.

 

7.

já nemohla do zaměstnání, bez práce nejsou koláče, a výplata, no ostuda, průšvihi, a tenkrát mi kdosi nabídl ať jdu s ním do kšeftu. že peníze budou, jen nejsou spolehlivý lidi. byla to vidina že děti budou mít vše. bylo i hlídání dětí doma.

já šla a začala jsem prodávat „psaníčka“ a riziko jsem nevnímala.

známých jsem měla moc ti všichni už v tom dávno jely, jen já pořád nevěděla, že je to zakázaná droga.

když jsem se pak dozvěděla co to je, bylo už pozdě, byly peníze

 

8.

píchla nožem. pokaždé následovalo že už to tak nebude, že vše bude jinak. ve slušnosti a bez toho abych si musela vymýšlet v práci. nikdy J.V. nezaplatila ani rozbité okno, natož nájem.

____ jsem děti, neustále se ptaly po mamince. jenže roky utíkaly tak rychle, že z jednoho dítěte byly tři a nic se nezlepšilo. naopak lži, hádky, v bytě věčné návštěvy z perlovky, bydlely tam i tranvestiti, a

 

9.

nikdo se mě neptal, jestli tam můžou být. já jezdila na barák k sestře do hýskova každý víkend a nebo k další sestře do žehrovic či řevnic. brala jsem i děti své přítelkyně J.V. a mezitím se v bytě v praze na zelené ulici o rozloze 280m2 se zimní zahradou dělaly perníkový mejdany, rozdávala mé věci, jídlo co bylo dětí a ze mě dělala toho největšího debila. píchala si už pervitin jehlou, hrála automaty a spala s každým.

 

10.

žila z mých peněz co jsem vydělávala a já více a více musela na tajňáka do ulic s obálkou pervitinu a pak rychle domů, uvařit, vyprat, jít ven s dětma a zazdívat, že je vše v pořádku, nákupy, chalupa, tedy baráky mých sester, tam nám bylo moc dobře a já věděla, že večer nemusím s drogama, že se vyspím.

už si nepamatuju kolik času uplynulo a kdy jsem ty psaníčka začala používat sama. mívala jsem 120 kg. nežli se má cigy-přítelkyně rozhodla

 

11.

ke mě nastěhovat. Tenkrát když jsem si uvědomila že v tom lítám jsem měla 59 kg. a konec tomu nebylo. J.V. jsem vyhodila z bytu a děti její? je mi špatně a bolí mě srdce. kdyby jste viděli co já. když jsem požádala o svěření dětí, nedala souhlas. té malé princezně, jmenovala se sára, bylo

5 1/2 a do 4 měsíců jsem jí vychovávala. celý život se mi zhroutil, i mému synovi sašovi. byly jsme rodina, já, on, sára a miminko 6 měsíců, už nevím, teď nevím, jak se jmenovala, nela?

 

12.

musela jsem je odvézt na sociálku a ti je odvedli do dětského domova na vinohrady a ještě mě poučili že já jim musím říci, kam jedou. v téhle mé blažené drogové závislosti mi uniklo tolik povinností až jsem si strachem o cizí opuštěné děti nevšimla svých mateřských povinností. mého syna sexuálně obtěžoval (učitel) bývalý vojenský důstojník, nějaký Josef bém a pak to šlo velmi rychle.

 

13.

syn ho poznal na fotce, svědci potvrdili jeho úchylku a celé to zkončilo tak že mě obvinili z týrání syna a já už nevím proč a co tam bylo, vzaly ho na pozorování do bohnic a pak jsem kluka sašu neviděla rok. sociálka na mě udělala boudu, použily mejdany z víkendů mé nepřítomnosti, pervitin, tranvestitů atd. šlo to se mnou velmi z kopce. začala jsem brát pervitin tolik, že se

 

14.

divím, že žiju. chodila jsem do práce, snažila se, hledala pomoc, svědka, stopu kam mi daly kluka syna sašu. v mé nepřítomnosti se soud  rozhodl o mé pochybnosti a svěřil syna do diag. ústavu. ale kam to mi neřekli.

po roce jsem přišla znovu do jiného stavu. chtěla jsem dítě, bylo mi moc šoufl, nestýkala jsem se s rodinou. pouze s matkou. měla jsem a mám pocit viny že jsem vlastní dítě neochránila. po 10 letech a třech dnech od saši jsem porodila druhého syna nikolaje,

(14.12. saša

11.12. nikolaj)

tolik jsem se bála, že mi ho vezmou, odeberou.

