Ostrovy odpadků v oceánu? Pod hladinou je jich čtyřikrát tolik

O tichomořských ostrovech z odpadů už se mluví dlouho. Nejnovější výzkum ale ukázal, že mnohem větší koncentrace umělohmotných částic se nachází stovky metrů pod hladinou oceánu.

V posledních deseti letech se v médiích často objevovala takzvaná Velká tichomořská odpadková skvrna. Jedná se o obrovský, pomalu rotující shluk odpadků, mikroplastů a chemického kalu, který v Tichém oceánu zabírá plochu větší než Ukrajina. Méně známým faktem je však to, že v Tichém oceánu jsou tyto skvrny minimálně dvě – jedna se pomalu otáčí ve vodách mezi Kalifornií a Havají a druhá leží jihovýchodním směrem od pobřeží Japonska. Obě jsou součástí Severního tichomořského proudu.

Skupina aktivistů spolupracujících s organizací The Plastic Oceans Foundation v roce 2017 navrhla, aby toto souostroví odpadků dostalo status suverénního státu s vlastní měnou (Debris) i administrativou. Měl by se jmenovat The Trash Isles a aktivisté už o uznání nového státu zažádali na půdě OSN. Ukazuje se ale, že situace s umělou hmotou v oceánech je ještě horší, než jsme si mysleli.

V nejnovější studii publikované v magazínu Scientific Reports píše tým odborníků, že plastů pod hladinou a na dně oceánů je mnohem víc, než se na první pohled může zdát. „Nemysleli jsme si, že bude pod hladinou čtyřikrát víc umělohmotných částic než na povrchu,“ řekl o výzkumu Kyle Van Houten, jeden z autorů studie a hlavní vědecký pracovník v Monterey Bay Aquarium. Hlubiny oceánů jsou podle něj znečištěné plasty a mikroplasty mnohem hůř než dosud zkoumaný povrch.

Při dřívějším měření koncentrace plastů na povrchu Velké tichomořské odpadkové skvrny naměřili vědci 12 částic na metr krychlový vody. „Při našem výzkumu jsme jich naměřili 16,“ říká Van Houten. Největší koncentrace plastových částic byla naměřena v hloubce 200 až 700 metrů pod hladinou. „Vědci si teprve teď uvědomují, že mikroplasty jsou prostě všude. Studovali místa od nejvyšších vrcholků hor až po dna oceánů, a stejně tak jejich přítomnost našli i ve vzduchu, který dýcháme, nebo v soli, kterou si solíme jídlo,“ dodává Van Houten.

V důsledku fotodegradace se plasty ve vodě rozpadají na menší a menší kousky a dostávají se do potravinového řetězce. Tímto způsobem pak mohou proniknout i do lidských tkání, kde mohou způsobovat záněty. Ačkoliv jsou samy biochemicky inertní, mohou na sebe mikroplasty vázat různé zbytkové látky či mikroby, které pak mohou působit i rakovinotvorně. Výzkum vlivu mikroplastů na lidské zdraví je však stále ještě v počátcích.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies