Foto: facebookový profil Humas of Hindutva
Na konci února opět vyeskaloval indicko-pákistánský konflikt v Kašmíru a médii se nesly zprávy o možném začátku další války mezi oběma jadernými mocnostmi. Ukázalo se však, že stupňování a časování ozbrojených konfliktů mnohem více než čemukoli jinému podléhá kalendáři indických parlamentních voleb, které v těchto dnech začínají.
Celá válečné drama začalo 14. února u města Pulvámá, kde na indický armádní konvoj zaútočil sebevražedný atentátník v autě naloženém výbušninami. Při útoku, k němuž se přihlásila teroristická organizace Džaiš-e Mohammad (Muhammadova armáda), zahynulo čtyřicet indických vojáků. Indie odpověděla 26. února leteckým útokem na údajný výcvikový tábor teroristů u města Bálákót na severovýchodě Pákistánu. Přestože se Indie a Pákistán přes kašmírskou linii kontroly celkem běžně ostřelují a Indie už podobný letecký úder provedla v září 2016, bylo to poprvé od války v roce 1971, kdy Indie zaútočila na legitimní pákistánské území. Pákistán se proto s odpovědí nerozpakoval a vyslal do boje své letouny. A v tu chvíli začala skutečná zábava, protože drama se záhy změnilo ve frašku.
Humor není sranda
Jestliže se na válečný konflikt v Perském zálivu vzpomíná jako na první válku v přímém přenosu a boje mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 bývají označovány za první hybridní válku, současná přestřelka mezi Indií a Pákistánem možná vejde do učebnic jako první válka memů. Letitý oboustranný trolling mezi oběma jadernými mocnostmi postoupil v postfaktické době už tak daleko, že prakticky každý čin nebo vyjádření libovolného účastníka konfliktu se na internetu okamžitě obrací ve vtip a nestranný pozorovatel si nakonec z humoristických a recesistických stránek dokáže udělat o válce prakticky totožný obrázek jako ze zpravodajských webů, ne-li lepší. A samozřejmě platí, že čím je spor malichernější, tím jsou memy trefnější.
Pro indickou vládu je pocit ohrožení Pákistánem klíčový, aby mohla brnkat na nacionalistickou strunu. Kritika vládní politiky se pak automaticky stává kritikou celé země a pochybovače lze snadno označit za zrádce národa.
V následných hraničních přestřelkách přes kašmírskou linii kontroly sice několik pákistánských vojáků padlo a několik indických bylo zraněno, ale zejména indická strana celý konflikt líčila jako začátek další války o Kašmír. Indická média ochotně přizvukovala a moderátoři provládních televizí se svorně proměnili v hrdé vlastence, nebo rovnou ve válečné roztleskávače. Celou náladu v zemi nakonec asi nejlépe vyjádřil komik Kunál Kámrá, který okamžitě po útoku na Pákistán pogratuloval premiérovi Naréndrovi Módímu k vítězství v parlamentních volbách.
I humor je však nutno brát vážně, jak ukázal příběh indické herečky Sónam Kapúr. Když bollywoodská hvězda na svém instagramovém profilu sdílela screenshot příspěvku parodické facebookové stránky Humans of Hindutva, stala se okamžitě terčem virtuálních útoků hinduistických nacionalistů – a nakonec i předmětem dalších vtípků od Humans of Hindutva, protože jej sdílela bez uvedení kreditu.
Zachraňte pilota Abhinandana
Zosobněním aktuálního kašmírského konfliktu se nakonec stal sestřelený indický pilot Abhinandan Varthamán. Ve chvílích, kdy indická vláda vyhrožovala, že si svého hrdinu přivede zpět a že za to Pákistán draze zaplatí, pákistánská armáda zachraňovala letce před vesničany, kteří ho chtěli zlynčovat. Zatímco Abhinandan se okamžitě pokusil zničit všechny své dokumenty a pákistánské straně odmítl sdělit jakékoli podrobnosti, indická média si podávala dveře u jeho rodiny ve snaze přinést co nejvíc detailů z jeho osobního života. Místo snů o hrdinské pomstě proradným Pákistáncům ale musela indická administrativa najednou řešit, jak a za jakou cenu dostat svého vojáka ze zajetí.
Celou šarádu nakonec rozlouskl předseda pákistánské vlády Imrán Chán, který po šedesáti hodinách nechal zajatého pilota propustit. Tím indické jestřáby dokonale ochromil – najednou nebyl k dalšímu přeshraničnímu útoku důvod. O pákistánském premiérovi se rázem začalo mluvit jako o možném kandidátovi na Nobelovu cenu míru, zatímco předseda indické vlády Naréndra Módí během dvou dní přišel o všechny trumfy a v reakci na propuštění se zmohl jen na poznámku, že „pilotní projekt“ je dokončen a teprve teď všechno začíná doopravdy. Indická média se sice po Abhinandanově propuštění pokusila o spin, podle nějž Módí svůj protějšek k tomuto kroku donutil, ale málo platné, z mediálního konfliktu vyšel jako vítěz pákistánský premiér.