 

>>> a mezitím žádný soud z obvinění týrání a narušování mravní výchovy

 

žádná sociálka nic, zamkla jsem se s ním doma a má rodina ani má matka nevěděla, že jsem znova těhotná

 

15.

– drogy jsem nebrala, ale prodávala, byla jsem oficiálně na mateřské dovolené.

první vánoce samy, mě to nevadilo, po novém roce jsem šla na velký nákup a koupila si své oblíbené noviny – blesk.

večer jsem si je šla přečíst, zaujal mě článek ‚ježíšek naděloval i dětem v děts. domovech‘

 

16.

pořád jsem sašu hledala, ptala se na sociálce, prosila, brečela, chtěla jsem se zabít.

ale ten malý nikolaj mě přivedl k normálnímu uvažování, chtěla jsem utéct do jiné země, tam tajně porodit. ale pouto a „prosím“ mé hodné a moudré maminky mně tuhle zradu nedovolilo, vím že by trpěla ze všech nejvíc.

jediná mi věřila a znala celou situaci. a neustále mě hlídala a prosila ať nedělám žádnou hloupost. že vše časem ať to nechám utichnout a jen přikyvuji na výhružky policie a sociálky. vyhrožovaly mi že mě zavřou až zčernám, že musím podepsat svěření syna sašu do adopce, že nejsem způsobilá a to zaměstnání a to, že jsem chodila do práce a posudky mé pí vedoucí jim bránilo, aby ze mě udělaly tu nejšpinavější cigošku – s maturitou a s jedničkou z vyznamenáním. učitel č. jazyka pan profesor smítko z pyšel mě přihlásil do nějaké soutěže v č. jazyce

já ji vyhrála, ze 60 účastníků jsem byla nejtmavější a nejchytřejší.

chceš vědět proč? _____nakonec

 

 

17.

no a tak čtu ty noviny a vidím rarášek dolní Měcholupy __ kolo horský, červený barvy 4 fázový – hrklo ve mně a tohle vše se vážně stalo, a tam můj synátor, moje sisinka. nemohla jsem se dočkat rána. druhý den jsem jela do toho domova se sestrou vlastou. už umřela,

 

18.

ta taky stála při mně pořád mi říkala, nevěř sociálkám, jsou to svině a nikdy nemají své děti. v mém případě měla velkou pravdu.

ani nevím zda se mě někdo ptal za kým že to jdeme, celá jsem se třásla, na rukou nikolaje, neměla jsem ještě kočárek. čekala jsem na porodné. a intuice mě vedla do chlapeckých pokojů, sestra tam pak s někým mluvila, byla to p. řiditelka, která mě poznala podle fotky,

 

19.

kterou dostala od policie a sociálky. v případě kdybych se objevila, tak prý okamžitě zavolat policii.

 

viděla že mám na rukou miminko, že jsem měla 43 kg, vypadala jsem šíleně, moc dachau.

když mě saša uviděl, tak mě málem srazil na zem, ptal se mě pořád dokola, kde jsem takovou dobu byla, že mu bylo moc smutno, že mu řekly, že mám jiný nový dítě, že ho nechci atd. ať se už stalo cokoliv, ať mě pánbůh

 

20.

potrestá za mojí blbost, že jsem ze sebe udělala blbečka, oběti z mých dětí. já byla šťastná a moc. potom jsme si vysvětlily s pí řiditelkou oč jde. jasně že rozhodovaly zda mi nikolaje nechají či odeberou. rozhodnutí jsem měla a tam bylo že ústavní výchova předběžného opatření se ruší a saša byl vrácen do péče matky.

tohle mi donesla sestra, která to našla pohozený v jiné schránce nežli jsem měla označenou

