Rammstein – Milovat a zatracovat Německo

Skupina Rammstein se v novém, bombasticky působícím klipu Deutschland pokouší zjistit, co ve 21. století znamená německá identita.

Na hranici plápolají stránky zakázaných knih. Ohně střeží hnědé košile třicátých let. Srdečně se vítají s nově příchozími – skupinkou mnichů v kutnách jiného odstínu hnědé. Ještě před chvílí divák sledoval katastrofu vzducholodě Hindenburg nebo podzemní boxerský zápas z konce 19. století. To vše je součástí masivní fresky Deutschland, kterou okolo německé historie vystavěla skupina Rammstein. Režisérem je Specter Berlin, jeden ze zakladatelů slavného hip-hopového labelu Aggro Berlin, pod nímž vydávali (a často i společensky provokovali) rappeři Bushido, Sido nebo Fler.

Kdo o Rammstein někdy aspoň zavadil, dobře ví, že rádi provokují – ať už to byl parodicky pornografický klip ke skladbě Pussy, sugestivně zpodobněná sekta flagelantů v písni Rosenrot, děsivě groteskní video k Mein Teil nebo ke coververzi písně Stripped od Depeche Mode, kterou kapela doplnila záběry z filmu nacistické propagandy Přehlídka národů od Leni Riefenstahl.

Zpodobnění Germánie – symbolu objevujícího se třeba i na Braniborské bráně – herečkou tmavé pleti může být podanou rukou k určitému mytologickému „sjednocení“ multikulturního Německa.

Kromě historických paralel a jinotajů jako by Rammstein do singlu propagujícího zatím nevydané album – spekuluje se, že může být jejich posledním – umístili i několik narážek na vlastní minulost. Skupina mnichů hodujících na těle Germánie připomene obžerství ve videoklipu Keine Lust, po slově „du“ na začátku sloky se jako reminiscence několikrát ozve i sloveso „hast“. V jednom z posledních záběrů má Germánie masivní ocelová křídla podobná těm, na nichž se zpěvák Till Lindemann spouští na ikonických koncertech při skladbě Engel. Přes závěrečné titulky zní klavírní úprava skladby Sonne. A podobných momentů je v novém klipu ještě několik.

Hanebnost, nebo mistrovské dílo?

Samy o sobě by ale asi takový rozruch nevyvolaly. Nejproblematičtější složkou videa Deutschland je pasáž, v níž kapela vystupuje v roli vězňů koncentračního tábora, za nimiž míří k nebi hitlerovské rakety V2. Vše ještě stupňuje pasáž, kde zpěvák Till Lindemann zpívá „Deutschland, Deutschland über allen“ neboli „Německo, Německo nade všemi“. Podobnost s původními slovy německé hymny („Deutschland über alles“) zneužité nacisty samozřejmě není náhodná.

Reakce přišly okamžitě. „Klip Rammstein, který využívá holokaust pro reklamní účely, je hanebný a nemístný. Připojujeme se k mnoha hlasům, které volají po jeho okamžitém stažení,“ vyjádřil se na Twitteru mluvčí izraelského ministerstva zahraničí Emmanuel Nahsho. Úředník zareagoval už na teaser, který měl teprve přilákat diváky ke klipu zveřejněnému druhý den. Proti dílu se ohradili také představitelé německé Ústřední rady Židů. Její předseda Felix Klein chce však s širším hodnocením počkat až do vydání nové desky 17. května. Německý Die Welt o videoklipu naopak hovoří jako o mistrovském díle.

Není překvapivé, že nejsilnější reakce vzbudila právě část odkazující na druhou světovou válku, ale redukovat na ni celý klip by bylo škoda. Během devíti minut tu defiluje německá historie od nárazu římských legionářů na odpor germánských kmenů v Teutoburském lese až do současnosti. Řím tehdy utrpěl zdrcující porážku a starověká Germánie, již v klipu hraje německá herečka afrického původu Ruby Commey, díky ní nespadla do latinského vlivu. Je příznačné, že procházka německými dějinami začíná právě zde. Zápas dvou bijců z konce 19. století by zase šlo interpretovat jako boj o německé sjednocení, k němuž pod vedením železného kancléře Bismarcka došlo v roce 1871. Vedla k němu i vítězná válka s „bratrskou“ zemí, Rakouskem – i oba zápasníci jsou si velmi podobní.

Výmarskou republiku vyhlášenou po první světové válce tu reprezentuje scéna z vězení. Z železných ochozů prší peníze – německá ekonomika byla zatížena poválečnými reparacemi a hospodářskou zkázu dokonala Velká krize, po níž jako další jezdec apokalypsy následovala hyperinflace. Mýtická Germánie v prusky vyhlížející uniformě se přesto usmívá: zanedlouho bude zase (byť jen na chvíli) určovat dění v Evropě ona. V klipu několikrát dojde k prolnutí různých epoch – na vězeňských ochozech probíhá bitka mezi policejními těžkooděnci a demonstranty. To může odkazovat na studentskou revoltu šedesátých let.

