Stavět nestačí, ukazuje analýza pražské bytové situace

Analýza sdružení Arnika vyvrací mýty o krizi bydlení. Její hlavní příčinou je to, že se byty staly předmětem finančních spekulací. Podíl investičních bytů vzrostl na čtyřicet procent.

Sdružení Arnika zveřejnilo v úterý analýzu bytové situace v Praze, ve které se zaměřuje na různé faktory ovlivňující bytovou krizi. Analýza vyvrací mýtus, že krizi vyřeší jen nová výstavba. Ukazuje, že bez promyšlené politiky bydlení se nic nezlepší.

Jaké byty stavíme?   

V současné době je většina bytů určena pro vyšší třídu a bohaté investory, kteří luxusní byty kupují jako investice. Dostupné byty pro střední třídu se téměř nestaví, stejně jako se nestaví nájemní byty.

Praha má kritický nedostatek bytů s regulovaným nájemným pro sociálně ohrožené skupiny.

Ceny bytů a nájmů přestávají být v Praze dosažitelné už i pro střední třídu. Podle některých politiků a developerů současnou krizi vyřeší výstavba nových bytů a zrychlení stavebního řízení. Příčiny nedostupného bydlení však vyplývají spíše ze způsobu, jakým se byty staví a prodávají na soukromém trhu. Staví se zejména nemovitosti, které slouží ke spekulativním a investičním nákupům – jejich podíl vzrostl na čtyřicet procent. Tato financializace bydlení žene ceny bytů nahoru po celém světě. Dalším faktorem nedostupnosti bydlení jsou rekordně rostoucí marže a zisky, které se u některých developerů dokonce zdvojnásobily.

Autoři také na příkladech ukazují, že neplatí jednoduchá tržní logika, tedy čím více bytů, tím automaticky nižší ceny. V Praze například od roku 2013 rostl počet prodaných bytů, a přesto ceny strmě rostly. Spíše to funguje tak, že roste-li ekonomika, byty se staví a zároveň se zdražují. Když naopak přijde ekonomická krize, výstavba bytů i jejich cena klesá.

Co děláme s byty, které máme?

Z nabídky bydlení ukrajují i krátkodobé pronájmy zaměřené na turisty. V Praze se prostřednictvím platformy Airbnb nyní podle různých zdrojů pronajímá až patnáct tisíc bytů, především v centru města. Ziskovost bytů na Airbnb je přibližně třikrát větší než u  dlouhodobého pronajímání – důsledkem je méně nájemních bytů a rostoucí nájmy. Dalším problémem je komercionalizace center měst, kde klasické bydlení ustupuje obchodům, kancelářím, hotelům anebo již zmiňovanému Airbnb.

V devadesátých letech Praha začala privatizovat svůj bytový fond. Podle dat z roku 2016 ze šesti set tisíc bytů na současném trhu v Praze zbývá pouhých asi pět procent obecních bytových jednotek. Praha má tak kritický nedostatek bytů s regulovaným nájemným pro sociálně ohrožené skupiny. Metropole by si proto dle autorů analýzy měla vzít příklad z progresivní bytové politiky Vídně nebo Amsterdamu. Tato města staví obecní byty a zároveň určují jasná pravidla developerským projektům ohledně dostupnosti bydlení. To vše jde ruku v ruce s dalšími opatřeními, jako jsou například kvalitní regulační plány, kontrola spekulací s nemovitostmi či podpora bytových družstev.

Součástí komodifikace bydlení jsou také spekulace s pozemky a domy. Majitelům se někdy vyplatí nechat dům prázdný, například proto, že investoři čekají, až zchátrá památkově chráněný dům, aby na lukrativní parcele později mohli postavit mnohem větší objekt. V Praze je kolem sedmi tisíc dlouhodobě neobydlených domů.

Jak se stavět čelem krizi?

Předchozí vedení Prahy ztratila podle Arniky kontrolu nad bytovou politikou postupnou privatizací bytů a pozemků. Nastartování výstavby dostupných a obecních bytů je nyní hlavním úkolem nového vedení.

Analýza kromě celé řady příkladů špatné praxe nabízí i tři příklady praxe dobré: Vídeň, Amsterdam a Barcelonu. V závěru představuje dva základní modely bydlení a výstavby – tržní a neziskový.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image