Foto Anders Hellberg (CC SA-4.0)
Jaký má telefon, co jí, kolik spotřebuje elektřiny a kolik už zasadil stromů? To jsou otázky, které dostává téměř každý, kdo si dovolil jít demonstrovat za záchranu planety. A nejvíce se řeší spotřebitelské chování těch, kteří klimatické stávky organizují. Skoro v každém rozhovoru dostávám otázku, zda nejsem „pokrytec“ a zda taky snižuju svou uhlíkovou stopu. V komentářích na sociálních sítích se zpochybňuje, jestli skutečně myslíme na planetu dostatečně a žijeme ekologicky. Celý tenhle shitstorm se nejvíc točí kolem iniciátorky hnutí Fridays For Future Grety Thunberg. Kdo si nevzpomene na fotku z vlaku, na které je Greta s toustovým chlebem v plastu, a na bouři, kterou na konto této fotky rozpoutali někteří čeští komentátoři?
Jak cestuje Richard Brabec
Mediální zájem o uhlíkovou stopu Grety Thunberg vrcholí v posledních několika dnech. Greta se totiž vydala do Ameriky na klimatické konference OSN, a protože není „pokrytec“, plaví se přes oceán na plachetnici. Každý den tak můžeme číst o tom, kolik emisí vznikne při výrobě jachty. Kromě uhlíkové stopy se řeší, proč Greta vyhodila novináře z jedné konference, co dělají Gretini rodiče a jak si na své dceři akorát budují PR. V médiích si o „tváří klimatického hnutí“ můžeme přečíst opravdu všechno. Ovšem kromě těch nejdůležitějších informací: co se vlastně s naší planetou děje, jaká nás čeká budoucnost a co musíme udělat pro to, abychom se vyhnuli těm nejkatastrofičtějším scénářům.
Obdiv nepatří Gretě Thunberg za snižování uhlíkové stopy. Patří jí za inspiraci, kterou se stala pro statisíce studentů a studentek po celém světě.
Média v případě Grety Thunberg a dalších aktivistů dlouhodobě uplatňují dvojí metr. Ptá se někdo takového Richarda Brabce, jak bude na klimatické summity OSN cestovat on? Kolik článků o jeho cestě letadlem a dopadech na životní prostředí asi vyjde? Řeší někdo cesty dalších politiků nebo lidí z korporátů? Řeší někdo jejich individuální uhlíkové stopy? A co způsob dopravy několika dalších miliard lidí? Důležité totiž není, jak cestuje Greta Thunberg. Důležité je, jak cestují všichni na téhle planetě, a ještě mnohem podstatnější je, jak je systém dopravy nastaven.
Diskuze o individuální uhlíkové spotřebě environmentálních aktivistů odvrací pozornost od zásadních témat (a tím není, kolik stromů jsem zasadil a kolikrát jsem jel autem). Důležitých otázek existuje až příliš na to, abychom na jejich úkor věnovali pozornost plastové krabičce Grety Thunberg. Možná by se media mohla zajímat spíš o to, kolik politici v reakci na naše volání zavřeli uhelných elektráren a jak změnili plány ekologické tranzice. Jenže tyto otázky nekladnou česká media ani Gretě Thunberg, ani českým politikům.
Jsme v tom společně
Styl diskuze je zcela příznačně prospěšný pro majitele médií – uhlobarony a další korporátníky, kteří mají zájem na pokračování neudržitelného systému, neboť vydělávají na ničení naší budoucnosti. Jedná se však o situaci, na kterou nikdo z nás nesmí přistoupit. Ostatně proto v tomto textu neobhajuji ekologickou stopu Grety Thunberg, stejně jako ekologickou stopu sebe samého. Je sice fajn mluvit o tom, že nejíme maso, třídíme odpad a jezdíme vlaky. Bez apelu na změnu systému však tyto informace ztrácejí jakoukoli hodnotu. Ztratil-li někdo naději na změnu politiky, pak ztratil naději na řešení klimatické krize. Je to rok, co Greta začala stávkovat za klima, a byť toho máme před sebou ještě hodně, už teď se stalo více, než bych si před rokem dokázal představit.
Obdiv nepatří Gretě Thunberg za snižování uhlíkové stopy. Patří jí za inspiraci, kterou se stala pro statisíce studentů a studentek po celém světě. Patří jí za to, že překonala sama sebe i odpor rodičů a jako první vyrazila stávkovat. Za to, že zvládá pozornost médií a boji za klimatickou spravedlnost obětuje svoje vzdělání a dětství, které mnozí zasvětili příjemnějším aktivitám, než jsou schůzky s politiky, blesky fotoaparátů a několik týdnů na jachtě. Ale obdiv patří celému klimatickému hnutí. Všem, kdo se začali organizovat a protestovat za systémové změny. Ty jsou totiž mnohem víc než ekologická stopa Grety Thunberg.
Žijeme ve společnosti, kde se něco jako kolektivní úspěch popírá. Veškeré úspěchy jsou připisovány jednotlivcům, bez ohledu na lidi okolo nich. „Nechápu to. Na Gretu právě míří několik desítek fotoaparátů, a přitom kousek od ní je pět set lidí, kteří dělají totéž, co ona,“ řekla mi spolusedící na zahajovací tiskové konferenci k mezinárodnímu setkání Fridays For Future. Úspěch jakéhokoliv hnutí nelze přičíst jednotlivcům. Nenesu ho já, nenese ho Greta ani nikdo jiný. Neseme ho totiž my všichni – společně. Ti, kteří roznášejí letáky a lepí samolepky, ti, kteří se spolupodílejí na přípravě takových materiálů, autoři a autorky tiskových zpráv nebo správci sociálních sítí. Ti všichni jsou Fridays For Future a bez jediného z těchto lidí by celé hnutí vypadalo jinak. Možná, že když překonáme zaslepené hledání personifikace pomyslného úspěchu, budeme o něco blíž soudržnější a spravedlivější společnosti.
Autor je člen české pobočky hnutí Fridays For Future.