Znesvéprávnění rodiček a omezení práv dětí v době koronaviru

V rámci opatření proti šíření koronaviru byla zakázána přítomnost otců u porodů. Dá se v krizové situaci obhájit omezování práv dětí i rodičů? 

Velmi náročná situace, jíž v době epidemie koronaviru čelíme, klade vysoké nároky na celou naši společnost. Na politiky, odbornou veřejnost, pracovníky integrovaného záchranného systému i veřejnost. Mnoho nařízení se v současné době dá pochopit, akceptovat nebo tolerovat, pokud jsou v zájmu všech. Patří ale mezi ně rozhodnutí omezit přítomnost otců u porodů?

Ač toto opatření připadá mnohým pochopitelné, ve skutečnosti postrádá logiku. Zoufalá, psychicky rozložená rodička, která je v nemocnici sama, zabere personálu značné množství času – je potřeba jí nosit vodu, masírovat záda nebo ji hlídat, aby neupadla ve sprše. Tohle všechno přitom může zajistit přítomný partner – personál v takovém případě nastupuje jen v případě potíží. O tom, že stres rodičky vede ke komplikacím při porodu a rapidnímu nárůstu rizika akutního císařského řezu, se ví snad ve všech vyspělých zemích. Jen u nás psychika nebývá považována za podstatnou.

Opravdu jsme schopni přijmout to, že budou nově narozené děti traumatizovány oddělením od matek?

Argument, že otec může nakazit personál, je pro hodně lidí pádný. Jenže žena se svým mužem tráví nyní většinu času před porodem v jedné domácnosti, sdílí s ním lože, jeden prostor, a proto není velká pravděpodobnost, že on může být nakažený, zatímco ona ne. Mnohem většímu riziku nakažení se sestry a další personál porodnic vystavují při cestování tramvajemi nebo nakupování, případně při kontaktu s pacienty pohybujícími se po nemocnici.

Jak to porodnice budou zvládat?

Je zřejmé, že je nyní nutné eliminovat rizika. Ale opravdu je toto řešení vhodné? Když ministr Adam Vojtěch vydal zákaz přítomnosti otce u porodů, zvedla se obrovská vlna odporu. Těhotné ženy, ale i jejich partneři se začali obracet na porodní asistentky, právníky, poradce a další odborníky, kterým věří. Velká skupina žen se rozhoduje pod tlakem situace rodit doma. To představuje problém, protože v Česku není dostatek komunitních porodních asistentek, které by byly připraveny ženám při domácím porodu poskytnout kvalitní péči.

Při vydávání zákazu nikdo nemyslel ani na specifické skupiny rodiček, například handicapované, cizinky, které se bez tlumočení nedomluví s personálem, rodičky s psychickým onemocněním nebo ženy, které rodí již mrtvé dítě (ve vyšším stupni těhotenství se po potratu vyvolává fyziologický porod mrtvého dítěte). Všechny tyto ženy musí být v porodnici nyní samy, bez člověka, který zná jejich potřeby a mohl by jim složitou situaci ulehčit.

Ve chvíli, kdy přišlo nařízení vlády o zákazu otců u porodu, kladlo si hodně odborníků otázku, jak to porodnice budou zvládat, když jsou přetížené i za normálních podmínek. Personál nestíhá poskytovat rodičkám péči na míru a porodní asistentky jsou přepracované a unavené. Pokud na oddělení rodí najednou třeba pět žen a je tam pouze jedna porodní asistentka a jeden lékař, není zkrátka v možnostech personálu individuálně se věnovat každému.

Následky zákazu otce u porodu na sebe nenechaly dlouho čekat. Ani ne 24 hodin od rozhodnutí vydala porodnice v Olomouci stanovisko, že při nepřítomnosti další osoby nemůže zaručit dvouhodinový poporodní bonding, protože by údajně mohlo být ohroženo bezpečí dítěte. „Velmi se budeme snažit, aby s maminkou na pokoji mohlo být miminko co nejdéle (přiložení na hrudník je samozřejmostí) za dohledu našeho personálu,“ píše se v prohlášení nemocnice. Stanovisko kromě očekávatelného důsledku zákazu, tedy více práce pro personál, ukazuje také naprosté nerespektování kompetentnosti matek, jejich práv a práv nezletilých dětí ze strany nemocnice. Skutečnost, že matkám nechtějí nechat jejich dítě bez dozoru personálu, ilustruje žalostný stav českého porodnictví.

Opravdu jsme schopni přijmout to, že budou nově narozené děti traumatizovány oddělením od matek? Nejenže je takový přístup protiprávní, ale také může vést k hlubokému narušení vztahu matky a dítěte, k poporodní depresi či potížím s kojením.

Dítě má dva rodiče

Již po vyhlášení přítomnosti zákazu otců u porodu mnoho žen tvrdilo, že zvažuje porod doma. Po stanovisku Fakultní nemocnice Olomouc se počet těchto žen ještě rapidně zvýší a mnoho z nich bude zvažovat neasistovaný porod doma, což může pro nepřipravenou ženu znamenat velké riziko.

FN Olomouc po nátlaku žen, které reagovaly na citované prohlášení, svůj postoj zmírnila. Umožní ženám mít u sebe děti na porodním pokoji i na oddělení šestinedělí, ale nikoli bonding: děti tedy budou ležet v postýlce a matky se na ně budou moci jen dívat. Takzvaná zlatá hodinka, bonding po porodu, má přitom naprosto zásadní vliv na poporodní adaptaci i na vztah matky a dítěte. Takovému postupu nemocnice se samozřejmě lze bránit, neboť odebrání dítěte matce je porušením Listiny základních práv a svobod. Matka své dítě, pokud je svéprávná a dítě není v ohrožení života, nijak neohrožuje. Její přítomnost je naopak podle mnohých studií zásadní. Nepotřebuje-li dítě akutní lékařskou péči, nemusí ho matka bez platného soudního rozhodnutí nikomu vydat.

Zároveň existuje i úhel pohledu, který by mohl vrátit zpět do hry účast otce. V mimořádném opatření vlády je uvedena výjimka pro nezletilé pacienty, kteří mají nadále právo na přítomnost zákonného zástupce. Zákon sice hovoří o zákonném zástupci, ale dle všech platných právních výkladů včetně stanoviska Ústavního soudu toto nelze interpretovat tak, že by šlo jen o jednoho zákonného zástupce. Zákonní zástupci jsou dva – otec i matka mají stejná práva a povinnosti a dítě má na přítomnost obou nárok garantovaný mnoha zákony a úmluvami, které se česká republika zavázala dodržovat, a nic na tom nemění ani současný stav.

Aktuální situace je velmi nepříjemná, vypjatá a náročná pro všechny. Zdravotníci v první linii jsou velmi vytíženi a je na ně vyvíjen neuvěřitelný tlak. Sami by mnohdy rádi vyšli vstříc, ale nemohou. Proto je třeba chovat se k nim slušně a ohleduplně a vydaná nařízení diskutovat s jejich nadřízenými. Třeba i s ministrem zdravotnictví, máte-li tu možnost.

Autorka pracuje v neziskovém sektoru jako poradce pro rodiče a sociální pracovnice.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies