Foto Twitter Piráti Praha
V červenci jste iDNESu řekl, že Praha má potenciál k tomu, „aby se sem jednou jezdili lidé z celého světa dívat, jak se nám daří“. V čem onen potenciál spatřujete a jakým způsobem ho chcete rozvíjet?
Tomu se věnují naše předvolební videa z návštěv zahraničních metropolí. Vídeň je třeba město, které k nám má poměrně blízko geograficky i kulturně. I historii máme částečně společnou. A přitom Vídeň je trvale na prvním místě žebříčku kvality života ve městech – už devět let v kuse. Praha je 69. z 231 měst a její pořadí se nijak významně nehýbe. Upřímně řečeno, když jsem vyjel do Vídně, tak jsem neměl pocit, že bych tam viděl nějaké zázraky, které by se tady realizovat nedaly. Ve Vídni jsou hodně daleko s městským nájemním bydlením, což je záležitost, která se tam tvořila několik desítek let. To se samozřejmě v Praze nezmění přes noc. I bez toho by ale mohla v tomto žebříčku jednoduše stoupat nahoru. Místo toho přešlapujeme kolem 69. místa.
Co s tím chcete jako strana dělat?
Jednoznačně jsou to věci, které máme v programu. Rozvoj digitalizace, zdravé a čisté město. Vysázíme jeden milion stromů. Potřebujeme více investovat do dopravní infrastruktury, a to včetně věcí, které přímo nesouvisí s individuální automobilovou dopravou – zvýšení kvality MHD, výstavby nové linky metra, prodloužení tramvajových tratí, dokončení tramvajového okruhu kolem města, propojky přes Václavské náměstí a Sherwood alias Vrchlického sady až na Hlavního nádraží, rozvoj cyklostezek tak, aby bylo bezpečné se po Praze pohybovat na kole. To jsou všechno věci, které zapadají do zlepšování kvality života. Samozřejmě řešení krize bydlení, to je další problém. K tomu je nutné použít nějaký vyvážený mix opatření, která je budou řešit.
Jaká je vaše představa kvalitního města? Praha je vždy řazena mezi nejbohatší evropská města. Jak zajistit, aby ekonomickou prosperitu Prahy pociťovali všichni obyvatelé ve svém každodenním životě?
Vše začíná bydlením. Pokud člověk dobře nebydlí, tak reálně nežije. Situaci těch nejohroženějších je potřeba řešit ve spolupráci se státem. Potřebujeme zákon o sociálním bydlení a investice, které půjdou ze státního rozpočtu a za něž město postaví byty, aby mohlo reálně vykonávat nějakou bytovou politiku. Město totiž dokument s názvem Bytová politika už má, jenomže nemá byty, které pro vykonávání bytové politiky potřebuje. Navíc část těchto bytů, jedná se tuším o necelé dva tisíce, je v dezolátním stavu, musely by se opravit. Ale to by stále ještě nestačilo. To znamená, že město skutečně musí aktivně využívat prostředky státního fondu sociálního bydlení, jakmile bude existovat.
Dále tu máme lidi, kteří nemají ani dnes problém zainvestovat do bydlení na komerčním trhu. Ti asi žádnou pomoc města nepotřebují. A potom jsou všichni mezi tím. Lidé, kteří doteď problém s neměli, ale právě v dnešní době se pro ně přestává být dostupné. Pro vyřešení jejich situace bude nutné rehabilitovat dva zásadní pojmy: nájemní a družstevní bydlení. Město tedy musí rozšířit bytový fond tak, aby neexistovaly městské byty jen pro nejchudší, ale aby byly i startovací byty pro mladé lidi, potažmo byty pro profese, které jsou pro chod města zásadní, ale existují v nich celostátně srovnané tabulkové platy, které nejsou pro pražskou realitu dostačující. Problémy jsou samozřejmě i s osobami zdravotně postiženými a obecně s bezbariérovostí bytů.
Jsme připraveni se podílet na řízení města, ale v případě, že bychom měli uhnout ze svých zásad, budeme v opozici.
A pak je tady otázka podpory družstevního bydlení. Město ještě má nějaké pozemky, které předchozí garnitury nestihly zprivatizovat. A proto můžeme družstvům nabídnout zasíťovaný pozemek a udělat majetkový vstup do toho družstva. Za to od něj můžeme dostat část postavených bytů, které může město použít ve své politice nájemního bydlení. Dokážu si představit i to, že by Praha prostřednictvím legislativní iniciativy, kterou má, mohla usilovat o nějaké daňové zvýhodnění družstevního bydlení.
Vaše představa je tedy následující: město rozšíří bytový fond a tím bude schopné regulovat cenu nájmů v Praze.
Ano. Spíše ovlivňovat než regulovat.
Kolik bytů by to tak mělo být, aby se to městu podařilo? Ve zmiňované Vídni je to třeba třetina všech bytů…
Ve Vídni je to třetina, protože to trvalo několik desítek let. My bychom v Praze měli usilovat o zvýšení na nějakých deset procent. Je ale potřeba dbát na jednu důležitou věc, s níž měli nedávno problém i ve Vídni. Nedávno zde odhalili velkou korupční kauzu, která se týkala právě městského bydlení. Zasáhla několik desítek lidí. Jednalo se o zakázky pro údržbu městských domů a také přidělování bytů mimo pořadí. To jsou věci, kterým je potřeba v Praze zamezit pomocí transparence a otevřenosti, což jsou pirátská hesla. Musíme vytvořit systémové prostředí, které bude podobné selhání jednotlivce eliminovat.
Městské části mají poměrně velkou samosprávu a nemuseli by bytovou politiku magistrátu respektovat. Co můžete v takové situaci dělat?
Jedna z častých věcí, které se uvádějí jako faktory brzdící rozvoj Prahy, je konflikt zájmů mezi městskou částí a magistrátem. Někteří zastupitelé sedí jednak na magistrátu, jednak v radě některé městské části. Třeba podle Institutu plánování a rozvoje Prahy je to věc, která brání dalšímu rozvoji města. Nám jde o to, abychom tento konflikt odstranili. Náš kodex kandidáta říká, že v momentě, kdy kandidujete na magistrátní i městské úrovni, vzdáte se jednoho mandátu, pokud budete zvoleni do obou. A ten mandát zůstává neuvolněný. Magistrátní radní by měli podle nás jednat celopražsky a neměli by mít těsnou vazbu na nějakou konkrétní městskou část.
To je hlavní důvod vaší kritiky Jana Čižinského?
Vidím jako zásadní problém, pokud by měl v radě města být člověk, který kumuluje další funkce. Pokud se tomu chcete věnovat naplno, nedá se to stíhat. Ale hlavně je tam tento střet zájmů, o kterém jsem před chvílí mluvil. Rada musí být skutečně celopražská, protože pokud není, tak jste mnohem více radní pro městskou část než pro celé město. Ty tlaky se tam zkrátka projevují. Nechci hodnotit konkrétní lidi, to je prostě systémový problém, kterému je potřeba se vyhnout. Na prvních deseti místech kandidátky Prahy sobě je pět lidí z Prahy 7, z toho jsou rovnou čtyři současní radní na Praze 7.
Vraťme se ale k otázce bydlení. Krátkodobé pronájmy, poskytované třeba platformou Airbnb, jsou v Praze v posledních letech velký problém. V Praze je podle posledních studií mnoho pronajímatelů, kteří pronajímají více než jednu nemovitost. Někteří jedinci tímto způsobem dokonce pronajímají desítky až stovky nemovitostí. Jak může magistrát s tímto problémem bojovat?
Nás poslanec Jakub Michálek dal do sněmovny konkrétní návrh oddělení sdílené ekonomiky a regulérního podnikání. V momentě, kdy fungujete v režimu sdílené ekonomiky, v podstatě sdílíte své soukromí. Kdežto pokud podnikáte, začínáte sdílet spíš soukromí ostatních osob – třeba těch lidí, kteří žijí v domě, v němž pronajímáte byty. Tyhle dvě věci je nutné jednoznačně oddělit. My toto oddělení navrhujeme hranicí šedesát dní ročně skrze všechny podobné internetové platformy. Dále by se na tyto provozovatele měly vztahovat poplatky, které by měly být vybírány centrálně přes jednotlivé platformy. Poplatky by platila platforma a byly by zahrnuté v ceně ubytování, což by bylo jednodušší i pro samotné pronajímatele.
To se ale přece už děje?
Ne, ona účtuje nějaké provize pro sebe od pronajímatele. Já mluvím o turistickém poplatku, který by měl jít městu. Ten je momentálně velmi nízký. Měl by se navýšit, aby mělo město peníze na řešení negativních jevů spojených s takovýmto způsobem podnikání. Zjednoduší se to v tom, že poplatky nebudou platit jednotliví vlastníci, ale tato platforma je vybere za ně. A další věcí jsou poplatky za energie a údržbu v rámci společenství vlastníků jednotek. Ty se vypočítávají podle počtu osob dlouhodobě žijících na dané adrese, ale krátkodobé pronájmy se do toho nepočítají. Takovým bytem projde za rok celá řada lidí, ale poplatky jsou vypočítávány třeba jen na jednu osobu. To chceme změnit, protože to znevýhodňuje vlastníky ostatních bytů. V jiných evropských metropolích je regulace těchto platforem mnohem tvrdší. Třeba v Barceloně k tomu, abyste mohli něco pronajímat, musíte mít licenci. V některých turisticky přetížených oblastech město už nové licence nepřiděluje a někde ani neprodlužuje expirované licence. Ve městě se totiž objevovaly už velmi vyhrocené reakce na přebujelý turismus a město to muselo řešit.
Protesty proti turismu a nadnárodním platformám tohoto typu jsou v Barceloně celkem běžné…
Ano, ale tady docházelo už i k fyzickému napadání turistů, propíchávání pneumatik autobusům a graffiti typu „Proč se tomu říká turistická sezóna, když je nemůžeme střílet?“. Barcelona je zkrátka město, které už tento problém řeší několik let, a je proto také dál v tom, jak se s ním vypořádat. A jejich řešení jsou mnohem radikálnější než to, co navrhujeme my.
Chcete také uvolnit výstavbu na brownfieldech v širším centru města. Dosavadní výstavba na brownfieldech v Holešovicích nebo v Karlíně ale dala vzniknout pouze luxusním bytům pro bohatší klientelu. Jak zamezíte tomu, aby zde vznikaly jenom tyto typy bytů?
To je přesně ono. Musíte použít nějaký vyvážený mix opatření, který nebude znamenat jen to, že odteď bude možné stavět prakticky kdekoli. Takhle by vám totiž vznikla celá řada drahých bytů, které si nemůžou koupit místní a které začnou skupovat zahraniční spekulanti například právě kvůli Airbnb. To se stalo třeba ve Vancouveru, kde takové byty skupovali hongkongští emigranti, a dodnes s tím mají velký problém. Pokud bychom jenom odbrzdili výstavbu na brownfieldech, nejednalo by se o řešení.
A co tedy navrhujete?
Výstavbu na brownfieldech musí doprovázet řada opatření: digitalizace stavebního řízení, standardizace jednotlivých stavebních úřadů, regulace Airbnb, rehabilitace nájemního bydlení a družstevnictví, výstavba sociálních bytů.
Pokud tedy povolíte výstavbu na brownfieldech, část těchto nových bytů půjde automaticky do bytového fondu? Nebo bude město v těchto lokalitách samo stavět?
Pokud jsou to pozemky města, případně pokud má město jiné páky na developery, tak může část bytů požadovat. Město samotné momentálně dokáže stavět dopravní stavby. Bytový dům se staví na Černém mostě. Město dokáže tyto stavby stavět. Nesouhlasím s tím, že by to město neumělo. Ale spíš bych šel zmíněnou cestou přes podporu družstev. Je potřeba všechna tato opatření kombinovat, aby nebyla všechna vajíčka v jednom košíku. Je potřeba bojovat na více frontách, protože jde o rozsáhlý problém.
