Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Podpoří Poslanecká sněmovna lepší a spravedlivější oddlužení?

Zeptali jsme se několika poslanců a poslankyň, jak budou v úterý 22. ledna hlasovat o Senátem upravené novele insolvenčního zákona.

Hlasování o novele insolvenčního zákona v Poslanecké sněmovně provázela diskuze, ze které vyplývalo, že novela podle poslanců pomůže lidem, kteří se dostali do dluhové pasti, a umožní jim návrat do normálního života. Mezitím se ale rozvinula celospolečenská diskuze, z níž je patrné, že by v podobě odhlasované poslanci svůj účel splnit nemohla.

Nechali jsme si v A2larmu vypracovat výzkum, který realizoval Daniel Prokop s agenturou Median. Vyplynulo z něj, že lidé zasažení exekucemi mají mnohem nižší důvěru v soudy a právní systém vůbec. Rovněž ukázal, že lidé v mnohačetných exekucích přecházejí do šedé ekonomiky. Novela přitom v původní podobě přinášela dlužníkům velkou nejistotu. Vzhledem k nízké důvěře v soudy a instituce lze předpokládat, že se dlužníci do insolvence hlásit nebudou, pokud bude nejasně nastavená a ve výsledku závislá na individuálních rozhodnutích soudů. Zůstanou tak často na šedém trhu práce a nesplatí nikdy nic.

Senátoři nové poznatky vzali v úvahu a novelu upravili tak, aby dali šanci oddlužit se většímu počtu lidí. Odstranili podmínku splacení třiceti procent dluhu a snížení hranice nejmenší možné měsíční splátky na tisíc korun insolvenčnímu správci v případech, kdy dlužník nemůže platit víc. Podle senátního návrhu by se také o neplnění podmínek insolvence rozhodovalo během oddlužování, a nikoli až na konci. Oslovili jsme několik poslanců a poslankyň ze všech stran a zveřejňujeme odpovědi těch, kteří na nás reagovali. Neozvali se zástupci ODS, SPD a ANO. Někteří členové a členky stran uvedli, že budou hlasovat v souladu s těmi členy, kteří se problematice věnují. Zástupců v Poslanecké sněmovně jsme se zeptali:

  1. Podpoříte senátní podobu novely insolvenčního zákona, která se vrací do Sněmovny? Jak své rozhodnutí odůvodňujete?
  2. Existuje podle vás cesta, která by byla v souladu s českým ústavním pořádkem a která by mohla i zpětně napravit nejhorší křivdy původního systému, jako je situace dětských dlužníků, vymáhání mnohonásobně vyšších částek na základě nízkých, mnohdy bagatelních dluhů, rozdělování pohledávek apod.?
  3. Jak vysoké by podle vás mělo být nezabavitelné minimum?
  4. Měl by se podle vás změnit zákon o lichvě? Pokud ano, jak?
  5. Víte, jak dlouho trvá oddlužení fyzických osob v jiných zemích EU? Můžete uvést nějaké příklady?
  6. Znáte osobně nějaké lidi, kteří se dostali do dluhové pasti?

 