 

21.

byla moc chytrá, vše fotila na foťák, už od malička, tím byla známá. té paní ředitelce policie i soc. lhaly a nebylo žádné usnesení či lék. zpráva proč ho tam dovezly, prý jí řekly, že se nemá o to starat.

další vánoce byly krásnější, byly jsme tři, mý kluci a klid. ale ne dlouho, toto vše jsem i svěřila úřední osobě, které jsem věřila moc. znal naši rodinu – díky tátovi. sociální kurátor pan

 

22.

bc. matoušek z podskalské. sepsal mi žaloby na policii p-6. peleová ulice, na soc. pracovnici, to jméno jsem dlouho nosila i ve snu v hlavě.

a co se nestalo.

v únoru jsem je šla zažalovat 2001 a v

začátkem měsíce – podaná žaloba na porušení zákona

28. února 2001 na infarkt zemřel p. bc. matoušek.

a z března 2001 mě policie | pod záminkou sepsání výpovědi a porovnání několika vět s výpovědí mé sestry vlasty – ta co fotila a zapsání fotek. má sestra taky umřela 30. října 2000 na rakovinu.

dva svědci mrtví |

mě vylákaly na policii, nechaly mě zavolat sestře, která měla nikolaje, toho malého, na 1 den na baráku a starší byl v ozdravovně, měl se v úterý vracet

 

23.

zavřely mě v pátek – z ozdravovny. a já si nechala vymalovat a umýt nábytek atd.

prostě že budeš žít a že se dočkáme spravedlnosti atd bláááá

odsoudily mě na 5 let a dodnes nevím za co, nebyly to drogy a nebylo to týrání a mravnostní narušování. dodnes nemá rozsudek soudce mě na P1 prok sedláček

 

24.

všichni jsou ti nejlepší a já ta nejhorší. pořád jsem věřila na to že spravedlnost existuje, že čistý štít, moje svědomí čisté?

a proč drogy?
________

a proč já

já chtěla to prase béma zabít, ten co na moje dítě šahal, ale aby žily s tím že jejich máma vraždila. udělala by ze mě i

 

25.

negramotnou černou ____. moje máma by se nedožila dnešního věku, styděla by se za mě jako mý kluci. neříkají mi mami jen stáňo, mami říkají mé sestře. to je v pořádku. jsou urostlý, vyšli základní školu, nejsou cikáni jsou krásní, ví o světě, ví o muzice o technice a světě v 3D

umí se chovat

jsou ____ své

 

26.

životní postoje mají vyřešené – mají jasno

jen jedno nevědí

jak to tenkrát bylo

snad vážně jednou najdou v nějaký čekárně u zubaře a budou mít o jednu otázku nevyřčenou – odpověď.

stydím se jim podívat do očí, mám pocit, že mě definitivně odepsali právě proto, že umím svou bolest skrývat

 

27.

že pořád věřím na to dobré. že mi taky snad –  někdy řeknou „mami“ – říkali mi tak, ale to bylo už dávno a tolik moc mi chybí. kolikrát i teď mám sklony ke smrti

______________________, ale je tu moje máma, která mi pořád věří a potřebuje mě, když – mi tenkrát říkala

jsi sama dítě a mě bylo 40 let, jí bylo už 80, je jí 94 a pořád mi věří a stalo se z ní miminko, moje máma brečí za mnou když odjíždím vlakem do prahy.

 

28.

já brečím za ní, když nemám na vlak za ní a nemůžu jí koupit to co má ráda a potřebuje. to pouto stále trvá.

_____________________________

a to vše kvůli tomu, že jsem se mohla rozdat, abych pomohla druhým.

ne neschovávám se za nikoho, mám svou jistotu, svou mámu

kéž by saša a nikolaj měli taky svou

jistotu, mámu, mám šanci

 

proč drogy, byla to

 

29.

nutnost, peníze, jídlo pro děti těch druhých

nikdy bysem si drogy nedávala jehlou, je mi to odporný

a dnes? jestli beru drogy? NÉ!!

anebo jó??!

neptejte se – není odpověď – spekulujte, to budete stejně – pochybovat

neuvěříte

na pravdu už nevěřím

jistota – to je dnešní platidlo – přes všechnu tu bolest ze zrady, chci jít dál s čistým štítem, nikdo neví o bolesti a zradě to co já

a na ty dlouhý roky čekání, že

 

30.

uslyším tiché klepnutí, pevní stisk ruky a obejmutí, že pouhý dotek v bodě mrazu zahřeje a ledy tají

jak tají a vzdaluje se mráz se člověku více tepla a má tu vytouženou naději, na kterou tolik dní a nocí skoro celý život čekal, usmíval se a díval do dáli a přitom duše toliko plakala. už neznám bolest a radost. je to prázdnota, není síly přemýšlet co kdyby, naděje je na druhém břehu. tam mezi lidma, můj ostrov samoty se mi stal domem, několik let nevím co je to klidný spokojený spánek. mé dny jsou nucenost nic mě netěší, jen přibívají ostré hroty. na co mám věřit?

dotextu

 

31.

ta soutěž v č.j.

příklady

vyzkloňujte mi šlachu – sval

každý psal                                                                 stáňa psala

pád – šlacha žíla

pád šlachy žíly

atd.                             atd.

 

další otázky – jaké (doplňovačky)

vrabec sedě na větv…. stáňa neví jaký „iy“

takže píše na stromě

 

32.

každý musí v něco věřit. jinak to nejde. věřím tramvajákovi, že umí řídit tramvaj, lodivod loď

herečka že hraje, že beatles byli boží a nejlepší

že v létě je slunce a v zimě mráz. ale mě mrazí i v létě a horko mě mrazí, vyčítám si, že jsem nedokázala získat více informací, že jsem měla neustále ukazovat na to bezprávý, že jsem dobrá matka a chci být matkou, že ta chyba by přišla i kdybych byla více ostražitá. muselo to tak být. byla jsem trnem mezi jejich růžičkami. jela jsem

 

33.

si svůj svět. nikdy jsem nežádala sociálku o přídavky, byly jsme vážení a měly jsme více nežli to po tom toužily. na lásku si neumím hrát. když jsem šla se svým synem na procházku, každý ho znal a oči na něm mohly nechat a holčičky mi říkaly mami a nebo miláčku. i přesto že jsem prala a žehlila a šila a vařila, jsem se snažila aby úterní den byl jinačí, i oblečení, zakrývala jsem bídu těch ubožátek holčiček, že staré šaty byly ráno nové, jiné, tohle mě naplňovalo a byla jsem šťastná.

 

34.

nevím kolik _____ ještě žije, plno jich umřelo na následky drog. a nebo se vytratily, zůstaly z nich bezdomovci a žebráci, stratili i svůj život ve vzpomínkách. nic si nepamatují a nebo to nechtějí. lituji každou chvíly kdy jsem rozpočítávala ty psaníčka, a pamatuji si úsměvy když ráno bylo slunce, vůně koláče, tričko, hračka, zmrzlina a medvídek nebo nové kolo, kočár

miláčku, ty jsi šikula

my to máme hezký a máme i penízky, půjdeme do zoo nebo na koupaliště. a taky pojedeme vláčkem

 

35.

za tetou na baráček. nám se tam líbí. lidi je měli rádi, naši je měli rádi, byly součástí naší rodiny. nikdo nevěděl jak moc jsem se bála, aby mě nechytly, zavřou mě a ráno mě děti budou hledat. věřili mi, já jim, vše měly. možná by jsme byly a jsme stále rodina. já Stanislava balážová

saša baláž

jeden jediný (člověk?) ublížil tolika lidem.

jméno které s odporem vyslovuji a léta poslouchám, výmysli stále dál

 

36.

ta osoba ___ své výmysli i v mé přítomnosti a ví, že budu tiše.

největší chybou v mém životě bylo to, že jsem si jí nechala nastěhovat pod svou střechu. to co jsem budovala a snila, máchnutím ____ srazila. a nemá pocity viny, to my jsme všichni – má rodina, já jsme zavinily, že dneska si umí říct sama sobě, buď na sebe hodná, udělej si radost, má prý postavení ve vaší nadaci, taky si udělala kurs, lektorky

divadlo bez ní nejede a má toho tolik že doma nic nestačí. a ke všemu ty její nemoci, už 30 let chodí na operaci mozku.

můj mozek je zdráv a té bývalé přítelkyni přeji, aby se operace zdařila. ano umým být žárlivá a nepřející. všem jsem už odpustila, jenom sobě né.

tohle je opravdový trest za mojí hloupost a dobrotu každému věřit. dnes nevěřím, tudíž nežiju. jelikož bez víry není

 

37.

života. plnohodnotný život dává – bere.

půjčky – oplátka

pomoc – spolehlivost

dobro za dobro

zlo za zlo

strašně ráda jsem se smála a byla vždy pozitivní. dneska, nerozumím sama sobě. jsem narušená – nemám plány a mě když bolí srdíčko a vrátí se mi mé bolístky, nevyjdu na svět třeba týden.

trápím se a snažím se žít dál, co když

 

38.

co kdyby – ta naděje ta je jediné co mi zbývá. musím být pořád mezi lidmi, jinak jsem úplně někdo jiný. samota mě tolik pohltila že ji hledám i nesnáším. už 13 let sama snídám, žiju, sama se sebou, nikoho k sobě nepustím. bojím se zrady, zklamání, poprvé v životě to vyšlo ze mne vše ven

necítím úlevu, zase jen plno otázek. ano byly

 

39.

i hezké vzpomínky do chvíle nežli jsem uvěřila přítelkyni

ještě jednou jsem měla šanci obrátit svět vzhůru nohama. zamilovala jsem se poprvé v životě do človíčka, do ženy. děvče mladé, krásné, nezkažené, neznalá drog atd. byla mou součástí 12 let. dala i svůj život na dlaň a já tu dlaň sevřela. měla vše, moc, peníze, krásu, inteligenci, nebyla šlapka, obyčejná holka co uměla vše nač

 

40.

sáhla, kvetla. byla taky štír měli jsme moc společného. milovala mě, já ji taky. kolik sil jí to stálo a let, jejích krásných let. když přišel čas změnit život a republiku. já to vyřešila drogou – úmyslně. byla jsem 9 let čistá v normálu. ale stále jsem tam dole pod srdíčkem cítila že zklamu – že se neumím odtrhnout od bolesti a dětí. od matky, od naděje, že

 

41.

se to vše zlepší a já budu mít aspoň své děti v malém bytě plných starostí.

neměla jsem sílu začít a vše pohřbít, zapřít a hledat si nový život. nic není tolik vzácné jako rodina, droga mi nevzala život, to já ho vyměnila za bláhové přátelství. nekradu, nelžu, nepodvádím. vše dělám tak jak to je v srdci i na jazyku. nebojím se jen jedno neumím, když

 

42.

přijde zrada – bolest

podraz – bolest

lži – bolest

láska – bolest

naděje – to je bolest

bolí mě už tolik vyprahlé zklamané srdce. věřím v to co vidím a cítím

nemám k životu otázky už jsem se ve svých slzách tolikrát ptala, že už jsem se asi smířila že jen v pohádkách jsou šťastné konce. život je krásný když se nebráníš.

nebylo síly a možnosti

 

43.

když mě uklidily do kriminálu kde nemáš moc možností. jen pár výňatků ze zákona – mít své lůžko, vždy ustlané, můžeš si lehnout po sčítáku, což je po hodině 19.00

můžeš na nákup když máš peníze, můžeš se 1x denně osprchovat. no prostě legrace.

 

romčo já nejsem v žádném případě srab či posera,

naopak já si věřím a nepochybuju nad sebou a na svých rozhodnutích. vždy je řešení a nemusíš u toho lhát atd. ale tady nebylo. tahle rána přímo do srdce byla tak silná že můj mozek to nepobral

oči vidí v něm však nepouští události k srdci a mozek? ten se vyplival na přemýšelní. tolik to bolelo, když mě zavřely že jsem probrečela 4 měsíce v kuse, celých 24 hodin. pořád. oslabovalo mě to, oči mi nebyli vidět. měla jsem, bez keců, 41 kg ve 40 letech. v tu dobu jsem ještě kojila. nikolajkovi nebylo ani 1,5 roku a saša

 

44.

měl pocit, že je to jeho vina. psal mi každý den, ty dopisy jsem našla na půdě u sestry, která mi je nikdy neposlala, která má pocit, že tou nejlepší matkou na celém světě je ona. děti jsem svěřila do opatrovnictví svému švagrovi, který nikdy neměl děti, on mohl, ale má sestra nemůže. i ona mi zarážela bodný rány až toliko moc že mne málem dohnala k tomu abych jí uhodila. no byla to její záminka. když jsem jí řekla, že chci děti na víkend do prahy k babičce, ona rozhodla, že ani po praze ne____, že se mě bojí atd. nemám šanci jít, říct: já vás neopustila, nemám.

nesmí se mnou mluvit, nesmí mi volat, psát ani napsat pohled. třeba k vánocům. pořád to pokračuje, moje sestra je dement ze zvláštní třídy, alkoholička. ale je to moje sestra a i když je z jiného světa, neublížila bych jí. ale ona mě, já mám vážně ráda život, je mi ctí

 

45.

tu bít teď a zítra a možná i za 2 roky. nepřijdu v žádném příštím životě a nebudu tu i jako zoro mstitel. jelikož vše ať je to v dobrém ve zlém ve dne v noci i na kole či co já vím, začíná větou datumem, záznamem, fotkou atd

JEDNOU

to co je vícekrát je stereotyp který tělo, duše srdce dělá automaticky

nemyslíš, nevšímáš si, nevnímáš. jelikož mozek nevysílá signály, je to robot se jménem „a zase, pořád dokola?“

mrtví buď snažení uvěřit, že se to někdy s myšlením nekončíš velká mínus

hhhnus humus

46.

já tomu říkám hhhnus

 

no je to tam sci-fi, že a proč ne.

 

nikolaj – je šikulka a darebák s úsměvem, darebák v dobrém smyslu. má vždy jasno a bez otázek jestli je tohle správný je jak to má udělat. výsledek je okamžitý a správný.

po prázdninách by měl jít na vojenskou školu. chce být voják z povolání. je můj a já na vojandu chtěla taky. disciplína a žádné vnitřní řády. být zodpovědný a nezklamat, nebát se a nepyšnit.

nemá rád koprovku, rajskou, slaninu, sádlo. pojídá řízek a přikrmuje se polévkou. miluje reklamy a úryvky z filmu melory. teda ti parodie udělá z kapra zajíce a má pořád zafixované, že komáři nekouří. je citlivý a povídal si s dudlíkem. každý ráno jsem ho sundávala ze svého krku

 

47.

tak krásně se smál až slintal

když jsem šla na wc tak plakal, třeba když jsme byly u babičky, musela jsem ho brát sebou, seděl mi na klíně a byl tak

takový výraz neumím to popsat ale i dnes ho vidím i teď. „jistota“

tenkrát jsem se několikrát na ruzyni, v pardubicích podřezávala jsem se

ubližovala jsem si a místo aby si se mnou popovídal psychiatr, tak mě zbili

moc ran jsem dostávala a čím víc mě mlátili, tím více jsem kameněla a otupovatěla jsem. a nenáviděla sama sebe. mohla jsem je praštit atd. ale necítila jsem nenávist vůči nim nýbrž k sobě. dnes vím že je to povel pro psa = >nesmíš<= že by disciplína

 

saša – je to moc a moc a moc krasavec, taková extra modelka v mužském provedení. vím, že se říká manekýn. on není manekýn, nepředvádí hadry

 

48.

své přednosti mladého muže ne svalovce ale pastva pro oči duši i srdce

málo mluví, dobře se učí a dlouho spí. moc rád se obléká, má spoustu přátel, spoustu holek, všude chodí pozdě, rád uklízí a dobře a je to kuchař a dobrý kuchař.