Současnost se do klipu promítá jen okrajově – nejvýrazněji se ohlašuje kamenným pohledem Karla Marxe z památníku ve městě Chemnitz. Právě zde loni došlo k eskalaci napětí, které vyvolala uprchlická krize, a střetů dvou současných společenských tendencí – nacionálně-ultrapravicového tábora v čele s Alternative für Deutschland s antifašistickými iniciativami a zastánci otevřené evropské společnosti.

Obsazením Ruby Commey do role mýtické Germánie se Rammstein, jejichž kořeny sahají k anarchistické scéně bývalého východního Německa, vyjadřují k vyprázdněnosti etnicky vymezeného národa ve světě, kde příslušnosti k určité biologicky podmíněné skupině přestává dávat smysl. Ve světě střetu a míšení kultur už tato myšlenka národa neodpovídá realitě.

Mytologie multikulturního sjednocení

Kanadský historik a sociolog Gérard Bouchard v knize National Myths (Národní mýty, 2013) uvádí, že národní mytologie, které dokázaly dříve na elementární úrovni společnosti spojovat, procházejí dnes v západním světě krizí. Celosvětově přijímané hodnoty jako lidská práva nebo ochrana životního prostředí jsou podle něj jaksi chladné, nepůsobí dostatečně emocionálně, a nedokážou lidi mobilizovat. Stojíme navíc podle něj před problémem, jak pod nějakým společným narativem alespoň trochu sjednotit etnicky smíšené společnosti, když si každá kultur žijící v západních městech nese vlastní historické příběhy, traumata a ideály. Zpodobnění Germánie, symbolu objevujícího se třeba i na Braniborské bráně, herečkou tmavé pleti tak může být podanou rukou k určitému mytologickému „sjednocení“ multikulturního Německa. Klip ve svých krátkých dějinách německého násilí navíc přiznává, že Evropa nebyla vždy jen tím nejlepším místem pro život. Videoklip také shodou okolnosti vyšel v době, kdy Evropský parlament schválil (zatím nezávazné) usnesení o základních právech lidí afrického původu v Evropě, které má pomoci odstranit strukturální rasismus a odtajnit koloniální archivy.

Rammstein typicky pracují s bohatou škálou motivů z německojazyčné kultury. Zpěvák Till Lindemann v textech často odkazuje jak na klasickou literaturu – refrén písně Haifisch je parafrází Balady Mackieho Messera z Brechtovy Třígrošové opery – tak i na sběratele lidových legend a pohádek bratry Grimmy. Prakticky celá tvorba skupiny krouží kolem toho, co všechno s sebou nese „němectví“, a to včetně jeho temnějších aspektů – ať už se jedná o „zhudebnění“ stereotypu Němců jako sexuálních zvrhlíků, „ódu“ na kanibala Armina Meiwese ve skladbě Mein Teil nebo popis skutků Josepha Fritzla v songu Wiener Blut. Web německé televize DW dokonce hledá styčné plochy mezi Rammstein a Richardem Wagnerem – vidí je v „celkovém uměleckém prožitku“, na němž se společnými silami podílí hudba, text i živá teatrálnost jejich performancí. Z tvorby skupiny se skrze nespočet internetových stránek typu „naučte se s Rammstein německy“ stala začátečnická učebnice němčiny.

V textu singlu Deutschland se zpěvák Till Lindemann vyrovnává s ambivalentním vztahem ke své rodné zemi. Ve verších „Německo, nedokážu ti dát svou lásku“ nebo „Mé srdce hoří v plamenech – budu tě milovat a zatracovat“ Lindemann přijímá historickou tragédii, která se pod německou vlajkou v nedávné minulosti odehrála. Oxfordská germanistka Alexandra Lloyd dokonce vidí souvislost mezi skladbou Deutschland a klipem Rammstein ke skladbě Sonne. V něm se trpaslíci zpodobnění jako horníci osvobodí od vykořisťovatelské Sněhurky, jen aby si uvědomili, že touží po jejím návratu. „Deutschland ve vás vyvolává ohromující pocit, který je v něčem podobný tomu, když dojde na Germánii (nebo Německo): nemůžete ji milovat, ale nedokážete bez ní žít,“ píše Lloyd pro webové stránky časopisu Metal Hammer. Není to ale vlastně případ prakticky každého národa? Mýtická vyobrazení jednotlivých států se v dějinách také mnohokrát smála nad haldami mrtvých těl nebo rozdělávala ohně na hranicích s nepohodlnými myšlenkami. Když Rammstein na konci klipu nechají mýtickou Germánii opustit Zemi v plexisklové rakvi, možná nám tím také říkají, že by možná bylo vhodné naše lpění na etnickém národě ve 21. století alespoň trochu oslabit.

Autor je student žurnalistiky na FSV UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies