Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
„Sama jsem byla na ulici nějakých dvacet let, a když jsem na tu ulici přišla, někdy kolem roku 2000, nebyly žádné sociální byty. Zhruba před deseti lety se o sociálním bydlení začalo mluvit a také o housing first a zabydlování. V Aslidu jsme měli pocit, že se něco začíná měnit, i když to nebylo dokonalé. Ale zdálo se, že to někam směřuje. Řada mých kamarádů dostala tehdy sociální byt,“ vypráví Zuzana, peer terénní pracovnice z organizace Jako doma před asi sto padesáti lidmi před budovou Magistrátu hlavního města Prahy na Mariánském náměstí. Na akci mluví za Asociaci lidí pro domov (Aslido), která má za cíl emancipaci lidí bez domova prostřednictvím jejich zapojování do řešení bytové nouze a otevírání dialogu mezi všemi aktéry angažovanými v problematice bezdomovectví.
Když město konečně něco dělalo
Podle Zuzany bylo najednou možné sehnat sociální byt i pro člověka, který byl předtím na ulici. Magistrát byl vstřícnější a podporoval i pomoc pro lidi v sociálních bytech. Ona sama má jako peer pracovnice možnost pozorovat, jak blahodárný účinek možnost bydlet má, protože je v pravidelném styku s ženami, které byly bez domova a takový byt získaly. „Jsou to všechno paní, které si – s jednou výjimkou – sociální bydlení udržely, starší paní, které jsou za sociální byt skutečně vděčné a mohly díky tomu začít platit dluhy, našly si nové kamarády, začaly pracovat, a tím pádem platit daně, a mohly nastoupit zpátky do systému. Bojím se, že při změně pravidel místo aby bylo víc lidí v sociálních bytech, bude víc lidí na ulici,“ říká ve svém projevu Zuzana. Naráží tím na změnu pravidel, o kterou usiluje náměstkyně primátora zodpovědná za oblast sociálních věcí, bydlení a zdravotnictví, Alexandra Udženija (ODS).
Pokud budou nová pravidla přijata, výrazně se sníží celkový počet ročně přidělených bytů pro osoby v bytové nouzi.
Akci, na které Zuzana mluví, svolal kolektiv Jezevky spolu s Platformou pro sociální bydlení a kolektivem Kritická sociální akce, aby společně upozornily na to, že pokud budou přijata nová pravidla pro přidělování městských bytů, vznikne netransparentní mechanismus umožňující rozmach korupce a povede to k úpadku systému prevence a ukončování bezdomovectví v Praze. Lidé, z velké části sociální pracovníci, se před magistrátem sešli v neděli 23. července večer s tím, že část z nich se tu chystala přespat, aby na hrozbu změny upozornili o něco důrazněji a mohli v pondělí ráno konfrontovat přicházející radní.
O změně pravidel, která se chystá, mluví Zuzana z pozice člověka, který ví, jak těžké je „zpátky do systému“ nastoupit, a proto kritizuje nejen snížení počtu sociálních bytů, ale i bariéry, které budou pro lidi bez domova nepřekonatelné. Její zkušenost potvrzuje také další řečnice, Josefína Schneiderová, která změny v politice sledovala jako sociální pracovnice. „Vzpomínám si na to, jak fungoval systém ukončování bezdomovectví před poslední změnou pravidel přidělování bytů. Pracovala jsem tehdy v sociální službě a dodnes si pamatuju tu frustraci z toho, když lidé, se kterými jsme pracovali, naráželi na systém, který nejenže nebyl průchodný, ale v podstatě eliminoval jejich šance dostat se do důstojného bydlení,“ vzpomíná sociální pracovnice, která následně zažila, jak se Praha rozhodla poskytovat bydlení těm, kdo to skutečně potřebují. Mohla tak sledovat příběhy lidí, kteří žili v bezdomovectví. „A pak začali bydlet v městském bytě a dosahovali neuvěřitelných úspěchů na základě toho, že měli stabilní prostředí doma a podporu někoho, kdo s nimi jedná s respektem. Je pro mě zcela nepochopitelné, na základě čeho paní sociální radní dochází k tomu, že by mělo dojít ke změně pravidel, která teď existují,“ diví se Schneiderová.
