Jak si Vladimír Dlouhý a spol. vymysleli vlastní analýzu, aby se podnikatelům lépe žilo

Kdybychom neměli Českou hospodářskou komoru, museli bychom si ji vymyslet. Stejně jako si ona vymyslela výzkum, který řeší exekuce na příkladě tří vesnic. Jejich „analýzu“ ale neberou vážně ani sami exekutoři.

„Dneska život podnikatelů a makroekonomického analytika hrozně záleží na tom, jaká jsou očekávání. A když budeme masírovat národ, že jsme země chudoby s pandemií exekucí, tak očekávání od podnikatelů budou horší a podle toho se zpomalí ekonomika,“ hřímal na konferenci Hospodářské komory ČR její předseda Vladimír Dlouhý. Jeho zájem o dobro bohatší části společnosti byl až dojemný. Podle něj jsou exekuce uměle nafouknutý problém, dušoval se společně s jednatelkou společnosti Insolcentrum Jarmilou Veselou a Advokátní komorou. A pak všichni vytáhli eso z rukávu: na základě své vlastní analýzy dokázali, že se u nás prý zas tolik neděje a že exekucí vůbec není tolik, kolik se běžně uvádí.

Co přijde příště? Zeptá se Dlouhý doma manželky, jestli bere minimální mzdu, a když řekne, že ne, bude tvrdit, že ji v Česku nepobírá nikdo?

Dokazuje to totiž amatérský výzkum provedený na třech vesnicích v Česku. A nešlo o žádné trpaslíky, takové Vrbno pod Lesy má hned 183 obyvatel, Nový Dvůr na Nymbursku 75 obyvatel a Hradiště na Benešovsku rovných 25. Počet lidí v exekuci v těchto třech lokalitách byl nižší, než uvádí Mapa exekucí, a to Dlouhého a Veselou totálně zvedlo ze židle: „Nebudu zastírat, že i my, kteří jsme měli o číslech pochybnosti, jsme byli šokováni. Vybrali jsme první tři obce a já jsem poté testování zastavila, protože ten obraz nás opravdu ubezpečil, že se musí jednat o zkreslení a o nesprávné údaje,“ komentovala to Veselá. Očividně byla otřesená. Něco takového se nedalo předpokládat ani v těch nejdivočejších snech.

Zdravý úsudek a pocity jsou víc než data

„Závěr, který se uvádí v médiích, že Česko je zemí chudoby s milionem lidí v dluhové pasti, není správný. Česko je prosperující stát a možná na to ani nepotřebujeme tolik statistik. Stačí mít zdravý úsudek. Země, která by měla desetinu populace zadluženou, by vykazovala jiné makroekonomické i fiskální charakteristiky, byla by vyšší nezaměstnanost a jistě by zde bylo i vyšší sociální napětí,“ prohlásila podle článku Aktuálně.cz Veselá, která podle všeho přistupuje ke světu až s odevzdaně esoterickým přístupem. V něm dávno nejde o nějaké přízemní otázky, jako jsou data, přesná čísla, konkrétní životní osudy lidí anebo dopady, které sociální nerovnosti mají na celou společnost, ale čistě a jenom o pocity a „zdravý úsudek“.

Takové pocity však nemají nic společného se schopností rozumět problémům kolem nás. Stačí se jen nadechnout a vnímat všechno pozitivní. Vždyť co je 800 tisíc lidí v exekuci proti vzduchu, který můžeme dýchat, proti slunci, které nad naší krásnou republikou vychází každý den, proti štěstí obsaženém v každém okamžiku? Proč být pořád tak negativní, když je kolem tolik krásného, zvlášť když máme zrovna to štěstí a netrápí nás zadlužení, ba naopak, můžeme na něm i trochu bohatnout? Vždyť žijeme jen jednou!

