Foto Aktron / Wikimedia Commons
Podle pražského radního Adama Zábranského (Piráti) se sice koalice na radnici v mnohém neshodne – například v názoru na investiční byty –, její práce ale přesto může krizi bydlení alespoň zmírnit. Přímo v jeho gesci je městský bytový fond, ze kterého bude do konce roku poskytnuto několik desítek bytů rodinám a seniorům z ubytoven.
Má Praha dnes nějaký větší problém, než je bydlení?
Myslím, že ne. Hodně se mluví o dopravě, která taky není ideální, ale bydlení Pražané pociťují mnohem citlivěji.
S bydlením se dnes obchoduje aktivněji než dřív a nájmy jsou proto ve městě neúnosně vysoké i pro střední třídu. Podle různých analýz zhoršuje dostupnost bydlení nemožnost využít městský bytový fond, dále pak investiční byty, developeři, kteří stavějí jen dražší, luxusní byty, a v centru také služba Airbnb. Vynechala jsem nějaký podstatný faktor?
Máme nedostatek bytů obecně, nejen městských, vyčtete to z údajů o poptávce a dat o tom, kolik se toho ročně postaví v Praze i ve Středočeském kraji, kde výstavba často supluje chybějící pražské byty. Ale ano, v centrálních částech negativně ovlivňují dostupnost také Airbnb a podobné služby. Městských bytů je tak málo, že je město nemůže dostatečně zajišťovat ani pro potřebné a navíc je část bytů ve městě prázdná. I když nevíme přesně kolik, podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2011 to bylo 40 tisíc. Developeři mluví o tom, že až polovinu toho, co v posledních letech postaví, si skupují lidé ze zahraničí, kteří tu nebydlí, na investice.
Na tom, že investiční byty zhoršují bytovou krizi, se ale neshodnete ani v rámci koalice. Náměstek primátora pro územní rozvoj Petr Hlaváček tvrdí, že investiční byty ani Airbnb žádné velké problémy nezpůsobují.
Airbnb z celopražského hlediska vliv nemá, je to problém centra. Centrum se navíc vylidňovalo už předtím. Ale tenhle trend bohužel posiluje.
Na investiční byty existují dva názory. Petr Hlaváček tvrdí, že pokud lidi skupují část bytů pro investice, je to důsledek toho, že bytů je málo. Z toho vyplývá, že jejich ceny budou nadále růst a tím pádem se vyplatí je nakupovat za účelem investice. To je logika, kterou – pokud to správně chápu – pan náměstek vyznává. Pro mě je to pochopitelné, ale ne jako důkaz toho, že by nešlo o faktor zhoršující nedostupnost bydlení. V zahraničí existují nástroje, jak zamezit spekulantství s byty. Lze mít názor, že tento segment se nemá regulovat, ale nemůžeme se tvářit, že spekulace s byty v Praze nepřispívají ke špatné dostupnosti bydlení.
Je tu ale spousta věcí, které jako koalice můžeme dělat a nejsou konfliktní. Třeba pracovat na tématu složitých byrokratizovaných povolovacích procesů ve výstavbě – trvá u nás třeba deset let, než můžete začít stavět. Podle mezinárodních srovnání tím Česko určitě trpí, takže je potřeba se na to soustředit. Taky tu máme plochy historicky určené k výstavbě, kde by mohly být desítky tisíc bytů, i tomu se věnujeme. A navíc má město pozemky, kde by se dalo stavět. To jsou všechno věci, které mohou problém zmírnit, ale zároveň tu jsou i jiné příčiny než dosavadní nečinnost v těchto oblastech. Měli bychom si přiznat, že také hrají roli.
Zjistit počet investičních bytů pomocí kontrol elektroměrů vám nedávno TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu zamezily. Zmiňoval jste ale, že za pár let se k datům přesto dostanete a že úmysl Pirátů zdanit majitele většího počtu bytů skutečně existuje.
My jsme nikdy v Praze nenavrhovali, že chceme zdanit prázdné byty, chtěli jsme jen zjistit jejich počet. Ne že bychom požadovali seznam prázdných bytů, ale chtěli jsme vědět čistě statisticky, třeba po městských částech, kolik jich je na daném území. Problém byl v tom, že pan Pospíšil, ale i jiní, začal spojovat snahu zjistit počet prázdných bytů a případné řešení problému zdaněním. Ale je to nesmysl. Bohužel, i když jsme mu to několikrát vysvětlovali, pan Pospíšil to pořád opakuje – celou věc překroutil a pak to pojal jako svoje zásadní téma.
V devadesátých letech se řeklo, že bydlení vyřeší trh. Teď se ukazuje, že to nefunguje, ale pořád jsou lidé, podle kterých to není problém.
Naštěstí je tady Český statistický úřad, který má příště sčítat zase v roce 2021, takže se snažíme domluvit, aby Praha získala relevantní údaje po jednotlivých částech. Co se týče případné daně, v Praze ji ani neplánujeme navrhovat. Je možné, že na sněmovní úrovni Piráti přijdou s nějakým takový návrhem, ale ještě to neudělali a není to jedna z našich priorit.
Je to tak, že nejdřív chcete vidět data, abyste se mohli rozhodnout, jak s problémem naložit?
Spíš je to vláda, kdo by měl vymyslet na celostátní úrovni nějaký nástroj pro města, aby mohla tuhle problematiku řešit. Možných modelů je víc. Dá se čerpat ze zkušeností ze zahraničí, vláda by musela nějaký z nich vybrat a zanést ho do zákona. Pak už by se dalo diskutovat na úrovni měst o tom, jestli něco podobného zavádět nebo ne. My jsme chtěli vědět, jak velký ten problém je, aby diskuze mohla být objektivnější.
Pojďme teď k Airbnb, což je problém, který se týká hlavně Prahy 1 a 2, ale i některých dalších částí. Naposledy bylo o úmyslu regulovat Airbnb slyšet z magistrátu na podzim. Jak je to teď?
Jednak se snažíme pracovat na tom, aby se změnila legislativa, protože město nemá nástroje, které by mohlo k regulaci využít. V gesci to má paní radní Marvanová a máme i komisi pro regulaci krátkodobého ubytování. Taky jsme dali návrh na změnu zákona o místních poplatcích, který by do zákona zanesl, že lidé, kteří pronajímají krátkodobě byty, je musí platit. Bohužel sněmovnou prošel návrh, který je příliš nezvyšuje, jsou u nás nízké i v porovnání s okolními zeměmi. Zároveň se snažíme domluvit s Airbnb, aby nám pomáhali vybírat poplatky, ale to je problematické, protože oni vlastně nic takového dělat nemusí.
Ochota poboček Airbnb vycházet městům vstříc je asi různá…
Určitě – závisí to asi na tom, jak důležitý je pro ně ten konkrétní trh. Mohou se ale často bát, že když nebudou spolupracovat, přijde tvrdá regulace, která jejich byznys zničí. Nicméně by bylo třeba mít v zákoně o místních poplatcích, že je můžou vybírat rovnou platformy a odvádět je za pronajímatele. Tím by se razantně zvýšilo vybírání poplatků. Jinak budeme muset spoléhat na to, že to budou dělat dobrovolně, což není zrovna nejlepší řešení.
Začátkem léta poslalo deset evropských měst otevřený dopis Evropské unii s prosbou o pomoc v otázce možnosti regulovat Airbnb, přesněji řečeno možnosti získávat od společnosti údaje o pronájmech a pronajímatelích. A to kvůli názoru Evropského soudního dvora, že Airbnb je digitální platforma, nikoliv poskytovatel ubytování. Pokud instituce toto rozhodnutí potvrdí, Airbnb povinnosti poskytovatelů ubytování mít nebude a města po ní nebudou moct chtít žádné údaje využitelné k regulacím. Proč Praha nebyla mezi touhle desítkou?
Jak říkám, je to v gesci radní Marvanové. Předpokládám, že ta města na tom už nějakou dobu spolupracovala, přesahuje to asi do minulého volebního období. Sám jsem o tom ani nevěděl, dokud jsem si nepřečetl, že tu výzvu poslali. A nevím, jestli o tom věděla paní Marvanová.
Náš přístup je takový, že nechceme tenhle segment úplně zlikvidovat. Nicméně nám vadí, že byty, kde by se mohlo dlouhodobě bydlet, jsou využívané jako hotely. Je potřeba ty služby regulovat tak, aby to nebylo tak divoké. Chtělo by to taky, aby měli nájemníci v případě problémů způsobených krátkodobým pronájmem, třeba když je někdo u nich v domě hlučný, nástroje jak to řešit. Což dneska nefunguje.
V New Yorku můžete ubytovávat přes Airbnb jen tam, kde sám bydlíte. V Berlíně můžete mít hosty jen na omezený počet dní. Barcelona Airbnb pokutovala za nedodávání údajů o pronájmech a pronajímatelích. Kolik si toho může dovolit Praha?
Vedle měst, se kterými bychom se asi chtěli srovnávat, máme velmi malé pravomoci. Praha dneska nemá jakoukoliv možnost podobné služby regulovat.
Ale má možnost navrhovat zákony.
Myslím, že byly historicky jen asi dva zákony navržené Prahou, které sněmovna schválila. Nicméně ano, má tu možnost. A jak jsem říkal, v rámci procesu změny zákona o místních poplatcích jsme přímo navrhovali, ať se zvýší maximální ubytovací poplatek, ale sněmovna to pak odhlasovala ve velmi nízké výši. K Airbnb jsme se vyjádřili asi v deseti bodech, se žádostí, ať to do toho zákona zapracuje. Takže navrhovat můžeme, ale tu reálnou možnost tohle prosadit nemáme, sněmovna je často dost antipražská.
Prostřednictvím IPRu jste nedávno vydali zprávu o tom, že Praha má asi 31 tisíc bytů, z toho přes 7 tisíc spravuje magistrát, zbytek městské části. Ten počet není velký, města, kterým by se Praha chtěla podobat, mají ve vlastnictví bytů mnohem víc. Praha ale ještě donedávna byty naopak privatizovala. Jak náročné bylo privatizaci zastavit?
Docela hodně. A to i v rámci koalice, kde jsme si do prohlášení dali, že nebudeme dál privatizovat a že si Praha musí nechat svůj bytový fond. Pak se ale ukázalo, že Spojené síly si to představují tak, že se dokončí naplánované privatizace a až pak to skončí. Takže o tom jsme museli diskutovat. Nakonec jsme se dohodli na kompromisním řešení, že doprivatizujeme už rozjednanou část, pár stovek bytů, ale dál v tom pokračovat nebudeme. Ale samozřejmě je to citlivé téma. Obzvlášť pro lidi, kteří bydlí v bytech, kde se privatizace plánovala. Ozývaly se mi stovky lidí, spousta z nich přišla na jednání zastupitelstva, a hlasitě dávala najevo nesouhlas s rozhodnutím neprivatizovat. Nebylo to jednoduché, ale pořád to vnímám jako správné rozhodnutí.
Každopádně městský bytový fond je tak malý, že bude využíván pouze pro sociální bydlení a byty podporovaných profesí…
Ano, ten fond, který městu zbyl, je tak malý, že si nemůžeme dovolit to, co dělá třeba Vídeň, že poskytuje bydlení širší střední třídě. My si musíme určit pár cílových skupin a těm je pronajímat. Mezi podporované profese patří učitelé, městští a státní policisté, hasiči, zdravotníci, zaměstnanci magistrátu a nově chceme vyčlenit byty pro sociální pracovníky. Je to suplování role státu, protože stát nebyl schopný nastavit platové ohodnocení těchto profesí tak, aby zohlednil zvýšené náklady na život v Praze.