DNA ODS: kšeftaření a asociálnost
Před magistrátem mluví i bývalá radní Milena Johnová, která vzpomíná na dobu, kdy ona sama byla radní pro sociální politiku a zdravotnictví. „O pravidlech pro přidělování bytů byla i tehdy velká diskuze a zpětně obdivuji Adama Zábranského, který měl tu gesci na starosti a všechny změny ustál. Je problém, že se dnes, navzdory tomu, že paní náměstkyně nepřišla, jak ona často říká, dělat revoluci, ale evoluci, připravují změny, které jsou poměrně revoluční,“ upozorňuje Johnová. Dostupnost sociálního bydlení je podle Johnové základní sociální cíl. „Každý sociální pracovník ví, že bez bydlení se nedá efektivně a účinně pomáhat ohroženým lidem, protože bydlení je základ, aby se mohli rozvíjet dál a začít měnit svou situaci. Bez bydlení se lidé nezačnou léčit, nezačnou chodit do práce, nezačnou se starat o své děti, o svou rodinu, nezačnou se starat o životní prostředí, nezačnou platit daně, protože se budou starat jen o to, kde večer přespí,“ vypočítává bývalá radní. „Vědí to sociální pracovníci, vědí to autoři výzkumných projektů, kteří na to také přišli, pochopili jsme to my během covidu, kdy se ukázalo, že covidové hostely byly základem pro uzdravování lidí, a mnozí z nich si udrželi bydlení i poté. Nikdy to ale nepochopí politici, kteří nejsou schopni a ochotni rozhodovat se na základě faktů. Věřím však, že i v této radě je řada takových, kteří to pochopí,“ poznamenává Johnová.
Nedostupnost bydlení je podle ní problém, který je společenského rázu a který tu nebyl vždy. „A já věřím, že tu v budoucnu nebude. Je to problém, který vzniká na základě politických rozhodnutí,“ vysvětluje bývalá radní a popisuje, jak se město v minulých desetiletích pod vedením ODS zbavilo naprosté většiny svých bytů. „Potom logicky nemá s čím dělat bytovou politiku a ODS teď s tím zbývajícím zlomkem bytů hodlá naložit způsobem, který je jí vlastní,“ říká a vzápětí vysvětluje, co tím myslí. Nový návrh podle ní „vytváří prostor pro korupci, protože chybí jasná pravidla pro prioritizaci“. „Nová pravidla jsou poplatná DNA ODS – je to prostor pro kšeftaření a asociálnost,“ nešetří svého politického soupeře Johnová, podle které jsou řeči o matkách samoživitelkách jen PR zakrývající změny, o které ve skutečnosti jde. Na závěr podotýká, že věří, se v pondělí Alexandře Udženiji nepodaří na jednání její návrh prosadit, protože v radě je většina lidí, kteří chápou, že Praha už není v devadesátých letech, kdy si politici mohli dělat, co chtěli.
Večer, noc a ráno
Po proslovech hraje před magistrátem do desíti večer kapela Severní nástupiště. Po koncertě si lidé ještě povídají, já ale uléhám do spacáku a budím se až v osm ráno, když začínají chodit první radní na jednání rady. Většina příchozích se se sociálními pracovníky, kteří příchozím dávají letáky, odmítá bavit. Komický je dialog s Alexandrou Udženijí, která na otázku, zda si dotčené změny nechce ještě rozmyslet, odpovídá: „Dělám to pro lidi, jako jste vy.“ „Ale my jsme sociální pracovníci a myslíme si, že ten návrh je špatný,“ odpovídají jí. Ředitel magistrátního bytového odboru Josef Tunkl zase sociálním pracovníkům vysvětluje, že hlavní problém je, že se nestaví dost bytů.
Proti novým pravidlům přidělování magistrátních bytů se Platforma pro sociální bydlení, která sdružuje více než 120 organizací, expertů a expertek zabývajících se sociálním bydlením, ohradila ve dvou otevřených dopisech adresovaných primátoru Svobodovi a radním hlavního města Prahy. Platforma však není jediným kritikem nového návrhu pravidel; kritizují je i další organizace věnující se problematice sociálního bydlení a sociální práci. Vedle pražské opozice a některých radních se proti pravidlům na facebooku ohradil například i ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Zdeněk Hřib ujišťuje, že Piráti budou hlasovat proti novým pravidlům. Vzhledem k tomu, že radní za Spolu návrh jistě podpoří, záleží ze všeho nejvíc na tom, jak se rozhodnou radní za STAN, tedy Petr Hlaváček a Antonín Klecanda.
