Foto Erik Radačovský
V rozjitřené předvolební atmosféře na Slovensku se urodila kauzička, v jejímž důsledku mladý komunální politik Erik Radačovský odstoupil z 87. místa kandidátky PS/Spolu. Ukázalo se totiž, že když mu bylo šestnáct let, psal na svůj profil rasistické statusy, ve kterých přál mimo jiné smrt 99,5 procenta Romů. Dnes, osm let poté, vystupuje naopak proti rasismu a nenávisti. Na jeho hřích minulosti poukázal někdo, koho měl mezi „přáteli“, protože statusy nebyly veřejné. Radačovský se ke své minulosti postavil čelem a odstoupil, aby nepoškozoval svou stranu. Jistě, to, co tehdy psal, je hrozné, ale bylo mu šestnáct let. Při diskuzích o tom, do jaké míry si mají lidé nést hříchy minulosti, bychom jako ta část společnosti, která samu sebe vnímá jako liberální a tolerantní, měli mít přeci jen nějaké hranice. Nízký věk pachatele činu z nenávisti je jedna z nich.
Otázkou je, jak dlouho si Radačovský s sebou plody svého mládí ponese. Teď je mu čtyřiadvacet let – bude moci kandidovat příští volby? Nebo už nikdy?
Mladý politik dnes stojí po boku antifašistů. Neznáme jeho minulost nijak podrobně, neznáme detailně prostředí, ze kterého vyšel, ale jeho slova, která mohl tehdy beztrestně psát na sociální sítě, mu dala cejch, jehož se jen těžko bude zbavovat. Zde se ukazují limity sociálních sítí. Možnost publikovat své názory od útlého věku, zanechávat po sobě stopu a vytvářet si nevědomky sám na sebe elektronický spis zasahuje především mladé lidi. My starší, kteří jsme začali otiskovat svou stopu do veřejného prostoru až ve chvíli, kdy jsme byli dostatečně zralí, můžeme mnohdy děkovat době, ve které jsme se narodili.
Otázkou je, jak dlouho si Radačovský s sebou plody svého mládí ponese. Teď je mu čtyřiadvacet let – bude moci kandidovat příští volby? Nebo už nikdy? Co kdyby chtěl být třeba učitelem? Nebo právníkem? Nebo kdyby dnes nebyl antifašistou, ale konzervativcem? Nebo je snad jeho prohřešek o to horší, že se dnes snaží bojovat proti rasismu? V obecné rovině jsem pro odpuštění hříchů minula, v případě jako je tento se ve mně ale už vaří krev. Nepotřebuju příliš mnoho imaginace na to, abych si dokázala představit šestnáctiletého kluka, který se chytne party neonacistů a píše takovéto hrozné věci. Zejména od lidí, kteří se narodili do intelektuálně podnětného a často i ekonomicky zajištěného prostředí, je povyšování se nad hříchem mládí jiných, kteří třeba takové štěstí neměli, ostudné.
Antifašistické hnutí by mělo být natolik silné, aby se za člověka, který se dokázal vymanit z bahna nenávisti, postavilo. A to do té míry, že by mu jeho odstoupení rozmluvili s tím, že si dokážou představit situaci mladého člověka, který si něčím takovým prošel. Pro samotného Radačovského pak je jistě nejhorším trestem, že musí číst své vlastní výroky v médiích. Jaký signál tím vlastně vysíláme lidem, kteří dnes volí Kotlebu, a zejména mladým pravicovým extremistům? Ano, můžete se změnit, ale svou vinu si ponesete pořád dál.