Guardiane, už o mojí čtvrti nepiš, prosím

Zahraniční noviny, které „objevují“ cool části Prahy či Brna, urychlují proces gentrifikace, kvůli němuž si v nich nájem nemůže dovolit už ani střední třída.

Jsem z Brna, kde objevitelské texty New York Times nebo Guardianu o zdejších nových koktejlových podnicích a kavárnách vybízely k sarkastickým statusům už před pár lety. Úspěch Baru, který neexistuje a podobných míst v širším centru vedl k proměně mnoha obyčejných hospod na designová bistra, pokusům rozjet pár podniků na zážitkový byznys à la Ondřej Kobza, a současně ohlašoval, co dnes už dobře známe. Říkáme tomu bytová krize. Nájmy výrazně stouply, a to nejenom v centru a hipsterských čtvrtích plných „zajímavých“ barů – tam to jenom začalo. Podle analýzy firmy Deloitte v posledních pár letech rostly nájmy v hlavním městě nejrychleji na okrajových sídlištích. A v Brně stoupaly v některých obdobích loňského roku rychleji než v Praze.
Kromě toho, že investoři v posledním desetiletí obchodují nejraději s bydlením, dostali dva kluci v Americe nápad založený na pronajímání volné matrace u sebe doma turistům, který do celého světa prorazil pod názvem Airbnb. V Praze díky němu dřívější manželka Pavla Tykače pronajímá skoro tři sta bytů ve výhodně nakoupených loftech. Tykačová není jediná Airbnb podnikatelka, ale řekněme, že je jednou z těch, která vám po příjezdu do Prahy klíče k pronajatému bytu osobně nosit nebude a usilovat o dobré hodnocení („milá, ochotná, povlečení přichystala čisté“) také nepotřebuje.

Kde chceme turisty mít

Janek Rubeš a podobní osvícení městští flanéři už pár let opakují to, co loni procítěně říkalo hned několik kandidátů na primátora v předvolební debatě. Turisty prý potřebujeme z přeplněného centra dostat i do jiných čtvrtí, aby se jejich tok rozprostřel. Aby kromě Malostranského náměstí objevili i Strossmayerák a z Karlova mostu došli až na ten Trojský. V posledních letech je ale turistů tolik, že jsou velmi viditelní a slyšitelní i v částech, jako je Letná, Smíchov, Karlín nebo Žižkov. A to i ve všední den a dokonce přes zimu. Mám dojem, že se o jejich „posun“ už tolik snažit nemusíme, v létě chodí i ke mně do večerky (bydlím dobrou půlhodinu cesty od centra) a v přilehlých ulicích projíždějí na beer bicyklech, které se daly zahlédnout i v únoru. Tahle mise už je splněná.

Výskyt nových předražených bister v ulici znamená, že v ní brzy nezaplatíte nájem. Anebo za něj dáváte půlku výplaty a smíříte se s tím, že si tu můžete dát smoothie s kurkumou, ale cedník nebo školní pravítko ve čtvrti neseženete.

Bohužel nám právě s tímto posouváním turistů dál od centra pomáhají média, jako je Guardian, který je sice v mnoha ohledech „woke“ až tak, že si jeden klepe na čelo, ale současně nemá ve výběru deseti nejvíc cool evropských čtvrtí problém nadšeně popisovat Bistro 8 a holešovický Vnitroblock, kde si můžete dát obložený chleba za 70 korun vedle regálů s Adidas teniskami. Ano, pražská sedmička se do něj slavně dostala. Třicet let po revoluci je ale ve městě už trochu jiná atmosféra než dřív, kdy byla většina obyvatel šťastná za zmínku v „západním“ médiu, nadto pochvalnou. Dneska už se snad tolik zavděčit nepotřebujeme.

V době po revoluci se lidé možná vrhali vstříc bloudícím návštěvníkům z ciziny poradit, kudy na Pražský hrad, dnes už ale existuje povědomí o tom, že neregulovaný turismus ve městě nejenže zhoršuje kvalitu života, ale prostě vás dřív nebo později vystěhuje. Vysoké nájmy, Airbnb a ceny v cool podnicích už se staly cílem sarkasmů u různých skupin obyvatel a píšou o nich kriticky média obecně. Nejenom Alarm, považovaný ještě před nějakou dobou za nesmyslně zpátečnický, protože znaky gentrifikace, které jdou jaksi ruku v ruce s tím, že chudší obyvatelstvo musí z proměněných čtvrtí pryč, neoceňoval.

Uvědomělé kavárny

Řada obyvatel Prahy si dnes uvědomuje, jak kvalitu života ve městě ovlivňuje třeba Airbnb, a že výskyt několika nových předražených bister v ulici znamená, že v ní brzy nezaplatíte nájem. Anebo za něj dáváte půlku výplaty a smíříte se s tím, že si za domem můžete dát flat white a smoothie s kurkumou, ale cedník, struhadlo nebo školní pravítko ve čtvrti neseženete. Už mnohem lépe rozumíme termínu „nenávist k turistům“, o kterém se píše v souvislosti s Barcelonou nebo Berlínem, kde od devadesátých let vznikají nejrůznější „autentická bistra“. Jejich majitelé mnohdy ve městě ani nebydlí. Jen jezdí po světě a v trendy čtvrtích zakládají jednu uvědomělou designovou kavárnu za druhou, které pak vyplňují prostor mezi podniky nadnárodních řetězců.

Přesto se u nás povědomí o tom, že na současném stavu vydělávají jen někteří, zatímco jiní se musejí stěhovat, zřejmě nějakou dobu nepřetaví do konkrétních opatření. Naopak jsme zatím mnohdy i na občanské úrovni z probíhajících změn nadšení, jak dokazuje třeba vznik cool časopisu Karlín now placeného Konsorciem Pro Karlin, sdružením firem, které tu působí a vydělávají, zatímco zdejší nízkopříjmoví obyvatelé se už odstěhovali nebo se právě stěhují. Je plný nekritických textů mladých autorů o módě, designu a místních gastro podnicích.

Zajistit lidem byty

Na úrovni městského vedení se energie a snaha zachovat Prahu obyvatelnou pro lidi s běžnými platy teprve probouzí. Je přitom celá řada věcí, které se dají zkoušet. Pro začátek může stačit, když se Praha bude skutečně, ne jen proklamovaně inspirovat například Vídní. V otázkách regulace turismu, Airbnb a koneckonců i městské bytové výstavby ale existuje i mnoho jiných aktivních měst. Na další příval turistů, zvyšování nájmů a jiné negativní projevy bychom se teď, v době, kdy se už velká část společnosti shodne na tom, že s nimi Praha má problém, mohli prostě připravit. A netvářit se, že to nejde nebo že bychom tím znovu zaváděli socialismus. Existuje mnoho nástrojů, jejichž pomocí může město nebo stát pracovat na tom, aby z něj středopříjmoví a nízkopříjmoví obyvatelé neodcházeli, měli kde bydlet a nemuseli za to dávat polovinu výplaty.

Nemusíte mít vystudovanou sociologii ani antropologii, abyste věděli, že různorodost celku prospívá a město potřebuje všechny druhy obyvatel. A kolem předražených kaváren, o kterých píšou v Guardianu, člověk chodí s menším stresem, pokud má záruku, že mu v bytě za rohem nezvýší za půl roku nájem, a nebude tak muset rodinu stěhovat jinam. Než ale město zahájí skutečně aktivní bytovou politiku, stresu se nezbavíme. Můžeme si zatím navzájem fandit, že se o ní přestane jen mluvit a začne se na ní skutečně pracovat už v tomto volebním období. A současně můžeme tipovat, kterou čtvrť dá Guardian do s výběru příště.

Autorka je redaktorka Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies