Ilustrace Jan Šrámek/ Alarm
Budoucnost kulturního domu Repre se řeší už od roku 2010. Jakým vývojem možný osud kulturního domu mezitím prošel?
V roce 2010 došlo k tomu, že městská rada kulturní dům prodala a vlastníkem se na čas stala společnost Crestyl, která stojí za vznikem obchodního domu Central Most. Protože ale město stavbu prodalo včetně pozemků, které nebyly v jeho vlastnictví, tak se vlastníci proti tomuto rozhodnutí ohradili a na základě soudního jednání došlo ke zrušení kupní smlouvy. V roce 2015 se kulturní dům Repre stal opět majetkem města a od té doby se řeší jeho možná rekonstrukce. Společnost Crestyl s ním měla jednoznačný záměr – demolice. Na jeho místě plánovala jednoduše postavit druhý obchodní dům, zatímco kulturní funkce by se z budovy vytratila.
Město si v roce 2016 nechalo od městského architekta Petra Nesládka vypracovat „studii využitelnosti“. Ta je kamenem úrazu celého současného projektu. Studie stanovila funkční využití i základní dispoziční uspořádání domu tak, jak je s nimi dodnes počítáno. Bohužel ale nepřišla s žádnými variantami. Vznikla čistě na základě přímého zadání města – přesunout knihovnu do kulturního domu a zrušit veškeré plastické prvky na fasádě.
Pokud se město rozhodne, že do toho půjde, už s tím pravděpodobně nikdo nic nezmůže. Je už jen na občanské iniciativě, na vůli lidí, aby projevili svůj názor a řekli, že rekonstrukci v této podobě nechtějí.
V čem je současný architektonický návrh, který vychází ze zmíněné „studie využitelnosti“, problematický?
Největším problémem je už možná to, že se nejedná o architektonický návrh. Návrh je z dílny projekční společnosti Artech, která ve svých řadách nemá žádného architekta. Je to čistě technický návrh, který se nezabývá logikou a návazností vnitřních provozů, řeší opravu – a to pouze tak, aby po technické stránce byly splněny normy a aby neunikalo teplo skrze okna a stěny. Ale už zcela chybí nějaký smysl dané budovy, její reprezentativnost, pochopení toho, čím by kulturní dům měl být.
Návrh podle tebe nechápe koncept celé budovy. Co tím máš přesně na mysli?
Nejdůležitější prostor je podle původního návrhu architektů dvorana. Někdo jí říká „atrium“, někdo „centrální hala“, ale dvorana je asi nejsprávnější pojmenování pro tento prostor. Jedná se o centrální uzel celého domu, skrz který kdokoliv, kdo do budovy vejde, musí projít. Do Repre nyní neexistuje jiný vstup než přes dvoranu, tedy alespoň pro veřejnost. Na tento prostor jsou navázány další provozy jako jsou kinosál, malý společenský sál nebo velký společenský sál.
Tento centrální uzel, v němž se všichni návštěvníci Repre mohou setkat, návrh rekonstrukce ničí. Dvorana se stane prostorem, který bude využívat pouze knihovna. Kdokoliv, kdo do kulturního domu vstoupí s tím, že bude chtít jinam než do knihovny, dvoranu obejde. Z toho plynou i další problémy tohoto projektu. Pro všechny ostatní provozy se kvůli tomu, že dvoranu zabere knihovna, bude muset hledat nová cesta. Proto dochází k přístavbě dvou nových komunikačních jader. Lidé, kteří budou chtít vejít do velkého společenského sálu, budou hnáni postranními uličkami, které postrádají jakoukoliv reprezentativnost.
Proč se politická reprezentace Mostu rozhodla přesunout městskou knihovnu právě do Repre?
Není to nijak oficiálně potvrzené, ale tou nejpravděpodobnější variantou je, že na rekonstrukci knihovnických objektů se váže dotace ve výši asi 300 milionů korun. To při výši zakázky rekonstrukce Repre, která byla odhadována na 1 miliardu, představuje asi třetinu ceny. Město má velký zájem na přesunutí knihovny do Repre proto, aby tuto dotaci mohlo čerpat. Dalším z důvodů může být i to, že na budově knihovny už je znát stáří. Je to 50 let stará budova, zatéká do ní střechou a do její opravy by se musela investovat další nemalá částka.
Je přesun městské knihovny do prostoru Repre problematický i v jiném ohledu než v tom, že naruší pohyb návštěvníků kulturního domu?
Problematický je i z několika dalších důvodů. Jedním z nich je, že kulturní dům Repre nebyl na to, aby pojal knihovnu, nikdy stavěný. Není pro to dispozičně uspořádaný. Neoplývá například tak velkými prosklenými plochami jako knihovna, pro niž je denní světlo klíčové. Další problém je, že knihy jako takové jsou vlastně největší užitné zatížení, které budova může pojmout. Takže i ta statická stránka domu by mohla být problémem. Ukázalo se ale, že pravděpodobně není. Zdá se totiž, že knihy je ta stavba schopna unést, ovšem nevejdou se tam zdaleka všechny. Knihy také potřebují pro dopravu v domě velký nákladní výtah, který v Repre aktuálně není – bude se tam tedy muset postavit. Knihovna má oproti kulturnímu domu i velké skladovací prostory a jednotlivá patra uzpůsobená pro knihovnické regály. Všechny tyto věci v budově knihovny jsou, protože byla pro knihovnické účely přímo stavěna. V Repre ale chybí.
Knihy v Repre zároveň zaberou většinu podlažní plochy domu včetně stávajícího kina, kde bude navíc vestavěno jedno patro. Kinosál je zcela bez oken, protože v kinosále pochopitelně není světlo žádoucí. To ale neodpovídá požadavkům pro knihovnické prostory, které naopak vyžadují velké množství denního světla. Projekt sice počítá s několika světlíky ve stropě kinosálu, nicméně spodní patro, kam má být umístěno dětské oddělení, žádný přístup ke světlu mít nebude.
Ve své analýze mluvíš o tom, že rekonstrukce bude degradovat i estetickou hodnotu Repre. Jak přesně by mohly navrhované úpravy narušit estetické kvality kulturního domu?
Předně budou degradovány samy materiály budovy – například vračanský vápenec na fasádě bude vyměněn za obyčejnou náhražku v podobě kachliček s potiskem vápence. Obdobně budou dřevěné dýhy na stěnách uvnitř domu nahrazeny sádrokartonovými příčkami a namísto mramorové dlažby na podlaze bude dlažba pouze obyčejná keramická. Velké snížení kvality použitých materiálů patrně souvisí s tlakem na cenu.
Bude narušena i kompozice hmot. Architekti Repre pracovali s budovou jako se sochou. Je to solitérní budova, která je umístěna na náměstí Velké mostecké stávky, a když člověk tu budovu obchází, tak z každé strany je trochu jiná. Mění svou tvář. Rekonstrukce na toto vůbec nedbá, k původní stavbě přistavuje několik objemů, v podstatě přílepků, které tam nemají příliš co dělat a nezapadají do hmotové koncepce celého domu. To představuje velký nedostatek.
Navíc, byť je tam vodní plocha oproti původnímu záměru zachována aspoň částečně, je i tak redukována na polovinu. V současnosti je přitom vodní plocha pomyslným obdélníkem pod celou stavbou. Po rekonstrukci nebude mít žádný specifický tvar, bude zkrátka jenom v místech, kde na ni zbyl prostor. V tomto směru se tedy také jedná o krok zpátky.
Zbývá ještě nějaká naděje, že od rekonstrukce, která je necitlivá, město odstoupí?
Všichni bychom rádi věřili v to, že tam naděje je. Bohužel se obávám, že je velice malá, protože projekt je ve velmi pokročilé fázi. Nyní městská rada vybírá zhotovitele stavby. Proběhlo už třetí výběrové řízení, které se nyní vyhodnocuje, a radní budou vybírat jednoho ze čtyř zúčastněných. Pokud bude rada souhlasit s nabízenou cenou a zastupitelé na rekonstrukci uvolní prostředky z městského rozpočtu, tak na jaře bude moci započít stavba.
Pokud se město rozhodne, že do toho půjde, už s tím pravděpodobně nikdo nic nezmůže. Je už jen na občanské iniciativě, na vůli lidí, aby projevili svůj názor a řekli, že rekonstrukci v této podobě nechtějí. Že by si přáli, aby se pro Repre našlo důstojnější využití, než je městská knihovna.
Kulturní dům Repre je označován za „brutalistní“ nebo také „pozdně modernistickou stavbu“. Mohl bys přiblížit, co pojem „brutalismus“ přesně označuje?
Smysl slova „brutalismus“ si mnoho lidí odvozuje od jeho kořene, a mají ho proto spojený s tím, že je „brutální“. Přitom pojem pochází z francouzštiny, od slova „brut“, které znamená beton. Brutalistní stavby jsou tedy primárně betonové, beton u nich jako dominantní materiál často převažuje i na fasádě. Tato architektura je většinou poměrně tvrdá na pohled. Často je z těchto domů patrná i jejich konstrukce – například sloupy, průvlaky, masivní desky. Brutalismus je ale také velmi sochařský styl, proto většina těchto budov stojí jako solitéry a pracuje s jednotlivými objemy a hmotami, ze kterých je daná stavba utvářena a tvarována.