Kdo vytáhne do boje?
Celá pohraniční šarvátka tak v konečném důsledku ukázala, do jaké míry je současný indicko-pákistánský spor jen mediální masírkou indických městských voličů, kteří jsou tradičním elektorátem Indické lidové strany (BJP). Naréndra Módí po útoku na údajnou teroristickou základnu hřímal z tribuny o tom, že jeho země je v dobrých rukou. Když ale pákistánská armáda začala sestřelovat indické letouny, ukázalo se, že tahle volební kampaň se může prodražit. Jako by si indická vláda teprve teď uvědomila, že skutečná válka je něco jiného, než co se píše na titulních stránkách novin.
Po sestřelení indického pilota také vzala zasvé představa chirurgicky přesných úderů na teroristické cíle a ukázalo se, že ozbrojený konflikt může přinést ztráty také na indické straně. A ty si Indie rozhodně nepřeje. Sice má nad Pákistánem značnou vojenskou převahu a není pochyb o tom, že by jej v přímém střetu dokázala porazit. Jenže k tomu by nejdřív musel konflikt vyeskalovat do takových rozměrů, které si ani jedna ze stran nepřeje. O skutečné „závažnosti“ aktuální přestřelky nakonec svědčí i přístup indického premiéra: místo aby se vrátil do Dillí a řešil údajně největší bezpečnostní krizi za dobu svého premiérování, pokračoval Naréndra Módí ve svém předvolebním turné a nechal konat své ministry.
Prakticky každý válečný konflikt je dnes pro běžného občana velice nepřehledný, ať už kvůli nepoctivosti nacionalistických médií nebo působení internetových trollů. Pro indickou vládu je však pocit ohrožení Pákistánem naprosto klíčový, aby mohla brnkat na nacionalistickou strunu. Na základě tohoto pocitu se pak kritika vládní politiky automaticky stává i kritikou celé země a jakéhokoli pochybovače lze snadno označit za zrádce národa. Dá se očekávat, že se silnou mediální podporou se Módímu podaří držet narativ silného a kompetentního vůdce, který dokázal k mírovým ústupkům pákistánskou stranu dotlačit a který svou zemi před zahraničními hrozbami ochrání i nadále. Ne nadarmo si v rámci předvolební kampaně členové BJP s Módím v čele dali před svá jména titul „čaukídár“, tedy hlídač. A především: pákistánská hrozba snadno odvádí pozornost od indických vnitřních problémů. Jak poznamenal politolog Jógéndra Jádav, agrární krize, nezaměstnanost i korupční skandál ohledně nákupu francouzských stíhaček Dassault Rafale jako by najednou přestaly existovat. Útok na Pákistán také přehlušil otázky, jak závažného bezpečnostního selhání se asi indická armáda musela dopustit, že umožnila teroristům zaútočit na vojenský konvoj.
Válka o hlasy voličů
Že válka nebo teroristické hrozby sjednocují národ a mohou přinést nemalé zisky vládnoucí straně, se v Indii velmi dobře ví přinejmenším od roku 1971, kdy vítězná válka s Pákistánem pomohla tápajícímu Kongresu odvést pozornost od vnitřních problémů a položila základy kultu osobnosti Indiry Gándhíové. Podobný model se od té doby opakoval několikrát: ve volbách v roce 1984 přinesl Kongresu vítězství boj se sikhskými separatisty a soustrastné hlasy po zavraždění Indiry Gándhíové. Jakkoli to může znít cynicky, podobný scénář zafungoval i před volbami v roce 1991, kdy při teroristickém útoku Tamilských tygrů zahynul Rádžív Gándhí. Vítězná válka v Kárgilu v roce 1999 převážila v předčasných volbách veřejné mínění na stranu Atala Bihárího Vádžpéjího, i když jeho vládě byla krátce předtím vyslovena nedůvěra. A potyčka mezi muslimy a hinduisty zakončená požárem vlaku v Gódhře v roce 2002 nejenže pomohla tehdejšímu hlavnímu ministrovi Módímu omluvit následné pogromy na muslimy, ale také k bezprecedentnímu vítězství v následných gudžarátských volbách.
Jenže samotné bezpečnostní ohrožení ještě není klíčem k úspěchu. Přestože drtivé vítězství v Kárgilské válce na dlouhou dobu pozvedlo indickou národní hrdost, nakonec nijak nepomohlo Atalu Bihárímu Vádžpéjímu k tomu, aby na konci svého volebního období uhájil premiérské křeslo. O tom, jestli jej uhájí Naréndra Módí, rozhodnou voliči v následujících týdnech. Samotné vykřikování militantních hesel, že Bálákót je další Kárgil, k tomu však zřejmě stačit nebude.
Autor je indolog a politolog.