Dominik Feri, TOP 09

  1. Senátní verzi nepodpořím. Podoba novely vrácená ze Senátu jde zcela proti dlouhému procesu úprav ve Sněmovně, jejímž cílem bylo vyvážení oprávněných zájmů dlužníků a věřitelů. Předloha ze Sněmovny je již výsledkem mnoha kompromisů, které si kladou za cíl zejména usnadnit a zrychlit vstup do oddlužení a motivovat dlužníky k co možná nejvyššímu uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů. Senátoři se bohužel projednávání ve sněmovně příliš aktivně neúčastnili (například debat o následné úpravě odměn insolvenčních správců, která by měla zásadní dopad na minimální výši splátky těch nejohroženějších dlužníků) a vrátili Sněmovně návrh, který stojí mimo jakýkoliv výše zmíněný kompromis. Odpadá tak například povinnost obligatorně uspokojit alespoň část pohledávek nezajištěných věřitelů v úhrnu odpovídajícím odměně insolvenčního správce (tj. systém 1+1). Vrácená novela je nesystémová, neboť překotná změna, se kterou je spojena, neumožňuje efektivně sledovat dopady regulace na dlužníky, věřitele, insolvenční úseky krajských soudů či insolvenční správce. Zmírnění podmínek pro vstup do oddlužení by podle mého názoru mělo být postupné. Nadto skokové zmírnění podmínek pro vstup do oddlužení je pouhým slibováním modrého z nebe, neboť i při střídmém odhadu nápadu nových věcí by dlužníci čekali na vstupu (tj. u sepisu, podání insolvenčního návrhu či vyřízení povolení oddlužení) několik let. Vhodnější je tedy dle mého názoru přijmout novelu sněmovní, zanalyzovat její dopady a ve střednědobém horizontu případně učinit další legislativní úpravy (viz výše).
  2. Dílčím řešením je například pozměňovací návrh Pavla Blažka, který vázal podmínky vstupu do vstřícnější varianty oddlužení na dobu vzniku dluhu, tj. před účinností zákona o spotřebitelském úvěru.
  3. Výše nezabavitelné částky nehraje roli u akutního problému, tj. mizivé motivace k navyšování příjmů dlužníků (resp. povinných), např. aktivním vyhledáváním lépe placené pozice apod. Prvotním řešením tohoto problému je novelizace prováděcího nařízení vlády k § 279 odst. 1 Občanského soudního řádu a zvýšení hranice, nad níž se sráží mimo třetinový systém (bez omezení). Částka by podle mého názoru měla činit dvojnásobek součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu.
  4. Před unáhlenými politickými rozhodnutími je třeba sledovat rozhodnutí soudů, například zajímavý judikatorní vývoj u nedávného zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě Nejvyšším soudem.
  5. Např. Německo dle podmínek 5, resp. 6 let.
  6. Ano, znám.

Olga Richterová, Piráti

  1. Podporujeme senátní návrh, protože chceme umožnit oddlužení co nejširšímu počtu předlužených lidí. Plně si uvědomujeme nebezpečí plynoucí z masy zadlužených lidí, ať už se jedná o dopady v rovině ekonomické, sociální, právně-politické i hospodářské. Reflektujeme také práva věřitelů, ale domníváme se, že současný systém je nakloněn výrazně v neprospěch povinných, kteří často nemají sociální síť ani prostředky na to, aby se efektivně bránili.
  2. Už dnes lze soudně řešit právní křivdy, které vznikly v minulosti. Existuje například stránka exekutormasmulu.cz, která povinným radí, jak se vyvázat ze závadných titulů. Cílem je podle nás zvýšit informovanost povinných, kteří se často o svou situaci už ani nezajímají, protože kvůli výši dluhu ztratili motivaci závazky řešit.
  3. O výši nezabavitelného minima aktuálně debatujeme v rámci poslaneckého klubu a resortních týmů. Zatím nám připadá jako nejpřijatelnější možnost dvojnásobek současného minima.
  4. Zákon o lichvě je dle nás jen těžce vymahatelný, protože oběti lichvářského byznysu často svou situaci zamlčují i před svým okolím, a to je podle nás chyba. Určitě by pomohla osvětová kampaň, která by zvýšila povědomí o tom, že lichva je nezákonná a pachatelům hrozí odnětí svobody až na dva roky. Vzhledem k cílové skupině lichvy, kterou jsou často senioři, se domníváme, že by nebylo od věci tresty za lichvu ještě zvýšit.
  5. Skvělá je tato stránka – na pravém panelu je výběr zemí, kde nějaká forma insolvence je, a k ní příslušné informace.
  6. Známe jich spoustu, pracujeme s nimi, ale jejich jména určitě nechceme zveřejňovat.

Jan Farský, STAN

  1. Senátní podobu novely insolvenčního zákona rozhodně podpoříme. Je výhodná pro věřitele, dlužníky, stát i celou společnost. Odstraňuje nejistotu lidí v osobním bankrotu, dává větší pravomoci věřitelům a snižuje zatížení soudů. Zároveň tato verze otevírá možnost oddlužení skutečně velké části dlužníků, jejichž dluhy nevznikly nepoctivým způsobem, a věřím, že pomůže k řešení neutěšeného stavu lidí v dluhové pasti, který zde v současné době máme. Je jich 500 tisíc a s připočtením jejich nejbližšího okolí je to až 1,5 mil. lidí, kterým můžeme dát naději.
  2. Retroaktivita je v našem právním řádě vyloučena. Některé z popisovaných jevů je ale možné už dnes soudně postihovat, problém je, že lidé v dluhové pasti už jsou zpravidla rezignovaní. Momentálně pracuji na zastavování tzv. nezákonných exekucí, které mají vadný exekuční titul – soudy je neměly vůbec nařídit a když už je nařídily, tak je musí ex officio rušit. Nekonají tak ale. Nejvyšší soud jasně řekl, že tyto exekuce mají být zastaveny a zároveň vymožené peníze vráceny dlužníkům. Takové návrhy může podávat i třetí osoba a aktuálně jsme na soudy rozeslali několik takových podání a čekáme na jejich rozhodnutí. Tímto způsobem bychom alespoň některé minulé křivdy systému mohli napravit, ale práce v této oblasti je ještě spousta.
  3. Mělo by se zvýšit a mělo by být motivační, aby se dlužníkům vyplatila aktivita.
  4. Domnívám se, že současná občanskoprávní i trestněprávní úprava už umožňuje přísné rozhodování soudů a trestání lichvy. Je to rychlejší než změna zákonů. Debaty nad úpravou vycházející z praxe soudů se nebráním, jako spásnou změnu úpravy ale nevidím.
  5. Tak například, spíše pro zajímavost jako odpověď na neurčitou otázku: v Německu dříve nebyl do oddlužení vpuštěn dlužník, který neměl dostatek finančních prostředků na uhrazení nákladů řízení. Změna zákona následně povolila odklad této povinnosti a rázem narostl počet žádostí o oddlužení z necelých sedmi tisíc na skoro dvacet tisíc během jednoho roku. To nám jasně ukazuje, že rozšíření možnosti oddlužení je reálně využíváno a dává více lidem, obzvláště těm, kteří jsou na tom nejhůře, šanci se z dluhové pasti dostat. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že některé velmi liberální systémy oddlužení, jako například ve Francii, mají velkou insolvenční recidivu. Zhruba 40 procent dlužníků už jednou předluženo bylo a mnoho z nich už prošlo i procesem oddlužení.
  6. Ano, s některými lidmi jsem se již potkal a bavil se s nimi. V rámci naší snahy o zastavení nezákonných exekucí se právě s jejich podněty setkáváme. Mnoho z nich mi psalo různé maily poté, co se objevily první články v novinách, ze kterých se dozvěděli o naší iniciativě.

Kateřina Valachová, ČSSD

  1. Ano, umožní jistější a předvídatelnější oddlužení za tři a pět let, a to hned většímu množství lidi. Zejména těm, kteří se nachází v dluhové pasti a v dlužním otroctví, ale pomůže také zranitelnějším skupinám, jako jsou například důchodci a důchodkyně či sólo rodiče. Sníží to také počty lidí v šedé a černé ekonomice, počet lidí závislých na dávkách a dá jim to šanci splácet dluhy věřitelům přes řádné zaměstnání.
  2. Něco se už udělalo v předchozích letech. Ať je to regulace spotřebitelských úvěrů, znemožnění vzniku dluhů dětí u poplatku za odpady, zvýšení ochrany spotřebitele a tak podobně. A něco řeší právě novela insolvenčního zákona: z příslušenství nad sto procent se stanou tzv. podřízené pohledávky a nebudou blokovat oddlužení, v podstatě se „nově smetou ze stolu v rámci oddlužení“, hodně práce se ale musí ještě udělat. Jisté je, že jde o celý balík opatření. Jedna věc nezdravé zadlužení nevyřeší. U všech tzv. dětských dluhů musíme znemožnit podobně jako u poplatků za popelnice vůbec jejich vznik, stejně tak by v praxi pomohlo vrátit u dluhů princip splácení v prvé řadě jistiny a až potom příslušenství. Tyto věci působí do budoucna. U starých dluhů věřím, že pomůže novela insolvenčního zákona. Jde o krok správným směrem. U dětských dluhů zase věřím, že se Sněmovna a Senát dokáží v blízké době shodnout na podmínkách dluhové amnestie pro děti. Dětem to dlužíme. Je to závazek z programového prohlášení vlády. Na rozdíl od důchodců a důchodkyň (výhodnější oddlužení novela na základě mého pozměňovacího návrhu obsahuje) u dětí ještě nikdo podobný návrh nepodal ani nevymyslel. Je to komplikované a podle všeho jinak než shodou nad dětskou dluhovou amnestií tyto staré dluhy nevyřešíme. Řešení v souladu s ústavou existují.
  3. Dřívějším smyslem nezabavitelného minima bylo ponechání částky blížící se minimální mzdě, aby tu byla motivace pracovat a splácet dluhy, a přitom zůstalo zajištění životních potřeb. Nyní se částky pohybují mezi šesti a devíti tisíci, debatu bychom ale měli vést o částce mezi devíti až dvanácti tisíci. Tyto peníze by lidi měly především motivovat pracovat, vydělávat co nejvíce, splácet, nebýt v černé zóně a na dávkách.
  4. Určitě je namístě vyhodnotit regulaci spotřebitelských úvěrů a přijmout další opatření. Měla by být jasná hranice úroku, kterou právo nechrání a kde se nelze lichvářských úroků domáhat u soudu. Soudy zatím mimo zákon postavily jen jednotlivé případy skutečně extrémních úroků a praxe je nejednotná. Jasnější a předvídatelnější pravidla by pomohla věřitelům i dlužníkům. Příkladem může být Německo.
  5. Dobře funguje například Německo a Slovensko.
  6. Ano, jak z profesní praxe, tak z okruhu známých znám lidi v dluhové pasti nebo s exekucí.

Jiří Dolejš, KSČM

  1. Právní stav, pokud jde o výkon exekucí a případného oddlužení, byl ještě před několika lety špatný a mění se jen postupně. Sněmovní verze insolvenčního zákona byl další a jen dílčí pokrok. Senát ho vrací s jistými korekcemi, zejména pokud jde o minimální podmínky oddlužení. Osobně myslím, že to je možné také jako další krůček podpořit. A pokud vláda slibuje komplexnější řešení u exekucí i insolvencí, neměla by otálet.
  2. Určitě nepomůžou nějaké plošné amnestie, které by znamenaly prominutí jistiny, ale prostor je v oblasti příslušenství dluhu, které právě nafukuje závazek do nesplatitelné podoby. U exekučního řízení jde o efektivnější koncentraci řízení a kontrolu výkonu exekučních rozhodnutí. Schopnost splácet souvisí pochopitelně i se sociální situací dlužníků: budou-li lidé mít slušné příjmy a budou-li mít elementární finanční vzdělání, ubude lidí v dluhové pasti.
  3. Určitě by mělo respektovat životní minimum a lépe chránit věcně ty položky, které mají charakter elementárních sociálních jistot. Invazivní metody exekuování dnes často končí absurdní asociálností. Revize právní úpravy chce samozřejmě konkrétnější návrh po konzultaci i s organizacemi, které se dluhovou pastí prakticky zabývají v terénu – konsensus by snad ale nemělo být nereálné vytvořit i při tomto složení Sněmovny.
  4. Lichvu samozřejmě řeší trestní nebo občanský zákoník. Větší problém je vymahatelnost těchto paragrafů. V řadě zemí to řeší jasnější judikáty, jenže u šedé ekonomiky je hlavní problém v rovině důkazů. Existuje již regulace nebankovních poskytovatelů a taky je řešen problém sankčních doložek. Lze také zvažovat zastropování roční sazby nákladů jako ceny spotřebitelských úvěrů, stejně jako regulaci hypotéčních úvěrů řeší doporučení ČNB. To není třeba dávat do zákona.
  5. Vzhledem k nevymahatelnosti více než poloviny exekučních titulů v ČR a těžkopádnosti procesu oddlužení trvá tento koloběh v jiných zemích jistě výrazně méně než u nás. Nejde o soutěž v řádu měsíců, ale oddlužení by obecně mělo mít reálný časový horizont, aby nešlo o demotivující celoživotní úděl.
  6. Bohužel ano, takových lidí není málo. Jsou živým důkazem toho, jak jalová jsou předvolební gesta, pokud nejsou bez zbytečného otálení dotažena reálná řešení.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image