V našich podmínkách je brutalismus a obecně architektura sedmdesátých a osmdesátých let dost spojována s režimem, v němž tyto stavby vznikaly. Tyto domy bývají označovány jako „komunistické baráky“, přestože brutalismus je spíše výdobytkem západu a podobné stavby vznikaly ve stejné době v Anglii, ve Francii nebo v Americe.
Kromě betonu jsou u nás brutalistní stavby často i ocelové nebo skleněné. Vzniká tak zajímavý kontrast dvou materiálů, kdy se hrubý, neopracovaný beton zrcadlí ve skleněných plochách – stavba pak může působit i překvapivě křehce. Brutalismus je typický také tím, že se hlásí k použitým materiálům a dává na odiv to, z čeho jsou jednotlivé budovy postaveny.
Potkala už nějakou jinou mosteckou stavbu tohoto období podobně necitlivá rekonstrukce jako ta, která hrozí Repre?
Těch budov bylo bohužel mnoho. U některých můžeme mluvit o necitlivé rekonstrukci, u jiných téměř doslova o demolici či úplné destrukci. To se týká například plaveckého stadionu v Mostě, který se nyní nazývá Aquadrom. Dříve to byl nekrytý, vyhřívaný bazén, jehož dominantou byla svažující se šikmá a klínovitá budova v popředí. Později došlo k zakrytí bazénu a výstavbě dřevěné haly, kterou dnes většina lidí vnímá jako budovu Aquadromu. Přestože původní stavba na místě stále existuje, došlo k jejímu přepláštění a nyní je už upozaděna. Většina lidí ani neví, proč tam stojí.
Velmi necitlivá rekonstrukce (dokonce několik) proběhla v Kině Kosmos. To mívalo v průčelí prosklené stěny na výšku celého patra. Postupně došlo k zateplení budovy, jejímu přetření naoranžovo, poté k vybourání skleněných stěn a jejich nahrazení obyčejnými okny. Pak se čelní fasáda ještě nově zrekonstruovala a šedočerveně natřela. Je tam tedy nyní těch nánosů a vrstev několik a s tou původní stavbou už to má pramálo společného.
Další budovou jsou Báňské stavby, které také měly poměrně pěkná průčelí a prosklenou fasádu. Opět došlo k zateplení, nyní jsou průčelí oranžová. V okolí budovy bylo navíc postaveno mnoho drobných přístaveb, které působí jako balast a veřejný prostor zanáší.
Pokud by se podařilo tyto a další domy obnovit do jejich původní podoby, tak se Most může stát jedinečným svědkem své doby. Most je unikátní v tom, že byl postavený ve velmi krátkém období a v podstatě na zelené louce. Pokud by se k architektuře města přistupovalo citlivě, mohli by se sem sjíždět lidé ze širokého okolí, aby viděli právě tento druh architektury.
Petice SOS Repre obsahuje téměř 1000 podpisů a petice na záchranu mostecké knihovny okolo 2500 podpisů. Zjevně se tedy tobě a dalším podařilo změnit názor alespoň části veřejnosti, která ještě před nějakou dobou vnímala zmíněné stavby jako chladné a odcizující. Jak si tuhle proměnu vysvětluješ?
Do jisté míry to může být i tím, že tyto stavby už dosáhly nějakého věku. Obecně platí, že po 50 letech stavby přestanou být brány jako nové a parazitující. I lidé, kteří si ještě pamatují dobu jejich vzniku, jsou na ně po tomto časovém úseku už natolik zvyklí, že už jsou ochotni je přijímat za vlastní. Lidé, kteří se narodili už během existence dané stavby, ji přijímají téměř automaticky a nepřijde jim nijak zvláštní.
Navíc se o těchto stavbách začíná vést širší, odborná debata. V SOS Repre se tyto informace snažíme nějakým způsobem „předžvýkat“ a na sociálních sítích ukázat, v čem tkví kvality těchto staveb, hlavně tedy Repre. Používáme i starší fotografie, kdy budova byla ještě relativně nová – byla pod ní napuštěná vodní plocha, fungovaly fontány a kolem se procházeli lidé. Někdo si pak na tuto podobu stavby třeba i vzpomene a uvědomí si, že současný stav Repre, zanedbaný a omšelý, není původní. Že ta stavba kdysi byla nová a krásná a že se tam lidé pohybovali rádi.
Pokud bychom současnou stavbu, která je velice kvalitní, citlivě zrekonstruovali, mohlo by to tam být opět stejně krásné jako dřív. Navíc by se zachovala paměť místa, lokální kontinuita. Cílem architektů a urbanistů není přemazávat historii či během každé epochy kompletně měnit vizáž města. Most je stále velice mladé město, je mu 50 až 60 let. Pokud bychom ho opět měnili, tak znovu zpřetrháme vazby, které si lidé mezitím stihli vytvořit.
Autorka je redaktorka mostecké redakce Alarmu.
Tato reportáž byla podpořena grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.