Svědectví z Minsku: Stříleli na nás polskými náboji

Polský novinář popisuje policejní brutalitu během protestů proti zmanipulovaným běloruským volbám, za jejichž vítěze se prohlásil Alexandr Lukašenko.

Na pondělní večer byl v Minsku naplánován poklidný protest, který měl začít v sedm hodin na Vítězném náměstí, u Obelisku hrdinů. Policie však náměstí i přístupové ulice, které k němu vedou, zablokovala. Pro tento případ měla opozice náhradní plán – protestující se měli sejít v okolí největších městských stanic metra. Mezi desátou a jedenáctou hodinou v noci začali policisté protesty v okolí několika těchto stanic potlačovat. Sám jsem byl svědkem střetů na dvou místech, o kterých se pak proslýchalo, že tam policie použila největší míru násilí. Nemohu ovšem potvrdit pravdivost těchto tvrzení.

Pušky s dlouhými hlavněmi

Nedaleko obchodního centra Riga byly postaveny barikády, za kterými se shromáždilo na pět tisíc demonstrantů. Ze začátku protestu nebyla policie vůbec přítomná. Protest probíhal naprosto poklidně, auta a autobusy stály v dlouhé zácpě, čímž vyjadřovaly podporu protestům. Vlálo mnoho bílo-červeno-bílých a bílých vlajek, lidé vykřikovali: „Žyvje Bělarus!“ (Ať žije Bělorusko!) Nedocházelo k žádné agresi ani výtržnictví.

Konflikt se změnil v trestání veřejnosti, snahu udělat z co největší části populace příklad toho, jak dopadnou neposlušní. Stříleli po nás jak zběsilí.

Zde jsem se dozvěděl, že hlavní část přesunuté demonstrace se odehrává u stanice metra Puškinskaja, poměrně daleko od centra města. Ušel jsem tímto směrem dva nebo tři kilometry, pak jsem si ale stopnul kolemjedoucí auto. V těchto dnech je stop nejlepší způsob přepravy po městě. Obzvlášť, pokud zmíníte, že jste polský novinář, řidiči vás bez mrknutí oka odvezou, kam potřebujete. Museli jsme jet velmi klikatou cestou, protože hodně ulic bylo zablokováno policií. Skončili jsme v dlouhé zácpě, která vedla až ke stanici metra. Nakonec jsem musel tuto zácpu dlouhou asi dva kilometry obejít pěšky. Podařilo se mi dostat až do čela demonstrace, kde lidé vytvořili linii, která čelila sešikovaným jednotkám zásahové policie. Bylo to jiné než předchozí den. V neděli měli policisté obušky a štíty, kdežto teď měli pušky s dlouhými hlavněmi.

Za jednotkami policejních sborů stálo množství pancéřových vozů. Dlouhou dobu stříleli pouze velmi přerušovaně a na vzdálené cíle, například směrem k autobusové zastávce, a nejspíš slepými náboji. Vzhledem k akustice daného místa – plocha náměstí obklopená budovami – byla střelba dost hlasitá a stresující. Předchozí den bylo této taktiky použito pro zastrašení a vytlačení protestujících z náměstí.

Podawajcie dalej. Ominąłem blokadę netu. Metro Puszkinskaja dziś w nocy.

Zveřejnil(a) Sławomir Sierakowski dne Úterý 11. srpna 2020

Střelba do davu

Zhruba za hodinu zahájila policie zásah proti demonstrantům, a to bez jediného varování. Do této chvíle spočívala policejní taktika nejprve ve vhazování omračujících granátů mezi demonstranty a poté se policisté posunovali dále po náměstí, až ho celé zabrali. Tentokrát ale začali sprintovat a střílet směrem k tisícům demonstrantů, kteří se dali na útěk. Tato situace nastala v husté zástavbě, v místě s několikapodlažními domy na všech čtyřech stranách křižovatky. V takovém místě je snadné vyvolat paniku, která může vést až k ušlapání protestujících v davu.

Policie střílela do davu ve třech dlouhých sériích. Připojil jsem se k ostatním utíkajícím a podařilo se mi dostat se do bytu dvou dívek, které jsem potkal před jejich domem. Od té chvíle jsem sledoval, jak se události vyvíjejí, z výšky čtvrtého patra. Viděl jsem nepřetržité záblesky vystřelených nábojů. Poté, když na náměstí zbylo už jen velmi málo protestujících, začali policisté obcházet obytné domy v okolí a střílet na jednotlivé osoby. Na svých puškách měli nainstalované svítilny, díky nimž bylo vidět, že policisté míří i do otevřených oken. Viděl jsem, jak zasáhli kolemjedoucího motorkáře a také jak chytili jednu dívku. Tu naštěstí velmi rychle pustili a ona vběhla do blízkého bytového domu. Slyšeli jsme, jak se blíží sanitky.

Nábojnice „Made in Poland“

V pondělí vyšlo jasně najevo, že ozbrojeným složkám už nešlo o pouhé udržení kontroly a zabránění shromažďování – chtěly protestující jednoduše zranit. Chtěly je zasáhnout, chtěly je fyzicky napadnout, střílet na ně. Když se protestující rozprchli, policisté začali prohledávat okolí, aby mohli zaútočit na jednotlivce a případně je zadržet. Stejně tak tomu pravděpodobně bylo i na ostatních místech protestů ve zbytku města. Státní taktika už nebyla defenzivní. Konflikt se změnil v trestání veřejnosti, snahu udělat z co největší části populace příklad toho, jak dopadnou neposlušní. Stříleli po nás jak zběsilí.

Té noci jsme viděli nespočet nábojnic. Do rána jich byla většina uklizených, povedlo se mi jich ale několik najít. Na Facebook jsem nahrál co nejvíce fotografií a videí – i přes vypnutí internetu vládou. Našel jsem několik typů nábojnic a některé z nich byly vyrobené v Polsku. Nesly označení ONS-2000, byly to slepé náboje vyrobené polskou firmou FAM Pionki. Nedokážu si vysvětlit, jak je možné, že diktátor brutálně vládnoucí šestadvacet let, na jehož režim jsou uvaleny celoevropské sankce, je schopen střílet do vlastních občanů polskou municí. Bělorusové, ale i zahraniční reportéři, byli zasažení municí vyrobenou v Polsku.

Tato situace si vyžaduje okamžité oficiální vysvětlení. Polsko riskuje mezinárodní ostudu, a co víc, riskuje kompletní diskreditaci ze strany Bělorusů, kteří sbírají nábojnice s nápisem „Made in Poland“ ze svých ulic, zatímco polský prezident i ministr zahraničí vydávají vznešená usnesení.

Autor je novinář a publicista, zakladatel organizace Krytyka Polityczna.

Z anglického originálu Unprecedented protests in Belarus after election results: „They fired at us with Polish ammunition“, publikovaného v deníku Krytyka Polityczna, přeložil František Nuc.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies