Foto 4A Games
Když hráči poprvé slyšeli o Epic Store, byli často plní optimismu a doufali, že „zdravá konkurence“ vytvoří vlídnější herní prostředí. Jak se totiž zdá, Valve se svým Steamem tak trochu usnulo na vavřínech. Většina her totiž vycházela právě na Steamu, a tak nebylo potřeba se obávat odlivu hráčů. To se teď změnilo. Přestože Epic Store skutečně zahájil tvrdý konkurenční boj s Valve, samotní hráči ostrouhali a navíc se nechtěně stali pouhými rukojmími, o něž se tyto dvě platformy momentálně přetahují.
Zatímco Steam si bral od vydavatelů zhruba třicetiprocentní provizi (dnes již 20–25 procent), Epic Store si za vydání hry účtuje jen 12 procent. Na to vydavatelé samozřejmě slyší, a tak Epic Store jakožto začínající platforma nemá nouzi o velké a úspěšné tituly. Problém ale spočívá v tom, jakým způsobem nové hry do svého portfolia přidává. Rozhodl se totiž vydat cestou exkluzivních titulů. Snad nejznámější případ se týká hry Metro: Exodus, kdy se hráči doslova pár dnů před vydáním dozvěděli, že se hra přesouvá ze Steamu na Epic Store. Jenže na Steamu už nějakou dobu běžel předprodej. Lidé, kteří si hru předobjednali na Steamu, o ni nepřišli. Hůř na tom byli ti, kteří si Metro předobjednali jako klasickou „krabicovou“ edici – ti už přístup k Metru na Steamu ztratili a byli nuceni přejít na Epic Store (případně zrušit předobjednávku).
Metro ale rozhodně není jediným titulem s takovým osudem. Mezi další patří třeba Borderlands 3, Anno 1800 či The Division 2 – ve všech případech jde o velké a dlouho očekávané hry. Nutno ale dodat, že přechod těchto titulů pod křídla Epicu neprobíhal tak kontroverzním způsobem. V případě Anno 1800 nechal jeho vydavatel Ubisoft na Steamu možnost si hru předobjednat až do samotného data vydání. Po něm ji už bylo možné zakoupit jen na Epicu.
Epic Store se k hráčům chová jako ke kusu hadru, nebo ještě lépe jako ke komoditě. Přesunout těsně před vydáním nečekaně hru z jedné platformy na jinou jednoduše není fér. Je to podraz. Je to projev pohrdání hráči.
Zatím posledním přírůstkem do rodiny Epicu je úspěšný Rocket League – hra, v níž hrají auta fotbal. Třebaže to zní bláhově, zakoupilo si ji už bezmála 60 miliónů hráčů. Epic Store si v tomto případě koupil celé studio Psyonix, jež za Rocket League stojí. Budoucnost je teď nejistá. Epic Store sice potvrdil, že hra ze Steamu v dohledné době nezmizí, ale také dodal, že dlouhodobé plány budou ještě představeny.
Svět se samozřejmě kvůli tomu, že si některé hry teď na Steamu nezahrajeme, nezboří. Problém je ale v tom, že se Epic Store k hráčům chová jako ke kusu hadru, nebo ještě lépe jako ke komoditě. Přesunout těsně před vydáním nečekaně hru z jedné platformy na jinou jednoduše není fér. Je to podraz. Je to projev pohrdání hráči.
Stesk po krabicových hrách
Steam je přes všechny své nedostatky platforma na úrovni. Hráčům nabízí široké spektrum služeb: od možnosti vrátit hru a získat zpět své peníze přes workshop, na němž mohou hráči sdílet herní modifikace, až po fóra, na nichž hráči mohou žádat o radu, diskutovat s vývojáři hry a podobně. Epic Store byl oproti tomu takřka triviální program, který nic z výše zmíněného neumožňoval. Pro hráče byl šok, když jim Epic Store místo kvalitních služeb nabídl v podstatě launcher, který vedle spuštění koupené hry nic moc navíc nenabízel.
Epic Store se to snaží napravit a svůj servis postupně rozšiřuje. Není ale překvapením, že víceméně jen kopíruje Steam. V současné době Steamu nesahá ani po kotníky, v budoucnu se mu snad vyrovná, ale otázkou zůstává, jestli vůbec nabídne něco navíc. Podstatné ale je, že si hráči nemohou vybrat platformu podle toho, která se jim více zamlouvá, a jsou nuceni jít na tu horší , pokud se nechtějí vzdát některého herního titulu.
Člověku se skoro až posteskne po dobách, kdy si šel do game-shopu koupit krabicovou hru, natěšený si ji přinesl domu, nainstaloval z CD a hrál bez jakéhokoliv omezení. Pokud tehdy Steam existoval, byla to jen platforma, skrze niž byly distribuovány aktualizace do her jako Counter-Strike. Touto cestou se rozhodla vydat například platforma GOG. Hru si na ní můžete zakoupit, klasicky si ji stáhnout a třeba i „vypálit“. Gigantům typu Steam nebo Epic Store ale samozřejmě nemůže konkurovat.
Dneska sice máme luxus v podobě servisu, o němž by se nám tehdy ani nesnilo, ale platíme za to daň, o níž často ani nevíme. Jak se některé části našich životů přesouvají do digitálního prostředí, ztrácíme nad nimi kontrolu. Nejlíp je to asi vidět na zařízeních pracujících s daty. Jak píší Couldry a Hepp ve své knize The Mediated Construction of Reality, kdykoli použijeme nástroj založený na datech, začíná on používat nás. A není z toho úniku.
Kterou hru nám ukradnou příště?
Vrátíme-li se k herním platformám, je docela jednoduché zapomenout, že dnešní situace není přirozená ani normální. Je naopak uměle vykonstruovaná aktéry, kteří k tomu mají dostatečnou moc. Nikde není psáno, že hry musí být pevně svázány s herními platformami (výše zmíněný GOG budiž příkladem). Klidně by to čistě teoreticky mohlo být tak, že byste si hru zakoupili u vydavatele a pak si ji dle libosti spárovali s preferovanou platformou. Bohužel to zní jako utopie. Tak moc jsme si zvykli na současný stav, že si už ani nedokážeme představit, že by věci mohly být jinak.
Steam a Epic Store spolu skutečně soupeří a vytvářejí konkurenční prostředí. To je přece dobré pro trh, ne? Obě platformy se pochopitelně snaží především vydělat co nejvíce peněz. To, jak se budou chovat k hráčům a co všechno jim umožní, je podmíněno právě ziskovostí takových rozhodnutí. Není se pak čemu divit, když Epic Store uštědří hráčům takovou podpásovku. Sice posléze uzná, že to nebylo úplně fér, ale situaci nijak nenapraví. Proč taky, Metro má rekordní prodeje a Epic Store z toho vesele profituje. Hlasy upozorňující na neetické jednání jsou jen malou daní. Hráči se pak stávají opravdu jen rukojmími. Nejsou v postavení, kdy by si mohli svobodně vybírat, a naopak v obavách vyčkávají, kterou jejich další oblíbenou hru si Epic Store uzurpuje.
Autor je sociolog.