Foto Arnika, použito se svolením autorů
Obchodně-kancelářská budova u Masarykova nádraží proslulá svou zlato-skleněnou fasádou a slavným jménem světové architektky Zahy Hadid se stala novou dominantou Pražské památkové rezervace. Investiční skupina Penta ji slavnostně zkolaudovala a zároveň žádá – u právě dokončené budovy – o povolení nástavby na střeše v úrovni desátého podlaží. Má být určena pro kavárnu, ke které má přiléhat rozlehlá pochozí terasa. Široko daleko nejvyšší budova – s výjimkou Prašné brány – se tak má ještě zvýšit.
Nástavba má být v místě zlaté špice, o které se zástupci Penty i architektů v době povolování stavby dušovali, jak bude transparentní – že ji skoro ani neuvidíme. Úřady nástavbu povolily a vedení magistrátu se tváří, že se ho to netýká, přestože pravděpodobně nebyly dodrženy podmínky smlouvy, kterou s developerem má.
Také mohl na části pozemku vzniknout malý park. To by ale úředníci museli dodržovat zákony.
Na poslední chvíli se proti nástavbě odvolala Praha 1. Nástavba má překonat výšku čtyřicet metrů, což je limit pro výšku budov v Pražské památkové rezervaci, který mohou překročit jen drobné nástavby. Spor o to, jestli je ustoupené patro o ploše 230 m2 – což je polovina půdorysu běžného novoměstského činžáku – malá výšková dominanta, nás tak asi ještě čeká.
Instagramová architektura
Že úřady povolily, aby stavba, která v těchto rozměrech nikdy neměla být schválena, byla ještě vyšší, je výsměch. Co na to mají říct majitelé nemovitostí v Pražské památkové rezervaci nebo památkových zónách, kteří, když chtějí opravit své domy, musí dodržet sklon střechy, nesmí změnit členění oken nebo zvětšit zahrádku restaurace?
Veřejnost má prý tento „klenot“ obdivovat, neboť je z dílny světové architektky Zahy Hadid. Tedy vlastně Zaha Hadid Architects. Což sice zní skoro stejně, ale je v tom zásadní rozdíl – zatímco Zaha Hadid byla (zemřela v roce 2016) světoznámá architektka a designérka, Zaha Hadid Architects je značka a taky ateliér, kde pracuje několik set architektů, často i studentů a stážistů z celého světa. Pracují třeba i dvanáct hodin denně a – jak jinak než – v režimu švarcsystému.
Na tyto nelidské podmínky jsou mladí architekti ochotni přistoupit proto, aby měli zářez v životopisu. Jejich úkolem je vytvořit takový návrh, aby vypadal ala Zaha Hadid – byl originální, výrazný a zapamatovatelný, aby zářil z architektonických časopisů a aby se u něj fotilo plno lidí. Je to vlastně taková prvoplánově instagramová architektura. A je vcelku jedno, jestli její koncept naskicovala Zaha Hadid osobně, nebo ne.
Po vytvoření architektonického konceptu ale následují další úkoly – je třeba stavbu vyprojektovat a hlavně prosadit u úřadů. A na to už není třeba najímat světové (a tudíž drahé) Zaha Hadid Architects, postačí oblíbení lokální architekti ze studia Jakuba Ciglera. Budova v podobě obřího zlatého nablyštěného radiátoru, která je už sama o sobě ztělesněním devadesátkového nevkusu a víry ve věčný růst a konzum, po dokončení vypadá kvůli úsporám a hlavně realizačním úpravám jak z laciného výprodeje kolotočářů.
Problém má i UNESCO
Zastavět poslední volný pozemek v Pražské památkové rezervaci a v místě tepelného ostrova obří kompletně klimatizovanou obchodně-kancelářskou budovou? V době bytové, klimatické a energetické krize? Je to jako nemít peníze na účty za energie a nechávat neustále zapnuté extrémně neúsporné větráky v prázdné místnosti. Jen v měřítku města.
Úřady stavbu povolily v rozporu s předpisy, vedení hlavního města i Institutu plánování a rozvoje tomu nečinně přihlíželo a na Praze 1 tou dobou padla koalice. Žádost o územní rozhodnutí byla podána den poté, co byla na Praze 1 odvolána koalice starosty Pavla Čižinského, která by pravděpodobně vůči projektu měla požadavky na úpravu.
Na nedodržení pravidel daných zásadami územního rozvoje (závazný dokument nadřazený územnímu plánu) či předmětem ochrany Pražské památkové rezervace upozornily spolky Arnika, AutoMat a Klub Za starou Prahu. Námitky se týkaly především velikosti a monofunkčnosti budovy – jedna budova velikosti bloku, s čímž mělo problém i UNESCO – a absence adaptačních opatření v jednom z nejhorších míst tepelného ostrova města.
Arnika a další spolky měly být účastníky územního řízení, protože se jednalo o povolování stavby návazné na řízení EIA (posuzování vlivu na životní prostředí). Stavební úřad Prahy 1 i odvolací úřad magistrátu je ale nezákonně vyloučily. Za pravdu jim dal až městský soud, u kterého se podařilo získat odkladný účinek žaloby – ten znamenal, že Penta nesmí stavět, dokud nepadne konečný verdikt soudu. Soud ale s rozhodnutím o odkladném účinku obeslal (omylem?) jinou z mnoha dceřiných společností Penty, což Penta napadla u Ústavního soudu a uspěla. Předběžné opatření tak bylo shozeno pod stůl a Penta mohla stavět – zatímco konečný verdikt soudu ještě nepadl, Penta už zkolaudovala budovu.
Velcí hráči můžou všechno
Ať už bude konečný verdikt soudu jakýkoli – na postavené budově se už nic nezmění. Pokud by byly dodrženy podmínky právních předpisů, které spolky ve svých námitkách předkládaly, mohla být obří budova třeba rozdělena na několik menších a kromě obchodů a kanceláří v ní mohly být i byty, ideálně městské. Také mohl na části pozemku vzniknout malý park. To by ale úředníci museli dodržovat zákony. Anebo mít jiný přístup zastupitelé hlavního města, kteří developerovi povolili navýšení koeficientu (kapacit) budovy a splnění koeficientu zeleně na jiných městských pozemcích. Ten díky tomu nemusel realizovat žádnou zeleň (s výjimkou střechy) na svém pozemku, jen vysadit stromy v ulici Na Florenci.
Příslušní úředníci městské části i magistrátu museli s největší pravděpodobností vědět, že spolky vylučují nezákonně. Jaká byla jejich motivace – zda strach, vydírání, korupce či klientelismus – můžeme jen spekulovat.
Na Masaryčce tak vyrostlo monstrum, které patří architektonicky i společensky třicet let do minulosti nebo o 2 000 kilometrů na východ a doprovázely ho tak kontroverzní okolnosti schvalování, které jsou důkazem, že velcí hráči ve městě můžou úplně všechno – i porušovat zákony. Že si Penta právě žádá o povolení nástavby v úrovni desátého nadzemního podlaží, o které tvrdí, že nebude mít na panorama Prahy vliv a že je drobnou nástavbou, přestože si půdorysnými rozměry nezadá s běžným činžákem, už je jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Autorka je architektka a pracuje v neziskové organizaci Arnika.