Ve Vídni město aktivně pracuje na tom, aby se lidé z určitých sociálních skupin neshlukovaly v nějaké konkrétní čtvrti. Město utváří sociálně i etnicky rozmanitou skladbu obyvatelstva. Naopak příklad pražského Karlína ukazuje, že se původní obyvatelé čtvrti museli odstěhovat a Karlín je dnes čtvrtí vyšší střední třídy. Vnímáte gentrifikaci jako aktuální problém Prahy?
Město by si podle mě nemělo hrát na sociálního inženýra. Nemělo by to být tak, že postaví dům a pak bude přemýšlet, kolik procent mají mít učitelé, kolik hasiči a kolik procent sociálně slabí. Optimální by bylo jít cestou podpory družstevního bydlení, čímž město získá byty v různých lokalitách a může s nimi nějak zacházet. Je to také způsob, jak zabránit vzniku ghett, což je samozřejmě velký problém.
Velkou překážkou by ale mohlo být třeba vyjednávání s developery, kteří jsou navyklí na nadstandardní typ vztahů ze strany magistrátu. Nebojíte se velkého odporu největších developerských společností v Praze?
Město musí mít především nějakou jasnou vizi rozvoje. Momentálně to funguje tak, že přijde developer, navrhne změnu územního plánu a tu protlačí před zastupitelstvo. Hlavním argumentem je, že stávající územní plán je zastaralý. Je to univerzálně platný argument, proti němuž se nedá nic moc namítnout. Ten plán je z roku 1999 nebo 2000. Je nutné se tedy soustředit na projednání metropolitního plánu, který by to měl nějak narýsovat do budoucna. Je potřeba zhmotnit společenskou dohodu pražských rezidentů o způsobu využití území města. Finální verzi metropolitního plánu ale ve skutečnosti nebude schvalovat nové zastupitelstvo, které vzejde z letošních voleb, ale až to další.
Developeři byli zvyklí, že jim město postaví veškerou infrastrukturu, z níž pak nová stavba těží. Na financování městské infrastruktury se už nemusejí podílet.
Za předchozích politických reprezentací tady došlo k rozsáhlým privatizacím městských pozemků, které privatizovány být neměly. Některé z nich dokonce ani nejsou k výstavbě bytů vhodné, a přesto se tam ty byty staví. Třeba v záplavových zónách. Nejsilnější páku na developery má město v okamžiku, kdy na konkrétním území nějaký pozemek vlastní. Pokud ne, zbývají mu procesy územního plánování.
Inspirovala vás velmi úspěšná akce Rapid Re-Housing v Brně? Chtěli byste něco podobného i pro Prahu?
Určitě ano. To je projekt, který prolomil takovou tu českou klasiku, že tady něco nejde a nebude to fungovat. Je to způsob, jak dostat rodiny s dětmi z ubytoven a jak nevytvářet další generace lidí, na které bude stát pořád doplácet. Pokud bychom se chtěli bavit o řešení bezdomovectví, Praha by potřebovala širší síť denních stacionářů pro lidi bez domova. My se lidem bez domova věnujeme dlouhodobě. Každých čtrnáct dní u Hlavního nádraží rozdáváme guláše uvařené za náhrady, kterých se nemohli naši zastupitelé vzdát. Pochopitelně je ale potřebnější nějaký systémový přístup města, aby nebyla celá tíha na jednom jediném centru na Praze 7. Aby s nimi někdo pracoval pomocí metod sociální práce a vraceli jsme je zpět do společnosti, pokud o to budou mít zájem.
Mluvíme o inspiraci, ale má případné pirátské řešení pro Rapid Re-Housing už nějaké konkrétní rozměry? Jakým způsobem by se to v Praze realizovalo?
Stejně jako v Brně. Vyčleníte určitý počet bytů a vyberete určitý vzorek lidí…
Jde nám o to, jak velký ten vzorek bude. Jestli bude menší nebo větší…
Praha je větší město, takže i ten vzorek by měl být větší. Primárně ale doufám, že se sem podaří dostat peníze ze státního rozpočtu skrze zákon o sociálním bydlení a že právě díky nim vzniknou byty, které se na to budou prioritně používat. Jednou ze zásadních výhrad proti zákonu o sociálním bydlení naší poslankyně Olgy Richterové, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, bylo to, že je to čistě investiční zákon a nezahrnuje už sociální práci. V zákoně prostě není. To bychom ale na úrovni Prahy rozhodně dokázali překlenout. Že to neříká zákon ještě neznamená, že to nebudeme dělat. Aby byl tento projekt úspěšný, musí ho bezpodmínečně doprovázet i sociální práce.
Na adresu Jan Čižinského a Prahy sobě jste řekl, že by se měli připojit ke konzervativnímu koaličnímu bloku s TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Piráti jsou podle vás narozdíl od Prahy sobě liberální stranou. V čem je ten největší rozdíl?
Když nechám stranou symbolické věci typu obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přejdeme věci, na které město reálně až takový vliv mít nemůže, jako jsou otázky manželství pro všechny, zaznamenal jsem několik věcí na lokální úrovni z poslední doby. Jan Čižinský třeba navrhuje čestné občanství slovenskému prezidentovi Andreji Kiskovi. Osobně se mi jeho humanistický styl prezidentování celkem líbí, ale na druhou stranu v některých případech projevuje až extrémně konzervativní názory. V roce 2015 bylo na Slovensku referendum o adopci dětí homosexuálními páry a on se jednoznačně přiklonil na konzervativní stranu. A na můj vkus třeba až nepřijatelně poklonkuje Turecku, které porušuje lidská práva a perzekvuje politickou opozici, například Kurdy.
V tom ale přece Čižinský reprezentuje názory českých liberálních voličů, pro něž je Andrej Kiska velkým vzorem liberálního politika.
Ano, ale Andrej Kiska zkrátka liberální politik není.
Zamezují tyhle rozpory nějaké spolupráci mezi Piráty a Prahou sobě na magistrátní úrovni?
Další otázkou je třeba výstavba Muzea totalitních režimů, s níž přišla organizace Post Bellum a kterou Praha sobě podporuje. Z mého pohledu je to dost konzervativní pohled na to, jak řešit problém malého povědomí mladé generace o příznacích nástupu totalitních režimů. Ale řešením rozhodně není to, že v centru jednoho města postavíte muzeum. Musíte použít takové komunikační kanály, které k mladým lidem promlouvají a nějakým způsobem k nim tu informaci dopraví. Budete to tedy řešit spíše přes sociální sítě nebo to téma trochu gamifikujete, aby je to vůbec začalo zajímat. Postavení muzea je podle mě neefektivní.
Já bych byl samozřejmě radši, kdyby se debata o směřování města odehrávala na úrovni toho, zda postupovat konzervativně, nebo liberálně a snažit se z Prahy udělat jakési centrum inovací. Ne tak, jak je tomu dnes, že se řeší, kdo tady krade nebo že politici nejsou schopni realizovat ani liberální, ani konzervativní cestu, protože prostě nemají žádnou vizi. Byl bych strašně rád, kdybychom se na tuto úroveň dostali.
Česko momentálně řeší vztah periferie a centra. Nebojíte se toho, že hrozí ještě další odcizení Prahy zbytku republiky? Chtěli byste s tímto rozdílem mezi Prahou a zbytkem republiky nějak pracovat?
To je ale přesně to, o čem jsem mluvil. Pokud postavíte v Praze Muzeum totalitních režimů, tak to nedává smysl už v tom ohledu, že v Praze je o těchto věcech i mezi mladými lidmi celkem dobré povědomí. Abyste se k lidem třeba na severu Čech vůbec dostali a něco jim sdělili, tak asi těžko uděláte takovýmto muzeem. Musíte jít za nimi, třeba skrze digitální komunikační technologie. Zaznamenal jsem taky geniální nápad ČSSD zavést MHD zdarma jenom pro Pražáky, aby donutili lidi ze Středočeského kraje přehlásit se do Prahy. Praha by touto metodou zkrátka vydělala na tom, že „ožužlá“ Středočeský kraj. Praha by asi měla mít trochu velkorysejší uvažování, a ne se snažit vydělávat na ožebračování svého okolí.
Máte zkrátka šanci nadcházející volby vyhrát a to, jak se budete chovat ve vedení Prahy, může ovlivnit i vaše výsledky na celostátní úrovni. Proto se na distanci mezi Prahou a zbytkem republiky ptáme.
