Pamatujete si ještě na to, jak české ekologické organizace vedly kampaň za dobrý zákon o Národním parku Šumava? Nebo jak ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) svého času povýšil ochranu divočiny na Šumavě na prioritu svého vládního působení? To vše je teď už úplně jedno – senátorky a senátoři před necelým měsícem vrátili do Poslanecké sněmovny novelu zákona o ochraně přírody přepracovanou k nepoznání. Ze zákona, jenž měl výrazně posílit status národních parků a umožnit vznik bezzásahových zón na podstatné části jejich území, zůstala po projednání v Senátu jen jeho zmrzačená verze, která místo toho, aby přispívala ochraně přírody, národní parky v podstatě likviduje.
Podivuhodný případ senátora Větrovského
Začátkem prosince Poslanecká sněmovna schválila výraznou většinou novelu zákona o ochraně přírody, která zpřesňovala a doplňovala stávající opatření pro správu národních parků. I přes nedostatky šlo o výrazný krok vpřed – novela jasně deklarovala, že posláním národních parků má být ochrana divoké přírody na více než polovině jejich území, a zakazovala rozprodávání státních pozemků na ploše parků. Znamenala také konec nesmyslného vyplácení peněz Lesům ČR za „újmu“ způsobenou ochranou přírody (například za to, že netěží na území Boubínského pralesa, si Lesy ČR nechávaly od státu vyplácet 2,5 milionu korun ročně). Problémem novely ovšem bylo, že nestanovovala jasný časový rámec pro dosažení ochrany divočiny na nadpoloviční ploše území, a to i přes upozornění Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), že zejména na Šumavě je tohoto cíle možné dosáhnout už dnes.
V důsledku naprosto nekoncepčních pozměňovacích návrhů senátora Větrovského přestává být příroda v národních parcích chráněna a je vydána na milost politickým nominantům ve správě parků.
I přes tyto výhrady byla výsledná podoba přijaté novely uspokojivá. Jenže pak se zákon dostal do rukou senátorů a prezidenta Zemana. Rok a půl práce na přípravě novely se podařilo senátorům zničit za pouhé tři týdny. Zásadní roli při tom sehrál spolustraník ministra Brabce, senátor za Táborsko a Milevsko Jaroslav Větrovský. Ten se do Senátu dostal teprve před necelým půl rokem a vystoupení s pozměňovacími návrhy mělo být jeho první výraznou aktivitou. V problematice ochrany přírody se prý zorientoval hlavně díky „naslouchání okolí“ a všechny připomínky prý konzultoval s „právníky, přírodovědci, lesníky, zástupci Plzeňského a Jihočeského kraje i se starosty šumavských obcí“, nicméně jména jednotlivých odborníků odmítl sdělit. Každopádně se alespoň přiznal, že o návrhu mluvil s bývalým senátorem za ODS Pavlem Eybertem, který spolu se stranickým kolegou Tomášem Jirsou svého času inicioval nechvalně známý senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, který rozšiřoval území otevřené nové zástavbě v okolí šumavských obcí.
Zástavbou se v tomto případě myslí výletní chaty a domky, ne bydlení pro místní lidi – populace šumavských obcí totiž trvale stagnuje. Jak ale upozorňuje nestor ochrany české přírody Jaromír Bláha, i přes to se právě na území Šumavy a Krkonoš prokazatelně staví hned po Praze a jejím bezprostředním okolí nejvíce v celé republice. Bláha také dodává, že díky příjmům z turismu patří šumavské obce k nejbohatším v zemi. Pokud ale bude jejich okolí zastavěno, utrpí tím zejména příroda, která nové obyvatele láká především. Opakované argumenty, že ochrana přírody má na Šumavě ustoupit zájmu místních lidí, jsou tak zcela liché – ve skutečnosti jsou snahy o uvolnění pravidel pro národní parky motivovány hlavně vysokou cenou lukrativních stavebních parcel na ploše vzácných biotopů.
Budovat, nebo bránit?
Větrovský se ovšem zaštiťuje právě zájmy šumavských obcí. Aby jim pomohl, chce vzácnou divokou přírodu v jejich okolí rovnou zničit, a to i přes to, že šumavští podnikatelé jsou na existenci národního parku závislí. Jeho pozměňovací návrhy převádějí významnou část lesů všech národních parků do režimu trvalého hospodářského využití a navíc zaváděním zmatečné terminologie a také díky vnitřním rozporům ve znění zákona znemožňují efektivní ochranu divoké přírody, povolují výstavu umělých vodních nádrží a umožňují lov všech druhů zvěře na celé ploše parků. Senátem prošel i návrh na vypuštění klíčového bodu ochrany divoké přírody na více než polovině území národních parků. V důsledku naprosto nekoncepčních pozměňovacích návrhů senátora Větrovského přestává být příroda v národních parcích chráněna a je vydána na milost politickým nominantům ve správě parků. O tom, že vedení národního parku nemusí nutně hájit českou divočinu, jsme se konec konců mohli přesvědčit během působení Jana Stráského (ODS) nebo Jiřího Mánka (ODS) na postu ředitele Správy NP a CHKO Šumava.
Sněmovna bude pozměněnou novelu projednávat 21. února. Dobrou zprávou je, že senátní návrh zásadně odmítá sám ministr Brabec. Spolu s ním se proti zákonu ozývá i široká veřejnost. Do sporu se ale chystá vstoupit prezident Zeman, který se ve Sněmovně chystá přednést projev na podporu znění novely, jež se vrátila ze Senátu. Divočina dnes přitom tvoří pouze 0,3 procenta rozlohy ČR a česká veřejnost má navíc k jejímu rozšiřování pozitivní vztah – jak dokládají výsledky průzkumu Katedry environmentálních studií FSS MU, více než dvě třetiny lidí chtějí divokou přírodu v Česku chránit a rozšiřovat.
Autor je spolupracovník redakce.