Pro město je těžké lidi těchto profesí přilákat, když jim tu reálně zbývá měsíčně o třetinu méně peněz než jinde v Česku, protože je tady utratí za bydlení. Je to zaměstnanecký benefit, který ale nemůžeme nabídnout všem lidem. Funguje to tak, že každá zaměstnanecká organizace má svůj vnitřní proces, skrze který vybírá lidi a navrhuje je na pronájem městských bytů.
Jak účinná může být role tzv. městského developera a v jaké fázi je tento nový projekt?
Zatím v pilotní, na IPRu je několik lidí, kteří se tomu věnují. Něco takového je hrozně potřeba, protože město dvacet let byty nestavělo a pozemků se naopak zbavovalo. Tvářilo se, že bytovou krizi vyřeší trh. My jsme se rozhodli, že výstavbu znovu nastartujeme, ale magistrát nemá zkušenosti, aby byl schopen rovnou začít. Proces, na jehož konci jsou nové městské byty, je dlouhý. Ani město nemůže obejít složitou legislativu, na kterou si tady všichni stěžují. Podle mě je třeba začít tím, že si budeme brát jednotlivé pozemky a říkat si: tady má stát tohle, tady tohle. Určíme si harmonogram a budeme vědět, že třeba za pět let se tam může stavět. Abychom věděli, že počet městských bytů se bude dlouhodobě zvyšovat, a ne snižovat.
Taky chceme zkoušet různé modely, jako je podpora družstevnictví nebo Baugruppe i spolupráce s developerem. Chceme vyzkoušet, jak různé modely fungují, protože město nemá kapacity, aby rovnou začalo stavět na všech svých pozemcích. Není to tak, že by se hned začalo stavět několik stovek bytů ročně.
Zatím jsou v procesu jen malé, dílčí projekty, je to tak?
Ano, zdědili jsme dva asi 15 let staré projekty, jinak začínáme od nuly.
Nastartování městské bytové výstavby může být podle vás otázka kolika let?
Je otázka několika let, než se nastaví proces k tomu, že město bude stavět alespoň několik set bytů ročně. IPR se snažil už vytipovat pozemky vhodné k bytové výstavbě, ale je to složitá mravenčí práce. U mnoha pozemků existuje spousta problémů, se sítěmi, vlastnickými spory, odporem místních ke stavbě, odporem městské části. Takže míst, kde se to může zaseknout, je hodně.
Podle toho, co říká radní Hlaváček, se Praha nejvíc soustředí na vyjednávání s developery. Jak se s nimi ale dá jednat o tom, aby nestavěli jen luxusní rezidence? Jak třeba podle vás mohou nakonec vypadat plánované čtvrti na Smíchově, v Bubnech nebo na Rohanském ostrově? Bude tam spousta nových bytů – ale jak zajistit, aby si je mohli dovolit nejen ti nejbohatší? Plány čtvrtí vypadají pěkně, ale v běžném místním člověku mohou budit dojem, že se sice děje něco nového, ale není to vůbec pro něj.
Snaha developera je vždycky co nejvíc vydělat, proč by se měl taky zajímat o něco jiného. Město má v rámci tohoto procesu prostor pro vyjednávání jen skrze rozhodování o změně územního plánu. Čtvrti tak s developerem mohou vyjednat, aby třeba financoval infrastrukturu. Ale nejsou v dobré situaci, když je pozemek ve vlastnictví developera a ještě mu územní plán dovoluje stavět v rozsahu, v jakém chce. V ideálním případě by bylo naopak území ve vlastnictví města, které by si samo určilo, co tam chce mít, a pak na to našlo developera. Přesto se snažíme městské části motivovat, aby vyjednávali s developery třeba financování občanské vybavenosti, infrastruktury a podobně.
Je podle vás úplně nereálné, že by Praha připravila návrh zákona, který by nařídil zastropovat nájemné?
Ano, to je nereálné.
Pojďme ještě k sociálnímu bydlení. Jak momentálně postupujete v přidělování městských bytů?
Především jsme změnili pravidla pronajímání bytů tak, aby byla primárním kritériem ohroženost, bytová nouze žadatele. To je velká změna. Dřív sice existovaly sociální byty, ale bylo tam dost zásadní vylučovací kritérium – po lidech byl požadován minimální příjem. Takže to vlastně nedávalo smysl. Tu nejohroženější skupinu lidí to vyloučilo hned zkraje.
Začali jsme tedy tímto systémovým řešením a pak tu jsou cílové skupiny, na které se zaměřujeme. Senioři nebo rodiny s dětmi, co bydlí na ubytovnách. Chceme dosáhnout toho, že žádné dítě nebude v Praze žít na ubytovně. Zjistili jsme naštěstí, že město má dostatek prázdných bytů, kde se dá okamžitě bydlet, a některé městské části jsou ochotné poskytnout další. Teď řešíme, aby pro ty rodiny existovaly dostatečné sociální služby, aby si bydlení udržely. Je zkrátka potřeba, aby měly kontakt se sociálními pracovníky.
Snažíme se proto teď tu kapacitu vytvořit, získat pro ně úvazky. Předpokládám, že do konce roku pronajmeme několik desítek bytů rodinám z ubytoven, protože už budeme mít dost sociálních pracovníků, kteří jim budou dávat podporu.
Taky připravujete výzvu pro městské části, aby opravovaly své prázdné byty, které opravu potřebují.
Ano, měla by to schvalovat rada ještě v srpnu, je to dotační program pro části, které neopravují byty, protože na to nemají peníze. Budou mít možnost dostat magistrátní peníze z fondu s tím, že pak by část těch bytů obsazoval magistrát podle svých pravidel. Takže by jich měl pro lidi v bytové nouzi víc.
Dá se říct, že je Praha ve významné fázi ukončování bezdomovectví? Protože nic podobného se donedávna nedělo…
Ano, nedělo, bohužel. My s tím začínáme, musíme dohánět skluz. Já se snažím směřovat k tomu, abychom poskytli byty všem rodinám z ubytoven, kterých je asi 140. Jsme, myslím si, schopní to zvládnout, byl by to určitě významný krok v ukončování bezdomovectví rodin. Mám taky radost z toho, že během půl roku jsme pronajali byty asi 17 seniorům z ubytoven. To číslo se bude navyšovat, což mi přijde hodně fajn. Nechápu, proč to město nedělalo dřív, není to vůbec kontroverzní téma. Senioři mají malé důchody a život v Praze je pro ně finančně náročný. Část z nich bydlí na ubytovnách, což není vhodné prostředí. Takže se snažíme cíleně na tuhle skupinu zaměřovat a nabízet jim možnost pronájmu městského bytu, nejen aby žádné dítě, ale ani žádný senior nebyl na ubytovně.
Jak se pracuje v koalici, která se na základních věcech neshodne?
Myslím, že koaliční prohlášení je velmi dobré a mně se s kolegy z koalice pracuje dobře. Jsou některé věci, které bychom chtěli řešit jinak a na kterých se neshodneme. Když ale budeme dělat na těch, kde se shodneme, myslím, že se situace v Praze o dost zlepší.
Existují dva názory: podle jednoho je hodnotou, že žijí v Praze různí lidé. I na zasedáních zastupitelstva se ale ozývá, že Praha není město pro každého. Potom by se nemuselo dělat nic z toho, co jste právě popsal…
Ano, taková byla politika historicky docela dlouhou dobu. V devadesátých letech se řeklo, že bydlení vyřeší trh. Teď se ukazuje, že to nefunguje, ale jsou lidé, podle kterých to není problém. Praha je pro ně město jen pro ty, kdo si ho můžou dovolit. Když se zdražují byty, tak se mají odstěhovat. Já si ale myslím, že bychom se měli snažit o to, aby v Praze mohli bydlet i lidé, co nejsou bohatí. Rozmanitost města je hodnota.