Foto Saša Uhlová
Sáňkující děti, Tři králové a troubící ponocný v tlustém kožichu. Idilycká zimní krajina, na kterou jsou Češi zvyklí z obrazů Josefa Lady, by se dala řadit mezi tradiční výjevy české kultury. Podle vědeckých měření českých i zahraničních institucí je ale se zimou v této podobě konec. Vědci současné teploty porovnávají s průměrem za období 1981–2010. Největší výkyvy byly podle Copernicusu zaznamenány právě v Evropě, kde se celková průměrná teplota lišila o 3,1° C a v některých oblastech dokonce až o 6° C.
Podle klimatických modelů, které vypracovala Mendelova univerzita v Brně a jsou publikované na webu klimatickazmena.cz, navíc v Česku ubývá i srážek. Sněhovou pokrývku tak zřejmě uvidíme už jen na horách, což bude mít nepříznivé důsledky pro přírodu.
S úbytkem sněhu bude paradoxně více promrzat orná půda, která byla dříve chráněna izolační vrstvou sněhu. Houby, bakterie a další mikroorganismy, které se podílejí na tvorbě živin, nedokáží v takových podmínkách efektivně fungovat. Kdo naopak nepromrzne, jsou někteří škůdci a jejich vajíčka, kterých tak bude více. Rostliny, které řídí své cykly podle teploty, nebudou mít dostatečně dlouhé období vegetačního klidu, a tak nezvládnou vykvést. Živočichové zvyklí ukládat se k zimnímu spánku na tom budou podobně.
Situace je nepříznivá i pro stav vody. Sněhové závěje uvolňují vodu do krajiny postupně a tím jí umožňují se efektivně vsakovat do podzemních vod. Pokud ale sněhu celkově napadne méně a kvůli vyšším teplotám vydrží kratší dobu, voda se nebude vsakovat a důsledkem budou mnohem sušší léta, než na jaká jsme zvyklí. K tomu přispívá i to, že posledních pět let bylo zároveň nejteplejších pět let v historii měření.
Česká příroda se po tisíce let adaptovala na roční cyklus, jehož součástí bylo i několik měsíců zimy a sněhu. Nyní sníh nebude. Ke změně navíc dochází tak prudce, že pro mnoho druhů bude přizpůsobení nemožné.