Výroky, které Dlouhý s Veselou poslali do světa, připomněly to nejlepší z výstupů slavného šéfa exekutorské komory v Přerově Roberta Runtáka. Ten se jednou v pořadu Máte slovo divil, proč jsou exekuce tak mediálně probírané. „Je zajímavé, že celých devadesát procent lidí žádnou exekuci nemá, a přesto nám média tento problém prezentují jako ten největší u nás,“ kroutil tehdy nespokojeně hlavou. Ne nadarmo jsou Dlouhý, Veselá nebo Runták nepřáteli zákona o teritorialitě, který se kritickou situaci s exekucemi v Česku snaží řešit. Dnešní systém, kdy exekuce de facto volně poletují na trhu a ačkoliv dlužíte třeba v Chomutově, může vás exekvovat úřad v Přerově, kritizuje kromě Člověka v tísni třeba i Radek Hábl. Je totiž běžné, že si exekutora vybírá sám věřitel, a přednost dostávají ti nejagresivnější střelci. Právě proti Mapě exekucí, kterou Radek Hábl dlouhodobě spravuje, byl celý smýšlený výzkum Insolcentra namířený. Sám Hábl to pro média komentoval odkazem na odpor k teritorialitě, která predátorské exekutory a další, kteří na krizi s dluhy vydělávají, ohrožuje. „Vidíme v tom snahu problém s exekucemi bagatelizovat,“ říká Hábl. Zákon o teritorialitě má být totiž v těchto dnech projednáván ve sněmovně.

Sytý hladovému nevěří

Těžko říct, co chtěli Vladimír Dlouhý a Jarmila Veselá svým amatérským zkoumáním dokázat – krom toho, že problému vůbec nerozumí a očividně nechápou metodiku sběru dat. Tak jako tak se jejich pokus nesetkal zrovna s pozitivní odezvou: odmítli ho i samotní exekutoři. Podle exekutorské komory totiž jejich způsob zacházení s „daty“ porušuje „veškeré vědecké a metodické postupy“, když si záměrně vybrala tři malé obce, u kterých bylo zjevné, že obsahují chybná data. „Vzorek 282 obyvatel daných tří obcí nelze při celkovém počtu 10,65 milionu obyvatel České republiky považovat za jakkoli relevantní nebo vypovídající; totéž platí i o vzorku tří malých obcí z celkového počtu 6253 obcí v České republice,“ uvedla komora ve svém prohlášení.

Patří už tak nějak k základní výbavě některých postav českého veřejného prostoru, že mají tendence zpochybňovat příběhy, které jim nezapadají do jejich vybájeného narativu o superúspěšném Česku plném skvělých a spokojených lidí. Máte exekuce? Ale kdeže, to se vám jen zdá, a jestli je opravdu máte, je to holt váš problém. Neměli jste se zadlužit. Jste chudí? Nejste, v dnešní době je bohatý každý, žijeme totiž v nejlepším z možných světů, a jestli se to někomu nelíbí, tak jenom proto, že si neváží maličkostí. Je u nás čtyřicet procent lidí na hranici chudoby nebo ve stavu ohrožení? To nemůže být pravda, vždyť se podívejte, jak se nám všem krásně daří. Další kapitolou je pak snaha lhát o problémech současného Česka, aby to nepoškodilo ty nejbohatší, a vůbec dělat všechno pro to, aby finanční kapitál v Česku netrpěl, i když lidé kvůli jeho hromadění trpět můžou.

Není to tak dávno, co si uhlobaron a mediální magnát Křetínský stěžoval, že pokud uvěříme zeleným aktivistům jejich zvěsti o klimatické krizi, Evropa zchudne. Zapomněl tak trochu podotknout, že zchudnutí se bojí především on sám. S Dlouhým se to má stejně. Jeho patolízalská starost o blaho těch nahoře hraničí občas až se stockholmským syndromem. Tu plánuje, kolik má mít Česká republika učňů, aby se zalíbil velkokapitalistům těžícím z levné práce, tu propaguje i úplně směšný výzkum, jen aby chránil investory před blbou náladou a nezklamal jejich očekávání. Co přijde příště? Zeptá se doma manželky, jestli bere minimální mzdu, a když řekne, že ne, bude tvrdit, že ji v Česku nepobírá nikdo? Nechme se překvapit. Pár možností, jak se veřejně ztrapnit, ještě zbývá. Za všechny jmenujme možná tu nejžhavější: kandidaturu na prezidenta.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies