Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Na Mariánském náměstí stály v neděli opět stany. Sešly se zde znova po několika týdnech asi dvě stovky lidí z pomáhajících profesí. Akci uspořádala Platforma pro sociální bydlení spolu s Aslido, Jako doma, Jezevkami a Kritickou sociální akcí – KRISA. Chtěli dát najevo svůj odpor k novým pravidlům přidělování bytů, které se snaží prosadit náměstkyně primátora a radní pro oblast sociálních věcí, bydlení a zdravotnictví Alexandra Udženija (ODS). V pondělí měl být tento bod na programu Rady hlavního města Prahy. Platforma pro sociální bydlení zaslala radním už třetí dopis a vznikla také petice, kterou podepisují sociální pracovníci a další lidé, kteří pracují v pomáhajících profesích.
Byty pro lidi v sociální tísni mají tvořit podle nových pravidel zhruba 20 procent z uvoľňovaných bytů. „To znamená, že hlavné mesto Praha bude v prípade schválenia pravidiel v navrhovanej podobe, prenajímať ročne len zhruba 45 sociálnych bytov, teda asi tretinu oproti priemernému počtu bytov prenajímaných ročne v uplynulom volebnom období. Taký nízky počet nie je absolútne schopný zásadnejšie prispieť k riešeniu situácie osôb v bytovej núdzi v Prahe,“ uvedla ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová, která také připomněla, že v Praze je v bytové nouzi zhruba 20 000 osob. Zmínila také další sporné body nových pravidel, jako je omezení sociálního bydlení na čtyři roky nebo plošně uplatňovaná podmínka, podle které žadatel nesmí mít, a to ani v dávné minulosti, vůči městu dluh.
Bez bytů není sociální práce, bez bodů spravedlnost
Sociální pracovníci, kteří mluvili na náměstí, zdůrazňovali zejména to, že pokud nemají možnost nabídnout klientům, kteří nebydlí, bydlení, nemohou v podstatě dělat svou práci. Sociální antropoložka Lucie Trlifajová pak zdůraznila, že problém všeobecného nedostatku bytů je třeba řešit jinými nástroji, jako je zdanění bytů nebo jejich výstavba, protože nízké počty bytů, které má Praha k dispozici, nemohou řešit situaci samoživitelek nebo seniorů. Je třeba řešit bytovou krizi, která se týká statisíců lidí, ale nelze ji řešit pomocí tak malého počtu bytů, které má aktuálně město Praha k dispozici.
Jak drasticky budou nová pravidla omezovat přidělování bytů těm nejpotřebnějším, ovlivní nejspíš míra zájmu, kterou o toto téma projeví radní za STAN.
Lucie Trlifajová také mluvila o své zkušenosti z bytové komise a kritizovala snahu zrušit bodový systém. Podobně argumentovala další řečnice, předsedkyně Výboru sociálního a zdravotního a členka Komise bytové politiky na Praze 10 Veronika Žolčáková. „Na Praze 10 máme Zásady pronajímání obecních bytů od roku 2019. Od té doby jsme v rámci dostupného a sociálního bydlení přidělili kolem 330 bytů. Úspěšnost máme přes 90 procent. Jen minimum nájemníků dostalo výpověď, naprostá většina řádně bydlí. Ano, máme i dlužníky a máme stížnosti a ty pragmaticky a ihned řešíme na pravidelných schůzkách odboru bytového a sociálního,“ vysvětlovala Žolčáková, která také kritizovala to, že by se měl zrušit bodový systém. Ten lze podle ní upravovat, pokud znevýhodňuje nějakou skupinu, nikoliv však rušit. Ze zkušenosti z Prahy 10 pak také uvedla, že počet stížností raketově nerostl. „Také není pravda, že by se stížnosti týkaly pouze nájemníků zabydlených v rámci dostupného a sociálního bydlení. Stížnosti je třeba roztřídit, sledovat v čase a ne spoléhat se na to, co se kde prý povídá. Oprávněné stížnosti na nájemníky je třeba důsledně řešit,“ vysvětlila Žolčáková.
Stížnosti Alexandry Udženije
Alexandra Udženija ve svých veřejných výstupech totiž argumentuje právě tím, že se výrazně navýšil počet stížností sousedů na obyvatele sociálních bytů, což je podle ní důkaz, že se byty nepřidělují správně. Udženija se domnívá, že byt má dostat člověk, který projeví snahu, a s pomocí sociálních pracovníků si vyřídí doklady, dávky. „A to trvá nějakou chvíli a když je opravdu ten člověk veden, já tomu říkám trampolína, aby mohl odskočit, tak potom je čas přemýšlet o tom, že by se opravdu mohl zařadit do běžného života a získat byt. A to se právě teď nedělo,“ uvedla například Udženija v rozhovoru pro tn.nova.cz. Udženiji také vadí bodový systém, ze kterého vypadávají například matky samoživitelky s jedním nebo dvěma dětmi a také senioři, a přála by si, aby si mohli o městský byt zažádat všichni.
Právě stížnosti, kterými Udženija argumentuje, podrobila Platforma pro sociální bydlení analýze, ze které vyplynulo, že nejvíce stížností bylo podáno v prvním čtvrtletí 2021, tedy v době lockdownu vyhlášeném v souvislosti s pandemií covid-19. Tedy v době, kdy byli lidé povinně doma, což samo o sobě zvyšovalo potenciál vzniku konfliktů. Od dalšího čtvrtletí počty stížností poklesly a od té doby stagnovaly. A to přesto, že se počty pronajatých sociálních bytů výrazně zvyšovaly. Počty stížností nerostly srovnatelným tempem jako počty nájemců sociálních bytů, respektive od druhého čtvrtletí 2021 nerostly vůbec. To bylo podle Platformy ovlivněno důrazem na prevenci, snahou nezvyšovat koncentraci sociálních bytů v jednotlivých domech, nastavením procesů řešení stížností s důrazem na včasnost a zřízením pozic poradců pro nájemníky, pro které řešení stížností představuje vedle řešení zadlužení jednu ze dvou hlavních agend.
Z analýzy rovněž vyplývá, že ve dvou třetinách domů, kde jsou sociální byty, nebyla za poslední čtyři roky podána ani jedna stížnost a stejně tak nebyla nikdy žádná stížnost podána na 73 procent nájemců v sociálních bytech. V dalších zhruba 22 procentech domů byla za poslední čtyři roky podána jen jedna nebo dvě stížnosti. Argument stížnostmi je tak podle Platformy lichý a nelze jej používat k tomu, aby byli lidé v sociální tísni vyloučeni z možnosti získat sociální byt. Problémy je zejména potřeba vždy okamžitě řešit, což nese dobré výsledky, jak ukazuje praxe.
Vstupní kritéria založená na neznalosti
Podle předsedkyně výboru pro bydlení a bytovou výstavbu a zastupitelky Magdaleny Valdmanové (Piráti), která se přišla na akci také podívat, jsou největším problémem nových pravidel vstupní kritéria. To jsou podmínky, které musí žadatel splnit ještě předtím, než je žádost vůbec posouzena odborníky na sociální bydlení z Centra sociálních služeb Praha. Mezi ně patří třeba předložení dokladu, kde člověk bydlí ve chvíli, kdy o sociální byt žádá, a je zde tedy předpoklad, že už někde bydlí a může to doložit. „To lidé, kteří nemají kde bydlet, prostě nedokáží sehnat,“ vysvětluje Valdmanová. „Nebo potvrzení o tom, že minimálně šest měsíců splácejí své dluhy. Je naprosto jasné, že nejdřív je potřeba bydlet, mít se kde vyspat a kde se umýt, aby ti lidé vůbec mohli chodit do práce. Teprve poté je možné splácet dluhy,“ říká předsedkyně výboru s tím, že takových „vstupních kritérií“ je v navrhovaných pravidlech víc. „Podle mě jsou založeny na naprosté neznalosti problému. Děsivé je, že tohle vyřadí lidi, kteří jsou nejzranitelnější a bydlení potřebují nejvíc,“ upozorňuje pirátka.
„U ostatních kategorií, jako jsou senioři nebo startovací byty pro mladé, mi chybí bodový systém, který by zajistil objektivní a transparentní rozhodování, komu byt přidělit a komu ne. Systém, kde neprůhledně rozhoduje skupina úředníků na základě svých dojmů, by měla být dávno pryč,“ uzavírá Valdmanová svou kritiku navrhovaných pravidel.
Vyhlídky hlasování
Jaké jsou v tuto chvíli vyhlídky na přijetí změny pravidel? V pondělí se na radě o návrhu nakonec opět nehlasovalo, ale je zřejmé, že hlasování se blíží. Rada hlavního města Prahy má 11 členů. Pět zástupců SPOLU návrh velmi pravděpodobně podpoří. Piráti konzistentně deklarují, že v této podobě návrh nepodpoří. Podle radního Adama Zábranského budou vyžadovat, aby metodika, bez které není jasné, jak se byty vlastně budou přidělovat, byla součástí schvalovaného materiálu a byla tedy přijatá radou a nebylo možné ji arbitrárně měnit. Metodika, která nyní vzniká v Centru sociálních služeb, bodový systém obsahuje a podle Zábranského je dobrá. Problém podle něj ale mohou představovat právě vstupní kritéria, kvůli kterým se potřební žadatelé o byt nedostanou mezi uchazeče a jejich situaci nebudou moct pracovníci Centra sociálních služeb ani posoudit, neboť je vyřadí bytový odbor s tím, že nesplnili některou ze vstupních podmínek. Pokud se toto nezmění, zůstává pozice Pirátů stejná.
Důležité je ale zejména to, jak se rozhodnou radní za STAN, protože nová pravidla mohou být teoreticky přijata i bez hlasů Pirátů. Náměstek primátora Petr Hlaváček vidí jako hlavní problém bytové politiky v Praze drastický nedostatek bytů. „Předcházející vývoj v Praze vedl z mnoha důvodů k významnému snížení počtu městských bytů. V současné chvíli tedy disponujeme tak malým počtem bytů, že prakticky jakýkoliv systém jejich přidělování bude ve finále narážet na jejich nedostatek. Na řešení této neuspokojivé situace se snažíme už od minulého volebního období pracovat. A skrze Pražskou developerskou společnost, městkou příspěvkovku, připravujeme výstavbu přibližně osmi tisíc bytů,“ uvedl Hlaváček pro Alarm. Na přímý dotaz, jak se postaví ke změně pravidel, odpověděl: „K navrhovaným pravidlům přidělování městských bytů máme dílčí výhrady, o kterých budeme s kolegy a kolegyněmi diskutovat. Předpokládám, že najdeme potřebnou shodu.“
V tuto chvíli to tedy vypadá, že v nějaké podobě nová pravidla přidělování bytů projdou a zároveň je jasné, že změna přidělování sociálních bytů, o které se mluví už řadu měsíců, by přišla tak jako tak. V posledních čtyřech letech získalo v Praze sociální byt průměrně deset ohrožených domácností měsíčně. Od nástupu radní Udženije se bytů za šest měsíců místo šedesáti přidělilo jen něco málo přes deset. Jak drasticky budou nová pravidla omezovat přidělování bytů těm nejpotřebnějším, ovlivní nejspíš míra zájmu, kterou o toto téma projeví radní za STAN.
Každý čtvrtý člověk
Vraťme se zpět k sociálním pracovníkům, kteří se organizují, demonstrují, podepisují petice a snaží se všemožně vysvětlovat, proč je tak důležité, aby i lidé, kteří přišli o bydlení úplně, propadli se do dluhů a jejich život se celý převrátil, měli možnost návratu do normálního života. Jana Josefová, která pracuje jako peer konzultant v sociální službě pro lidi s duševním onemocněním, byla v neděli před magistrátem jednou z řečnic. Vysvětlovala zde, jak moc je důležité bydlení pro lidi, kteří trpí psychickým onemocněním.
„Každý z nás si přeje mít své bezpečné místo, kam se může vracet, kde se může v teple najíst a vyspat. Potřebujeme to, abychom mohli fungovat, abychom mohli chodit do práce, pečovat o sebe, o děti, o své blízké. Stejně tak lidé s psychickým onemocněním chtějí pracovat, žít normální život a zotavit se ze svého onemocnění, jak je to jen možné. To je ovšem náročný úkol mnohdy i pro ty, kteří zázemí a materiální zabezpečení mají. I pro ty, kteří se nemusí obávat o střechu nad hlavou a o to, jestli budou mít druhý den co jíst, je zotavování z psychické nemoci často dlouhý a bolestivý proces, který stojí spoustu úsilí a energie.
O to těžší je to pro lidi, kteří nemají kde bydlet nebo jsou ohroženi tím, že o své nestabilní bydlení ze dne na den přijdou. Taková nejistota jen prohlubuje jejich potíže a utrpení. Ale netrpí tím jen oni sami, o lidi, možnosti a potažmo i prostředky tím přichází celá naše společnost. Člověk, který se nemusí zabývat tím, kde se dnes v noci vyspí, může věnovat svůj potenciál práci, kreativní činnosti nebo jinak přispívat celé společnosti,“ uvedla peer konzultantka, která zdůraznila, že sociální bydlení je zásadním prvkem, který může člověku ve složité situaci pomoct začít nový život, protože na běžný komerční nájem nemá šanci dosáhnout nebo si ho udržet.
„Jde tady o nás všechny a mne to upřímně děsí. Každý čtvrtý člověk se v životě potýkal, potýká nebo bude potýkat s duševním onemocněním. Potkat to může každého jednoho z nás. A každý jeden by si to měl dobře uvědomit. Může to potkat i vás, tak si to aspoň na chvíli, prosím, zkuste představit.“
Autorka je redaktorka Alarmu.
