Foto URA Dresden
Krátce po zveřejnění následujícího rozhovoru řecký náměstek ministra pro civilní ochranu a krizové řízení vyhlásil nová opatření týkající se tábora Moria v důsledku šíření COVID-19. Žádné neziskové organizaci podle nich nebude po dobu dvou týdnů povolen vstup do tábora. Kromě toho budou kolem tábora postaveny ploty a uvnitř budou vytvořena zvláštní zdravotní střediska. Místo aby byl tábor evakuován, byla na něj uvalena karanténa. Je proto třeba být solidární (#coronasolidarity) se všemi lidmi uvězněnými v Morii a ve všech ostatních táborech na řeckých ostrovech. Hashtag #staythefuckhome se na ně nevztahuje, protože „domov“ v tomto případě znamená to, co sami uprchlíci nazývají „džungle“: 20 až 28 tisíc lidí se tísní v táboře s kapacitou tři tisíce osob, poslední tři dny bez vody na mytí, a je zde jen hrstka lékařů, kteří se starají o nemocné. To jsou ideální podmínky pro šíření viru, a jak uvedla organizace Lékaři bez hranic, v okamžiku, kdy se tu epidemie začne šířit, už ji nebude možné zastavit.
Jste na ostrově Lesbos. Kdy jste tam dorazili a proč tam jste?
Poslední katastrofy, k nimž došlo na vnější hranici EU s Tureckem, nás nenechali chladnými. Erdoğanovy vyděračské pokusy a politika izolace EU dehumanizují lidi hledající ochranu a dělají z nich hračku v rukou politiků, což může způsobit pouze další válku, chaos a novou migrační vlnu. Zejména v případě ostrova Lesbos bylo mediální pokrytí v posledních pěti letech poněkud slabé. Když se ohlédneme zpět, vidíme, že situace v Morii ani na ostatních ostrovech se nijak zásadně nezlepšila. Chybí k tomu politická vůle – nejen na straně řecké vlády, ale také na straně bohatých zemí Evropy. Dokonce i nedávné rozhodnutí sedmi států EU přijmout 1600 dětí zní jako špatný vtip a dosud nešlo o nic než prázdná slova. Po útocích místních fašistů a části vesničanů odtud mnoho novinářů zmizelo. A koronavirus možnosti informování ještě dále komplikuje.
Zdá se, že v tuto chvíli všechno zastínila koronavirová krize. Informace o situaci v turecko-řeckém pohraničí z médií téměř zmizely. Jaká je situace na místě?
Samozřejmě, hlavní roli hraje koronavirus. I když na ostrově Lesbos byl zatím potvrzen jen jeden případ, je v době pandemického zpravodajství těžké získat z médií představu o současné situaci v táboře. Obecně panují velké obavy z propuknutí epidemie v táboře. Nebezpečí, že nemoc bude zanesena do tábora zvenčí, je přitom vyšší než že by lidé, kteří tam jsou, přinesli nemoc s sebou, jak prohlašují fašisté.
Jen v Morii je na osm tisíc dětí a mladých lidí, jejichž budoucnost je systematicky ničena současnou politikou.
Už minulý týden vyzvali Lékaři bez hranic, aby se konečně něco udělalo pro zlepšení katastrofálních hygienických a zdravotních podmínek v táboře. Například odpadní voda je v džungli prozatímně odváděna malými ručně vykopanými kanály vedoucími přes celý tábor. Kromě toho neexistují žádné možnosti izolace, není zajištěna žádná zvláštní péče o vysoce rizikové pacienty ani jakékoliv testování. Odhaduje se, že v táboře je uvězněno 20 až 28 tisíc lidí. Je tam ale jen několik lékařů. Většinu základní péče v současné době poskytují dobrovolníci a neziskové organizace. Například Lékaři bez hranic se z politických důvodů z tábora stáhli a nyní poskytují péči mimo tábor. Organizace SOS dětské vesničky tu přestala pracovat kvůli šikaně ze strany řeckých úřadů. Grassroots struktury jako třeba No Border Kitchen nyní zvažují, jak dál. Situace se může změnit každým dnem.
V táboře Moria došlo k požáru, při kterém údajně zemřelo dítě. Jakým výzvám čelí tábor po požáru?
Ano, došlo k velkému požáru (požár v táboře vypukl 16. března – pozn. red.). Byli jsme na místě a mluvili jsme v táboře s jeho obyvateli. Řekli nám, že správa tábora a policie reagovaly příliš pozdě a že požár pravděpodobně trval až dvě hodiny. Zemřelo nejméně jedno dítě. Obyvatelé tábora mluvili o dalším mrtvém a včera se zde hovořilo o pěti mrtvých… Pokud se ptáte, co se teď dá dělat, domníváme se, že tato otázka musí být zodpovězena na politické úrovni. Samotné zlepšení infrastruktury nestačí. Existence tohoto tábora je nelidská a je iluzorní, že se něco podstatného může změnit pro 23 tisíc lidí natěsnaných v tak malém prostoru. Samotná myšlenka táborů je nelidská a vždy souvisí s politikou třídění a uzavírání. Každodenní život tam je peklo – je poznamenaný bídou, nedostatkem a násilím ze strany policie a v noci často i mezi obyvateli tábora navzájem. Podle nás proto tábor musí být okamžitě uzavřen a lidé přivezeni do bohatých států EU. Není jiná možnost než úplná evakuace.
