Foto Petr Zewlak Vrabec
Z letenské demonstrace Milionu chvilek pro demokracii si každý komentátor může vybrat, co se mu hodí. Někdo si všimne ekologicky a sociálně zaměřených řečníků, jiný zase odvázaných hereček vyzývajících k minutám ezo ticha nebo posílající Babiše, „ať táhne domů“, tedy na Slovensko. Případně se dá zafilozofovat nad esejistickým pokusem Mikuláše Mináře. Spoustu lidí pak demonstrace zajímá čistě matematicky. Různými metodikami tak napočítali sto až tři sta tisíc účastníků. Šéfredaktor největšího deníku v mediální divizi Agrofertu Jaroslav Plesl se všemu pečlivě a soustředěně vysmál na Facebooku. Vybral si přitom momenty, které považoval za paradoxní.
Babišovi voliči nejsou zaslepení Babišovým kultem a jejich volební chování je spíš racionální. Volí toho, kdo jim podle nich nejlépe zajistí důstojné životní podmínky a kdo nebude ohrožovat jejich aktuální společenské postavení.
Pokud se pro jednou vykašleme přímo na PR tým Andreje Babiše, je právě šéfredaktor MF Dnes něčím jako ideologem babišismu. Tedy kdyby něco takového vůbec existovalo. Vysmívá se všemu kromě peněz a práva silnějšího a projevy čehokoliv jiného přičinlivě atakuje na svém profilu. Jenže s tímto cynismem antibabišovci bojovat nemusí. Významnější překážkou je ekonomický růst posledních let a Babišem deklarovaná podpora všeho, o čem se premiér někde doslechl – ovšem s výjimkou migrace a ekologie.
Právě vládní pumpování peněz do ekonomiky a růst životní úrovně totiž Andrej Babiš použil ve svém komentáři k demonstracím Milionu chvilek pro demokracii. Růst a pumpovaní peněz do ekonomiky nepopírají ani demonstranti a jejich řečníci. Současní Babišovi kritici kladou důraz na institucionální kvalitu demokracie, nezávislost justice a Ústavu. Babišovo makání je jim k smíchu. Kampaň proti koblihám může leckoho nejen urážet, což je ještě celkem jedno, ale především to může podpořit dojem, že letenští „rozvraceči“ jdou i proti mírnému blahobytu, který se rozšířil během společných vlád hnutí ANO a ČSSD a z pozice těch lepších nebo zmanipulovaných, šlapou na křehký sociální smír.
Střet zájmů a „bude líp“
Základ problematického uchopení politického konfliktu s Andrejem Babišem popsali už před dvěma lety na Alarmu ve společném textu Ondřej Slačálek a Apolena Rychlíková: „Jeho voliče totiž pravděpodobně vůbec nezajímá, jakým způsobem ke svému bohatství přišel, ani to, že je korunovaným ztělesněním střetu zájmů. Zajímá je, jestli opravdu bude líp. A to je otázka, na kterou jim dlouho nikdo nedával odpověď.“ Přestože citované věty byly napsány v kontextu dost odlišné debaty o tom, zda mají demokratické strany na vládní úrovni spolupracovat s hnutím ANO, problém od té doby nezmizel. Babiš si jednoduše připisuje kredit za hospodářské oživení a konjunkturu, přičemž veřejné peníze společně s ČSSD přerozdělil částečně i směrem dolů. Zbytek je kampaň starých zkorumpovaných struktur proti němu.
Pokud teď Milion chvilek naskakuje na kritiku nemorálního babišovského materialismu, de facto tak jen potvrzuje Babišova slova o tom, že „je líp“. Dobrými pocity lidí sympatizujících s protesty se to v reakcích na sítích i v novinových komentářích jenom hemží. „Vzepětí občanské společnosti“ a radost z pozvednutí „hlasu umlčovaných“ (většinou slušně situovaných) jako by se zcela míjelo s tím, co říká Babiš. On sám koneckonců tuto mimoběžnost podporuje, když vytrvale mluví o tom, jak dobře se dnes máme. Pokud vedle sebe dáme Babišův výrok o tom, že se lidi mají skvěle, a výroky o úžasném vzepětí občanské společnosti, najednou to vypadá, že žijeme v blahobytné zemi plné uvědomělých občanů. Blahobytní i uvědomělí můžou být spokojení.
Pokud ale v takovéto zemi nežijeme, nezbývá než Babiše konfrontovat s jeho vlastní propagandou, a ne ji jen obcházet propagandou jinou. A v Česku se dobře nežije. Možná se tu žije snesitelně, ale zdaleka ne všem, a mohlo by se žít líp. Babiš je nekompetentní zajistit v době sucha přežití ekosystémů, a tím i pracovních míst, není schopný v době automatizace posunout Česko od ekonomiky levné práce na kvalitativně vyšší úroveň a také jeho marketing je už okoukaný a po letech předvídatelný. Místo cílení na tyto skutečnosti však u občanské opozice až neuvěřitelně rychle nastupuje fáze opojení z vlastní občanské báječnosti a vzájemné poklepávání se po ramenou. Ochota strávit dvě hodiny ve vedru na Letné se pak vydává za statečnost v boji s totalitou.
Babiš jako racionální volba
Dynamika protestu s sebou pochopitelně přináší aktivizaci lidí, kteří mohou přinést další témata a vytvořit sociální hnutí zdola. Vůle scházet se a společně diskutovat se objevila i v řadě měst a obcí, jak zmínil na Letné Mikuláš Minář. Už teď se díky pestrosti řečníků, kterou Milion chvilek dodržuje, objevuje na pódiu hodně aktuálních témat a zaznívá zde kompetentní kritika vlády od expertů a aktivistů z různých oborů. Pro úspěch protestního hnutí je ale naprosto klíčové, zda se mu podaří oslovit i nalomené Babišovy příznivce, kteří sice o jeho problematickém postavení přemýšlejí, ale politické alternativy považují za problematičtější a potenciálně ohrožující jejich společenské postavení. Úkolem demonstrujících chvilkařů samozřejmě není nabídnout politickou alternativu a je správné, že Minář a další nechtějí na pódia příliš pouštět politické představitele. Zároveň by ale měli rozšiřovat debatu o Babišově vládnutí o taková témata, která znejistí i Babišovy voliče. Neustále se mluví o rozdělování společnosti a potřebě znesvářené tábory spojovat. Teď je pro to ideální příležitost. Těžko toho ale docílíme tím, že vykreslíme Babišovy voliče jako vesnické burany, kteří demokratické svobody vyměňují za koblihu a zlevněné jízdné, jak to hlásala celá řada transparentů na letenské demonstraci.
Babišův elektorát v posledních letech tvoří především lidé pracující v průmyslu a zemědělství, řemeslníci, manuálně pracující, ale hlavně starší generace a senioři. Z těch, kteří by potenciálně mohli patřit mezi Babišovy voliče, tak vystoupili na Letné jen zemědělci. Se svojí cosplay na žluté vesty, která neměla daleko k parodii, pak vystoupil také Tomáš Klus. Vtáhnutí nespokojených lidí, kteří mají s Babišovými voliči mnoho společného, do protestů, by snad mohlo českou společnost alespoň částečně ozdravit. Je zkrátka důležité si uvědomit, že lidé hnutí ANO nevolí kvůli tomu, že Babiš je bývalý estébák, vlastník největších českých médií a že podvádí při nakládání s evropskými dotacemi. Nejsou ani zaslepení Babišovým kultem a jejich volební chování je spíš racionální. Volí prostě toho, kdo jim podle nich nejlépe zajistí důstojné životní podmínky a kdo nebude ohrožovat jejich aktuální společenské postavení. Opozici se zatím nepodařilo těmto lidem srozumitelně vysvětlit, že Babiš takovým člověkem není. Dokud se neobjeví někdo, kdo Babišovy voliče neubezpečí, že bez Babiše nebudou znovu strádat, nemají důvod volit kohokoliv jiného.
Antibabišovské demonstrace nenabízejí a ani nemají nabízet nějakou stranickou alternativu. Mohly by ale přispět k tomu, abychom si tento důležitý rozměr naší současné politické krize dokázali uvědomit. V Polsku ani v Maďarsku si to politická opozice včas uvědomit nedokázala a momentálně už jsou obě země v tak špatné situaci, že se naděje na skutečnou změnu odsunula do nedohledna. Česko ale podle všeho ještě tak daleko není – a aktuální demonstrace to potvrzují. Bylo by proto dobré se od našich sousedů konečně poučit a neopakovat stejné chyby.
Autoři jsou redaktoři Alarmu.