„Praha v uplynulých čtyřech letech upravila Pravidla pronajímání obecních bytů tak, aby se do bydlení mohly vracet i ty nejkřehčí domácnosti, zřídila Městskou nájemní agenturu, vytvořila kontaktní místo pro bydlení a podporovala síť kontaktních míst na městských částech, rozšířila funkční síť podpory poskytovatelů. Pokud má Praha ambici být moderním evropským městem umožňujícím vysokou kvalitu života všem svým obyvatelům v různých etapách života i v těžkých životních situacích, je potřeba tyto systémové prvky zachovat a dále rozvíjet. Nově navržená pravidla obsahují celé spektrum kritérií, která budou v důsledku vylučovat část žadatelů a žadatelek,“ říká k tomu Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.
Díky tlaku poskytovatelů sociálních služeb se některé podmínky v návrhu zmírnily, ale podstatné bariéry pro lidi, kteří jsou v bytové nouzi, stále zůstávají. Situaci znepřehledňuje i fakt, že se návrh nových pravidel odvolává na metodiku, která zatím neexistuje, tudíž není jasné, jaký výklad některá pravidla budou mít. Platforma pro sociální bydlení i kolektiv Jezevky se shodují na tom, že nová pravidla jsou netransparentní a vágně formulovaná. Vstupní kritéria pro přidělení bytů občanům v sociální tísni vyřazují ty nejpotřebnější obyvatele Prahy. Pokud budou pravidla přijata, výrazně se sníží celkový počet ročně přidělených bytů pro osoby v bytové nouzi. Nová pravidla podle platformy také povedou k postupné ztrátě bydlení u více než čtyř set domácností, které již v bytech bydlí. Přitom více než polovinu jich tvoří rodiny s dětmi. Bydlení má být nově také časově omezené, což povede k návratu stabilizovaných domácností do bytové nouze.
Revoluce, která má zničit sociální bydlení, se odkládá
Sociální pracovníci posedávající před magistrátem v očekávání toho nejhoršího se během jednání dozvídají, že nakonec se o návrhu vůbec nehlasovalo – nikdo totiž hlasování nenavrhl. O tom, proč se tak stalo, existují různé spekulace, ale nejspíš pro návrh Alexandra Udženija nenašla většinu. Lze se tak domýšlet, že Hlaváček s Klecandou, přestože se se sociálními pracovníky bavit nechtěli, návrh nakonec nepodpořili. To je pro lidi pracující v sociálních službách sice úleva, ale reálně se přístup města mění i bez nových pravidel a lidem v sociální nouzi nastaly každopádně horší časy.
O změnách a celkově jiném přístupu k sociálnímu bydlení, který začala po svém nástupu razit bývalá starostka Prahy 2, jsme na Alarmu podrobně informovali už v době, kdy nebylo zcela jasné, jak přesně budou nová pravidla vypadat. Změna kurzu je patrná. Nová pravidla by ale zasadila sociálnímu bydlení skutečně těžkou ránu, a to přestože je jejich tvůrci částečně revidovali. V úplně původním návrhu byla například podmínka, že člověk, který dostane sociální byt, musí předložit aktuálně platnou nájemní či podnájemní smlouvu. Bydlení by tak dostávali jen ti, kdo ho již mají. V aktuálních změnách pravidel je tento požadavek formulován méně jasně a bez metodiky, na kterou se odkazuje, není zřejmé, zda je možné byt získat, pokud už nějaký nemáte.
Nově má být každá žádost obodována na základě „zásad a platné závazné metodiky“, což je pořád ona metodika, která zatím neexistuje. Sociální byt také nemůže být přidělen nikomu, kdo má u města dluh, a na sociální byt dosáhnou jen lidé, kteří mají aspoň pět let trvalý pobyt a skutečně žijí v Praze. Tato podmínka je bariérou pro všechny lidi bez přístřeší, v azylových domech, v ubytovnách a také pro lidi s nájemní smlouvou, kterým pronajímatelé brání v přihlášení trvalého bydliště v bytě. Vyloučeny by byly nejspíš i všechny osoby s exekucemi či v insolvenci.
Nová pravidla velice podrobně rozebírá Platforma pro sociální bydlení ve svém dopise Radě Hlavního města Prahy. Byť je zřejmé, že plíživá „evoluce“ za kralování Alexandry Udženije sociální bydlení v Praze postupně ničí, její návrh nových pravidel, by byl skutečnou revolucí, která by zcela rozbila snahu předešlého vedení města, uvrhla by řadu lidí do bezdomovectví a dalším by nedala šanci se z ulice dostat.
Autorka je redaktorka Alarmu.