Dostávají se k nám informace o útocích neonacistických skupin na uprchlíky, novináře i neziskové organizace. Jak situaci vidíte přímo na místě?
Je složité hodnotit zdejší situaci, protože informace nejsou úplně přehledné. Místní aktivisté začali útoky dokumentovat, ale mnoho útoků na uprchlíky zůstává bez povšimnutí. Víme, že od října 2019 jsou tu akce krajně pravicových skupin časté. Pravidelně blokují silnice a rozmisťují své hlídky. Přinejmenším jednou zablokovali dodávku jídla do tábora. A často se snaží bránit novinářům nebo pracovníkům neziskových organizací ve vstupu do tábora. Slyšeli jsme ale také o fyzických útocích a škodách na majetku. Je tedy velmi pravděpodobné, že nestátní školu a zásobovací centrum One Happy Family podpálili právě tito lidé. A nelze si nevšimnout, že nedošlo k žádnému zásahu bezpečnostních sil. Naopak, dokonce i místní tisk uvádí, že se policie přímo účastní akcí proti táboru, stejně jako místní politici. Posun doprava je patrný také v zastupitelstvech: otevřeně rasistická strana Svobodní občané (Eleftheri Politis) je zastoupena v místních zastupitelstvech a získala dokonce dvanáct křesel v regionálních parlamentech. I my sami jsme zde pociťovali nepřátelství, zejména pak po dvou antifašistických demonstracích, jež proběhly 14. března. Ale i tak bychom se v některých částech Saska cítili méně příjemně, než když jsme ve večerních hodinách procházeli zdejšími ulicemi.
Jak na ostrově vypadá spolupráce mezi neziskovkami a místními?
V této otázce je společnost rozdělena. Jsou tu obyvatelé, kteří tvrdí, že neziskovky situaci na ostrově nezlepší. Zní z toho naštvání na bídnou státní správu. Což je ale potřeba vidět i v kontextu roky diktované německo-evropské politiky škrtů. Zároveň ani nejhorší politika nemůže ospravedlnit rasistické útoky nebo výzvy k násilí na zaměstnancích neziskovek. Neziskovky s sebou navíc přinášejí byznys, ze kterého mnozí na ostrově profitují. Víc jsou využívány taxíky a hotely a obchody víc vydělávají – některé obměnily svůj sortiment a soustředí se na levné produkty, které si mohou uprchlíci dovolit. Potřebujeme ale víc mluvit s lidmi, abychom o situaci věděli více.
Jak můžeme lidem na Lesbu pomoci?
Nejrozumnější by bylo, kdyby se obyvatelé bohatých evropských zemí organizovali pro to, aby jejich země konečně přijaly lidi z táborů, kteří hledají útočiště. Samozřejmě to nebude jednoduché, protože mezi uprchlíky je hodně lidí, kteří mají trauma nebo zdravotní problémy. Každý, kdo si myslí, že evropská myšlenka lidských práv je víc než jen prázdná fráze, by měl okamžitě jednat. Koronavirus situaci samozřejmě komplikuje. Ale může to být šance poukázat na urgentnost evakuace. K tomu je ovšem potřeba mobilizovat širokou občanskou společnost, nejenom levicovou a antirasistickou scénu. Podle našeho názoru si lidé v táboře udržují lidskou důstojnost a hájí základní lidská práva navzdory Evropě. Měly bychom si od nich vzít příklad. Mimo strašné věci, které se v táboře dějí, tu panuje také obrovská solidarita, otevřenost a přátelství. Obyvatelé tábora nás vždy přijali mezi sebe. Pomáhali nám například vyhnout se policejním kontrolám, abychom se mohli věnovat zpravodajské práci. Západní levice se musí konečně znovu naučit bojovat, oslovit širokou veřejnost a vytvářet společenský tlak. Jenom společenským tlakem můžeme dosáhnout změny politické situace. Podmínky, které v Morii panují, nastaly na půdě Evropy, a ne v zemi uprostřed občanské války. Jen v Morii je přitom na osm tisíc dětí a mladých lidí, jejichž budoucnost je systematicky ničena současnou politikou.
Z německého originálu Es führt kein Weg an einer Evakuierung vorbei, publikovaného na stránce addn.me, přeložil Kolektiv 115. Redakčně kráceno.