Naznačujete, že bychom ve vedení Prahy mohli ztratit tvář? [smích]
Spíš to, že pokud ve vedení Prahy nebudete ono odcizení Prahy vůči zbytku republiky řešit, může vás to poškodit na celostátní úrovni.
Nemám pocit, že bychom se jako strana nevěnovali dostatečně tématům, která nejsou pražská. Máme teď třeba návrh na zavedení místní příslušnosti exekutorů, který chce zamést s klientelistickými vazbami ve vymáhacím byznysu. Olga Richterová se intenzivně věnuje sociální tematice. Nejsme žádná parta elitářů, která by neviděla za hranici Prahy.
Strana zelených přišla s nápadem, že by měla Praha přijmout pět tisíc uprchlíků. Piráti se ale k tomuto tématu spíš nevyjadřují. Proč?
Ale vyjadřujeme. Já jsem médiím k tomuto návrhu jasně říkal, že Praha nemá byty. Uvažovat o tom, že přijmeme pět tisíc jiných lidí, když nemáme byty ani pro lidi, které je potřeba ubytovat teď v Praze, to mi přijde jako zcela virtuální představa.
Na úrovni Prahy podle vás tedy nemá smysl tohle téma vůbec řešit?
Azylovou politiku řeší ministerstvo vnitra a to by mělo nést i náklady s tím spojené. To téma je potřeba řešit na úrovni Evropské unie, která by měla finančně pomáhat státům, které nesou největší nápor.
Má to ale přece i symbolický rozměr…
Symbolické je především to, že sem žádní uprchlíci ani nechtějí. Možná se tedy můžeme ptát, proč sem nikdo zvenčí nechce. Jestli to není pobídka k tomu se snažit, aby se tady žilo lépe i nám samotným. Protože sem ale vlastně nikdo nechce, považuju ten problém za zcela virtuální.
Praha by tedy nemohla přijmout třeba ani padesát syrských sirotků, o kterých mluví europoslankyně Michaela Šojdrová?
Pokud by nešlo o osoby, které se pouze vydávají za nezletilé, tak bychom je neměli apriori odmítat. Museli by se však pro ně najít pěstouni, kterých ale teď není u nás dostatek. Jejich umístění v ČR do kojeneckých ústavů nebo dětských domovů nepovažuji za vhodné. Přijetí sirotků tak nemůže být jen vládním gestem, ale musel by to být závazek i konkrétních pěstounských rodin.
Novinkám jste řekl, že budete spokojený, když nebudete muset skládat žádnou koalici a Piráti budou mít většinu. To se ale podle průzkumů nejspíš nestane, zatím jste na tom stejně jako ODS…
Podle těch potenciálů je poměrně jasné, že budu asi příští čtyři roky trochu nespokojen. My ale potřebujeme, aby nás nebylo možné obejít. Aby tady nevznikla koalice „neschopných a všehoschopných“, tedy ANO a ODS, která už je víceméně předdomluvená. Tím bychom se vrátili o několik let zpět. Ale ani procentuálně dobrý výsledek nemusí stačit. TOP 09 získala v roce 2010 třicet procent, ale primátorem se stal Bohuslav Svoboda, protože svým prvním náměstkem udělal Karla Březinu z ČSSD. Když jsme potom měli jednat s pravomocně odsouzeným podvodníkem Březinou, jasně jsem řekli, že ten člověk nemá ve vedení města co dělat, a naši zastupitelé odešli z jednání.
Takže je tu stále varianta, že skončíte v opozici?
Že skončíme v opozici, je možné vždycky. Zejména pokud se nám nepodaří udělat takový výsledek, aby nás neobešli. Jsme připraveni se podílet na řízení města, ale v případě, že bychom měli uhnout ze svých zásad – žádní trestně odsouzení a stíhaní, žádní akumulátoři funkcí –, budeme v opozici. Už jsme několikrát prokázali, že to dokážeme dělat velmi dobře. Neprahneme po těch židličkách tolik, abychom akceptovali to, co se tady dělo v minulosti. My přinášíme změnu.