Foto Facebook Hnutí ANO a Youtube časopisu Studenta
Nešťastník Jakub žije s hendikepem z nejtěžších – s uměleckou duší. K tomu se v lidové imaginaci vážou takové komplikace jako přehnaná citlivost, tvůrčí puzení, vnitřní rozháranost a tak podobně. Co dneska s tím, že? „Umělci to nikdy neměli jednoduché, protloukali se životem, jak se jen dalo,“ začíná video Umělcem v mezinárodním korporátu? Jakub ukazuje, že to jde sondou do historie nadaných chudáků. Naštěstí je dnes řešení překvapivě jednoduché, stačí sehnat job v korporátu. Písničky a básničky se dají psát i v tramvaji po cestě do práce. Navíc si můžete kdykoli vzít homeoffice nebo chodit v kanclu kolem mapy. Ve sporu umění versus korporátní job zcela zaniknou detaily, jako že onen mezinárodní korporát – ExxonMobil – patří k jednomu z největších znečišťovatelů na světě. V rámci nabízeného „štěstí“ pro člověka jde jen o nepodstatné detaily. Koneckonců bude někdo muset zaúčtovat i dopady klimatického armagedonu – a proč by to nemohl dělat muzikant.
Korporátní tvorba posledních týdnů nás přesvědčuje o tom, že nás není potřeba o ničem přesvědčovat. Domácí politická korporace hnutí ANO se v kampani do Evropského parlamentu vytasila s videem, v němž předseda Andrej Babiš představuje červené čepice. Dozvíme se, že by „bylo fajn, kdyby to lidi nosili.“ A to je tak všechno. Doba si žádá charismatické hrdiny a snadné odpovědi. Nemusí hned jít o extremistické politiky s fašistickou rétorikou. Občas místo tvrdosti, nesnášenlivosti nebo krvežíznivosti poslouží stupidní videa. Není ani potřeba debilitu vládnoucích poměrů zakrývat. Skrytá pravda se vyrábí sama. Babišův marketing k videu s čepicí píše na Facebook prosté: „Ty brďo“. Babiš už neproklamuje nic jiného, než že je na koni a má to v kapse.
Mladistvý look šedesátiletého oligarchy nemíří na skutečně mladé lidi, ale na představu starých o mládí: proto Babiš kouká na videa na Youtube a říká „ty brďo“ a „hustý“. Toto politické PR nabízí životní pohodu účinněji než politické koncepty. V Jakubově ExxonMobilu je taky lepší se moc neptat, kam to vede, a prostě dělat kariéru a ještě u toho být šťastný s kytarou. Babiš korporátní demenci nabízí rovnou pro celou republiku. Zastupitelská demokracie v éře nadvlády peněz nabízí zejména ručitele toho mála, co voliči mají. Oligarcha, který je natolik suverénní, že se ani nemusí kasat politickým programem, je nejlepší ručitel – právě proto, že to má na háku. Garancí je samotná síla šéfa, který už si ve videu ani nehraje na politika, ale na vyjetého důchodce.
#budelíp
Heslo „Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně“ je další variací pár let starého „Prostě to vyřešíme“ i původního „Bude líp“. Agresivní trumpovskou rétoriku marketing ANO nepoužívá, jeho kšiltovka Silné Česko je mnohem pozitivnější. Babiš ani na nikoho útočit nemusí, respektive jeho marketing to nedělá. Korporátní komunikace stejně jako Jakub v ExxonMobilu jednoduše neřeší nepodstatné věci, jako jsou ekologie nebo politika, které by mohly zbytečně vyvolávat konflikty. Babiš ani příliš nestraší migranty, dává přednost pozitivněji znějící rétorice o ochraně a bezpečnosti.
„Kreativita, šikovnost a špička“ jsou fráze, které Babiš často opakuje. Dělá to i v této kampani. Jsou to ty samé řeči, které používají korporátní marketéři, když potřebují vyjádřit, co jejich firma přináší světu a co nabízí lidem toužícím po kariéře. Často se přitom ani nemusí zmínit, v čem vlastně korporáty podnikají a co tam tedy zaměstnanci skutečně dělají. Většinou si vystačí s obrazem prosklených kanceláří a v nich popocházejících vážně a spokojeně se tvářících zaměstnanců. Pro ExxonMobil je skvělá reklama, když se může v rámci projektu #vyčníway časopisu Studenta představit jako firma, která poskytuje štěstí. O to snáz může ignorovat ekologii. Pro Babiše je skvělá reklama ukazovat se jako veselý důchodce s bláznivými nápady – pak může ignorovat i politiku.