Foto Ester Klimecká, Alena Dernerová
Alena Dernerová je dětskou lékařkou a jednou z nejznámějších osobností mostecké politiky. V současnosti zastává post komunální a krajské zastupitelky, v minulosti byla také dvakrát zvolena do senátu. V roce 2010 obdržela Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost – Nadace Charty 77, která cenu udílí, chtěla konkrétně ocenit Dernerové boj proti korupci, zejména kritiku korupčního jednání Krajské zdravotní.
V politice jste od roku 2002, nejvíce jste se pravděpodobně proslavila v roce 2009 kritikou Krajské zdravotní za nákup zdravotnického zařízení za nepřiměřeně velké ceny. Byla jste senátorkou, v současnosti jste mosteckou a krajskou zastupitelkou. Mohla byste stručně říci, jaké hodnoty a cíle chcete v politice prosazovat?
Na mosteckém zastupitelstvu bylo nyní asi hlavním tématem Repre. Proběhly kolem toho mnohé dohady, jedna firma se proti výběrovému řízení odvolávala, ale nakonec je to už domluvené a rekonstrukce zřejmě proběhne v původní vizi. S tím asi už nepohneme, přestože můj názor byl původně jiný. Ve městě je dál hlavním problémem velký počet nepřizpůsobivých jedinců, kteří se sem stále stěhují a budou se sem pravděpodobně stěhovat i dál. Tato situace není dobrá a hledá se cesta, jak ji vyřešit, aby situace byla stravitelná pro většinu obyvatel města – v určitých lokalitách je doopravdy tristní. Asi se to bude neustále omílat, ale pokud nám nepomůže stát, tak v Mostě sotva budeme schopní něco zásadně změnit.
Mně vždycky říkali, že courám z jedné strany do druhé. Ale ono je to velmi těžké, když chcete věci měnit – na začátku vám vždy řeknou, že budete mít volnou ruku, že budete moci říkat věci, které jsou podstatné, že budete moci pomáhat lidem.
Pak máme Krajské zastupitelstvo. Zde je nová kauza Krajské zdravotní – kolem ní budou ještě vyvstávat nové informace a kauza se tak bude do konce tohoto zastupitelstva určitě probírat opakovaně. To samozřejmě velmi intenzivně sleduji. A pak je zde otázka lithia, které by se v našem kraji mělo těžit. Konečně máme i otázku Fondu spravedlivé transformace – o něm vědí více mí kolegové, ale sleduji to také a vím, že fond není dostatečně čerpán. Dokonce jsme na tom hůř než Moravskoslezský kraj. Nicméně tato témata se patrně předají jako štafeta dalšímu zastupitelstvu, které bude na podzim zvoleno.
Politicky se tedy zaměřujete spíše na konkrétní kauzy, případně vás zajímají sociální problémy. Ale nemáte politickou orientaci, která by od vašich začátků byla konzistentní?
Dělala jsem toho hrozně moc a ne vždy byl člověk schopen dělat vše důsledně. Samozřejmě je důležité se soustředit na jednu věc a za tou jít – v našich poměrech je totiž velmi těžké cokoliv prosadit. A přestože můžete mít pravdu, tak mnohdy nedosáhnete toho, co byste chtěla udělat. Co se týče mé politické orientace, tak se vnímám jako střed doprava. V současnosti jsem předsedkyní strany, která má asi čtyři lidi – jedná se o stranu Spojení Demokraté – Sdružení nezávislých (SD-SN). Nyní se o ní začalo více mluvit i v rámci republiky, začali se na mě obracet někteří lidé z Jihočeského a Jihomoravského kraje, že by pod touto značkou chtěli kandidovat. Protože mě znají, tak ví, jaké hodnoty ctím – jedná se jednoduše o masarykovské „nebát se a nekrást“. Když nejste nikomu nic dlužná, tak se nemusíte obávat, že na vás někdo vytáhne cosi z vaší minulosti. Vždycky si samozřejmě může někdo něco vymyslet, ale já sama za sebe říkám, že své svědomí mám čisté. A profil mám dobrý i podle lidí, protože se na mě obracejí.
V rámci své politické kariéry jste v minulosti kandidovala za mnohé politické strany nebo sdružení. Začínala jste v roce 2002 ve Sdružení nezávislých kandidátů, za které jste byla zvolena do mosteckého zastupitelstva. V roce 2010 jste do mosteckého zastupitelstva kandidovala za Sdružení Mostečané Mostu, což je strana spojená s Františkem Rybou z SBD Krušnohor, u nějž se zpětně vynořují kauzy s korupčním pozadím. Strana byla posléze financovaná podnikatelem Jiřím Zelenkou stejně jako Severočeši.cz, za které jste v minulosti kandidovala do Ústeckého kraje. Pak jste přešla do politické strany ProMost, kterou také založil Jiří Zelenka. V roce 2020 jste byla zvolená do krajských voleb jako nestraník za hnutí STAN a v komunálních volbách 2022 jste kandidovala z kandidátky ODS a nezávislí jako nezávislá kandidátka. V současnosti jde vaše strana SD-SN do eurovoleb v koalici Stačilo!, kde je kromě vaší strany mimo jiné také KSČM. Jaký máte politický kompas a jak uvažujete, když se rozhodujete, s kterým politickým subjektem budete spolupracovat?
Mně vždycky říkali, že courám z jedné strany do druhé. Ale ono je to velmi těžké, když chcete věci měnit – na začátku vám vždy řeknou, že budete mít volnou ruku, že budete moci říkat věci, které jsou podstatné, že budete moci pomáhat lidem. Za strany a hnutí jsem vždy kandidovala jako nezávislá. A navíc vždycky chtěli oni mě, já za nimi nechodila. Nejdříve v případě SNK – mě a mého muže naši kamarádi požádali, zda nechceme jít na kandidátku. Tehdy jsem se zeptala, zda je to jen tak. Neměla jsem žádné ambice se někam propracovat. Kandidovala jsem z desátého místa a můj muž asi z patnáctého. Po volbách nám někdo zatelefonoval na pevnou linku a řekl nám, že nám gratuluje, protože jsme se dostali do městského zastupitelstva. Odpověděla jsem jim, že tam nechci. Vůbec jsem tehdy netušila, že mě lidé vykroužkují a zvolí. Byla jsem jen lékařka a pracovala jsem na oddělení.
Nakonec jsem do politiky šla. Začala jsem do věcí šťourat, třeba do předražených bazénů v koupališti v Mostě nebo do předražených atrakcí. Skrz kritiku toho, když se některé věci nakupovaly příliš draze, jsem se postupně začala dostávat do problémů. Když jsme s SNK skončili, objevil se tu Jiří Zelenka, kterého jsem vnímala jako člověka, který chce politiku také změnit, včetně toho, aby byla výběrová řízení prováděna tak, jak mají a podobně. Ten projekt se mi líbil a kandidovala jsem za něj.
Projekt Sdružení Mostečané Mostu?
Ano. V Mostě byla ODS a ČSSD dlouhodobě propojené, proto se mi nový projekt zamlouval. Nicméně když jsem pak více poznala pozadí Sdružení Mostečanů Mostu, tak jsem se nakonec dostala do postavení proti nim a Krušnohoru. Pak jsem byla v ProMostu, kde se mi nelíbily jiné určité věci – proto jsme nakonec s doktorem Woznicou odešli i z toho ProMostu, mimo jiné i proto, že ProMost začal opět více spolupracovat s doktorkou Jeníčkovou, která stála za panem Rybou. To je řada okolností, kvůli kterým jsem vždy musela jako nezávislá z těchto subjektů odejít, protože jsem se nechtěla dostat do kolizní situace.
A zároveň vám nebylo podezřelé, že Zelenka je podnikatel a že financuje kampaně těchto stran, které se tak mohou dostávat do střetu zájmů?
Tak se podívejte na celostátní politiku, kdo co financuje. Když jsme zde chtěli něčeho docílit, tak do toho Jirka Zelenka asi musel nějakým způsobem vstoupit. Ale jeho myšlení mi přišlo takové realistické a normální. Mně nikdy nepřišlo, že by si chtěl pro sebe něco ukrást. Nevím, do toho zákulisí jsem neviděla, ale vždycky jsem do toho šla s myšlenkou něco udělat pro lidi a snažit se měnit poměry. Když se pak dostanete do kolizní situace s vlastním já a morálkou, tak buď musíte hlasovat proti tomu, co je z vaší strany neetické, nebo musíte ze strany odejít.
Když se v roce 2010 hlasovalo o prodeji Kulturního domu Repre za 28 milionů firmě Crestyl, hlasovala jste pro. Vy jste zmínila, že jedna z vašich hodnot je „nebát se a nekrást“, ale už tehdy v mosteckém Deníku vyšlo, že cena prodeje budovy byla pod cenou. Proč jste tehdy hlasovala pro?
To už je hrozně dávno. Nepamatuji se, jaké byly tehdy okolnosti. Možná se tam objevil nějaký další argument, na základě kterého mi řekli, že když nebudu hlasovat tímto způsobem, tak to bude větší problém, než když se to takto prodá. Vím, že ex post se člověk dozvěděl, že za tím byly určité problémy, které se týkaly pana Koleilata, ale tyto informace vyvstanou až posléze. Je řada věcí, které jednoduše nemůžete vědět dopředu. Ale opravdu si nepamatuju události 14 let zpátky. Definitivně jsem ale nehlasovala se svědomím, ať se Repre prodá a dělají si s tím, co chtějí. Určitě k tomu rozhodnutí existovaly ještě dodatky – tehdy kolem toho chodila paní doktorka Jeníčková s panem Omarem Koleilatem a asi bylo řečeno něco v tom smyslu, že se tak Repre bude rekonstruovat lépe.
Takže dnes byste hlasovala jinak?
Podle současných okolností by bylo asi nejlépe, kdyby si to tehdy nechalo město. Ale město tehdy nechtělo, byl asi jiný urbanistický záměr. Dnes bych asi hlasovala jinak. Město hlavně mělo usilovat o to, aby se Repre stalo kulturní památkou, „skanzenem socialismu“. Národní památkový ústav v minulosti řekl, že by to jako památka mohlo být uznáno, ale pak se o tom mělo hlasovat na ministerstvu kultury a tam to nedopadlo.
Dnes byste sice ohledně prodeje Repre hlasovala jinak, nicméně na letošním únorovém zastupitelstvu se hlasovalo o přidělení prvních finančních prostředků na plánovanou rekonstrukci Repre a tam jste se zdržela hlasování, nehlasovala jste proti. Proč jste se zdržela hlasování a nehlasovala jste proti, když v tuto chvíli je zřejmé, že vypracování projektu na rekonstrukci se událo za dost netransparentních okolností –
Já jsem se zdržela hlasování, tedy jsem nepodpořila, aby ten projekt dostal finance.
Ale proč jste se rozhodla zdržet hlasování a proč jste nehlasovala proti?
Protože jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. Zdržela jsem se, tedy jsem nepodpořila návrh. Nehlasovala jsem pro finanční prostředky, které by šly na rekonstrukci. Zdržet se – to znamená víceméně „proti“.
Není to to samé. Já se ptám, proč jste si z těch dvou variant, když jste návrh nechtěla podpořit, vybrala zdržení se hlasování místo toho, abyste hlasovala proti.
Protože jsem to vnímala tak, že se zdržím. Nevím, zdržela jsem se. Nevím proč. Prostě jsem se zdržela. Já jsem nad tím tak dalece neuvažovala. Řekla jsem si, zdržím se, a tak to nepodporuji. Změnilo by se něco, kdybych hlasovala proti? Počet hlasů vyšel jednoznačně pro. Neměli jsme žádnou šanci. Možná, kdyby situace byla jiná, ale tady to bylo jednoznačné. V opozici jsme tam tři, a pak jsou tam ještě lidé ze Sdružení Mostečané Mostu. Dohromady tedy asi osm zastupitelů proti.
Jakým způsobem si vybíráte subjekty, se kterými spolupracujete? Proč vaše politická strana jde v koalici Stačilo! do voleb do Evropského parlamentu?
Léta se znám s doktorem Ondřejem Dostálem, právníkem, který se zabývá zdravotním právem. Když za mnou přišel, že chce kandidovat do eurovoleb a nemá za koho, souhlasila jsem s tím, aby kandidoval za náš subjekt a řekla jsem mu, ať si vybere další do koalice, že mu do toho nebudu mluvit. Vybral si KSČM, tedy paní Kateřinu Konečnou, se kterou komunikoval. Já jsem řekla: „OK, nebudu ti do toho mluvit, kandiduj. Slíbila jsem ti to tak.“ Toto společenství je dohodnuto jen pro evropské volby. Zároveň musím říct, že názory Kateřiny Konečné, které se týkají Evropské unie, mi nejsou vzdálené, přestože nejsem levičák. Udělala jsem to, protože mě o to poprosil Ondřej Dostál.
Na kandidátce je i Petra Rédová, která je veřejnosti známá jako dezinformátorka. Proslavila se například svými výroky, že v rámci vakcín jsou vkládány lidem do těla čipy. Toto pro vás nebyl argument, proč nejít do voleb v takové koalici?
Nálepkování typu „dezinformátor“, „antivaxer“, „nesystémový“ nebo „informační porucha“ nemám ráda. Jen jsou takto nálepkováni lidé, kteří mají jiný názor. Ten její výrok o čipech – to je nonsens. Tomu se musím vyloženě zasmát. Tu myšlenku asi už opustila. Každopádně je důležité se bavit o celém kontextu, o době covidové a koronaviru. Myslím si, že je nutné o těchto tématech dost vědět, studovat a nenálepkovat lidi, kteří mají jen jiný názor.
A pravolevé dělení pro vás představuje nějaký druh politického kompasu?
Pro mě pravolevé dělení kompas je. Buďto jsem úplný levičák a chci všechno tak, jak to fungovalo v minulosti, nebo jsem úplný pravičák a budu na lidi tvrdá. Pak máte střed a fungujete sociálně. Ale v případě eurovoleb pro mě byly směrodatné názory Kateřiny Konečné směrem k EU. A vždy, když jsem si vybírala politický subjekt, tak ten subjekt přišel za mnou. Pak jsem do něj pokaždé šla s dobrou vírou dělat něco pro lidi. Když se začala moje cesta s někým rozcházet, tak jsem odešla. Za subjekty jsem také vždycky kandidovala jako nezávislá. Ale byla jsem jimi oslovována – nikdy jsem je nevyhledávala a neklepala jim na dveře, aby mi umožnili kandidovat.
Nicméně jste volená jako reprezentantka svých voličů, vaše politické postavení proto musí být pro vaše voliče čitelné – jejich zájmy totiž pak zastupujete v kraji nebo třeba na městském zastupitelstvu. Proto se vás ptám, jak vás s vaší politickou historií má volič číst? Připadá mi, že je poněkud obtížné odhadnout, co je od vás možné v budoucnu politicky očekávat.
Když se lidé podívají na to, co dělám, tak mě můžou číst velmi jednoduše. Opravdu jsem nikdy nekradla, vždycky jsem se snažila stát za lidmi a vždycky jsem se jim snažila pomoct. A to i jako doktorka, která sedí v ordinaci a léčí pacienty. Já nemusím stavět nějaký hrad z písku nebo politický názor. Lidi zajímá to, co pro ně děláte. To je to podstatné. Pomáhala jsem lidem ze spolku Zdraví pro Most. Podílela jsem se na vis maior, tedy pandemickém plánu, nebo na tom, aby v Ústí zůstal Zdravotní ústav, který měl být zrušen. Když jsem byla ve správní radě VZP, tak se podařilo, aby pojišťovna začala poskytovat více finančních prostředků na implantáty ženám, které byly po ablaci prsu po nádorovém onemocnění. Do té doby na to bylo k dispozici hrozně málo financí. Lidé vidí, co jsem dělala v senátu – že jsem mnohdy hlasovala proti návrhům, které se jim skutečně nelíbily a se kterými nebylo možné nic dělat. Měla jsem připravenou novelu, která se týkala operátorů. Část z ní poté prošla a část ne.
Já netvrdím, že tady budeme mít všechno zadarmo. Dokonce říkám, že některé věci by se zadarmo dít neměly. A přesto mě lidé berou. A to ne proto, že mám pravý nebo levý názor nebo že jsem reprezentant ANO, ČSSD, KSČM – ti všichni mají své vyhraněné názory. Já jsem sama, osoba, Dernerová. Mám svůj názor na určitá témata. Jsem svébytná osobnost, některé věci prosazuji a podle nich mě voliči soudí.
Tento rozhovor byl podpořen grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.