ale je to srdcař, sundá košili aby kámošovi nebyla zima nebo proto že se mu líbila a má už tolik zklamání v důvěru, v přátele, že se uzavírá do sebe a je mu pořád smutno. taky mi nesmí volat, stýkat se se mnou. vše co jsem mu koupila, telefony, oblečení, má sestra a jeho matka rozbila, spálila

zákaz styku, nemám od soc. pracovnice ale od sestry. bydlel

 

49.

se mnou na ubytovně několik týdnů. chodil mít černé nádobí. řekl mi, že ho sestra pořád vyhazuje, že chlastá a pak řve na děti, na nikolaje, na adoptovaného syna tomáše a že už je hlídaná sociálkou. že zakazuje nikolajovi za mnou jet. že moc chtěl a protože saša řekl, že už to nesnese, jí nesnáší, její alkohol a to že jí musí říkat mami, že mi neustále nadává a vyhrožuje nikolajovi, že když za mnou půjde, vyhodí ho z baráku. a že budou z nich feťáci, jako jsem já, že hovno dělám, že jsem debil atd

a jelikož nemají mé tel. číslo a ani nevědí kde bydlím. tak odešel – teda vyhodila – jenom saša.

 

50.

no nikolaj není plnoletej, že tak to by byl její průšvih.

strávily jsem spolu nový rok a moc jsme toho nenamluvily. dělaly jsme 16 hodin denně, takže jsme byli unavení a taky jsme čekaly kdo začne mluvit. nakonec mi saša řekl, že tam brášku nenechá samotnýho že mu moc chybím i já. a že ví, že jsem jeho máma a tak se mi i trochu ulevilo.

před třemy týdny mi volala má sestra – dement která začíná větou ty nic nevíš – ale to už polikám – mimo mě, no saša má konečně dost síly a jistoty, že nikolaj bude na škole vojenské.

 

51.

no zdělil, že se stěhuje ke své přítelkyni, která se jí tedy vůbec nelíbí. jó a budeš ségra – babičkou. takhle přesně to řekla – ona mě, mám radost a těším se až se to miminko narodí.

tedy narodí se v únoru a ta holčina se mi líbí a je to fuk že moje sestra má opětně nějaký výhrady – vůči její rodině, vůči té holčině

a že to dítě bude určitě černý a bůhví jestli je to jeho. a že ho nepochová a už teď ho nemá ráda.

Mě se tak moc ulevilo a jsem o něco blíž ke slunci.

pořád ho dirigovala a on jí poslouchal a teď je chlap a bude tatínkem a já babičkou

 

52.

a ať je to miminko třeba kočko-pes. tolik moc se těším – budu ho milovat a budu ho laskat a houpat….

on je moula jako já, nechá si ubližovat a pak pod peřinou brečí. ale zlo neoplácí zlem

jen trpěl – jelikož nebylo jiného východiska.

 

12. července

píšu to samozřejmě po částech

cítím úlevu, dneska mi můj bratr david volal, že konečně prodal barák a tak

 

53.

během měsíce se já a máma stěhujeme do pronajatýho bytu

zítra, teda v sobotu jo to dneska tak pojedu, hned jak doděláme palačinky na náplavce. už jsem to chtěla v pátek odevzdat lexe. tu obálku o drogách a proč stáňa drogy? no, já ti naškrábala příběh s dobrým koncem, za účasti drog. ale na otázku odpověď

 

54.

se ptej přítelkyně J.V.

proč mi podala drogy – coby prášek, který mi zaručeně okamžitě pomůže. (jen tak vím, je taky ve vaší nadaci) teda rozkoš a riziko

 

fotila jsem, matku a matka a pár lidí co tím prošli a dnes žijí v normálu a chtěla jsem vyfotit své syny. místo toho přikládám fotky

 

55.

vážně se mi ulevilo a jestli to vážně otisknete a vyjde to v knize. už mám jen přání.

 

Stop drogám

tyhle nápisy, jsou jen nápisy

doba se přestala….

vláda se zajímá ….?

systém existuje

tady v čr ?

a komu dáme hlas, koho že to volíme

 

56.

Rad

díky

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies